Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 287/2022-64
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci
žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 183 374 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 96 904 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 96 904 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 86 470 Kč s úrokem ve výši 8,3 % p.a. z částky 100 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 469,52 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 3 096 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 96 904 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 96 904 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 86 470 Kč s úrokem ve výši 8,3 % p.a. z částky 100 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 469,52 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 3 096 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 7.6.2022 zaplacení celkem částky 183 374 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 26.7.2019 s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce číslo s produktovým názvem anonymizována tři slova NA účet číslo číslo (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 34 870 Kč, celkem tedy 134 870 Kč a to formou 24 měšíčních splátek po 5 620 Kč. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, na dluh uhradil pouze 3 096 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení jistiny – dlužné částky zápůjčky ve výši 100 000 Kč, dlužné částky poplatků ve výši 31 774 Kč, smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 469,52 Kč, sankčních poplatků ve výši 1 600 Kč, úroku ve výši 8,3 % p.a. z dlužné jistiny 100 000 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 100 000 Kč od 18.3.2022 do zaplacení. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.
K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Byla provedena lustrace žalovaného v dostupných registrech (BRKI, NRKI, SOLUS, interní databáze právního předchůdce žalobkyně, insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zástupcem právního předchůdce žalobkyně jméno příjmení následně ověřeny a zkontrolovány. Dle těchto činil pravidelný měsíční příjem žalovaného 24 626 Kč, odhadované měsíční výdaje 7 000 Kč. Jako další příjem do domácnosti byla uvedena částka 24 626 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tak dospěl k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná.
Žalovaný, ačkoli byl k jednání nařízenému na den 12.4.2023 řádně předvolán (předvolání spolu se žalobou považoval soud žalovanému za doručené, v souladu s ust. § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř., dnem 13.2.2023), se k tomuto bez předchozí důvodné a včasné omluvy nedostavil. Soud tak postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného.
Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 a seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 1.2.2022.
Z výpovědi svědka jméno příjmení soud zjistil, že pracuje jako obchodní zástupce společnosti právnická osoba, pro kterou sjednává zápůjčky. Vypověděl, že si pamatuje místo bydliště, kde byla půjčka sjednána, ale žalovaného by už asi nepoznal, ani si nepamatuje jaká částka mu byla půjčována. Uvedl, že obvykle dostal kontakt z centrály, aby se spojil se zákazníkem, s ním si domluvil schůzku, ten mu obvykle při schůzce předložil doklady – průkaz totožnosti, povolení k pobytu, pracovní smlouvu a 2 poslední výplatní pásky a doklad o ubytování. Dále s klientem sepsal zákaznickou kartu, přes mobilní aplikaci odeslal na centrálu, která mu obratem dala vědět, zda půjčku je možné poskytnou nebo ne, příp. v jaké výši a s jakým úrokem. Teprve poté byla sepsána smlouva, dojde k nafocení dokumentů a vyplatí se peníze v hotovosti, příp. dle žádosti klienta na účet. Příjmy klienta se ověřují z výplatní pásky, výdaje sděluje zákazník sám, tyto nejsou nijak ověřovány. Další příjmy domácnosti představují příjmy družky, manželky. V daném případě to byla asi manželka, kdy oba pracovali ve fabrice, nebylo třeba překladatele, neboť žalovaný česky rozuměl. Svědek vypověděl, že u nich byl několikrát, nebyli s manželkou novými zákazníky, buď měli dřívější půjčku splacenou nebo si půjčku refinancovali.
Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 26.7.2019, Smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 26.7.2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 100 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 5 620 Kč, tedy celkem částku 134 870 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 100 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 34 870 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 8 874 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 18 000 Kč a odměny za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 900 Kč. Zápůjční úroková sazba činila dle smlouvy 14 % p.a. a byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Dle čl. 6 smluvních podmínek pro případ, že zákazník neuhradí řádně a včas splátku, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení. Žalovaný v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácel, byl vyzván ke splacení celé pohledávky.
Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný měl být v době uzavření smlouvy zaměstnán jako výrobní pracovník s čistým měsíčním příjmem 24 626 Kč, přičemž zaměstnání mělo být ověřeno 2 výplatními páskami. Odhadované měsíční výdaje byly konkretizovány částkou 7 000 Kč (bez další specifikace). Dále bylo uvedeno, že žalovaný je ženatý, má středoškolské vzdělání, žije v nájmu a má 1 vyživovací povinnosti. Jako další příjem do domácnosti byla uvedena částka 24 626 Kč (bez další specifikace).
Z přehledu plateb a výpisu z účtu žalovaného bylo prokázáno, že dne 29.7.2019 byla žalovanému předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 100 000 Kč.
Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Zápůjčka pak může být poskytnuta jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o zápůjčce neplatná.
Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze dva výpisy z účtu předcházející poskytnutí zápůjčky a zákaznickou kartu, ve které bylo uvedeno, že žalovaný je ženatý, žije v nájmu a má 1 vyživovací povinnosti. Jako příjem byla konstatována částka 24 626 Kč, další příjem do domácnosti ve výši 24 626 Kč však nebyl specifikován ani doložen. Výdaje žalovaného byly odhadnuty na částku 7 000 Kč. Nebyly tedy předloženy žádné důkazy, žádné listiny prokazující, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla ověření výdajů žalovaného. Ověření úvěruschopnosti žalovaného pak nebylo dle názoru soudu prokázáno ani výpovědí svědka příjmení, který nepotvrdil, že by před podpisem smlouvy o zápůjčce měl k dispozici jakýkoli doklad prokazující výdaje žalovaného, naopak uvedl, že výdaje sdělovali pouze zákazníci. Výdaje specifikované částkou 7 000 Kč měsíčně jsou zcela nereálné, pokud mají zahrnovat veškeré výdaje žalovaného spojené se stravou, bydlením apod., a to za situace, kdy další příjem do domácnosti nebyl dalším způsobem konkretizován ani ověřen. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné výdaje žalovaného nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté zápůjčky. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalovanému částku 100 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradila 3 096 Kč, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 96 904 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. od 18.3.2022 do zaplacení (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, avšak s žádné náklady řízení nepožadoval, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, písemně, trojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.