Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 224/2023-52

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 157 034,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 139 119,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od datum do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 17 914,60 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 14 741,90 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 1 934,44 Kč, úroku ve výši 13,99% ročně z částky 154 227,29 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 107,39 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 13 722 Kč k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 139 119,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá do částky 17 914,60 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 14 741,90 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 1 934,44 Kč, úroku ve výši 13,99% ročně z částky 154 227,29 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 107,39 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 13 722 Kč k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky vymezené ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že žalovanému na základě Smlouvy o příjmení půjčce číslo ze dne datum poskytla předchůdkyně žalobkyně právnická osoba (dále jen„ banka“), IČO, úvěr ve výši 160 000 Kč. Tento se žalovaný zavázal hradit v 96 pravidelných splátkách po 3 015 Kč spolu s úroky ve výši 13,99% p.a. a poplatkem za pojištění. Jelikož žalovaný porušil smluvní podmínky, když se ocitl v prodlení s úhradou 2 splátek, došlo dne datum k zesplatnění dluhu. příjmení postoupila pohledávku za žalovaným na právnická osoba a.s. a tato na žalobkyni. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny 154 227,29 Kč, kapitalizovaných úroků za období datum datum v částce 14 741,90 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení za období datum datum v částce 1 934,44 Kč, dlužných poplatků 2 807,21 Kč a úroků a úroků z prodlení za období od datum dále do zaplacení.

2. anonymizována tři slova část Prahy ze dne 26.6.2023 č.j. -38, které nabylo právní moci dne datum vyslovil místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu jako místně příslušnému.

3. Soud se nejprve zabýval s ohledem na cizí státní příslušnost žalovaného (ulice anonymizováno) otázkou pravomoci soudu k řešení tohoto sporu s mezinárodním prvkem ( , o mezinárodním právu soukromém) a výběrem právního řádu, dle něhož má být spor posuzován. Pravomoc soudu k rozhodnutí o tomto návrhu vůči žalovanému vyplývá v souladu s článkem 5 bod 1 z ustanovení písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 z 12.12.2012 (Brusel I bis) podle místa plnění ze smlouvy, která je předmětem tohoto sporu. Použití českého hmotného práva pak vyplývá z ujednání v této smlouvě mezi účastníky.

4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, veškeré písemnosti mu byly doručovány soudem na adresu trvalého bydliště v záhlaví rozhodnutí náhradním způsobem. K nařízenému jednání dne 26.9. 2023 se bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. Žalobkyně se z jednání omluvila.

5. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.

6. právnická osoba a žalovaným byla na základě návrhu na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo jeho akceptací z 28.1.2021 uzavřena smlouva, na jejímž základě měla banka poskytnout žalovanému částku 160 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky v měsíčních anuitních splátkách po 3 015 Kč včetně pojištění, splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem datum (1. splátka v částce 1982,44 Kč) spolu s úrokem ve výši 13,99% Tyto skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy mezi účastníky.

7. Z výpisu historie úvěrového účtu číslo dále zjistil, že částku 160 000 Kč čerpal žalovaný téhož dne 28.1.2021. Žalovaný provedl úhrady v částce celkem 20 880,10 Kč.

8. Dopisem ze dne datum byl žalovaný informován o zesplatnění dluhu k tomuto dni z této smlouvy a vyzván současně k zaplacení částky 173 710,84 Kč celkem. Dále byl žalovaný dopisem z datum vyrozuměn o postoupení pohledávky bankou na právnická osoba, a.s., sdlem ulice a číslo, obec a číslo, IČO a následně dopisem z datum vyrozuměn žalobkyní o postoupení na její osobu.

9. V návrhu na uzavření smlouvy z datum žalovaný ke své osobě uvedl, že je ženatý, bydlí v pronajatém domě či bytě, je vyučen, v zaměstnackém poměru u zaměstnavatele právnická osoba a pracuje jako manuální pracovník. ulice příjem uvedl v částce 16 933 Kč čistého.„ Nadbytné výdaje„ uvedl v částce 7 000 Kč a splátky úvěrů 2 500 Kč. Dále uvedl, že nemá limity kontokorentů a hypotéční úvěr.

10. K způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně tzv. protokol o tomto ověření vypracovaný jméno příjmení, anonymizována tři slova u právnická osoba blíže neuvedeného dne. Dle tohoto proces ověření probíhá podle schválených a platných interních předpisů, které odpovídají standardům trhu a regulacím ČNB. příjmení tak vychází z vstupních informací klienta, které dále ověřuje, zejména aktuální dluhy interní a externí, negativní záznamy na blacklistech, neplatné doklady a exekuce. Dále externí úvěrové registry BRKI/NRKI k posouzení míry úvěrového zatížení. Takto se zohlední příjmy žadatele a pravidelné příjmy a výdaje, tzn. splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady bydlení, vyhodnocení rizikových kontrol, celkový skóring klienta, kontrola insolvencí apod. Současně bylo uvedeno v protokolu, že u žalovaného bylo vycházeno z příjmu 16 933 Kč a dne datum rozhodnuto, že úvěr schvalují.

