Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 57/2021-59

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 42 816 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 172 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 172 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 30 644 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 984,56 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 812,56 Kč od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 1,5 % z částky 12 172 Kč od datum do zaplacení, se částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 172 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 172 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 30 644 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 984,56 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 812,56 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 1,5 % z částky 12 172 Kč od [datum] do zaplacení, se částečně zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 28 544 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z částky 15 984,56 Kč ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení a dále přiznání smluvní pokuty ve výši 14 272 Kč. Uvedla, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 598 Kč, tedy s úrokem ve výši 15 % ročně a RPSN ve výši 252,65 %. Žalobkyně tvrdila, že předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného porovnáním jeho příjmů a výdajů (např. nájemného, splátek, hypotéky, SIPO, výdajů za sociální a zdravotní pojištění, nákladů na splácení exekuce). Kromě jistiny se žalovaný ve smlouvě o úvěru zavázal předchůdci žalobkyně vrátit úrok ve výši 1 925 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 847 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 600 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. V souladu se smlouvou o úvěru požaduje žalobkyně dále přiznání smluvní pokuty ve výši 14 272 Kč za prodlení žalovaného s platbou splátek úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně ke své aktivní legitimaci v žalobě uvádí, že předchůdce žalobkyně převedl žalovanou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum společnosti právnická osoba, IČO, od níž pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum žalobkyně.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalobkyně poskytl dne datum žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem a poplatky dle podmínek ve smlouvě sjednaných ve 14 měsíčních splátkách po 2 598 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně a RPSN ve výši 252,65 %.

Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný byl předchůdcem žalobkyně seznámen s předsmluvními informacemi o poskytnutém úvěru (včetně informací o celkové výši úvěru, době trvání, uvedení výše splátek, úrokové sazbě, RPSN, souvisejících nákladech, a následcích prodlení se splátkami).

Soudem bylo zjištěno, že žádost o úvěr ze dne datum sepsal obchodní zástupce jméno příjmení. V žádosti o úvěr uvedl, že žalovaný je anonymizováno na anonymizována dvě slova, a to od datum do datum, tuto skutečnost měl žalovaný doložit výplatními páskami a pracovní smlouvou. Dále uvedl, že měsíční příjem žalovaného činí částka, a výdaje činí částka (přičemž náklady na bydlení činí částka, doprava, jídlo a osobní náklady částka a měsíční splátky stávajících půjček částka). Žalovaný dle žádosti o úvěru anonymizováno k datu podpisu žádosti právnická osoba částka. Dále bylo v žádosti uvedeno, že žalovaný je anonymizováno, má anonymizováno školu anonymizována dvě slova a bydlí anonymizováno role v řízení. Podle čestného prohlášení sepsaného žalovaným neznámého data však vyplývá, že žalovaný od datum bydlel na adrese adresa žalovaného.

Soudu byla předložena kopie občanského průkazu žalovaného, dále dohoda o provedení práce uzavřená dne datum mezi žalovaným a právnická osoba s.r.o., IČO na dobu od datum do datum, se mzdou stanovenou v „ Pokynech“ (jež však k žalobě přiloženy nebyly) v minimální výši anonymizováno Kč/hodinu a opis platového výměru bez čitelného podpisu a razítka s údaji žalovaného a právnická osoba s.r.o., za měsíce listopad 2017 až únor 2018 s uvedením částek částka, částka, částka a částka.

Nebyly doloženy žádné doklady týkající se životních nákladů žalovaného, přesto za předchůdce žalobkyně byl úvěr schválen. Z Ujednání o zpracování osobních údajů a Informací pro spotřebitele nebylo zjištěno ničeho. Z předžalobní upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne datum soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka.

Pokud jde o aktivní legitimaci žalobce, bylo provedenými listinnými důkazy - ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum prokázáno, že předchůdce žalobkyně postoupil celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobkyni.

Soud má tedy za prokázáno, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Úvěr se žalovaný zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách á 2 598 Kč měsíčně. RPSN byla sjednána ve výši 252,65 %. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky a žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila za žalovaným smluvní pokutu za prodlení, poplatky, a úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení. Žalovaný při žádosti o úvěr uvedl své příjmy, které doložil. Výdaje žalovaného nebyly dokládány.

Podle , (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

Podle se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do , o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v  odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (), z jehož dikce odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. a řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. -39) směřují obecné soudy k aplikaci odst. l , a téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 20 000 Kč s dohodnutým úrokem ve výši 15 % ročně. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet posuzováním jeho příjmů a výdajů, tuto skutečnost však řádně neprokazuje. Zjištění, že žalovaný doložil příjem, avšak již žádným způsobem netvrdil ani nedoložil výdaje a žalobkyně se spokojila s tvrzením žalovaného o (podezřele nízkém) výdaji na bydlení ve výši částka, výdaji na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši částka nemohlo postačovat k závěru o„ volných zdrojích ve výši částka“. Právě naopak, při hodnocení zaměstnání žalovaného na dohodu o provedení práce, s přihlédnutím k rozporům mezi tvrzeným bydlením anonymizováno role v řízení v žádosti o úvěr a čestným prohlášením o bydlení u anonymizována dvě slova, měla být žalobkyně obezřetná a vyžádat si prokázání životních výdajů a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. příjmení žalobkyně, kdy od deklarovaného příjmu formálně odečte obecné„ životní minimum“ v částce 3 410 Kč, aniž by reflektovala zdravotní stav, neprokázané výdaje na bydlení a vůbec netvrzené výdaje na domácnost, a dojde k výsledku, který se jí hodí, aby mohla poskytnout úvěr osobě, u které předpokládá prodlení se splátkami, je v rozporu se zákony i dobrými mravy. Navíc i prohlášení klienta musí žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018).

Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do , o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v  odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (), z jehož dikce odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. a řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. -39) směřují obecné soudy k aplikaci odst. l , a téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. . Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně smluvní pokuty i úroků zamítl.

Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku poskytnutou žalovanému ve výši 20 000 Kč, dospěl soud k závěru, že žalovaný svůj dluh již částečně uhradil, a to ve výši 7 828 Kč. Ve zbývající výši, tedy 12 172 Kč, se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s , 2 má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Žalobkyni také podle náleží úrok z prodlení z částky, v níž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, tj. z částky 12 172 Kč, ve výši stanovené , a to od prokazatelné výzvy k zaplacení (arch ze dne datum + 3 dny k doručení), ve zbývající části požadovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn a contrario, když úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.

Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím zdejšího soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.