Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 82/2023-33

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 45 759,95 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 234,83 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 13 050,12 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 284,95 Kč od datum do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 593,06 Kč, co do smluvní pokuty ve výši 475 Kč a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 638,88 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 234,83 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 13 050,12 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 284,95 Kč od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 593,06 Kč, co do smluvní pokuty ve výši 475 Kč a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 638,88 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 45 759,95 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo to tak, že žalovaný podepsal žádost o poskytnutí úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně žádost vyhodnotila, akceptovala a vydala žalovanému platební kartu s možností čerpání finančních prostředků až do výše 50 000 Kč, když mohl čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek se splatností 1. splátky ke dni datum a každé další splátky vždy do 17. dne v měsíci. Doporučená měsíční splátka byla ve výši 3 000 Kč měsíčně, minimální pak 5 % z čerpané výše úvěru, nejméně však 500 Kč. Žalovaný celkem načerpal částku 64 034,83 Kč a uhradil částku 31 800 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a prohlásila ke dni datum úvěr za splatný. Ode dne následujícího po dni zesplatnění požaduje žalobkyně rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně pak s účinností k datum postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky 52 353,01 Kč a skládala se z jistiny ve výši 45 284,95 Kč, smluvního úroku ve výši 4 954,36 Kč, měsíčních poplatků za sjednané pojištění ve výši 1 038,70 Kč, smluvní pokuty ve výši 475 Kč a poplatků za odeslání upomínek ve výši 600 Kč Smluvní úrok, měsíční poplatky za pojištění a poplatky za upomínky jsou v návrhu označeny společně jako kapitalizovaný úrok ve výši 6 593,06 Kč. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z postoupené jistiny a náklady mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k mimosoudnímu vyřízení věci, avšak bezúspěšně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu prostřednictvím zástupce předžalobní upomínkou ze dne datum, žalovaný však neuhradil ničeho. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala řádně úvěruschopnost žalovaného, když prověřovala pravdivost tvrzení žalovaného ve smlouvě, jako i ověřila databáze třetích subjektů a registr příjmení. V doplnění ze dne datum žalobkyně uvedla, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že pobírá mzdu ve výši 29 000 Kč, přičemž výdaje činí 7 500 Kč. Při měsíční splátce 2 500 Kč tak činí disponibilní zůstatek částku 19 000 Kč. Žalovaný neměl v době uzavření smlouvy záznam v insolvenčním rejstříku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek

4. Na základě předložených listin soud ve věci zjistil soud tento skutkový stav.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne datum byly zjištěny údaje žalobkyně k uvedenému datu.

6. Z žádosti/smlouva o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, pracuje jako dělník, řemeslník, opravář v nemocnice, a to od března roku 2020. Jeho čistý měsíční příjem činí 29 000 Kč, celkové náklady domácnosti jsou ve výši 4 000 Kč a finanční závazky má ve výši 3 500 Kč. Žalovaný požádal o revolvingový úvěr ve výši 50 000 Kč s tím, že výše prvního čerpání je ve výši 13 687 Kč, celková měsíční výše splátky je min. 5 % z dlužné částky nejméně však 500 Kč, splátky jsou splatné k 17. dni v měsíci a úvěr je sjednán na dobu neurčitou. RPSN činila 28,74 %, základní roční úroková sazba 22,68 %, měsíční poplatek 50 Kč. Současně měl žalovaný sjednáno pojištění ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním činila 600 Kč, poplatek za odeslání upomínky činil 100 Kč.

7. Ze vstupního dopisu ze dne datum, rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů služeb číslo ze dne datum a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru byly zjištěny základní informace o úvěru a jeho splácení.

8. Z odstoupení od úvěrové smlouvy číslo ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o odstoupení od smlouvy s tím, že úvěr se stává splatný ke dni datum v plném rozsahu.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně příloh a z potvrzení o provedení transakce ze dne datum bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem s tím, že dle společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek je pohledávka za žalovaným označena na řádku 85, k zúčtování došlo dne datum.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni.

11. Z přípisu žalobkyně žalovanému ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky a vyzvala ho k úhradě dlužné částky do datum. Přípis byl žalovanému zaslán dne datum, jak vyplývá z podacího archu.

12. Z výzvy před podáním žaloby ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do datum. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne datum, jak vyplývá z podacího archu.

13. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum bylo zjištěno datum cesty pověřeného terénního pracovníka věřitele na adresu dlužníka.

14. Z tabulky platební historie žalovaného byly zjištěny finanční pohyby žalovaného na poskytnutém účtu.

15. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr s čerpáním až do výše 50 000 Kč Částku ve výši 57 181 Kč měl žalovaný splatit v měsíčních splátkách dle výše uvedených podmínek ke každému 17. dni v měsíci. Žalovaný se s úhradou úvěru dostal do prodlení. Žalovaný celkem načerpal částku 64 034,83 Kč a uhradila částku 31 800 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzvána dopisem zástupce žalobkyně, který mu byl odeslán dne datum.

16. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

17. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje

20. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. , posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy

25. Podle rozhodnutí Krajského soudu v Praze, č. j. -64, krajský soud připustil, že pouze jazykový výklad právní úpravy obsažené v  a , o spotřebitelském úvěru, by (zejména vzhledem k druhé větě ) mohl nasvědčovat tomu, že zákonným důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru bude relativní neplatnost smlouvy. Při výkladu a aplikaci právních předpisů pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Dle krajského soudu je nutné vyvažovat faktické nerovnosti mezi oběma smluvními stranami. Spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje a bez prověřování úvěruschopnosti je ochrana pouze iluzorní. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí). Neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti je dle krajského soudu i ochranou druhé smluvní strany, poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. V neposlední řadě chrání i veškeré další potenciální věřitele úvěrovaného spotřebitele, včetně věřitelů nefinančních, před možným předlužením spotřebitele a jeho pádem do insolvence se všemi důsledky s tím souvisejícími, především pak omezením reálné možnosti uspokojení pohledávek případných dalších potenciálních věřitelů spotřebitele (viz též již shora zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d.

26. Dle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. , pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

27. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

28. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle , o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. cit. zákona.

29. Žalobkyně měla pak dle , o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

30. V daném případě žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného řádně, když vycházela z informací, které získala kontrolou interních a externích registrů třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. Dále vycházela z tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr, ve kterém uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost. Od března 2020 pracuje jako dělník, řemeslník, či opravář v nemocnice anonymizováno obec. Jeho čistý měsíční příjem činí částku 29 000 Kč, náklady domácnosti 4 000 Kč a finanční závazky jako např. splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod. činí 3 500 Kč. Navzdory tvrzení žalobkyně soud při prověřování, zda právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost, došel k opačnému závěru. Jak vyplynulo ze zákaznické karty, žalovaný uvedl, že jeho příjmy dosahují měsíčně částky 29 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně si v dané věci měla od žalovaného vyžádat pracovní smlouvu, potvrzení o zdanitelných příjmech fyzické osoby, nebo kontaktovat zaměstnavatele žalovaného. S pouhým uvedením měsíčního příjmu, aniž by tento byl blíže prověřen, se právní předchůdkyně žalobkyně spokojit nemohla. Povinností úvěrujícího při poskytnutí úvěru se však neomezuje jen na přezkum příjmové stránky, nýbrž i výdajové stránky, když obě uvedené musí úvěrující zkoumat ve vzájemné souvislosti. Pokud žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby žalovaného vyzvala k vyjádření, zda má v souvislosti s bydlením nějaké výdaje. Otázka bydlení však není jedinou výdajovou stránkou věci, která měla být náležitě zkoumána. Nelze se ztotožnit s uvedením ničím nepodložené paušální výdajové částky 4 000 Kč, která, má-li pokrýt veškeré výdaje žalovaného (tedy bydlení, potraviny, běžné výdaje domácnosti, úhrady telefonu), je zcela zjevně nedostatečná. V době sjednávání úvěru navíc žalovaný, jak sám uvedl, splácel jiný úvěr v nemalé výši. Žalovaný je při sjednávání smlouvy v pozici slabší strany, zájmem žalovaného je uzavřít smlouvu, a proto nemusí vždy tvrdit pravdivé údaje. Právní předchůdkyně žalobkyně si proto jako profesionálka v daném oboru od žalovaného měla vyžádat podklady, které výši jeho příjmů a výdajů dokládají.

31. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to jak stránku příjmovou, tak ani stránku výdajovou, proto je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou. Zároveň soud dovodil, že se v tomto případě jedná o neplatnost absolutní dle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 odst. 1 o. z. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

32. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 64 034,83 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 31 800 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 32 234,83 Kč (výrok I.). Ohledně ostatních požadovaných částek, ať již se jednalo o zbytek jistiny ve výši 13 525,12 Kč, o různé poplatky, smluvní pokutu, či zákonný úrok z prodlení ze zamítnuté jistiny soud žalobu zamítl (výrok II.).

33. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

34. Jak vyplývá z důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru„ Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“

35. Možnost dlužníka se tak nemusí vázat k určitému konkrétnímu datu, avšak v souladu s důvodovou zprávou je třeba zohlednit možnost dlužníka spočívající v rozložení vrácení jistoty v čase. Vzhledem k tomu, že splatnost jistiny nenastala, žalovaný se nemohl dostat do prodlení. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu s tím, že zatím žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení nemohl vzniknout.

36. S ohledem na uvedené soud zamítl v druhé části výroku II. návrh žalobkyně na přiznání práva na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 284,95 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 6 593,06 Kč, smluvní pokutu ve výši 475 Kč náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 638,88 Kč, přičemž tato částka představuje 40,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,44 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29,56 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 831 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 759,95 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

38. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu, byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t.

39. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ust. a podle ust. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce úspěšného účastníka.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.