Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 162/2023-37

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 16 898,87 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 761,79 Kč s úrokem z prodlení v částce 675,39 Kč, s úrokem v částce 982,72 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 898,87 Kč od 23. 4. 2022 do 12. 5. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 761,79 Kč od 13. 5. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 14 498,87 Kč od 31. 10. 2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 137,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 137,08 Kč od 13. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 761,79 Kč s úrokem z prodlení v částce 675,39 Kč, s úrokem v částce 982,72 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 898,87 Kč od 23. 4. 2022 do 12. 5. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 761,79 Kč od 13. 5. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 14 498,87 Kč od 31. 10. 2021 do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 137,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 137,08 Kč od 13. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán uhradit částku ve výši 16 898,87 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že dne datum uzavřela předchůdkyně žalobkyně právnická osoba se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Dluh se žalovaný zavázel splácet v souladu se smluvními podmínkami spolu s úrokem 12 % ročně. Protože však žalovaný nesplácel dluh řádně a včas, zesplatnila předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 30. 10. 2021. Následně byla na základě smlouvy ze dne 13. 4. 2022 pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak za žalovaným eviduje dluh – jistinu ve výši 14 498,87 Kč, poplatky ve výši 2 400 Kč, úroky z úvěru ve výši 982,72 Kč a úroky z prodlení ve výši 675,39 Kč. Dále se žalobkyně domáhala úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 16 898,87 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení a úroků 12 % ročně z částky 14 498,87 Kč od 31. 10. 2021 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, a to zejména jeho lustrací v interních a externích databázích dlužníků. Při výpočtu úvěruschopnosti porovnávala banka příjmy známé jí z běžného účtu žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle , , (dále jen „”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

3. Soud z předložených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Žalovaný dne datum požádal o úvěr, když v žádosti uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání činí 19 119 Kč měsíčně, který měl být zřejmý z běžného účtu vedeného právní předchůdkyní žalobkyně, a dále uvedl, že příjem domácnosti činí 50 000 Kč, bydlí ve vlastním bydlení, je svobodný, počet zdrojů příjmu je 1. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty ze dne datum číslo bylo zjištěno, že banka právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet do data splatnosti a ve výši dle výpisu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 2 % z úvěrového rámce. Úrok činil 12 % ročně (RPSN 12,68 %). V článku II smlouvy byly uvedeny poplatky. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné produktové podmínky spotřebitelského úvěru, všeobecné obchodní podmínky. Dle bodu 31 a 32 Všeobecných obchodních podmínek byla v případě prodlení žalovaného předchůdkyně žalobkyně oprávněna učinit dluh splatným a ukončit smluvní vztah. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlení některých pojmů. Ze sazebníku poplatků soud zjistil, jaké poplatky si předchůdkyně žalobkyně účtovala za poskytování souvisejících služeb.

5. Z výpisu z úvěrového účtu a platební historie bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal průběžně v celkové výši 33 400 Kč. Celkově žalovaný splatil částku 23 262,92 Kč.

6. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 29. 5. 2023 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti kontrolovala údaje z dostupných informací v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru, insolvenčním rejstříku, databázi MVČR aj. Při výpočtu bylo počítáno s částkou životního minima, částkou normativních nákladů a výši měsíčních splátek. Z přiložené tabulky soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházel z údajů, že příjem žalovaného činí 19 119 Kč a celkový příjem domácnosti 50 000 Kč, má pracovní poměr na dobu neurčitou, je svobodný, žije ve vlastním domě a že podíl žalovaného na nákladech na bydlení činí 38,24 %; dosavadní externí splátky činí 5 403 Kč, dosavadní interní splátky 6 316,69 Kč, výsledná měsíční splátka při poskytnutí činí 400 Kč a další náklady činí 0 Kč. Z přílohy ke zkoumání úvěrového zatížení soud zjistil, že měsíční splátky na úvěry žalovaného činily necelých 11 719,69 Kč.

7. Dopisem ze dne 31. 10. 2021 byl úvěr zesplatněn.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, z oznámení o postoupení pohledávky, z dohody o úplatě ze dne 13. 4. 2022 a z potvrzení o úplatě ze dne 20. 4. 2022 soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 4. 2022, který byl odeslán dne 9. 5. 2022. Tím tedy došlo k postoupení pohledávky ve smyslu a násl. , , „dále jen o.z.“ na současnou žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 8. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a upomínka byla žalovanému odeslána dne 4. 8. 2022.

9. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali Smlouvu o úvěru, když na základě této skutečnosti bylo žalovanému umožněno čerpat úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

11. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití , (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

12. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. .

13. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti a žádost žalovaného. Dle uvedeného měl žalovaný příjem ve výši 19 119 Kč a dále pravidelně splácí částku 11 719,69 Kč měsíčně. Současně bylo uvedeno, že žalovaný má jen jeden příjem a bydlí ve vlastním domě. Předchůdkyně žalobkyně se vůbec nezabývala výdajovou stránkou žalovaného, kolik činí jeho platby za bydlení, cestu do práce, běžný život (jídlo, drogerie, léky atd.), případně jiné pravidelné povinné platby, kromě uvedených 11 719,69 Kč představujících splátky úvěru. Soud si je vědom toho, že ust. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Podle zákonných předpisů navíc činily normativní náklady na bydlení a životní minimum více než 8 000 Kč a je tedy zřejmé, že při současném úvěrovém zatížení nebyl žalovaný schopen úvěr splácet a posouzení úvěruschopnosti tak bylo zcela formální.

14. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila a posouzení úvěruschopnosti bylo zcela formální. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zaplacena částka 33 400 Kč a žalovaný z této částky uhradil 23 262,92 Kč, jak bylo prokázáno výpisy z úvěrového účtu a platební historií, zbývající částku neuhradil. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku ve výši 10 137,08 Kč.

16. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 10 137,08 Kč podle o. z. ve spojení s , a to od 22. 11. 2020, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván oznámením o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému odesláno dne 9. 5. 2022. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má se s ohledem na o. z. za to, že se tak stalo třetí pracovní den (tj. 12. 5. 2022) a následující den (tj. 13. 5. 2022) byl žalovaný již v prodlení. Soud však přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši, kterou požadovala žalobkyně, neboť byla nižší než zákonná ke dni vzniku prodlení, tedy ve výši 8,5 %. Ve zbylé části soud žalobu zamítl.

17. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. ve spojení s  . Ve věci byl úspěšnější žalovaný (při zohlednění příslušenství), nicméně ze spisu se nepodává, že by mu nějaké náklady řízení vznikly a soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.