Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 64/2023-30
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Hodaňovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 11.526,68 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6.100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.100 Kč od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 1.943,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.943,74 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 787,24 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.079,61 Kč a náklady ve výši 434 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.043,74 Kč od datum do datum se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 131,52 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6.100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.100 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 1.943,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.943,74 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 787,24 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.079,61 Kč a náklady ve výši 434 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.043,74 Kč od [datum] do [datum] se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 131,52 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 11.526,68 Kč s úrokem z prodlení a s úrokem z úvěru s tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci: společnost právnická osoba s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne datum na částku 10.000 Kč na dobu 14měsíčních splátek po 1.328 Kč s úrokem ve výši 963 Kč, 4.900 Kč za poskytnutí úvěru, 929 Kč za náklady na vyhodnocení úvěru a 1.800 Kč za hotovostní inkaso (viz smlouva o úvěru). Žalobkyně předložila žádost o úvěr, ze kterého soud zjistil, že žalovaný měl příjem 7.083 Kč, výdaje na bydlení 2.000 Kč, ostatní náklady 3.000 Kč měsíčně (žádost). Žalovaný byl zaměstnán jako lesní dělník s příjmem v 10 a 11/ 2019 8.500 Kč čistého, v 1/ 2020 4.250 Kč čistého (pracovní smlouva, výplatní pásky). Žalobkyně předložila nájemní smlouvu na rodinný dům, ze které vyplývá, že spolu s nájemcem bude dům užívat i žalovaný, výše nájmu a dalších plateb zde uvedena není (nájemní smlouva). Pohledávka na žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek.
4. Pokud jde o předchůdkyni žalobkyně, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaná je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ.
5. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
6. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
7. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
8. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.
12. Žalobkyně řádně zkoumala příjmovou stránku u žalovaného, ale nedostatečně zkoumala stránku výdajovou. Z nájemní smlouvy předložené žalobkyní nelze zjistit výši nájemného, které měl žalovaný za bydlení hradit. Také jeho příjem, jak vyplývá z výplatních pásek, nebyl stabilní a konstantní, když v lednu byl citelně nižší než v předchozích měsících. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalovaného neposuzovala žalobkyně řádně v souladu s § 86 zákona č. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho, co žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil na smlouvu o úvěru, kdy bylo poskytnuto žalovanému 10.000 Kč a žalovaným uhrazeno 3.900 Kč. Soud proto žalobě vyhověl v částce 6.100 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 131,52 Kč, přičemž tato částka představuje 5,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47,08 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11.526,68 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.