Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
5 C 78/2022-82
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 17.818,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6.262 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.262 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení částky 11.556,18 Kč,
úroku ve výši 15,49 % ročně z částky 15.001,24 Kč od 28. 7. 2020 do 25. 10. 2020;
úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 15.001,24 Kč od 26. 10. 2020 do zaplacení;
úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17.818,18 Kč od 29. 7. 2020 do 3. 9. 2020;
úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.556,18 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení;
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6.262 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.262 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části o zaplacení částky 11.556,18 Kč, úroku ve výši 15,49 % ročně z částky 15.001,24 Kč od 28. 7. 2020 do 25. 10. 2020; úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 15.001,24 Kč od 26. 10. 2020 do zaplacení; úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17.818,18 Kč od 29. 7. 2020 do 3. 9. 2020; úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.556,18 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení; zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou, doručenou soudu dne 29. 12. 2021, se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 17.818,18 Kč (představující dlužnou jistinu ve výši 15.001,24 Kč, dlužný smluvní úrok ke dni zesplatnění ve výši 816,94 Kč a smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč), s úrokem 15,49 % ročně z částky 15.001,24 Kč od 28. 7. 2020 do 25. 10. 2020 (představujícího sjednaný smluvní úrok), s úrokem 8,25 % ročně z částky 15.001,24 Kč od 26. 10. 2020 do zaplacení (představujícího smluvní úrok dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru), s úrokem 8,25 % ročně z částky 17.818,18 Kč od 29. 7. 2020 do zaplacení (představujícího zákonný úrok z prodlení), a náhrady nákladů řízení ve výši 8.495,60 Kč. Uvedl, že se žalovaným uzavřel (resp. jeho právní předchůdce společnost právnická osoba,
resp. právnická osoba) dne 13. 6. 2018 smlouvu o hotovostním úvěru číslo na jejímž základě poskytl žalovanému dne 14. 6. 2018 finanční prostředky ve výši 44.100 Kč (po započtení poplatku za zprostředkování úvěru ve výši 900 Kč). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku ve 27 splátkách po 1.991 Kč (vyjma poslední splátky). Žalovaný
v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr řádně nesplácel, za měsíce únor a březen 2020 žalobci neuhradil příslušné splátky, čímž neuhradil dvě měsíční splátky po sobě, resp. byl v prodlení s úhradou jedné splátky déle než tři měsíce, a proto žalobce v souladu se smlouvou úvěr dne 28. 7. 2020 zesplatnil. Žalovanému odeslal výzvu před zesplatněním ze dne 1. 6. 2020, oznámení o ztrátě výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne 28. 7. 2020, obsahující oznámení o zesplatnění úvěru a výzvu k uhrazení dluhu, a dále prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu dle §142a o. s. ř. ze dne 18. 11. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.
3. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.
5. Ze smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 13. 6. 2018, číslo smlouvy číslo, uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným, žalovaným vlastnoručně nepodepsané, soud zjistil, že na jejím základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr v celkové výši
45.000 Kč, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 900 Kč (uhrazeným zápočtem na poskytnutý úvěr), s dohodnutou roční úrokovou sazbou 15,49 % ročně, se způsobem čerpání převodem na účet žalovaného shora, splatný formou 27 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1.991 Kč (kromě poslední splátky, jejíž výše záleží na přesném datu poskytnutí úvěru), splatnými vždy 20. dne v každém měsíci, počínaje 20. 7. 2018, splácenými bankovním převodem na účet žalobce.
6. Z výpisu z účtu vedeného u právnická osoba na jméno právnická osoba s. r. o.,
resp. právnická osoba soud zjistil, že dne 14. 6. 2018 byla z tohoto účtu odepsána částka ve výši 44.100 Kč, z důvodu odchozí platby na účet, uvedený ve smlouvě o hotovostním úvěru shora jako účet žalovaného, s uvedením čísla smlouvy o úvěru shora, označená jako anonymizována dvě slova.
7. Z výzvy před zesplatněním ze dne 1. 6. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k uhrazení čtyř dlužných splátek za měsíce únor až květen 2020 do třiceti dnů od doručení této výzvy s tím, že pokud tak neučiní, bude zesplatněn celý úvěr.
8. Z oznámení o ztrátě výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne 28. 7. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že v důsledku nesplácení dohodnutých splátek úvěru zesplatnil celý úvěr a současně vyzval žalovaného k předčasnému uhrazení jeho dluhů v celkové výši 17.818,18 Kč, do třiceti dnů ode dne doručení této výzvy. Z listiny historie zásilky pak vzal soud za prokázané, že tuto výzvu právní předchůdce žalobce dne
30. 7. 2020 žalovanému odeslal.
9. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 11. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k uhrazení všech jeho dluhů v celkové výši 24.694,41 Kč, do sedmi dnů od doručení této výzvy s tím, že pokud tak neučiní, bude na něj muset podat žalobu. Z listiny historie zásilky pak vzal soud za prokázané, že tuto předžalobní výzvu žalobce dne 20. 11. 2020 žalovanému odeslal a tomu byla dne
23. 11. 2020 doručena.
10. Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka číslo, soud zjistil, že v důsledku fůze došlo ke dni 1. 12. 2021 ke sloučení společnosti právnická osoba, dříve právnická osoba, jakožto společnosti zanikající, se právnická osoba příjmení anonymizováno právnická osoba, jakožto nástupnické společnosti, s tím, že jmění zanikající společnosti přešlo na nástupnickou společnost.
11. Z oznámení o ztrátě výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne 28. 7. 2020, z listiny Přehled plateb, resp. Splátkový kalendář, a ze sdělení žalobce ze dne 6. 4. 2023 soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil do dne podání žaloby celkem částku ve výši 37.838 Kč.
12. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem si ověřil úvěryschopnost žalovaného, žalobce soudu sdělil, že žalovaný před uzavřením smlouvy právnímu předchůdci žalobce sdělil, že je svobodný, nevyživuje žádné dítě, je zaměstnán ve právnická osoba obec spol. s r. o. a jeho čistý měsíční příjem činí 15.000 Kč. Tuto skutečnost si právní předchůdce žalobce ověřil prostřednictvím výpisů z účtu žalovaného, z nichž zjistil příjmy žalovaného za období 02/2018 až 05/2018. Na základě výpisů z účtu žalovaného byl následně verifikován příjem ve výši 13.223 Kč měsíčně.
13. Dále žalovaný sdělil své výdaje, které měly činit 6.000 Kč, které měly sloužit v částce
2.498 Kč k bydlení u rodičů nebo rodinných příslušníků a ve zbylé částce 3.502 Kč pak na ostatní výdaje. Tyto údaje byly verifikovány prostřednictvím jejich porovnání s normativními náklady na bydlení a životním minimem.
14. Nahlédnutím do registru klientských informací právní předchůdce žalobce dále zjistil, že žalovaný v době jednání o uzavření smlouvy o úvěru měl jeden závazek ze spotřebního úvěru s měsíční splátkou 3.727 Kč, jeden závazek z osobního úvěru s jednorázovou splátkou ve výši 8.000 Kč, dva závazky z kreditních karet s předpokládanou měsíční splátkou ve výši 500 Kč a předpokládanou měsíční splátkou 0 Kč (u této nebyla v době žádosti čerpána žádná jistina). Dále měl žalovaný jeden závazek z revolvingového úvěru s předpokládanou měsíční splátkou ve výši 0 Kč a zbývající jistinou k doplacení ve výši 0 Kč.
15. Žalovaný byl kromě dotazu do registru klientských informací prověřován v insolvenčním rejstříku a v registru SOLUS, vždy bez negativního nálezu. Na základě údajů v registrech NRKI, SOLUS a údajů z bankovních výpisů nebylo u žalovaného identifikováno riziko exekuce.
16. Pokud by právní předchůdce žalobce vycházel pouze z údajů, uvedených žalovaným, bylo by po odečtení výdajů ve výši 6.000 Kč od částky tvrzeného příjmu 15.000 Kč zjištěno, že žalovanému měsíčně zbývá k dispozici celkem 9.000 Kč.
17. Pakliže bylo v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru kalkulováno se skutečně zjištěnými či ověřenými údaji, právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovanému zbyde měsíčně k dispozici částka 3.102 Kč. Právní předchůdce žalobce tak vyhodnotil, že žalovaný bude schopen řádně hradit měsíční splátku ve výši 1.991 Kč.
18. Z předložených výpisů z účtu, vedeného na jméno žalovaného u právnická osoba, za období 21. 2. – 20. 3. 2018, 21. 3. – 20. 4. 2018, 21. 4. – 18. 5. 2018, soud zjistil, že počáteční zůstatky na tomto účtu činily v obdobích shora částky 81,05 Kč, 340,16 Kč a 2.590,43 Kč, konečné zůstatky za období shora činily částky 340,16 Kč, 2.590,43 Kč a 3.971,07 Kč. Ve prospěch účtu byly od právnická osoba obec spol. s r. o. připsány jako mzda částky 15.372 Kč, 7.709 Kč a 14.809 Kč, a nemocenská za období 19. 3. – 23. 3. 2018 ve výši
1.780 Kč. Dále soud zjistil, že za období shora byly z účtu odepsány v důsledku plateb kartou a výběrů z bankomatu částky 14.274,70 Kč, 17.336,20 Kč a 9.451,14 Kč (tato spolu s blíže nespecifikovanými platbami na vrub účtu v celkové výši 5.000 Kč). Dne 17. 4. 2018 došlo k zaúčtování plateb ve prospěch účtu – bezhotovostního čerpání kreditní karty v celkové výši 10.000 Kč.
