Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
28 C 98/2023-73
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 44 186,70 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 801 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 921,70 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 33 084,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 084,13 Kč od 11.1.2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se co do částky 7 180,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 869,29 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 40 265 Kč od 5.7.2022 do 10.1.2023 a z částky 7 180,87 Kč od 11.1.2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč zamítá.
IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 323,85 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 801 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 921,70 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 33 084,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 084,13 Kč od 11.1.2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se co do částky 7 180,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 869,29 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 40 265 Kč od 5.7.2022 do 10.1.2023 a z částky 7 180,87 Kč od 11.1.2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč zamítá. IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 323,85 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 11. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 44 186,70 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ anonymizováno“) a žalovanou byla dne 10. 2. 2021 po předchozím nahlédnutí do bankovních i nebankovních registrů v elektronické podobě, po provedení verifikační platby žalovanou, uzavřena Smlouva o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně. Na základě této smlouvy poskytla anonymizováno žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 54 990,76 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 914,41 Kč, splatných vždy k 10. dni příslušného měsíce. Do 10. 2. 2024 tak měla žalovaná uhradit celkem 104 990 Kč. Žalovaná sjednaný rozpis měsíčních splátek nedodržela, pročež byl úvěr ke dni 10. 8. 2021 zesplatněn a žalované byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 3 921,70 Kč vyčíslená jako 0,1 % z dlužné jistiny, tj. 40 265 Kč, od zesplatnění úvěru dne 11. 8. 2021 do 16. 11. 2021. Ke dni 29. 6. 2022 původní věřitel pohledávku za žalovanou postoupil dne 29. 6. 2022 žalobkyni. Změna věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 14. 7. 2022. Ke dni postoupení činila pohledávka 59 882 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 40 265 Kč, nesplaceného úroku ve výši 6 751 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 12 816 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 50 Kč. Žalobkyně pak dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 869,29 Kč za dobu od 11. 8. 2021 do 13. 6. 2022, dále zákonný úrok z prodlení od 5. 7. 2022 z jistiny 40 265 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 256 Kč.
2. Podáním doručeným soudu dne 19. 6. 202 žalobkyně na základě výzvy soudu k doplnění tvrzení o úhradách žalované a označení důkazů prokazujících řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované doplnila, že žalovaná na úvěr uhradila celkem 16 915,87 Kč, a s ohledem na absenci důkazů prokazujících šetření osobních a majetkových poměrů žalované před uzavření smlouvy vzala podanou žalobu zpět co do částky 10 722,70 Kč představující 6 801 Kč na kapitalizovaném úroku a 3 921,70 Kč na smluvní pokutě s tím, že nadále setrvala na zaplacení částky 40 265 Kč a zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč.
3. Neboť se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí omluvě svého zástupce, k nařízeným jednáním nedostavil, soud žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žalobkyně soud řízení v dotčené části jeho předmětu ve výroku ad I. zastavil dle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř.
5. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
6. Ze smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že právnická osoba disponovala osobními údaji žalované a připravila formulář smlouvy, v níž se jako věřitel se žalovanou jako klientem (dlužníkem) dne 10. 2. 2021, že anonymizováno žalované na běžný účet č. bankovní účet poskytne úvěr ve výši 50 000 Kč na dobu 36 měsíců a žalovaná úvěr splatí ve 36 měsíčních splátkách po 2 916,41 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 56,72 %, RPSN ve výši 74,10 % a celková výše spotřebitelského úvěru byla dohodnuta ve výši 104 990,76 Kč.
7. Dle výpisu z běžného účtu číslo byla dne 10. 2. 2021 na uvedený účet připsána částka 0,01 Kč poukázaná z účtu č. bankovní účet vedeného na jméno celé jméno žalované.
8. Jak bylo zjištěno z výpisu z běžného účtu číslo dne 10. 2. 2021 byla z účtu ve prospěch běžného účtu č. bankovní účet pod variabilní symbol odepsána částka 50 000 Kč.
9. Z opakované výzvy ze dne 11. 5. 2021, ze dne 10. 6. 2021 a ze dne 10. 8. 2021 soud zjistil, že anonymizováno žalovanou opakovaně upomínala o zaplacení dlužné částky z úvěrové smlouvy číslo naposledy ve výši 55 168,64 Kč. Dle poštovního podacího archu byla výzva ze dne 10. 8. 2021 předána k poštovní přepravě dne 10. 8. 2021.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 a Potvrzení provedení transakce ze dne 4. 7. 2022 vyplynulo, že anonymizováno jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli písemnou dohodu, jíž anonymizováno v rámci souboru pohledávek postoupila na žalobkyni i žalovanou pohledávku, a žalobkyně příjmení poukázala úhradu za něj dne 4. 7. 2022.
