Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 135/2023-60

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 154 003,49 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje co do částky 110 183,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 21 910,03 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 52 156 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 210,64 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 609,41 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 43 820,05 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Soud vrací žalobkyni přeplatek na soudním poplatku ve výši 4 408 Kč, do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje co do částky 110 183,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 21 910,03 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 52 156 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 210,64 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 609,41 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 43 820,05 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Soud vrací žalobkyni přeplatek na soudním poplatku ve výši 4 408 Kč, do 30 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 24. 4. 2023 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 154 003,49 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu.

2. Dle tvrzení žalobkyně mezi ní a žalovaným došlo dne 22. 8. 2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč, a to v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. Smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 45 000 Kč představující jistinu a dále částku představující sjednané úroky ve výši 39 960 Kč. Celkovou částku ve výši 84 960 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru a sjednaných úroků se žalovaný zavázal uhradit v 72 měsíčních splátkách po 1 180 Kč Smluvní strany si rovněž sjednaly doplňkové služby blíže uvedené v návrhu. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 1. 2023, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Ke dni podání žaloby po započítání částečné úhrady ze strany žalovaného ve výši 7 789,36 Kč (tj. 1 179,95 Kč, 3 541,41 Kč, 612 Kč, 1 228 Kč a 1 228 Kč) však žalovaný nadále dluží žalobkyni na jistině částku 43 820,05 Kč, na úrocích částku 36 418,59 Kč a na doplňkových službách částky 10 404 Kč, 20 876 Kč a 20 876 Kč, na smluvních úrocích za prodlení částku 93,43 Kč a na smluvní pokutě částku 21 910,03 Kč, tedy celkem částku 154 003,49 Kč, spolu s příslušenstvím. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. I přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

3. Z jednání u soudu nařízeného na den 31. 8. 2023 se žalobkyně i její právní zástupce omluvili, žalovaný se pak k jednání dostavil, kdy uvedl, že předmětná smlouva byla sjednána buď přes telefon, nebo prostřednictvím e-mailu. Ze strany žalobkyně pak byly zjišťovány jeho příjmy, nikterak však nezjišťovala jeho výdaje a jaké má případné další úvěry a půjčky.

4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 11-41 spisu.

5. Žalobkyně učinila před jednáním dne 30. 8. 2023 podání, kterým vzala částečně zpět žalobu s tím, že po žalovaném nadále nárokuje částku 43 820,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 820,05 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení, náhradu nákladů řízení a část zaplaceného soudního poplatku. O předmětném částečném zpětvzetí bylo soudem rozhodnuto (výrok ad I. rozsudku).

6. Podle , o soudních poplatcích, v platném znění, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle , bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Soud ve výroku ad V. rozsudku ve smyslu s odkazem na uvedeného zákona vrací žalobkyni přeplatek na soudním poplatku v částce 4 408 Kč, přičemž dle uvedeného zákona je-li soud povinen vrátit již zaplacený poplatek nebo přeplatek na poplatku, učiní tak ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým o vrácení rozhodl.

7. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu soud zjistil následující skutkový stav.

8. Z předsmluvních informací bylo zjištěno, že těmito byl žalovaný informován o podmínkách poskytnutí úvěru, jeho výši, splácení a následcích prodlení.

9. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 22. 8. 2022 mezi žalobkyní, jako poskytovatelem, a žalovaným, jako spotřebitelem, označeným mimo jiné bankovním účtem č. bankovní účet. Úvěr byl sjednán ve výši 45 000 Kč s tím, že částka 15 136 Kč bude vyplacena na účet spotřebitele, částka 20 864 Kč na účet věřitele za účelem úhrady závazku ze smlouvy číslo ze dne 15. 8. 2022 a částka 9 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele (lustrace, expresní vyplacení úvěru, ostatní administrativní náklady, odměna, náklady na ověření úvěrového případu), přičemž spotřebitel souhlasil, aby byly tyto náklady odečteny od poskytované jistiny. Úvěr měl být splacen v 72 měsíčních splátkách po 1 947 Kč. Byly sjednány náklady spojené s prodlením spotřebitele a smluvní pokuta. Přílohu číslo tvoří posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ze kterého plyne, že průměrný příjem žalovaného je 15 848 Kč, hradí náklady na bydlení v částce 3 000 Kč měsíčně, nemá pravidelné finanční závazky, sázky ani jednorázové závazky (mikro úvěry). Přílohu číslo pak tvoří Smlouva o zřízení Doplňkové služby anonymizováno, za jejíž výkon měl spotřebitel hradit po dobu trvání úvěru částku v celkové výši 55 224 Kč, a to v měsíčních splátkách po 767 Kč.

10. Z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovaným bylo zjištěno, že dne 22. 8. 2022 byly žalovanému zaslány: instrukce k provedení verifikační platby, souhlas s inkasem, smluvní dokumentace, předsmluvní informace a další dokumenty.

11. Z detailu pohybu na účtu bylo zjištěno, že dne 23. 8. 2022 byla na účet žalobkyně vyplacena částka 20 864 Kč pod variabilním symbolem číslo, s poznámkou celé jméno žalovaného. Téhož dne byla na účet č. bankovní účet odeslána částka 15 136 Kč pod variabilním symbolem číslo, s poznámkou celé jméno žalovaného doplatek úvěru.

12. Z dopisu ze dne 23. 8. 2022 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně žalovaného informovala o doplacení úvěru číslo.