19. Z přehledu tvrzených příjmů a výdajů soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný, bezdětný, bydlí u rodičů nebo rodinných příslušníků, jeho měsíční příjmy od zaměstnavatele anonymizováno obec spol. s r. o. tvrzené činí 15.000 Kč, skutečné 13.223 Kč, jeho měsíční výdaje činí celkem 6.000 Kč, z toho na bydlení 2.498 Kč, měsíční splátky z CCB činí u splátek úvěrů 11.727 Kč, kreditky a revolving 2.984 Kč.
20. Z přehledu splátek úvěrů, kreditních karet, revolvingů a kontokorentů z registru klientských informací soud zjistil, že žalovaný měl spotřební úvěr s 63 dosud neuhrazenými měsíčními splátkami ve výši 3.727 Kč, osobní úvěr splatný jednorázově ve výši 8.000 Kč, kreditní kartu splátkovou s čerpanou nesplacenou jistinou ve výši 10.000 Kč a měsíční splátkou ve výši
500 Kč, nečerpanou kreditní kartu splátkovou s limitem 65.000 Kč a nečerpaný revolvingový úvěr s limitem 10.000 Kč.
21. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
22. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen z. s. ú.) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
23. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
25. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr
v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
27. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
28. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2
o. z.).
29. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
30. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- právnická osoba GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.
31. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.
32. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008
o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele,
a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
33. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy
o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť buďto vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku, v registru SOLUS a v bankovním i nebankovním registru klientských informací), anebo z údajů sdělených žalovaným (jako jsou údaje o příjmech a výdajích obsažené v přehledu tvrzených příjmů a výdajů shora), které se rovněž ve vztahu k předmětu zkoumání jeví jako nevalidní jednak z důvodu absence uvedení zdrojů, které by mohly přispět k jejich osvědčení, resp. verifikaci (s výjimkou uvedení zaměstnavatele žalovaného, odpovídajícího údaji uvedenému ve výpisech z účtu žalovaného shora), jednak z důvodu chybějící bližší specifikace těchto údajů. Jejich uvedení jako údajů obecného charakteru (např. verifikace žalovaným uvedených výdajů prostřednictvím jejich porovnání s normativními náklady na bydlení a životním minimem), jejichž spojitost s individuálními příjmovými a výdajovými poměry žalovaného v době uzavírání smlouvy je diskutabilní
a neprůkazná, dále generuje a vůbec nevysvětluje z nich samotných vyplývající rozpory, jako je například žalobcem nijak nereflektovaný rozdíl a nesoulad v částkách představujících tvrzené výdaje žalovaného a částkách představujících výdaje žalovaného, vyplývajících z pohybu na účtu žalovaného dle výpisů z tohoto účtu citovaných shora.
34. Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěryschopnosti žalovaného se tak žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně (a vlastně pouze na základě údajů sdělených žalovaným, uvedených v přehledu tvrzených příjmů a výdajů shora), a tedy naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalovaného, obsažené v přehledu shora, popsané pouze obecně jako výdaje celkem, resp. výdaje na bydlení, jsou dle názoru soudu očividně neúplné a z tohoto důvodu realitu nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu
k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje. Ve spojení s žalobcem uváděným vyhodnocením jeho právního předchůdce, že žalovaný bude schopen řádně hradit měsíční splátku ve výši 1.991 Kč v situaci, kdy mu zbude měsíčně k dispozici částka 3.102 Kč, a to vše navíc v případě kalkulace s jeho výše uvedenými celkovými měsíčními výdaji ve výši pouze
6.000 Kč, jak již bylo výše zmíněno naprosto nekorelujícími z měsíčními výdaji žalovaného, jak vyplývají z údajů obsažených ve výpisech s účtu žalovaného shora, se pak jeví jako účelově resp. pro forma uváděné. Nadto dále výše popsaná, v době žádosti o úvěr právnímu předchůdci žalobce známá skutečnost, že žalovaný již čerpá jiné, dosud nesplacené úvěry, rovněž nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce neměl nabýt pochyb
o schopnosti žalovaného další poskytnutou půjčku řádně a včas splácet.
35. Lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele
a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o hotovostním úvěru za sjednanou absolutně neplatně.
36. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 44.100 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku uhradil 37.838 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 6.262 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1
a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 6.262 Kč za dobu od 4. 9. 2020 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě až dnem 4. 9. 2020, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě ze dne 28. 7. 2020 jako nejzazší den k úhradě dluhu (právní předchůdce žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění nejpozději 30 dnů od doručení výzvy, dle podacího lístku byla výzva odeslána dne
30. 7. 2020, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 4. 8. 2020 považuje výzva za doručenou). Splatnost proto nastala dne 3. 9. 2020, v prodlení je žalovaný od 4. 9. 2020. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením
§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2020, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 0,25 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.
37. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.
38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nebude-li splněna povinnost uložená tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.