Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 78/2023-71

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 31 339 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 185 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 185 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 565 Kč, úrok 21,64 % ročně z částky 26 750 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 750 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 565 Kč od datum do zaplacení, částku 1 386 Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč, částku 1 406 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 789 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 185 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 185 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 565 Kč, úrok 21,64 % ročně z částky 26 750 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 750 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 565 Kč od [datum] do zaplacení, částku 1 386 Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč, částku 1 406 Kč, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 789 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 31 339 Kč představující nesplacený úvěr s příslušenstvím a smluvní pokuty dle smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo který spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum. Na podkladě citované smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč převodem na její účet oproti závazku žalované tuto částku vrátit spolu s úrokem 36 915 Kč, které uhradí v pravidelných 23 měsíčních splátkách po 1 605 Kč. Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a dostala se do prodlení, přičemž žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum. V současné době žalovaná dluží žalobkyni částku 26 750 Kč na jistině a 1 386 Kč na úrocích a dále žalobkyně požaduje úrok 21,64 % ročně z dlužné jistiny 26 750 Kč od datum do zaplacení, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 750 Kč. Vzhledem k prodlení žalované požaduje žalobkyně rovněž částku 300 Kč jako vynaložené náklady na 3 upomínky po 100 Kč, jakož i smluvní pokutu za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč (3krát 499 Kč za každou splátku) a rovněž jí vznikl nárok na smluvní pokutu 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokutu 0,1 % denně z neuhrazených splátek, kdy doposud se jedná o částku 31 339 Kč (z částky 28 136 Kč za dobu od datum do datum). Žalobkyně zaslala dne datum žalované výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby, ale žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet tak, že si vyžádala výplatní pásky žalované za dva kalendářní měsíce, dále žalovanou lustrovala v rámci databáze CEE, v insolvenčním rejstříku, z čehož byl učiněn zápis. žalobkyně také vycházela z čestného prohlášení žalované o závazcích a výdajích, jakož i z nájemní smlouvy a zohlednila i normativní náklady na bydlení pro nájemní bydlení a výši existenčního a životního minima.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Zy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo která byla oběma smluvními stranami podepsána dne datum soud zjistil, že žalovaná tímto požádala žalobkyni o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč. Naproti tomu se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni celkem částku 36 915 Kč v pravidelných 23 měsíčních splátkách po 1 605 Kč. Pokud se týká údajů žalované, soud zjistil, že žalovaná byla svobodná, bydlela v nájemním bytě, neměla žádnou vyživovací povinnost a na splátky dalších úvěru hradila měsíčně 2 000 Kč, na bydlení dávala 12 000 Kč a její příjem činil 26 000 Kč.

6. Z částečné kopie nájemní smlouvy soud zjistil, že žalovaná hradila pronajímateli 8 800 Kč měsíčně, přičemž elektřinu a plyn si nájemce musel zajistit sám.

7. Z potvrzení o provedené transakci bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na označený účet žalované částku 20 000 Kč dne datum.

8. Z výpisu z CEE soud zjistil, že k žalované zde nebyl nalezen žádný záznam.

9. Z písemného záznamu o posouzení úvěruschopnosti zákazníka, který vypracovala žalobkyně, vyplývá, že žalovaná označila příjmy 26 000 Kč a uvedl výdaje na bydlení ve výši 12 000 Kč, výdaje na úvěry 2 000 Kč. Ze zápisu dále vyplývá, že žalovaná neměla vyživovací povinnost. Dále jsou v zápise rozepsána statistická data a údaje o životním minimu a nezabavitelné částce.

10. Čestným prohlášením o závazcích spotřebitele bylo prokázáno, že žalovaná má závazek vůči svým rodičům ve zbývající výši 10 000 Kč s měsíční splátkou 2 000 Kč.

11. Výpisem z účtu žalované za měsíc květen 2021 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 944,93 Kč, a konečný zůstatek 409,90 Kč. Výpis z účtu dále prokazuje, že žalovaná přijala platby v celkovém objemu 66 906 Kč a vydala celkem 67 441,03 Kč.

12. Výplatní pásky, které byly předloženy jsou nečitelné.

13. Zy nazvané Bonita smlouvy soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila celkem 4 815 Kč.

14. Z předžalobní upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ze shora citované smlouvy, a to ve lhůtě 10 dnů od odeslání této upomínky. Dle připojeného podacího lístku byla upomínka odeslána dne datum.