11. Příjem žalovaného byl doložen potvrzením právnická osoba, ulice a číslo, obec a číslo, podle kterého byl žalovaný v tomto poměru od číslo a pracovní poměr je uzavřený na dobu určitou do datum. Příjmy za poslední 3 měsíce činily částky 24 988 Kč, 18 322 Kč a 36 330 Kč.

12. K výzvě soudu k doplnění těchto údajů žalobkyně doložila potvrzení banky z datum, z něhož je toliko patrné, že data týkající se neplatných dokladů žalovaného byla vyhodnocena v pořádku, shodně jako obecná návratová struktura (anonymizována dvě slova). Dále v dalším prohlášení banka doplnila, že uvažovala u osoby žalovaného regionální náklady 8 554 Kč, deklarovaný příjem 16 933 Kč, celkovou sumu měsíčních splátek z online anonymizováno zprávy – 2494 Kč, tuto sumu deklarovanou klientem - 2 500 Kč, příjmu klienta v době nápočtu nabídky – 47 128,89 Kč a zpětně dopočteného příjmu v částce - 49 218,34 Kč. Dále doplnila tabulku obratů, z níž není patrné období kterého se týká, pouze jsou uvedeny účty, subjekty, počet a částky. Takto je počet obratů 37 od právnická osoba v objemu 410 781 Kč, ČSSZ 8x v objemu 37 539 Kč, právnická osoba 6x v objemu 82 289 Kč, právnická osoba 3x v objemu 19 799 Kč a další v řádech tisíce Kč.

13. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení , (dále jen o. z.) a o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne datum.

14. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru, úroků, úroků z prodlení a poplatků ze smlouvy sjednané se žalovaným v rámci podnikatelské činnosti její právní předchůdkyně. Tato poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s  a násl. o. z. vstoupila do práv původní věřitelky na základě doložených smluv o postoupení a vyrozumění žalovaného o těchto skutečnostech. S ohledem na citované ustanovení o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , tak Ústavního soudu pod sp. zn. , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. , dle názoru soudu, a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy.

21. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

22. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. a Nejvyššího správního soudu sp.zn. kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“

23. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

24. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

25. V projednávané věci žalobkyně tvrdila i v doloženém protokolu, že obecně z těchto údajů vycházela a tyto ověřovala. Soud však tento názor nesdílí, domnívá se, že mimo příjmu žalovaného u právnická osoba anonymizováno nevyplývá, že by jiný údaj byl bankou konkrétně ověřován. Nadto žalovaný dle potvrzení zaměstnavatele byů v pracovním poměru na dobu určitou, který měl následující měsíc skončit. Žalobkyně uvedla, že banka ověřovala náklady žalovaného, jeho stávající závazky, což však z ničeho nevyplývá. Již samotný příjem uváděný žalovaným okolo 16 tis. Kč a přebíraný bankou neodpovídá potvrzení zaměstnavatele, kde je vyšší, odporuje však údajům o obratech žalovaného, které byly soudu toliko vypsány bez uvedené období a zdroje těchto informací, kdy zajisté z těchto vyplývaly i výdaje. Tyto však ověřovány nebyly, z údajů uvedených žalovaným byly označeny tzv. nadbytné výdaje, které v součtu se splátkami a běžnými výdaji by zajisté přesahovaly uváděný příjem přes 16 tis. Kč měsíčně. Vzhledem k těmto rozporům a nedostatku zjištěných informací banka v intencích citovaného ustanovení § 86 z.s.ú. a judikatorních rozhodnutí nepostupovala s řádnou péčí při poskytnutí úvěru. Tento postup proto dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného. Uvedenou smlouvu soud vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.

26. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku 160 000 Kč, dle platební historie a tvrzení žalobkyně uhradil celkem částku 20 880,10 Kč, jiné úhrady z jeho strany tvrzeny ani prokázány nebyly, proto soud vypořádal toliko tuto částku a uložil žalovanému uhradit jistinu ve výši 139 119,90 Kč. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od 14.6.2022 do zaplacení, když o úhradě zesplatněného dluhu byl žalovaný vyzýván dopisem z 5.5.2022 (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl (tj. zbývající jistiny a pop latků 17 914,60Kč, kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení, úroků do zaplacení -výrok II.

27. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. a poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 70:30 (celkem žalobkyně i s úroky požadovala cca okolo 195 000 Kč, úspěšná byla co do cca 140 000 Kč). Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů v rozsahu 40% Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku 6 282 Kč, odměnou za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby dle , d) g) vyhl.č. advokátního tarifu (dále jen AT) –převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a kvalifikované výzvy, v částce po 7 420 Kč, náhrady hotových výdajů za tyto úkony v částce 3x300 Kč dle AT, to vše zvýšené o DPH v částce 4 863,60 Kč, celkem 34 305,60 Kč. Z této sumy 40% činí částku 13 722 Kč, kterou soud uložil převážně neúspěšnému žalovanému nahradit žalobkyni.

28. Lhůtu k plnění soud v obou případech stanovil zákonnou třídenní.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.