Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 142/2023-68
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 13 551 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 12. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 3 553 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 89,10 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 553 Kč od 12. 9. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 080,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 12. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 3 553 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 89,10 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 553 Kč od 12. 9. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 080,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 551 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne datum, uzavřené prostřednictvím internetových stránek žalobkyně webová adresa. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, s tím, že úvěr byl ujednán na 30 dnů. Žalovaný tak měl žalobkyni splatit celkem 10 330 Kč do 11. 3. 2022. Žalovaný však nevrátil poskytnuté finanční prostředky včas, a to i přes výzvu k úhradě dluhu. Žalobkyně se proto domáhá po žalovaném částky ve výši 13 551 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 297 Kč, za SMS servis ve výši 147 Kč a za„ korunový odklad“ ve výši 1979 Kč, dále účelně vynaložených nákladů v celkové výši 300 Kč a smluvních pokut v celkové výši 300 Kč. Dále se žalobkyně domáhala kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 89,10 Kč za dobu od 12. 9. 2022 do 27. 9. 2022 a zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 13 551 Kč od 28. 9. 2022 do zaplacení.
2. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že byla provedena lustrace žalovaného v registru NRKI, BRKI, SOLUS, centrální evidenci exekucí a ISIR; dotazy probíhaly automaticky a systémově, výstup z evidence se evidoval v systému žalobkyně. Byla posouzena příjmová a výdajová stránka žalovaného na základě jím sdělených informací, byl využit statistický model. V rámci statistického modelu (tzv. credit score“) jsou přezkoumávány klientské informace jako věk, vzdělání, zdroj příjmu, rodinný stav, vyživovací povinnosti, atd. a výstupem tohoto statistického modelu je pravděpodobnost dodržení závazků; model je postaven na logistické regresi, kde se dichotomické proměnné opírají o další. V rámci modelu je tak zjištěno automatizovaným systémem kreditní skóre klienta na základě parametrů vytvořených zaměstnanci. Dále pro předcházení zadlužení klienta zajišťuje žalobkyně kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky, tj. odpověď na otázku, zda měsíční příjmy a výdaje klienta skutečně umožňují splácení částky odpovídající splátce úvěru.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Soud nařídil jednání, na kterém provedl důkazy, které předložila žalobkyně a z nich zjistil následující skutečnosti:
4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum elektronicky podepsána úvěrová smlouva ID žádosti číslo, ID klienta číslo, smlouva byla žalovaným ve webovém rozhraní žalobkyně podepsána zvoleným heslem a jedinečným podpisovým SMS kódem, který byl zaslán na telefonní číslo žalovaného. Dle této smlouvy měla žalobkyně žalovanému poskytnout částku 10 000 Kč za poplatek 330 Kč a žalovaný měla žalobkyni vrátit 10 330 Kč do 11. 3. 2022. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků a smluvních pokut a nákladů na vymáhání. Z potvrzení o provedené platbě a opisu výpisu proplacení smlouvy, bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 9. 2. 2022 částku 10 000 Kč. Žalovanému byl poskytnut i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.
5. Žalobkyně nepřeložila soudu přímo žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, pouze z interních dokumentů žalobkyně s názvem„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ a„ Úvěrová zpráva“ je možné seznat, že žalovaný žalobkyni podal informaci o tom, že nemá žádné děti, že je toho času zaměstnán s příjmem 25 000 Kč a že příjem ostatních členů domácnosti činí celkem 20 000 Kč; závazky vůči jiným úvěrovým společnostem negoval. Dále žalovaný předložil výpis z běžného účtu č. bankovní účet za leden 2022, ze kterého bylo zjištěno, že na tento účet sice byly připsány úhrady v souhrnné výši 60 485 Kč od soukromých subjektů, aniž by bylo zřejmé, z jakého titulu, a provedeny vklady přes vkladový bankomat v celkové výši 23 800 Kč (na účet celkem došlo 89 133,68 Kč), avšak z účtu v tomto měsíci byly také provedeny úhrady v celkové výši 85 282,07 Kč; konečný zůstatek na účtu tak činil 6 696,01 Kč. Výpis z účtu nicméně neindikuje, že by žalovanému byla poukazována mzda ze závislé činnosti. Z kontroly žalovaného v databázi ISIR a CRIBIS, která je shrnuta v dokumentu s názvem„ Úvěrová zpráva“, je patrno, že žalovaný nebyl v insolvenci, neměl exekuci a neprocházel registrem SOLUS. Výpočtem MLS (maximálního limitu splátky) bylo životní minimum žalovaného žalobkyní stanoveno na 3 550 Kč měsíčně a zbývající MLS klienta na 6 253 Kč. Při počítání příjmů a výdajů domácnosti byly stanoveny minimální výdaje členů domácnosti na bydlení na 7 208 Kč měsíčně, životní minimum členů domácnosti 6 750 Kč měsíčně a zbývající MLS domácnosti na 15 845 Kč. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad je zjevné, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 2 Kč.
6. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 12. 8. 2022, kterou mu byla k úhradě stanovena lhůta do 30 dnů od sepsání výzvy s tím, že jinak bude podána žaloba. Podle předloženého podacího archu byla výzva odeslána dne 15. 8. 2022.
7. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum úvěrovou smlouvu a žalovaný jednal z pozice spotřebitele. Žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně dohodnutou částku 10 000 Kč, nicméně žalovaný na dluh do dnešního dne uhradil pouze 2 Kč.
8. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalovaného, který jednal jako spotřebitel, v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
9. Soud nabyl z předložených důkazů pochybnost o pravdivosti údajů, které žalovaný uvedl o své osobní a majetkové situaci. Výpis z účtu za měsíc leden 2022 neprokazuje, že by byl žalovaný zaměstnán za mzdu 25 000 Kč měsíčně, jak se uvádí v „ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ a v „ Úvěrové zprávě“. Připsané úhrady v souhrnné výši 60 485 Kč pochází od soukromých subjektů, aniž by bylo zřejmé, z jakého titulu, a to samé platí rovněž o vkladech hotovosti přes vkladový bankomat v celkové výši 23 800 Kč. Tvrzené příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč měsíčně nebyly ničím ověřeny, to samé platí také o výdajích žalovaného. Výdaje na bydlení nelze přitom bez bližší znalosti situace a alespoň částečného ověření údajů o bydlení správně statisticky zjistit a současně zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka.
10. K tomu soud opakuje, že poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost klienta zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale též na vlastní zevrubné šetření poskytovatele úvěru. V souzené věci nebyly příjmy a výdaje žalovaného a ani příjmy ostatních členů domácnosti řádně prověřeny, a to ani náklady na bydlení, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci; to však nelze říct o nákladech spojených s bydlením.
11. Soud v daném případě nevylučuje ani použití statistického modelu na základě souboru statistických dat (k posouzení udržitelnosti příjmu, popř. stanovení nákladů na bydlení), avšak do modelu vkládaná vstupní data (o příjmu členů domácnosti, o způsobu bydlení) by měla být ověřená, nikoliv založená na pouhých ničím nepodložených tvrzeních žadatele o úvěr. Žalobkyně soudu ani blíže neobjasnila jí údajně využívané statistické modely, ani nesdělila, jakým jiným způsobem prošetřuje příjmy ostatních členů domácnosti a výdaje na bydlení, neboť od žalovaného očividně nežádala žádné doklady a ani tvrzení o způsobu bydlení. Lze tedy uzavřít, že ohledně příjmů ostatních členů domácnosti žalovaného a jeho výdajů žalobkyně na jejich zjišťování rezignovala.
12. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,“ když soudu nedoložila dokumenty o výdajové a příjmové stránce členů domácnosti žalovaného. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Byť § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. Zakotvuje lhůtu, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost dostatečně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“
13. Žalovanému tak zbývá uhradit na jistinu částku 9 998 Kč, neboť prokazatelně od žalobkyně obdržel na svůj účet částku 10 000 Kč a uhradil pouze 2 Kč. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na předžalobní výzvu ze dne 12. 8. 2022, podanou k poštovní přepravě dne 15. 8. 2022, jejíž součástí byla výzva k úhradě dlužné částky do třiceti dnů od sepisu této výzvy (tj. do 11. 9. 2022). Ode dne následujícího, tj. ode dne 12. 9. 2022, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala ve výši 15 % ročně, do zaplacení.
14. Co do zbývající částky 3 553 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 89,10 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 553 Kč od 12. 9. 2022 do zaplacení soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 080,96 Kč, přičemž tato částka představuje 48 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26 %). Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 551 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce..