Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 96/2023-23
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11 227 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 109,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 109,45 Kč od 9. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky ve výši 1 117,55 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 636,04 Kč, úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 10 109,45 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 109,45 Kč od 15. 10. 2022 do 8. 7. 2023 se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení náhradu nákladů řízení ve výši 883 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 109,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 109,45 Kč od 9. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení částky ve výši 1 117,55 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 636,04 Kč, úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 10 109,45 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 109,45 Kč od 15. 10. 2022 do 8. 7. 2023 se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] náhradu nákladů řízení ve výši 883 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou včetně jejího doplnění ze dne 5.6.2023 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 11 227 Kč s příslušenstvím sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 109,45 Kč a z částky 1 117,55 Kč za poplatky. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, obec a číslo, (dále jen„ původní věřitelka“) jež 31. 10. 2022 postoupila smlouvou o postoupení pohledávek své pohledávky za žalovaným na právnická osoba a.s., IČO, se sídlem adresa žalobkyně, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), která následně tyto pohledávky postoupila dne 5. 11. 2022 další smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni, uzavřela se žalovaným dne 15. 4. 2019 smlouvu o vydání kreditní karty číslo (dále jen„ Smlouva“), jako smlouvu o úvěru. Původní věřitelka při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a veškeré informace byly kontrolovány v interních i externích databázích a při hodnocení jeho úvěruschopnosti porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Na základě Smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěrový rámec do výše 10 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal původní věřitelce tento spotřebitelský úvěr splácet povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Poskytnuté prostředky se úročily sazbou 23,99 %. Součástí Smlouvy byly i úroky, poplatky a vzniklé náklady původní věřitelky spojené s vydáním a užíváním kreditní karty splatné pravidelně měsíčně k datu splatnosti povinné minimální splátky. Žalovaný své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, proto původní věřitelka využila svého práva a celý úvěr zesplatnila ke dni 18. 7. 2022 O postoupení pohledávek z původní věřitelky na předchůdkyni žalobkyně i z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisy. I přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v podání ze dne datum, žalovaný se k výzvě nevyjádřil, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. jeho souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty anonymizováno číslo soud zjistil, že dne 15. 4. 2019 učinil žalovaný návrh na uzavření Smlouvy na formuláři původní věřitelky a požádal o vydání karty číslo. V rámci návrhu na uzavření Smlouvy žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v družstevním bytě, je vyučen a je zaměstnán u zaměstnavatele právnická osoba s měsíčním čistým příjmem 22 000 Kč a měsíčně splácí jiný úvěr ve výši 3 850 Kč. Předmětem Smlouvy byl závazek původní věřitelky poskytnou žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve dvanácti měsíčních splátkách, úroková sazba činila 23,9 % ročně, RPSN 26,72 %.
Z mimořádného výpisu z účtu žalovaného číslo soud zjistil, že v lednu 2019 činil zůstatek žalovaného - 14 095,55 Kč, v únoru 2019 činil zůstatek - 12 0179,80Kč, v březnu 2019 činil zůstatek - 1 580,28 Kč, v dubnu 2019 činil zůstatek 49 458,71 Kč, avšak v tomto měsíci přišla na účet žalovaného mimořádná platba ve výši 70 695,85 Kč, po jejímž odečtení by činil zůstatek - 21 237,14 Kč.
Ze souhrnného výpisu z účtu Kreditní karty žalovaného soud zjistil, že za období od 21. 7. 2019 do 14. 7. 2022 žalovaný celkem načerpal částku ve výši 268 583,80 Kč a uhradil částku ve výši 257 176,42 Kč, tudíž nezaplatil částku ve výši 11 407,38 Kč.
Z prohlášení o okamžité splatnosti kreditní karty ze dne 20. 7. 2022 soud zjistil, že původní věřitelka zesplatnila celý úvěr dle Smlouvy z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jeho závazků ke dni 18. 7. 2022. Pohledávka činila 11 863,04 Kč.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. rok číslo ze dne 31. 10. 2022 soud zjistil, že původní věřitelka postoupila předchůdkyni žalobkyně své pohledávky za žalovaným na předchůdkyni žalobkyně.
Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 11. 2022 soud zjistil, že původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení své pohledávek za žalovaným na předchůdkyni žalobkyně.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 11. 2022 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2022 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.
