Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 285/2023-15
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Bojkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 10 805 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 568 Kč s 15% zákonným úrokem z prodlení z částky 3 568 Kč za dobu od 22. 2. 2023 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 6. 2. 2023 do 21. 2. 2023 v částce 21,99 Kč, a to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 237 Kč s 15% zákonným úrokem z prodlení z částky 7 237 Kč za dobu od 22. 2. 2023 do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 6. 2. 2023 do 21. 2. 2023 v částce 49,06 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 568 Kč s 15% zákonným úrokem z prodlení z částky 3 568 Kč za dobu od 22. 2. 2023 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 6. 2. 2023 do 21. 2. 2023 v částce 21,99 Kč, a to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 237 Kč s 15% zákonným úrokem z prodlení z částky 7 237 Kč za dobu od 22. 2. 2023 do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 6. 2. 2023 do 21. 2. 2023 v částce 49,06 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 21. 2. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 10 805 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 3. 2. 2022 úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), když se jednalo o bezúčelový spotřebitelský úvěr, přičemž žalobkyně zkoumala při uzavírání smlouvy schopnost žalované tento úvěr splácet prostřednictvím odpovídajících registrů NRKI, BRKI a SOLUS. Takto žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 14 000 Kč se splatností 30 dnů od jeho poskytnutí, přičemž tato částka byla žalované zaslána na jím označené číslo účtu ve smlouvě bankovní účet. Úvěr byl sjednán společně s poplatky, splatnost byla stanovena na dobu 30 dnů od poskytnutí úvěru a nastala tedy ke dni 10. 10. 2022. Žalovaná si prodloužila splatnost úvěru o 30 dnů tzv. korunovým odkladem v souladu ustanovením smlouvy dne 7. 3. 2022, kdy zaplatila částku 1 Kč a dne 6. 4. 2022, kdy zaplatila částku 1 Kč. Žalovaná si dále prodloužila splatnost úvěru o 30 dnů tzv. desetiprocentním odkladem v souladu s ustanovením smlouvy, když minimální výše, kterou musí klient uhradit, aby došlo k prodloužení splatnosti o 30 dnů byla stanovena na 2 086 Kč. Za takovéto prodloužení se účtuje 686 Kč. Žalovaná tak uhradila dne 9. 5. 2022 částku 2 086 Kč, dne 8. 6. 2022 částku 2 086 Kč, dne 8. 7. 2022 částku 2 086 Kč, dne 8. 8. 2022 částku 2 086 Kč a dne 7. 9. 2022 částku 2 086 Kč. Dále byly sjednány poplatky za poskytování jiných služeb žalobkyní a náklady s tím spojené, kdy žalované byl za poskytnutí služeb vyúčtován náklad dne 15. 10. 2022 ve výši 300 Kč. Tím, že žalovaná řádně neplatila, byla žalované uložena sankce 3 % z nezaplacené jistiny úvěru v částce 273 Kč, a to dne 9. 11. 2022. Žalovaná neplnila řádně své povinnosti, a proto byla ve smyslu § 142a o. s. ř. vyzvána předžalobní výzvou ze dne 6. 1. 2023, která byla podána na poště dne 9. 1. 2023, k zaplacení celkové dlužné částky 10 805 Kč. Tato částka je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 9 084 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 462 Kč, poplatkem za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem ve výši 686 Kč, účelně vynaloženými náklady ve výši 300 Kč, smluvní pokutou ve výši 273 Kč. Od celkové dlužné jistiny 14 000 Kč byla s ohledem na platby žalované odečtena částka 4 916 Kč. Zbylé částky byly započteny na jiné služby poskytované žalobkyní. Kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 71,05 Kč za dobu od 6. 2. 2023 do 21. 2. 2023 je ze stanovené částky 10 800 Kč. Žalovaná však dlužnou částku nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobnímu nároku nevyjádřila.
3. Žalobkyně se k ústnímu jednání konanému dne 18. 7. 2023 omluvila, žalovaná se bez předchozí omluvy k jednání nedostavila, soud tedy za užití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, kdy vycházel z žalobních tvrzení a žalobkyní doložených listinných důkazů.
4. Po provedeném dokazování soud zjistil tyto skutečnosti z níže označených důkazů:
5. Z listiny označené jako úvěrová smlouva uzavřené dne 3. 2. 2022 bylo osvědčeno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 14 000 Kč se splatností 30 dnů od jeho poskytnutí, se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru 462 Kč, se stanovením roční procentní sazby nákladů 48,3 %, se stanovením poplatku 686 Kč za 10 % odklad, se stanovením korunového odkladu za 1 Kč a příplatku 1 386 Kč, když splatnost úvěru byla stanovena ke dni 5. 3. 2022. Celková výše splátky byla stanovena na částku 14 462 Kč.
