Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
35 C 133/2023-32
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 29 332 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 395 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 937 Kč s úrokem z prodlení ve výši 192,87 Kč a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 29 332 Kč od 22. 3. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 395 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 937 Kč s úrokem z prodlení ve výši 192,87 Kč a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 29 332 Kč od 22. 3. 2023 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 22. 3. 2023 ve znění jejího doplnění ze dne po žalovaném domáhala zaplacení částky 29 332 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím internetu dne 11. 5. 2021 úvěrovou smlouvu (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč v celkem 24 splátkách do 11. 5. 2024. Dne 11. 5. 2022 byla částka 20 000 Kč zaslána na účet číslo bankovní účet, který žalovaný uvedl při uzavírání Smlouvy. Strany si sjednaly volitelné služby, a sice poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, dále tzv. bezpečnou splátku, kdy poplatek ve výši 99 Kč umožňuje klientovi odložit splatnost o 30 dní, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč za zasílání důležitých informací. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem v souladu s ustanovením ve smlouvě, kdy poplatek činí 1 980 Kč. Žalovaný uhradil částku ve výši 4 605 Kč, ze které žalobkyně započetla na jistinu částku ve výši 1 670 Kč. Žalovaná částka tak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 18 330 Kč, z poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti korunovým odkladem ve výši 3 960 Kč, úroků ve výši 3 920 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a z účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
Závěr o skutkovém stavu
3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.
4. Žalovaný se zaregistroval na internetových stránkách webová adresa, provozovaných žalobkyní, kdy vyplnil požadované informace (jméno, příjmení, rodné číslo, adresa trvalého bydliště, emailová adresa, číslo mobilního telefonu, číslo občanského průkazu a číslo účtu) a poskytl kopii svého občanského průkazu a také kopii výpisu z účtu č. bankovní účet za období 1. 10. 2021 – 31. 10. 2021, který je veden na jméno žalovaného (kopie OP, výpis z účtu žalovaného).
5. Dne 11. 5. 2022 uzavřel žalovaný s žalobkyní Smlouvu prostřednictvím podpisového SMS kódu 794249, který žalobkyně žalovanému zaslala na jeho telefonní číslo. Následně byla Smlouva zaslána na emailovou adresu žalovaného (viz úvěrová smlouva ze dne 11. 5. 2022, výstup ze systému žalobkyně).
6. Ve Smlouvě byl sjednán závazek žalobkyně poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč a povinnost žalovaného vrátit jistinu úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. Splatnost úvěru byla dva roky od jeho uzavření. První měsíc úvěru byl sjednán jako bezúročný. Druhý až osmý měsíc trvání úvěru bude úvěr úročený pevnou částkou, která bude záviset na výši poskytnutého úvěru (jistiny); výše úroku je 49 Kč za každých půjčených 1000 Kč. Od devátého měsíce trvání úvěru až do dne splatnosti úvěru bude úvěr bezúročný. RPSN činila 49,2 %. Strany si sjednaly volitelné služby:
- expres výplata urychlující poskytnutí úvěru na účet klienta, a to do 60 minut od ověření jeho identity, a to za poplatek ve výši 199 Kč;
- bezpečná splátku, kdy poplatek ve výši 99 Kč umožňuje klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost aktuální splátky o 30 dní;
- korunový odklad, který umožňuje prodloužit splatnost úvěru o 30 dní, pokud klient uhradí alespoň 1 Kč, za což je pak účtován poplatek ve výši 1 980 Kč;
- SMS servis spočívající v za zasílání důležitých informací za poplatek ve výši 49 Kč měsíčně.
Dále bylo sjednáno, že pokud nebude úvěr vrácen v den jeho splatnosti, může žalobkyně žalovanému účtovat:
- účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, které jsou vypočteny na základě skutečně provedených úkonů. Ke dni uzavření úvěrové smlouvy je výše nákladů vypočtena na minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání. Tato částka se může v budoucnu měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace;
- smluvní pokutu ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a doplňkových služeb, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky;
- smluvní pokutu ve výši 500 Kč za zpoždění se zaplacením dlužné splátky. Pokud výše dlužné splátky bude nižší než 500 Kč, bude účtována smluvní pokutu ve výši dlužné splátky
(viz úvěrová smlouva ze dne 11. 5. 2022).
7. Žalobkyně ověřila dne 11. 5. 2022 bonitu žalovaného tak, že konkretizovala jeho příjem jako zaměstnance 29 000 Kč, příjem partnera 22 000 Kč, splátky 8 500 Kč, žádná vyživovací povinnost k dětem, dále provedla šetření v systémech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS (Potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 11. 5. 2022).
8. Dne 11. 5. 2022 žalobkyně zaslala prostřednictvím služby ThePay částku 20 000 Kč na účet č. bankovní účet (Opis výpisu proplacení smlouvy, Potvrzení o provedené platbě).
9. Žalovaný žalobkyni uhradil dne 26. 6. 2022 částku 2 641 Kč, dne 12. 7. 2022 částku 1 962 Kč, dne 8. 8. 2022 částku 1 Kč a dne 12. 9. 2022 částku 1 Kč.
10. Dne 21. 11. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu před zahájením vymáhání celého úvěru, dne 6. 1. 2023 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu ke splacení celé půjčky (viz výzva před zahájením vymáhání celého dluhu a výzva ke splacení celé půjčky). Dne 3. 2. 2023 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k plnění nejpozději do 30 dnů ode dne sepsání této výzvy s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz předžalobní výzva ze dne 3. 2. 2023).
Právní posouzení věci
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
13. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
14. Podle § 420 odst. 2 o. z. pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně
a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Tato smlouva pak naplňuje znaky spotřebitelského úvěru dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podléhá regulaci zákona o spotřebitelském úvěru, když při jejím uzavření žalovaný vystupoval jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala převést na bankovní účet žalovaného prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem a zaplatit poplatky za využité ve smlouvě sjednané služby.
22. Svou povinnost vyplývající ze smlouvy žalobkyně splnila, když dne datum zaslala na jeho účet částku 20 000 Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil, když na poskytnutý úvěr žalobkyni splatil pouze částku ve výši 4 605 Kč.
23. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 16. 6. 2023, č. j. 35 C 133/2023-13, jakým způsobem postupovala při posuzování úvěruschopnost žalovaného a jaké doklady si za tímto účelem od žalovaného vyžádala, reagovala žalobkyně tak, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací v systémech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS a informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S uvedeným se však nelze ztotožnit, neboť z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) vyplývá, že Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření.
24. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta, které mělo prokazovat úvěruschopnost žalovaného, se podává, že žalovaný měl mít celkový měsíční příjem ve výši 29 000 Kč, který je doložený výpisem z bankovního účtu žalovaného, a dále, že příjem ostatních členů domácnosti je 22 000 Kč. Za zásadní pochybení žalobkyně lze považovat to, že nezkoumala výši běžných měsíčních výdajů žalovaného, že by tyto výdaje jakýmkoliv způsobem ověřila, a dále nezkoumala příjem ostatních členů domácnosti uvedený žalovaným. Žalobkyně tedy nijak nekontrolovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší dalších výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení.
25. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.
26. Je-li Smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
27. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).
28. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.
29. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).
30. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
31. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků či smluvních pokut, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
32. Činila-li poskytnutá jistina částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný žalobkyni měl uhradit formou splátek částku ve výši 4 605 Kč, které je nutno s ohledem na shora rozebrané započíst na úhradu jistiny, činí tak dluh žalovaného částku ve výši 15 395 Kč. Protože svou povinnost k zaplacení částky 15 395 Kč z titulu vrácení poskytnuté jistiny z neplatné smlouvy o úvěru žalovaný dosud nesplnil, zavázal jej k jejímu splnění svým rozhodnutím soud.
33. Protože mezi stranami nedošlo k dohodě o době splatnosti vracené jistiny„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím soud. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nejsou tedy osvědčeny její aktuální poměry, uložil soud žalované splnit stanovené platební povinnosti v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
34. Do prodlení s úhradou dlužných částek se pak žalovaný s ohledem na shora rozebrané skutečnosti dosud nedostal.
35. Soud proto zavázal žalovaného pouze k doplacení částky 15 395 Kč a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl.
Náklady řízení a lhůta k plnění
36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
37. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo nutno k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení.
38. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 29 332 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 192,87 Kč od 6. 3. 2023 do 21. 3. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 29 332 Kč od 22. 3. 2023 do zaplacení, který lze ke dni vyhlášení rozsudku kapitalizovat na částku 1 506,78 Kč, celkem se tak domáhala zaplacení částky 31 031,65 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 15 395 Kč. Uvedené znamená, že žalobkyně měla ve věci úspěch ve výši 49,6 % a neúspěšná byla ve výši 50,4 %. Protože je poměr úspěchu a neúspěchu přibližně stejný, rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněná strana (žalobkyně) podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.