Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 74/2023-70

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Hodaňovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 632.437,98 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 595.621,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 595.621,25 Kč od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 36.816,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 36.816,73 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5.835,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14.662,01 Kč a úroku 4,5 % ročně z částky 628.786,98 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 76.315,61 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 595.621,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 595.621,25 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 36.816,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 36.816,73 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5.835,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14.662,01 Kč a úroku 4,5 % ročně z částky 628.786,98 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 76.315,61 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky celkem 632.437,98 Kč s tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru na částku 723.000 Kč na konsolidaci závazků žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 723.000 Kč dne datum, a to na konsolidaci závazku žalovaného u žalobkyně ze dne datum ve výši 73.612,17 Kč, závazku u žalobkyně ze dne datum ve výši 139.922,21 Kč a závazku vůči příjmení jméno ve výši 207.500 Kč. Zbylá částka byla vyplacena na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně pojištění částkou 12.235 Kč měsíčně (smlouva o úvěru). Žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán, jeho příjem činil v dubnu rok částku 32.605 Kč, v květnu 2021 29.625 Kč. Žalovaný hradil na úvěr příjmení jméno částku 3.484 Kč měsíčně, na úhradu úvěru u žalobkyně na kreditní kartu a na spotřebitelský úvěr u žalobkyně částku 3.218 Kč měsíčně, dále měl kreditní kartu u právnická osoba a hradil výživné (výpis z účtu). Dle rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, se žalovaný zavázal hradit na své dvě nezl. děti částku 2.500 Kč měsíčně pro každé z dětí. Žalovaná vycházela ze zjištění, že je žalovaný svobodný, je sám v domácnosti a je zaměstnán s příjmem 29.854 Kč měsíčně. Výdaje činily 9.000 Kč měsíčně a celkové výdaje na splátky úvěr 10.000 Kč měsíčně. Údaje zjištěné z účtu pak žalobkyně porovnávala se statistickými daty a lustrovala žalovaného v dostupných registrech (listiny na č. l. 23-39 spisu).

4. Podle smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi účastníky k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru podle a následující .

Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o bankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle , o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení ZosÚ.

6. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

7. Soud vychází z ustanovení , kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.

11. Soud dospěl k závěru, a to na základě směrnic Evropské unie a konkrétně směrnice 93/11 EHS zneužívající klauzule ve spotřebitelských smlouvách a směrnice Evropského parlamentu a rady 208/48 příjmení o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS, že povinností České republiky bylo zajistit ochranu spotřebiteli. Současná koncepce ochrany spotřebitele jak v , tak o spotřebitelském úvěru, zajišťuje ochranu spotřebitele formou relativní neplatnosti, kdy spotřebitel je ten, kdo musí uplatnit námitku neplatnosti. To však neodpovídá Evropským směrnicím, což potvrzuje judikatura Evropského soudního dvora, a to např. v rozsudcích ve věci C číslo Océano Grupo Editorial versus příjmení příjmení a rozhodnutí ve věci C číslo Pannon. V těchto rozhodnutích Evropského soudního dvora je vyjádřeno, že účelu směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách by nebylo dosaženo, kdyby spotřebitel měl mít povinnost sám uplatnit nepřiměřený charakter takových podmínek. Objasňuje se tu důležitost role soudu, který má povinnost otázku neplatnosti takového ujednání posuzovat z vlastního podnětu, a nejen v případech, kdy se neplatnosti některá ze stran dovolala.

12. Soud má tedy za to, že věřitel nedostojí své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, pokud zkoumá pouze příjmovou stránku a nezkoumá i výdaje spotřebitele. Žalobkyně vycházela pouze z údajů, které získala z běžného účtu žalovaného, kde však výdaje na bydlení, energie, nejsou uvedeny a vycházela ze statistických dat. Přitom opomněla, že žalovaný má dvě vyživovací povinnosti (z výpisu z účtu je zřejmá platba výživného) a že měl další úvěr u právnická osoba. Přitom dle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru má poskytoval posuzovat úvěruschopnost na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, což žalobkyně neučinila a poskytla žalovanému úvěr se splátkou, která jej významně zatížila.

13. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZosÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.

14. Důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud tedy pouze přiznal žalobkyni nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, tedy to, co žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil na smlouvu. Žalobkyně fakticky poskytla žalovanému částku 723.000 Kč a žalovaný uhradil 127.378,75 Kč, zbývá mu uhradit 595.621,25 Kč. Tuto částku, jako bezdůvodné obohacení získané žalovaným na základě absolutně neplatné smlouvy, je žalovaný povinen vrátit. Soud také v souladu s  přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 76.315,61 Kč, přičemž tato částka představuje 88,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,18 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 5,82 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 25.298 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 632.437,98 Kč sestávající z částky 10.860 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v  a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 5.831,87 Kč za 540 ujetých km v částce 4.231,87 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,4 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle , ve znění pozdějších předpisů) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 16 × 30 minut v částce 1.600 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 50.471,87 Kč ve výši 10.599,09 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.