6. Z listiny označené jako posouzení úvěryschopnosti klienta bylo zjištěno, že je to materiál, který vypracovala žalobkyně, ve kterém se zabývá metodikou hodnocení úvěryschopnosti osoby, která žádá o poskytnutí úvěru, s tím, že je zde vyznačena i judikatura, která se touto problematikou zaobírá.
7. Z listiny označené jako kamali – formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že touto smlouvou uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru 462 Kč se stanovením roční procentní sazby nákladů 48,3 %, se stanovením poplatku 686 Kč za 10 % odklad se stanovením korunového odkladu za 1 Kč a příplatku 1 386 Kč, když splatnost úvěru byla stanovena ke dni 5. 3. 2022. Celková výše splátky byla stanovena na částku 14 462 Kč. Dále bylo z předložených dokladů o totožnosti ověřeno, že žalobkyně ověřovala totožnost dle přiloženého občanského průkazu žalované.
8. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne 3. 2. 2022 bylo odesláno z účtu žalobkyně na účet žalované číslo číslo, kdy dále bylo ověřeno z výpisu z účtu, že toto číslo účtu uvedla žalovaná v rámci úvěrové smlouvy.
9. Z listiny označené jako potvrzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik bylo zjištěno, že dle rodného čísla není ztotožněna žádná osoba, když je výše příjmu 25 000 Kč bez jakéhokoli ověření, s tím, že se jedná o osobu, která nemá žádné děti a nebyl uveden ani žádný příjem od partnera.
10. Z listiny označené jako výpis čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalobkyně takto vyčíslila, že na úrocích z prodlení je dluh 71,05 Kč, přičemž byla poskytnuta jistina ve výši 14 000 Kč, úhrada byla 4 916 Kč, zbývá tedy doplatit 9 084 Kč, byl vyčíslen předpis poplatku za prodloužení splatnosti 3 430 Kč při úhradě 2 744 Kč, zbývá zaplatit 686 Kč, byl zaplacen předpis poplatku za prodloužení splátek ve výši 2 772 Kč, předpis poplatku za poskytnutí nebyl zaplacen ve výši 462 Kč, předpis smluvní pokuty ve výši 273 Kč nebyl zaplacen, předpis účelně vynaložených nákladů 300 Kč nebyl zaplacen.
11. Z předžalobní výzvy adresované žalobkyní žalované ze dne 6. 1. 2023 bylo zjištěno, že tímto ve smyslu § 142a o. s. ř. žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 10 805 Kč ve lhůtě do 30 dnů od vystavení výzvy, když bylo z poštovního podacího archu zjištěno, že tato výzva byla podána na poště dne 9. 1. 2023.
12. Další důkazy soudem nebyly prováděny, neboť z těchto soud nezjistil žádná významnější skutková zjištění mající význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.
13. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Dle ustanovení § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
17. Dle ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
19. Dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Předně soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146-167 a s. 174-178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
21. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně ověřovala údaje sdělené žalovanou o její příjmové stránce i stránce výdajové (např. náklady na bydlení), kdy v tomto směru nebyly doloženy žádné listinné důkazy. Soud byl připraven poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o možnosti doplnit tvrzení a doložit tyto odpovídajícími důkazy, nicméně žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila a zbavila se tak možnosti, aby se jí takovéhoto poučení dostalo, když tato povinnost poučení svědčí soudu jen v rámci jednání u soudu. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývalo soudu, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky sporu dne 3. 2. 2022 pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ). Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě žalobkyně bylo možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla ve prospěch žalované na základě neplatné smlouvy plnění v částce 14 000 Kč, kdy žalovaná uhradila dle tvrzení žalobkyně celkem částku 10 432 Kč, když hradila 7. 3. 2022 1 Kč, 6. 4. 2022 1 Kč, 9. 5. 2022, 8. 6. 2022, 8. 7. 2022, 8. 8. 2022 a 7. 9. 2022 vždy částku 2 086 Kč. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalované, a to z titulu bezdůvodného obohacení, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené jistině ve výši 3 568 Kč (14 000 Kč – 10 432 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. výzvou k zaplacení úvěru ze dne 6. 1. 2023 ve lhůtě do 30 dnů od sepsání výzvy. Tato výzva byla žalované doručena, přičemž žalobkyně podala tuto výzvu na poště dne 9. 1. 2023. Na základě výše uvedeného tak soud žalobkyni z přiznané částky 3 568 Kč přiznal ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. příslušenství v kapitalizované podobě v částce 21,99 Kč za období od 6. 2. 2023 do 21. 2. 2023 a rovněž příslušenství z této částky za období od 22. 2. 2023 do zaplacení (viz odst. I. výroku tohoto rozhodnutí). Ve zbylé části z důvodů výše uvedených soud shledal žalobu žalobkyně neopodstatněnou, a proto tato byla zamítnuta tak, jak je uvedeno v odst. II. výroku tohoto rozhodnutí.
22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení v převážné míře neúspěšná a žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nevznikly, soud za užití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
23. Lhůta k zaplacení přiznané částky a jejího příslušenství je odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.