Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
64 C 153/2023-23
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Targa ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 27 304,34 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 883,56 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 809,41 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 883,56 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 420,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 726,50 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 25 704,34 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 578,88 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 420,78 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 883,56 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 809,41 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 883,56 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 420,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 726,50 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 25 704,34 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 578,88 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 420,78 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 304,34 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru číslo (dále jen„ smlouva“), na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s příslušenstvím a souhrnným poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,21 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný v průběhu vztahu ze smlouvy načerpal částku 44 738,56 Kč a uhradil celkem částku 28 855 Kč, která byla postupně započítávána na úrok, poplatky a jistinu. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal závazek splatným dne datum, a to dle odst. 6.1 smlouvy, kdy ke zesplatnění může dojít v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Ke dni zesplatnění žalovaný dlužil žalobkyni částku 27 304,34 Kč, z toho 25 704,34 Kč na jistině, částku 600 Kč na nákladech vymáhání, částku 1 000 Kč na smluvních pokutách. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z vyčerpané jistiny v sazbě 19,9 % ročně od datum do datum výši 3 726,50 Kč, smluvního úroku z vyčerpané jistiny ve výši 19,9 % ročně od datum do zaplacení (požadováno v nižší výši 11,75 %), kapitalizovaného úroku z prodlení od datum do datum ve výši 1 388,29 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % od datum do zaplacení. K výzvě soudu žalobkyně dále doplnila tvrzení k procesu zkoumání úvěryschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy s tím, že vycházela ze své metodiky posouzení úvěryschopnosti klienta a provedených výpočtů hodnot příjmení klienta, dále z lustrací žalovaného v registrech NRKI, příjmení a ISIR.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, kteří se k jednání nedostavili, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:
- z listiny označené úvěrová smlouva číslo ze dne datum, že uvedeného dne žalobkyně a žalovaný uzavřeli písemnou dohodu, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr z karty ve výši úvěrového rámce 45 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit se sjednanou roční úrokovou sazbou 19,90 % v minimálních měsíčních splátkách ve výši 2,21 % z úvěrového rámce, tj. 995 Kč s tím, že celková předpokládaná částka splatná žalovaným měla činit 49 851 Kč. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatelka poskytující spotřebitelské úvěry, žalovaný, označený jménem, datem narození a rodným číslem, jako fyzická osoba - spotřebitel.
- z výpisu čerpání, splátek a úhrad k osobě žalovaného, že žalovaný čerpal úvěr z karty v celkové výši 44 738,56 Kč, zároveň pravidelnými splátkami od datum do datum (dne zesplatnění) zaplatil žalobkyni celkem 28 855 Kč.
- z úvěrové zprávy k osobě žalovaného, že u žalovaného byl evidován 1 existující splátkový kontrakt (osobní úvěr) a 1 kreditní karta.
- z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne datum, že v tomto je popsáno, jakým způsobem bylo žalobkyní provedeno ověření úvěryschopnosti žalovaného, jaké lustrace provedla a z jakých údajů vycházela.
- ze zesplatňovacího dopisu ze dne datum včetně poštovního podacího archu, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru ve výši 29 379,34 Kč nejpozději do 14 dnů ode dne sepsání výzvy, výzva byla dne datum odeslána na adresu žalovaného.
- z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum včetně poštovního podacího archu, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 29 774,79 Kč do 7 dnů ode dne odeslání, výzva byla dne datum zaslána na adresu žalovaného.
5. Z listin - úvěrových podmínek žalobkyně platných od datum, posouzení úvěroschopnosti klienta - metodika, soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.
6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně postupně poskytla žalovanému celkovou částku 44 738,56 Kč, a to bezhotovostně na účet vedený ke kartě na jméno žalovaného, ze strany žalovaného bylo doposud uhrazeno toliko 28 855 Kč. Žalobkyně žalovaného dne datum a následně dne datum vyzvala k zaplacení dlužné částky.
7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 věta první z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli a výši rámce úvěru 45 000 Kč, je třeba na závazkový vztah aplikovat také shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývá povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná podle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele, soud se tak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018 ze dne 14. 3. 2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
12. Za daných okolností žalobkyně neprokázala, že by při uzavření smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to příjmovou a výdajovou stránku žalovaného v kontextu jeho konkrétních osobních poměrů, kdy v tomto směru sice označila a doložila soudu listiny - úvěrová zpráva a potvrzení o provedení ověření bonity klienta, což však dle názoru soudu k prokázání uvedených skutečností bez dalšího nepostačuje. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a odst.1, 3 o. s. ř., nicméně svou dobrovolnou neúčastí u jednání se této možnosti zbavila.
13. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s § 86 a 87 z. s. ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, pak odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo).
14. Žalobkyni tak náleží vrácení toho, co bez prokázaného právního důvodu poskytla žalovanému, tj. toho, o co se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu § číslo odst. 2 a § 2993 o. z. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 44 738,56 Kč, přičemž ze strany žalovaného bylo před podáním žaloby uhrazeno 28 855 Kč. Soud tedy shledává žalobu důvodnou co do částky 15 883,56 Kč (rozdíl částky 44 738,56 Kč a částky 28 855 Kč).
15. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od datum do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byl podle 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění již výzvou ze dne datum s lhůtou 14 dnů, která mu byla následujícího dne zaslána na jeho adresu, do jeho dispoziční sféry se pak dostala nejpozději dne datum. Lze tedy shrnout, že od datum je žalovaný v prodlení s úhradou. Soud tak přiznal z částky 15 883,56 Kč úrok z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od datum do datum v kapitalizované podobě ve výši 809,41 Kč a dále v běžící podobě od datum do zaplacení, přičemž jeho výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
16. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na shora uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení (III.) je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého byl převážně procesně úspěšnější žalovaný (při porovnání přisouzeného nároku oproti součtu zamítnutých částek s tím, že příslušenství bylo kapitalizováno ke dni vydání rozhodnutí), kterému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
18. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a sice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).