Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 149/2023-62

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dášou Vítkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 73 790,64 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 736 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni:

a) částky 15 809,64 Kč,

b) úroku ve výši 4,85 % ročně z částky 63 812,64 Kč od datum do zaplacení,

c) úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 63 812,64 Kč od datum do zaplacení,

d) kapitalizovaného úroku ve výši 2 664,98 Kč,

e) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 218,58 Kč,

se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 345,47 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 736 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba s tím, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni: a) částky 15 809,64 Kč, b) úroku ve výši 4,85 % ročně z částky 63 812,64 Kč od [datum] do zaplacení, c) úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 63 812,64 Kč od [datum] do zaplacení, d) kapitalizovaného úroku ve výši 2 664,98 Kč, e) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 218,58 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 345,47 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou soudu dne datum a jejím doplněním domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky představující jistinu poskytnutého úvěru ve výši 65 057,64 Kč, úrok do zesplatnění ve výši 434,30 Kč a smluvní pokutu ve výši 8 298,70 Kč. Žalovaný uzavřel dne datum se žalobkyní smlouvu o úvěru od anonymizováno a o stavebním spoření, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ve výši 78 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami po 627 Kč. Roční úroková sazba činila po snížení 4,85 %. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši, která o 10 % převyšuje sjednanou úrokovou sazbu, a to z dlužných splátek. Po dobu trvání smlouvy uhradil žalovaný pouze částku 11 286 Kč. Žalovaný nedoložil potřebné dokumenty, ke kterým se smluvně zavázal, ačkoli k tomu byl žalobkyní vyzván. Žalobkyně proto byla oprávněna požadovat okamžité splacení zůstatku úvěru a úvěr byl ke dni datum zesplatněn. Po zesplatnění uhradil žalovaný částku 8 733 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím databází bankovních a nebankovních registrů a dalších registrů a databází. Dále posuzovala příjem žalovaného a jeho výdaje dle statistických údajů. Žalobkyní bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalobce činí 32 808 Kč. Žalovaný dále hradil měsíční splátky jiných úvěru ve výši 15 441 Kč. Další náklady žalovaného žalobkyně vypočetla na částku 8 781 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (ust. , (dále jen „“) a ust. o. s. ř). Žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval a soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.

4. Usnesením ze dne 19. 5. 2023 č.j. -37 bylo řízení částečně zastaveno co do částky 1 245 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení.

5. Ze smlouvy o úvěru od anonymizováno ze dne datum soud zjistil, že byla mezi stranami uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ve výši 78 000 Kč, a to na bydlení. Úroková sazba byla sjednána ve výši 4,85 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 627 Kč.

6. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období číslo – číslo (č.l. 52 – 54) byl zjištěn průměrný měsíční výdělek žalovaného ve výši cca 32 – 33 000 Kč.

7. Z vyhodnocení žádosti o úvěrový produkt (č.l. 55 – 56) bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr dne datum, úvěr měl být ve výši 78 000 Kč a splácen ve 175 měsíčních splátkách po 627 Kč. Příjem žalovaného měl činit 32 808 Kč, celkové měsíční náklady rodiny (včetně splátek jiných úvěrů ve výši 15 441 Kč) měly činit 19 832 Kč.

8. Z dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k doložení příslušných dokumentů s tím, že v opačném případě bude třeba uhradit celou částku úvěru.

9. Z dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu nedodržení podmínek stanovených smlouvou byl úvěr ke dni datum zesplatněn.

10. Výzvou před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky v celkové výši 73 790,64 Kč (upomínka ze dne datum).

11. Z hlediska skutkového stavu věci má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo dne datum k uzavření shora specifikované smlouvy, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut překlenovací úvěr ve výši 78 000 Kč, který se zavázal splácet. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy a nedoložil žalobkyni dokumenty, k nimž se zavázal, žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Žalovaný na úvěr do dne podání žaloby uhradil pouze částky 11 286 Kč a 8 733 Kč.

12. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Dle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. , posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit.

18. Rovněž je možno poukázat také na nález Ústavního soudu, sp. zn. , dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

19. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C – číslo, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

20. Při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele tedy nelze vyjít pouze z prohlášení spotřebitele, když je třeba vždy ověřovat, zda jsou jeho prohlášení pravdivá. Nelze tedy vycházet ani z odhadovaných či statistických údajů, které nemusí reflektovat skutečnou situaci spotřebitele.

21. Soud má za to, že v daném případě nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to v části výdajové stránky. Žalobkyně tvrdila, že vychází ze statistických údajů, a že žalovaný tyto údaje potvrdil. Příjmy žalovaného činily téměř 33 000 Kč měsíčně, nicméně jeho výdaje nebyly nijak zkoumány, natožpak ověřovány. Ačkoli žalobkyně doložila výpis z účtu žalovaného, z tohoto jsou patrné pouze jeho příjmy. Žalobkyně výdaje žalovaného stanovila, aniž by je ověřovala, ať už výpisy z účtu, z nájemní smlouvy či předpisu inkasa. Pokud splátky jiných úvěrů žalovaného činily 15 441 Kč a žalobkyně stanovila jeho celkové náklady (resp. náklady rodinné domácnosti) na částku 19 832 Kč, pak ostatní měsíční výdaje žalovaného (včetně nákladů na bydlení) měly dle žalobkyně činit pouze 4 391 Kč.

22. Nelze se bez dalšího spokojit pouze s údaji, které předloží spotřebitel, protože je v jeho zájmu úvěr získat a přizpůsobí i prohlášení adresované žalobkyni. Nadto údajná výše měsíčních výdajů žalovaného, která by měla zahrnovat i náklady na bydlení a další nezbytné náklady je natolik nízká, že je do očí bijící, a pokud tomuto žalobkyně bez ověření uvěřila, svědčí to minimálně o značné naivitě žalobkyně či spíše o zjevném zanedbání řádné péče při posuzování úvěruschopnosti. Dle soudu tak žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzení, že dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Soud tak považoval spotřebitelskou smlouvu za absolutně neplatnou.

23. Vztah mezi stranami je pak třeba vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni.

24. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 78 000 Kč. Žalovaný uhradil částku v celkové výši 20 019 Kč a po podání žaloby částku 1 245 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni částku 56 736 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu pro její nedůvodnost zamítl.

25. Soud pak žalobkyni nepřiznal ani zákonné úroky z prodlení, na něž by měla v případě běžného bezdůvodného obohacení nárok, a to s odkazem na § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, který je lex specialis ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny ještě nenastala, nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 345,47 Kč, přičemž tato částka představuje 57,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 952 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 73 790,64 Kč sestávající z částky 4 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 2 030 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t., z částky 4 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. a z částky 4 060 Kč za částečné zpětvzetí žaloby dle a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 410 Kč ve výši 3 236,10 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.