Z předžalobní výzvy ze dne 27. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 17 114,97 Kč.
5. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dle mimořádného výpisu z účtu žalovaného číslo v lednu 2019 činil zůstatek žalovaného - 14 095,55 Kč, v únoru 2019 činil zůstatek - 12 0179,80Kč, v březnu 2019 činil zůstatek - 1 580,28 Kč, v dubnu 2019 činil zůstatek 49 458,71 Kč, avšak v tomto měsíci přišla na účet žalovaného mimořádná platba ve výši 70 695,85 Kč, po jejímž odečtení by činil zůstatek - 21 237,14 Kč. Dne 15. 4. 2019 byla mezi původní věřitelkou a žalovaným uzavřena Smlouva akceptací návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty anonymizováno číslo v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr v úvěrovém rámci 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 12 měsíčních splátkách, úroková sazba činila 23,99 % ročně, RPSN 26,72 %. Žalovaný však své povinnosti ze Smlouvy řádně neplnil, proto původní věřitelka ke dni 18. 7. 2022 úvěr zesplatila a vyzvala jej k úhradě dlužných pohledávek. Dle souhrnného výpisu z účtu Kreditní karty žalovaného soud zjistil, že za období od 21. 7. 2019 do 14. 7. 2022 žalovaný celkem načerpal částku ve výši 268 583,80 Kč a uhradil částku ve výši 257 176,42 Kč.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění, (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
11. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dle § 1968 o.z. , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k původní věřitelce vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2022 mezi původní věřitelkou a předchůdkyní žalobkyně a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 11. 2022 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. Žalobkyně uvedla, že ze strany původní věřitelky byly kontrolovány databáze a vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a porovnávala je s výdaji odhadnutými na základě historický dat z ČSÚ, neuvedla však, s jakými měsíčními částkami žalovaný skutečně disponoval a jaké vynakládal. Původní věřitelka při posuzování úvěruschopnosti tak vycházela pouze z tvrzení žalovaného, jež dále neověřovala. Žalobkyně sice předložila výpis účtu žalovaného vedený původní věřitelkou, nicméně z výpisu z účtu vyplývá, že v období bezprostředně předcházejícím uzavření Smlouvy, tj. od ledna do března 2019 měl žalovaný na tomto účtu záporný zůstatek, v dubnu 2019 činil zůstatek 49 458,71 Kč, avšak v tomto měsíci přišla na účet žalovaného mimořádná platba ve výši 70 695,85 Kč, po jejímž odečtení by měl zůstatek opět zápornou hodnotu, tudíž žalovaný neměl dostatek finančních prostředků pro úhradu měsíčních splátek. Z předložených důkazů tedy vyplývá, že ze strany původní věřitelky došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU, proto soud dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z. , je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
16. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
17. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763 2018 a nález FA/SR/SU /779 2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci, kdy původní věřitelka vycházela pouze z údajů od žalovaného, aniž by jeho měsíční příjmy a výdaje řádně ověřila, tudíž, dle názoru soudu, úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí.
18. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Žalovaný celkem načerpal částku ve výši 268 583,80 Kč a uhradil částku ve výši 257 176,42 Kč, tudíž bezdůvodné obohacení žalovaného činí 11 407,38 Kč, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši jistiny 10 109,45 Kč. Vzhledem k absolutní neplatnosti Smlouvy soud žalobu co do zaplacení poplatků spojených s vydáním a užíváním kreditní karty ve výši 1 117,55 Kč zamítl spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.
19. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanému jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba a za okamžik, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. pak soud považuje den 9.7.2023, když žaloba byla žalovanému doručena dne 7.7.2023, následující den tak mohl žalovaný svůj závazek splnit a když tak neučinil, dostal se následující den, tj. 9.7.2023, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po žalovaném úroky z prodlení, které jsou požadovány ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku
20. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). Protože měla žalobkyně splnila podmínku dle § 142a o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy k plnění), přiznal soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 883 Kč, přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %, kdy žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 267,31 Kč včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, žalovaný co do částky 4 889,30 Kč včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Plná náhrada nákladů řízení by činila 2 452 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 34C 89/2023 , 21C 109/2023 , 1C 26/2023 ) a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující hodnotu 50 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč 36% z částky 2 452 Kč pak činí 883 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. povinen zaplatit zástupkyni žalobkyně.
21. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.