15. Z takto předložených důkazů soud již ničeho dalšího nezjišťoval, a to pro níže rozvedený právní závěr. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

16. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo poskytla žalobkyně na žádost žalované, žalované převodem finanční prostředky, konkrétně částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala jmenované společnosti vrátit částku celkem 36 915 Kč. Před sjednáním dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet dohodnuté splátky tak, že jednak vycházela z prohlášení, které žalovaná uvedla v dohodě, tedy, že je svobodnýá, bydlí v nájemním bytě, nemá vyživovací povinnost a na splátky dalších úvěru (půjčka od rodičů) hradí měsíčně 2 000 Kč, její příjem činí 26 000 Kč a že na bydlení vynakládá částku 12 000 Kč. Příjmy žalované si žalobkyně ověřila ze dvou výplatních pásek, které však soudu zaslala v nečitelné podobě. Na výpisu z účtu žalovaného za měsíc květen rok byl počáteční zůstatek počáteční zůstatek byl 944,93 Kč, a konečný zůstatek 409,90 Kč. Výpis z účtu dále prokazuje, že žalovaná přijala platby v celkovém objemu 66 906 Kč a vydala celkem 67 441,03 Kč. Žalovaná neměla záznam v v CEE. U nákladů na bydlení žalobkyně vycházela, kromě připojené nájemní smlouvy, i z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení. Žalobkyně také zohlednila výši existenčního a životního minima na jednotlivce. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené dohody dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum, a podle kterého měla žalovaná dluh splnit do 10 dnů od odeslání této výzvy.

17. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč bezhotovostním převodem na účet, který označila ve smlouvě. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

23. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

24. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně tyto ověřovala z výplatních pásek, které soudu i předložila, nicméně i kdyby tyto výplatní pásky byly čitelné, soud by nedospěl k jinému závěru než je rozveden níže. Je vhodné k příjmům dodat, že výplatní pásky v počtu 2 kusů nejsou dostatečným podkladem pro zjištění průměrné mzdy, která se může v čase měnit a je ovlivněna např. vyplacenými prémiemi apod. Nicméně i kdyby soud považoval zjištění příjmů žalované za dostatečné, tak rozhodně nelze považovat za dostatečné ověření si a zjištění údajů o výdajích žalované. Ačkoliv žalobkyně nabídla soudu dlouhý seznam statistických údajů, tak soud nemá za to, že takový postup je dostatečný. Žalobkyně měla ověřovat reálné výdaje žalované, navíc za situaci, kdy sama žalovaná byl ochona žalobkyni předložit výpis z účtu. Nelze tak ponechat bez povšimnutí, že na výňatku z výpisu z účtu výdaje převyšují příjmy. Jestliže žalobkyně i přes tyto údaje, které dále nezkoumala (např. aby zjistila, zda se jedná jen o výjimečnou situaci, nebo trvalý stav), žalovanou považovala za schopnou poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet, pak rozhodně nejednala s odbornou péčí. Je z logicky věci nemožné, aby žalovaná v situaci, kdy mu její příjmy nestačí na úhradu výdajů, byla solventní a dalo by se od ní očekávat, že zapůjčenou částku žalobkyni vrátí. Je pravdou, že žalobkyně si ověřila alespoň náklady na bydlení, byť v případě výdajů na elektřinu a plyn, které si měla žalovaná dle nájemní smlouvy sjednat sama, se spokojila pouze s přičtením nějaké částky k částce uvedené v nájemní smlouvě. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v  ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

25. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalované vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně prokázala plnění žalované v částce 30 000 Kč. Žalovaná jí vrátila 4 815 Kč, pročež žalobkyni stále dluží částku 25 185 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě ve lhůtě 10 dnů od odeslání upomínky. Tato upomínka byla dána k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Žalobkyně poskytla žalované k úhradě dlužné částky lhůtu 10 dnů, tj. do datum, kterou soud vzhledem k výši požadované částky považoval za dostatečnou k tomu, aby si žalovaná zajistila finanční prostředky a tyto předala (zaslala žalobkyni). Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 25 185 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 11,75 % ročně. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

26. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 28 516,32 Kč (61,5 % celku) a neúspěšná (výrok II.) v částce 17 863,81 Kč (38,5 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 23 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle (dále jen„ AT“) a na věc aplikoval citované vyhlášky, když z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných případech opakovaně žaloby na ustáleném vzoru a dále se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle bodu 1. AT částku 300 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 1500 Kč. Dále žalobkyni byla přiznána náhrada hotových výdajů dle AT 3 x 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 1 800 Kč) ve výši 378 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku 1 254 Kč, činí 3 432 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 23 %, soud zavázal žalovanou, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatila částku 789 Kč.

27. Lhůta k plnění byla v případě výroků I. a III. stanovena na 3 dny podle věty před středníkem , když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.