13. Z dopisu ze dne 20. 1. 2023 - upomínky číslo (vč. podacího lístku z téhož dne) bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní upozorněn na neuhrazenou splátku splatnou dne 15. 1. 2023.

14. Z dopisu ze dne 5. 2. 2023 - upomínky číslo (vč. podacího lístku z téhož dne) bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní upozorněn na neuhrazenou splátku splatnou dne 15. 1. 2023, a to ani po 1. upomínce.

15. Z dopisu ze dne 21. 2. 2023 (vč. podacího lístku z téhož dne) bylo zjištěno, že tímto bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru, byl vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání. Současně byl žalovaný upozorněn na možnosti alternativního řešení.

16. Po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle , (dále jen„ o. z.“) a podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), po právní stránce následovně.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

24. A dle § 3 odst. 2 písm. e) ZSÚ, pro účely tohoto zákona se rozumí celkovou výší spotřebitelského úvěru souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici.

25. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

26. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze

27. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne 22. 8. 2022 má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč s tím, že částka 15 136 Kč byla vyplacena na účet spotřebitele, částka 20 864 Kč na účet věřitele za účelem úhrady závazku ze smlouvy číslo ze dne 15. 8. 2022 a částka 9 000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele (lustrace, expresní vyplacení úvěru, ostatní administrativní náklady, odměna, náklady na ověření úvěrového případu), přičemž úvěr měl být splacen v 72 měsíčních splátkách po 1 947 Kč.

28. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C číslo anonymizována dvě slova proti anonymizováno, dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ačkoliv směrnice nemají tzv. přímý horizontální účinek a textu směrnice se proto nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. spisová značka), když postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic směřuje i k národním soudům, které mají povinnost volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo. K předmětné problematice se vyjádřil i Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. ze dne 6. 10. 2021, kdy poukázal na to, že Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo rozhodl o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v Ostravě v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. Dle Ústavního soudu SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně:„ (v ) nitrostátní soudy... musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který není slučitelný s cíli směrnice“ (bod 43).„ Z toho plyne, že předkládající soud nemůže ve věci v původním řízení platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem... Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2002/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem“ (bod 44).„ Tato povinnost konformního výkladu však má své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem“ (bod 45).

29. Soud se proto v prvé řadě zabýval posouzením otázky, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost dlužníka/žalovaného při uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 22. 8. 2022 a tedy posouzení otázky, zda byla smlouva o úvěru platně sjednána.

30. Pokud jde o zkoumání a posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ, je soud nucen konstatovat, že žalobkyně nikterak nedoložila, že si opatřila dostatečné informace, aby mohla kvalifikovaně tuto úvěruschopnost posoudit (k tomu viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ), přičemž tak nebyla schopna uvážit (a má přitom tak činit s odbornou péčí), zda je žalovaný schopen splácet sjednané splátky. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného bez jakéhokoliv uvedení, doložení a následného ověření a posouzení výdajové stránky žalovaného (což ostatně připustil i žalovaný u nařízeného soudního jednání), nemůže být považováno za dostatečné. Pouhé zaznamenání odhadovaného měsíčního výdaje žalovaného spočívajícího v nákladech na bydlení v částce 3 000 Kč měsíčně je zcela nedostačující, kdy žalobkyně rovněž nedoložila zjišťování, zda žalovaný v době uzavření smlouvy měl či neměl dluhy a v jaké výši.

31. Žalobkyně tak poskytnutím úvěru žalovanému porušila § 86 odst. 1 druhou větu ZSÚ, což má podle § 87 odst. 1 ZSÚ (potažmo § 580 o. z. a § 588 o. z.) za následek neplatnost předmětné smlouvy; žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Soud přitom sankci neplatnosti zakotvenou v ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ vyložil v souladu se smyslem a účelem daného ustanovení (nikoli pouze za použití gramatického výkladu) jako neplatnost absolutní podle ustanovení § 588 o. z. (viz soudní praxe Krajského soudu v Praze sp. zn. , , , , aj.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední ZSÚ, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny a na nic jiného. Uvedený způsob vypořádání neplatného závazku pak dle soudu neumožňuje jiný postup, než že se vůči této jistině musí započítat částky, které žalovaný žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) na neplatný závazek již zaplatil. Proto se soud zabýval tím, zda žalovaný splnil povinnost vrátit poskytnout jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 36 000 Kč (částka 9 000 Kč pak nebyla nikdy dána žalovanému k dispozici v souladu s § 3 odst. 2 písm. e) ZSÚ, nejedná se tak o jistinu úvěru, ale o poplatky, které žalobkyně po žalovaném požadovala a ihned započítala; tyto poplatky navíc nebyly platně sjednány, neboť smlouva o úvěru je neplatná) žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním z neplatného právního důvodu. Soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o úvěru uhradil žalobkyni před zahájením soudního řízení částky v celkové výši 7 789,36 Kč, proto již nemá žalovaný povinnost tuto část jistiny vracet. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni zbývající část poskytnuté jistiny v částce 28 210,64 Kč (výrok ad II. rozsudku), a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok ad III. rozsudku).

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , tj. podle poměru úspěchu ve věci, kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze částečně (a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění) a žalovaný náklady řízení nepožadoval, soud tedy nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani jednomu z účastníků (výrok ad IV. rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnut lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu.

Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené v tomto rozhodnutí, může být podán návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.