Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
15 C 133/2023-63
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 50 346,04 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 12 058,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 058,06 Kč od datum do zaplacení a dále částku 9 941,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 941,94 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 175,36 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 504,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 857,89 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 630,44 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 630,44 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 572,38 Kč od datum do zaplacení a dále částky 18 170,68 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 082,51 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 996,83 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 15 651,68 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 651,68 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 709,74 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 12 058,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 058,06 Kč od [datum] do zaplacení a dále částku 9 941,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 941,94 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 175,36 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 504,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 857,89 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 630,44 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 630,44 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 572,38 Kč od [datum] do zaplacení a dále částky 18 170,68 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 082,51 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 996,83 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 15 651,68 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 651,68 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 709,74 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 50 346,04 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 11 441 Kč sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků ve výši 2 325 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 284 Kč a poplatku za vedení účtu ve výši 3 832 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 408 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den datum. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku 941,94 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností k témuž datu, postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná částka z této smlouvy sestává z nesplacené dlužné jistiny ve výši 12 630,44 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 9 602,98 Kč. Žalovaná dále uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 23 057 Kč sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků ve výši 6 129 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 800 Kč a poplatku za vedení účtu ve výši 6 128 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 100 týdenních (sedmidenních) splátkách po 431 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den datum. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku 10 058,06 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností k témuž datu, postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná částka z této smlouvy sestává z nesplacené dlužné jistiny ve výši 15 651,68 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 12 460,94 Kč. Žalovaná částka ve výši 50 346,04 Kč se tak skládá z neuhrazeného dluhu ze smlouvy číslo ve výši 22 233,42 Kč a ze smlouvy číslo ve výši 28 112,62 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila úrok v kapitalizované výši a úrok z prodlení dílem v běžící a dílem v kapitalizované výši, patrné z výroku I. a II. tohoto rozsudku.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala ve sporu zcela pasivní.
3. Ve věci bylo soudem nařízeno první soudní jednání na den datum. Žalované bylo dne
datum procesně korektním způsobem doručeno předvolání k tomuto jednání. Žalovaná se k jednání bez řádné omluvy nedostavila, žalobkyně se z jednání soudu omluvila, proto soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
5. Žalovaná s právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce – ulice v hotovosti číslo ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 13 000 Kč, a kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 11 441 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši 2 325 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 284 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 832 Kč, a to v 60 měsíčních splátkách po 408 Kč (poslední splátka ve výši 369 Kč). Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí zápůjčky ve výši 13 000 Kč v hotovosti. Smluvní strany sjednaly RPSN ve výši 237,10 % /viz smlouvu na č. l. 16-17 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně k osobě žalované zjistila, že žalovaná je svobodná, žije s rodiči, má základní vzdělání, má vyživovací povinnost k jedné osobě a její čistý příjem je ve výši 8 100 Kč. Běžné měsíční výdaje žadatelky jsou ve výši 1 500 Kč a její interní splátky jsou ve výši 1 853 Kč/viz zákaznická karta na č. l. 15 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 941,94 /viz tabulka umoření na č. l. 19 spisu/. Žalovaná s právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřela dne