11. Dle oznámení o postoupení pohledávky anonymizováno žalovanou dne 14. 7. 2022 písemně vyrozuměla o tom, že pohledávku z úvěrové smlouvy číslo ve výši 59 882 Kč postoupila dne 29. 6. 2022 žalobkyni.
12. Dle poštovního podacího archu žalobkyně předala oznámení k poštovní přepravě jako doporučenou zásilku dne 15. 7. 2022.
13. Jak je zřejmé z přípisu ze dne 6. 9. 2022, zástupce žalobkyně žalované písemně oznámil, že převzal řešení pohledávky z úvěrové smlouvy číslo žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky do 20. 9. 2022.
14. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 31. 10. 2022 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně žalovanou písemně vyzval, aby žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele z úvěrové smlouvy číslo uhradila v tam určené lhůtě částku ve výši 59 882 Kč, jinak se s nárokem obrátí na soud.
15. Dle poštovního podacího archu předal zástupce žalobkyně výzvu k poštovní přepravě jako doporučenou zásilku dne 2. 11. 2022.
16. Vzhledem k tomu, že si skutečnosti vyplývající z provedených důkazů vzájemně neodporují, soud na ně pro stručnost odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.
17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:
18. Plní-li účastník nedostatečně svou povinnost tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), nemůže být odsouzen k neúspěchu bez toho, aby byl soudem poučen o následcích nesplnění procesních povinností (§ 118a o.s.ř.). Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10 však upravuje ustanovení § 118a o.s.ř. jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). V projednávané věci, kdy soud jen z dosavadních tvrzení žalobkyní předložených listin nemohl mít za to, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, a pro nepřítomnost žalobkyně, potažmo jí zvoleného zástupce u jednání, nemohl být nedostatek žalobních tvrzení a důkazní aktivity zhojen cíleným poučením strany žalující, soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně tvrzené skutečnosti o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s konkrétním obsahem neprokázala.
19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
21. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
22. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
25. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
26. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla elektronicky, pomocí prostředků komunikace na dálku, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ale s ohledem na postavení žalované coby spotřebitele bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
27. Povinnost věřitele poskytujícího spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. 257/2016 Sb., ale též zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a § 1810 až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13 EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce. Tento závěr podporuje i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.
28. Z výše uvedeného proto vyplývá, že povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost i podle nové právní úpravy je stanovena nejen na ochranu spotřebitele, který není schopen dostát svým závazkům, ale také na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, a především pak na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. Vzhledem k tomu, že zákonodárce v důvodové zprávě prohlásil, že jeho cílem není oslabení ochrany spotřebitele, ale právě posílení této pozice, nedává rozumný smysl, aby změnou právní úpravy došlo k tomu, že dosavadní následek spočívající v absolutní neplatnosti právního jednání bude reformován na relativní neplatnost právního jednání. Tento výklad činí ochranu spotřebitele podmíněnou vznesením námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, čímž ji značně oslabuje.
29. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Nadto lze dodat, že relativní neplatnost ani v tomto ohledu neposkytuje společnosti dostatečnou záruku k zajištění zájmů chráněných zákonem.
30. Z řízení vyplynulo, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti nepřistoupila řádně, když ani v žalobě netvrdila, že její předchůdkyně úvěruschopnost žalované řádně zkoumala, tj. vyjma nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů šetřila jeho osobní poměry, příjmy a výdaje.
31. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť odporuje smyslu a účelu zákona, a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tedy především povinnost žalované zápůjčku žalobkyni vrátiti spolu se všemi sjednanými poplatky, a pro případ prodlení s plněním této povinnosti žalobkyni uhradit smluvní pokutu.
32. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, na níž za absence tvrzení žalované, že dlužnou částku zaplatila, žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila toliko 16 915,87 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, jedná se mezi stranami o plnění bez právního důvodu a příjemci, tedy žalované, podle § 2991 odst. 2 o. z. vzniká bezdůvodné obohacení, které je podle § 2991 odst. 1 o. z. povinen ochuzenému, tedy žalobkyni, vydat. Soud proto vyhověl žalobě, ve znění jejího částečného zpětvzetí (viz shora) co do zaplacení částky 33 084,13 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaná byla dne 10. 1. 2023, tedy den následující po dni, kdy se nejpozději poslední den odběrní lhůty mohla seznámit se žalobou (9. 1. 2023), která se jako jediná výzva žalobkyně k plnění prokazatelně dostala do dispozice žalované, povinna plnit a ode dne 11. 1. 2023 je v prodlení, soud žalobkyni podle § 1970 přiznal i příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. Neboť žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně, soud byl nucen nad rámec výše zákonného úroku z prodlení dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení omezit na 8,25 % ročně. Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 323,85 Kč, přičemž tato částka představuje 49,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,87 % a úspěchu žalované v rozsahu 25,13 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 768 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 186,70 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.