Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 88/2023-25
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 15 070 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 7 570 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 1 500 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 280 Kč k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 7 570 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 1 500 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 280 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši celkem 17 570 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení dne datum, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru společně s poplatkem v celkové výši 11 500 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 570 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 11 500 Kč od datum, požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum včetně dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne datum, z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, z výpisu z účtu žalobkyně o poskytnutí částky žalovanému, z kopií upomínek zaslané žalovanému a ze dvou výplatních listů žalovaného za období prosinec 2021 a leden 2022 má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla elektronickými prostředky na dálku uzavřena dne datum smlouva o zápůjčce, na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 8 000 Kč s tím, že za poskytnutí této částky žalovaný uhradí poplatek ve výši 1 200 Kč. příjmení měla být uhrazena do 13 dnů od jejího poskytnutí. Dodatkem ke smlouvě o zápůjčce ze dne datum byla zápůjčka navýšena o 2 000 Kč a žalovanému tak byla fakticky poskytnuta částka 10 000 Kč s tím, že bude uhrazen poplatek 1 500 Kč. příjmení byla splatná dne datum. Přepočtením poplatku ve výši 1 500 Kč na roční úrokovou sazbu tento představuje 421 % ročně. Žalovaný na předmětný závazek neuhradil žádnou částku. Žalobkyně v souvislosti s prověřením úvěruschopnosti žalovaného vyžádala pouze mzdové listy za prosinec 2021 a leden 2022. Z obsahu mzdových listů je zřejmé, že základní mzda žalovaného činila 22 500 Kč, další složky mzdy pak byly představovány příplatky za práci o víkendu, odpoledne, v noci a prémiovými příspěvky na dopravu. Pokud se týká délky trvání zaměstnání, výdajů žalovaného a jeho domácnosti vycházela žalobkyně pouze ze sdělení žalovaného o žádným způsobem tyto finanční poměry nebyly ověřovány. Před podáním žaloby byl žalovaný opakovanými upomínkami ze dnů 8. 3., 15. 3., 22. 3., 31. 3. a datum vyzýván k zaplacení dlužné částky. Za předmětné upomínky požadovala žalobkyně vždy 500 Kč za každou upomínku, a to v souladu s bodem 2.3 smlouvy, celkem za pět upomínek částku 2 500 Kč. V souladu se stejným bodem předmětné smlouvy žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč o datum do datum, a to v celkové výši 3 570 Kč. Celková dlužná částka ke dni rozhodnutí soudu představovala 17 570 Kč, přičemž žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a poplatku ve výši 11 500 Kč od datum do zaplacení.
5. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
6. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
7. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
8. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
14. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně. Vzhledem ke konstrukci smlouvy nelze mít pochyb o tom, že žalobkyní zvolená forma smlouvy je zavádějící v tom směru, že uvádí fixní částku úroku, která přepočtením na roční sazbu představuje úrok ve výši 421 % ročně. Tato sazba výrazným způsobem překračuje obvyklou míru úroků u spotřebitelských úvěrů v nebankovním sektoru, která se pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně, přičemž výše sjednaného úroku z úvěru nemůže být zastírání stanovením úrokové sazby ve fixní částce. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši úroku z úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť jeho výše je v rozporu s dobrými mravy.
15. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatná pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o poplatku ze zápůjčky nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne datum, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o zápůjčce bylo vytvoření zisku v podobě poplatku. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze ji od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání poplatku v dané výši by věřitel takové právní jednání neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako zápůjčky. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání poplatku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o poplatku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o zápůjčce včetně sjednané smluvní pokuty.
16. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky předána částka 10 000 Kč na základě neplatné smlouvy o zápůjčce. Tímto se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, výše bezdůvodného obohacení představuje poskytnutou částku.
17. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 10 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení, neboť žalovaný byl minimálně od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
18. Soud má dále za to, že lze dovodit i další důvod pro částečné zamítnutí žaloby.
19. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
22. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky zápůjčku uhradit do 13 dnů od jejího poskytnutí. Soud má za to, že nebyly ověřeny celkové příjmy domácnosti, když výši příjmu žalovaného výrazným způsobem ovlivňují nenárokové složky mzdy. Rovněž nebyly žádným způsobem ověřeny výdaje nejen žalovaného, ale i celé jeho domácnosti. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru. V daném případě pak lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu zápůjčky, tedy 10 000 Kč s příslušenstvím.
23. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy. Jednalo se o částku 7 570 Kč zahrnující poplatek ve výši 1 500 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 570 Kč a zákonný úrok z částky 1 500 Kč od datum do zaplacení. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná a přiznal žalobkyni jen částku 10 000 Kč s příslušenstvím, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného poplatku, smluvní pokuty a nákladů na vymáhání pohledávky.
24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 57% uplatněného nároku, neúspěšná do 43% z uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 14 % (57% - 43%). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a výzva před podáním žaloby), odměna tedy činí 900 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobci přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky. Náklady řízení představují celkem 2 000 Kč, 14% z této částky činí 280 Kč.
25. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, ve dvojím vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelný rozsudek, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem výkonu tohoto rozhodnutí.