datum smlouvu o zápůjčce – ulice v hotovosti číslo ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, a kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 20 057 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši 6 129 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 820 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 128 Kč, a to ve 100 měsíčních splátkách po 431 Kč (poslední splátka ve výši 388 Kč). Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí zápůjčky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Smluvní strany sjednaly RPSN ve výši 127,17 % /viz smlouvu na č. l. 13-14 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně k osobě žalované zjistila, že žalovaná je svobodná, žije s rodiči, má základní vzdělání, má vyživovací povinnost k jedné osobě a její čistý příjem je ve výši 7 600 Kč. Běžné měsíční výdaje žadatelky jsou ve výši 1 000 Kč /viz zákaznická karta na č. l. 12 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 10 058,06 /viz tabulka umoření na č. l. 26 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou z obou smluv postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována oznámením ze dne datum /viz smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek na č. l. 18, číslo, 29 spisu, oznámení o postoupení pohledávky + informace o zpracování osobních údajů na č. l. 25 spisu, podací lístek na č. l. 27 spisu/. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu z obou smluv předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní výzva + podací lístek na č. l. 31-33 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dvě smlouvy o zápůjčce, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 33 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných splátkách, a to spolu s úroky a poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 11 000 Kč, a to na dluh ze smlouvy číslo částku ve výši 941,94 Kč a na dluh ze smlouvy číslo částku ve výši 10 058,06 Kč.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistinu ve výši 13 000 Kč na základě smlouvy číslo jistinu ve výši 20 000 Kč na základě smlouvy číslo žalované měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátit. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky zápůjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalované, a to ani ty podstatné. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z tvrzené výše výdajů žalované, přičemž zjistila, že příjmy žalované jsou toliko ze státní podpory. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalované jakkoliv ověřila. Jak již soud uvedl výše, poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ověřit příjmy a výdaje žadatele. Na právní předchůdkyni žalobkyně tak bylo, aby si od žalované vyžádala podklady ke zjištění jejich příjmů a výdajů, na nichž jsou příjmy a výdaje žadatele spolehlivě zachyceny. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně sice příjmy žalované ověřila, ale při posouzení výdajů žalované se žalobkyně spokojila pouze s tvrzeními žalovaného o nikterak nedoložených měsíčních výdajích. Nutno doplnit, že tvrzené příjmy domácnosti ve výši 30 400 Kč právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neuvěřovala. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána. V této souvislosti soud dále konstatuje, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.
17. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.
18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011,
s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019,
č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč na základě smlouvy číslo peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na základě smlouvy číslo. Žalovaná žalobkyni na svůj dluh ze smlouvy číslo částku ve výši 941,94 Kč a na dluh ze smlouvy číslo částku ve výši 10 058,06 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouvy o zápůjčce nebyly mezi účastníky platně sjednány, došlo na straně žalované ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinna žalobkyni vydat, a to ve výši 12 058,06 Kč ze smlouvy číslo ve výši 9 941,94 Kč ze smlouvy číslo. Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaná dozvěděla, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou k jeho vydání. Žalovaná byla vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne datum, a to ve lhůtě 10 dnů. Výzva byla žalované odeslána dne datum, přičemž soud má za to, že žalované byla doručena dne datum (§ 573 o. z.) Poslední den lhůty k zaplacení byl dne datum. Vzhledem k tomu, že žalovaná předmětnou částku žalobkyni nevydala, dostala se se splněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od datum (výrok I. tohoto rozsudku).
21. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
22. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, byla žaloba ve zbývající části včetně příslušenství, zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku).
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci úspěšnější, žádné náklady pro její procesní pasivitu nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).
24. Pro úplnost soud dodává, že nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně, jakým aplikovala na posuzovanou věc rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č. j. 5 Co 231/2020-97 /na č. l. 53-55 spisu/, neboť argumentace žalobkyně není zcela přiléhavá na posuzovanou věc. Krajský soud se v této věci mimo jiné zabýval otázkou, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost dlužníka, ale za jiného skutkového stavu než v posuzované věci. Ve věci posuzované krajským soudem žalobkyně (úvěrující) při posuzování úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) postupovala s odbornou péčí, když objektivně dospěla k závěru, že je v možnostech žalovaného, s ohledem k jeho poměrům, úvěr splatit, přičemž krajský soud konstatoval, že stačí, pokud žalobkyně listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto k dispozici ke dni podepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Krajský soud vycházel z toho, že příjem žalovaného byl ve výši 22 000 Kč a jeho výdaje byly ve výši 12 500 Kč, kdy žalovaný doložil nájemní smlouvu, kdy současně přihlédl k výši týdenní splátky 613 Kč. V případě posuzovaném nadepsaným soudem nelze dospět k závěru, že by právní předchůdkyně žalobkyně postupovala takto nebo obdobně s odbornou péčí, když se spokojila s tvrzenými měsíčními výdaji žalované ve výši 1 000 Kč, resp. 1 500 Kč, které nikterak neověřovala, a které byly zcela zjevně podhodnocené i s ohledem na vyživovací povinnost žalované. S ohledem na uvedené, závěry nadepsaného soudu nejsou v rozporu se závěry shora uvedených rozsudků Nejvyššího správního soudu ČR, resp. Vrchního soudu v Praze.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.