Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 263/2022-139
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí údaje o zástupci
pro zaplacení 34 342 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 630 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 630 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do jistiny ve výši 24 712 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 2 456,65 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 56% ročně z částky 12 086,65Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 875,6 Kč.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované za její zastupování soudem ustanoveným opatrovníkem k rukám ČR – Okresnímu soudu Plzeň – město částku odpovídající 43,92% odměny vyplacené opatrovníku z rozpočtových prostředků, jejíž konkrétní výše bude vyčíslena v dodatečném usnesení, které bude vyhotoveno po proplacení odměny opatrovníka, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci takto dodatečně vydaného usnesení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 630 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 630 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do jistiny ve výši 24 712 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 2 456,65 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 56% ročně z částky 12 086,65Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 875,6 Kč.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované za její zastupování soudem ustanoveným opatrovníkem k rukám ČR – Okresnímu soudu Plzeň – město částku odpovídající 43,92% odměny vyplacené opatrovníku z rozpočtových prostředků, jejíž konkrétní výše bude vyčíslena v dodatečném usnesení, které bude vyhotoveno po proplacení odměny opatrovníka, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci takto dodatečně vydaného usnesení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. 6. 2022 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 342 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba IČO smlouvu o zápůjčce číslo to dne datum, na základě které původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku 32 215 Kč (jistinu, úrok odpovídající sazbě ve výši 56 % ročně, částku za zpracování a doručení a flexibilní splácení, odměnu za administrativní činnost a komfortní splácení), a to formou 18-ti měsíčních splátek ve výši 1790 Kč. Žalovaná nehradila své smluvní závazky řádně a včas, zaplatila jen 5 370 Kč, naposledy zaplatila dne 17. 2. 2020. Dne datum původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 1. 2. 2022. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 35 217,60 Kč, když tato částka se sestává z jistiny ve výši 12 086,65 Kč, dlužných poplatků ve výši 13 855,35 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč a sankčních poplatků ve výši 900 Kč. Žalovaná uvedenou částku žalobkyni ani přes upomínku neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní. Vzhledem k tomu, že se nepodařila doručit žalované předvolání k jednání, byla jí ustanovena usnesením zdejšího soudu č.j. číslo jednací ze dne 2. 8. 2023, které nabylo právní moci dne datum, procesní opatrovnice.
3. Při jednání dne datum procesní opatrovnice namítala nepřiměřenou výši úroků a dále nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované předchůdcem žalobkyně.
4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané, že žalovaná podepsala s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo dne datum, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v 18.ti měsíčních splátkách po 1790 Kč celkem 32 215 Kč, přičemž 15 000 Kč představuje dle smlouvy zápůjčku a 14 893 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši 7500 Kč, administrativní poplatek a poplatek za zpracování smlouvy a flexibilní splácení ve výši 7 393 Kč a dále pojistné ve výši 2 322 Kč. První splátka byla splatná do poslední dne kalendářního měsíce, poprvé v měsíci, v němž došlo k uzavření smlouvy a další pak do posledního dne následujícího kalendářního měsíce. Podle strany 2 smlouvy byl mezi stranami sjednán úrok ve výši 56 % ročně. Pohledávky za žalovanou byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy k této smlouvě. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, kterým byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího lístku je patrné, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 11. 2. 2022. Předžalobní upomínkou odeslanou dne 24. 5. 2022 byla žalovaná zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně a přehledu plateb vyplynulo, že žalovaná zaplatila částku 5 370 Kč.
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a společností právnická osoba nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy o zápůjčce závazek v podobě úročné zápůjčky podle ust. § 2390 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, dle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce; a dle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.
6. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku vzniklého ze smlouvy o zápůjčce, kterou dovozuje předně z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka ve výši 14 894 Kč, kterou měla žalovaná vedle jistiny ve výši 15 000 Kč zaplatit navíc, byť je ve smlouvě rozčleněna na různé poplatky a úrok, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že jednotlivé částky byly ve smlouvě o zápůjčce rozděleny na dvě části: na úroky, poplatek za administrativní činnosti a flexibilní splácení a za komfortní splácení a vedení zákaznického účtu. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tohoto poplatku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobcem (resp. jejím právním předchůdcem) poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění poplatků je ryze formální a že celá částka souhrnného poplatku nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu poplatků a úroku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují úrok ve výši 99 % (přepočteno na 1 rok tedy 12 měsíců pak 66%), a je tedy ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2019 nepřesahovala 10 % ročně (viz www.cnb.cz, databáze ARAD). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku zápůjčky.
7. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy o zápůjčce, neboť v případě zápůjčky, na rozdíl od úvěru, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, lze zápůjčku sjednat jako bezúročnou. V daném případě dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti ujednání od ostatního obsahu smlouvy. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbách nad rámec poskytnutých jistin oddělit od ostatního obsahu smluv. Předchůdce žalobce by bez jakýchkoli pochybností zmíněné zápůjčky bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěru neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalované, která měla pouze možnost zápůjčky za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout (smlouva typu„ take it or leave it“). Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Pouze pro přehlednost soud poukazuje na to, že tyto závěry jsou aprobovány i Krajským soudem v Plzni, např. v jeho rozsudku ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 25 Co 183/2017.
8. Soud současně upozorňuje na povinnost poskytovatele zápůjček prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Nad rámec shora uvedené argumentace tak soud dodává, že žalobkyní byly předloženy jen dokumenty vztahující se ke zjištění a prověřování příjmové stránky žalované, a to karta zákazníka, v níž jsou uvedeny žalovanou její příjmy z pracovního poměru ve výši 17 531 Kč, které byly doloženy též výpisy z účtu a bez dalšího doložení byly uvedeny příjmy ve výši 23 000 Kč měsíčně, dále pak byly uvedeny výdaje ve výši 6 000 Kč měsíčně, to však bez bližšího upřesnění či doložení. Z výstupu z centrální evidence exekucí je sice patrné, že zápis dvou exekučních řízení nastal až po podpisu smlouvy, nakolik důkladně byla prověřována výdajová stránka žalované a též další jí tvrzené příjmy do domácnosti se žalobkyni prokázat nepodařilo. Soud tedy nepovažuje tvrzení žalobkyně o splnění povinností předchůdkyně žalobkyně vztahujících se k prověřování úvěruschopnosti žalované za prokázaná. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy s ohledem na ve smlouvě uvedené podmínky (viz. shora) již však soud považoval za nadbytečné se touto otázkou dále zabývat a provést navržený důkaz výslechem svědkyně, která zastupovala předchůdce žalobkyně při prvotním kontaktu se žalovanou.
9. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni z titulu smlouvy o zápůjčce vrátit zapůjčenou jistinu ve výši 15 000 Kč. Soud současně zohlednil žalobkyní tvrzenou platbu ve výši 5370 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobkyně žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se bezdůvodně obohatila o částku 9 630 Kč představující rozdíl poskytnuté částky 15 000 Kč a vráceného plnění ve výši 5 370 Kč.
10. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, je zřejmé, že částka byla žalované poskytnuta při podpisu smlouvy, tedy dne datum, z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byla žalovaná vyzvána žalobkyní k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, kterým byla vyzvána k vrácení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 11. 2. 2022. Soud vychází z úvahy, že prodlení na straně žalované nastalo s ohledem na neexistenci právního důvodu předání peněz a neplatnost smlouvy již po předání peněžních prostředků, nikoliv až po výzvě žalobkyně, žalobkyně však žádala úrok z prodlení od 18. 3. 2022, soud tedy žalobě ohledně tohoto data vyhověl.
11. Obrátila-li se žalobkyně na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, neučinila tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění, a soud proto žalobu ve zbytku (v jistině, ohledně příslušenství v podobě úroku a zákonného úroku z prodlení z této částky a ohledně smluvní pokuty) výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
12. Pariční lhůta byla stanovena dle § 160 o.s.ř.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 43,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,96 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 28,04 %). Vzhledem k tomu, že v řízení byl ustanoven žalované opatrovník, je pravděpodobné, že bude vyčíslena a soudem proplacena z rozpočtových prostředků jeho odměna. Vzniknou tak náklady státu, na jejichž náhradu má právo stát podle výsledků řízení dle § 148 odstavec 1 o.s.ř. Proto soud uložil povinnost žalobkyni v poměrné výši tyto náklady zaplatit ČR k rukám zdejšího soudu s tím, že jejich výše bude vyčíslena samostatným usnesením až v návaznosti na skutečně proplacenou odměnu opatrovnice ve lhůtě odvozené od tohoto dodatečného usnesení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.