Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 29/2023-31

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 11 968 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 968 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 790 Kč od 21. 8. 2021 do 2. 9. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 790 Kč od 3. 9. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 8 790 Kč od 21. 8. 2021 do 18. 11. 2021 kapitalizovaným částkou 791,10 Kč zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od 3. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 382 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 968 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 790 Kč od 21. 8. 2021 do 2. 9. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 790 Kč od 3. 9. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 8 790 Kč od 21. 8. 2021 do 18. 11. 2021 kapitalizovaným částkou 791,10 Kč zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od 3. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 382 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 968 Kč s příslušenstvím. Účastníci prostřednictvím webové stránky webová adresa dne datum uzavřeli smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky čerpal a zavázal se je splatit spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 680 Kč, poplatkem za službu„ klidné spaní“ 110 Kč, a to vše do 20. 8. 2021. Tuto svoji povinnost si však nesplnil a dosud na pohledávku žalobkyně neuhradil žádnou částku. Celkem tak žalovaný dluží 8 790 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 2 555 Kč (za 28 SMS, 29 e-mailů a 8 telefonátů), zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 790 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 8 790 Kč od 21. 8. 2021 do 18. 11. 2021. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě lustrace v databázích CRKI, BRKI, ISIR a CEE a dalších databázích a porovnáním jím uváděných příjmů a výdajů.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl dle bez nařízení jednání.

4. Z předložených důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním. Smlouva byla žalovanému zobrazena prostřednictvím webové stránky webová adresa a žalovaný smlouvu podepsal elektronickým SMS kodem, který byl zaslán na jeho mobilní telefon. Současně dle„ autorizace ověření totožnosti“ došlo k ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím jím zaslané autorizační platby z jeho bankovního účtu dne 22. 7. 2021 na účet žalobkyně a žalovaný také zaslal žalobkyni kopii občanského průkazu. Na základě smlouvy byly žalovanému poukázány na jeho účet finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 790 Kč a poplatkem za službu„ Klidné spaní“ 110 Kč měsíčně, a to vše do 20. 8. 2021. Žalovaný poskytl souhlas se zpracováním osobních údajů. Dále byly žalovanému poskytnuty údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byl i sazebník platný od 1. 9. 2020, kde byla upravena i povinnost hradit platby za účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v případě prodlení žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky.

5. Dle výpisu žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalovaného činila výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného 23 000 Kč. Z výplatní pásky žalovaného bylo zjištěno, že od zaměstnavatele obdržel za květen 2021 čistý příjem 23 448 Kč. Žalovaný sdělil, že bydlí v domácnosti, která má 2 členy společně hospodařící, jemu vypočtené minimální výdaje jsou 4 605 Kč měsíčně, jemu stanovená rezerva pro výdaje 650 Kč měsíčně, výše pravidelných měsíčních výdajů byla žalovaným uvedena na 6 000 Kč. Další důkazy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného mimo výpisu žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a výplatní pásky žalovaného, nebyly žalobkyní soudu předloženy.

6. Z obecných principů posuzování a filozofie Společnosti bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně zkoumá úvěruschopnost klientů. Nejprve posuzuje platnost a věrohodnost dokladů poskytnutých spotřebitelem. Současně je spotřebitel lustrován v databázích, na základě údajů od spotřebitele proběhne bodové ohodnocení. Na základě výdajů uvedených spotřebitelem probíhá jejich faktické dopočítávání žalobkyní dle jeho regionu trvalého bydliště, je stanovena minimální výše výdajů. Při výpočtu výdajů žalobkyně využívá částky životního minima a ukazatele nákladů na život v krajích ČR (regionální koeficient) na základě interních pravidel pro identifikaci posuzování úvěruschopnosti. Současně společnost bere v úvahu i možné negativní scénáře, které mohou nastat v průběhu splácení, a to např. riziko zvýšení pohyblivých úrokových sazeb atd.

7. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu výzvou před podáním žaloby ze dne 25. 8. 2022 s tím, aby dluh uhradil do tří dnů od doručení výzvy. Výzva byla odeslána téhož dne.

8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , (dále jen„ o. z.“). Podle o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Soud má po hodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný v den podpisu obdržel na účet částku 7 000 Kč.

14. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji žalovaný sjednal z pozice podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger,

C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k ).

15. Žalobkyně neprokázala, že by před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřovala majetkové poměry žalovaného. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Příjmy žalovaného (ze zaměstnání) byly přezkoumány výplatní páskou žalovaného. Výdaje žalovaného ovšem nebyly žádným způsobem přezkoumávány, a to ani náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Ve vztahu k životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Soud nevylučuje použití statistického modelu u nákladů na bydlení, avšak pouze za situace, kdy má žalobkyně k dispozici dostatečné a alespoň částečně ověřené vstupní údaje o žalovaném, které může takto porovnávat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Není zřejmé, jakým způsobem byly stanoveny výdaje na bydlení žalovaného, když žalobkyni nebylo nic známo o bytových poměrech žalovaného. Z ničeho nelze dovodit, že by se žalobkyně mohla spokojit jen s neověřenými a nekonkrétními tvrzeními žalovaného o jeho výdajích. Žalobkyně se nemůže své zákonné povinnosti zkoumat tzv. bonitu spotřebitele zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených klientem, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že žadatelé o úvěr jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy nebo naopak podceňují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a dluhové zatížení. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit spoléháním se na pravdivost tvrzení dlužníka. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele. S ohledem na , odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru bylo ostatně zákonnou povinností žalobkyně nejenom žádat od žalovanéhoy potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

16. Jestliže žalobkyně tvrdí, že využila statistické modely a vzala v úvahu ukazatele nákladů na život v krajích ČR (regionální koeficient) i možné negativní scénáře v průběhu splácení, nebylo objasněno, jakým způsobem provedla žalobkyně tento výpočet a jakým způsobem bodově ohodnotila žalovaného při posuzování jeho úvěruschopnosti. Fungování statistického modelu je třeba soudu objasnit. Nadto soud uvádí, že nebylo doloženo, že by byl žalovaný skutečně lustrován v registrech dlužníků a obdobných registrech.

17. Jestliže dále žalobkyně odkazuje na pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví („ EBA“), soud nezpochybňuje, že se finanční instituce má takovými pokyny řídit, to ji ale nezbavuje povinnosti jednat v souladu s judikaturou soudů ČR. Obecné pokyny EBA neobsahují taxativní výčet všech vhodných postupů ke splnění povinností dotčených subjektů. Na ověřování informací při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, které pokyny blíže nerozvádí, se vztahuje povinnost ověřovat informace poskytnuté spotřebitelem v souladu s požadavky uvedenými v § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Předmětnou smlouvu je tedy třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalobkyně tak měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny. Na základě smlouvy měl žalovaný vrátit poskytnutou částku 7 000 Kč, přičemž na dluh neuhradil ničeho, a proto žalobkyni nadále dluží 7 000 Kč. Ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že„ spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ K vrácení jistiny byl žalovaný povinen do tří dnů od doručení výzvy k úhradě. Výzva k úhradě byla žalovanému odeslána dne 25. 8. 2022, v souladu s § 573 o. z. se„ má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání.“ Výzva byla žalovanému doručena dne 30. 8. 2022. Žalovaný byl povinen plnit dluh do tří dnů, tj. žalovaný byl povinen plnit do 2. 9. 2022. Tuto dobu k plnění soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl zcela pasivní. Žalobkyni tak vznikl nárok i na úhradu úroku z prodlení ve smyslu o. z., a to z částky 7 000 kč od 3. 9. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, tj. v částce nižší než zákonné dle Ve zbytku nároku žalobkyně soud žalobu zamítl, jelikož se jedná o nároky vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 382 Kč, přičemž tato částka představuje 17 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 968 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.