Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 201/2023-47

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 34 930 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 499 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 500 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do datum, zaplacení úroku 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, částky 2 013 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 1 120 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 038 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 499 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 500 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do [datum], zaplacení úroku 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, částky 2 013 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 1 120 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 038 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 34 930 Kč s příslušenstvím spočívajícím v úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, částce 2 013 Kč, částce 300 Kč, částce 1 497 Kč a částce 1 120 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaný ji podepsal odesláním verifikační platby ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. příjmení ve výši 27 500 Kč byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na bankovní účet určený žalovaným dne datum. Zbylá částka ve výši 2 500 Kč byla poskytnuta zprostředkovateli jako jeho provize, a to taktéž bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet. Celková částka, kterou měl žalovaný vrátit, činila dle smlouvy 46 000 Kč a tuto měl žalovaný uhradit žalobkyni v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, přičemž splatnost první splátky byla dohodnuta ke dni datum. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit smluvní úrok ve výši 27,28 % ročně. Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, a z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva ze smlouvy a daný úvěr zesplatnila. Oznámení o zesplatnění úvěru bylo žalovanému odesláno ke dni datum. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu, žalovaný však dosud uhradil toliko verifikační platbu ve výši 1 Kč. Žalobkyně dále požaduje uhradit účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky, v celkové výši 300 Kč, kdy tato částka odpovídá vynaloženým nákladům za odeslání písemných upomínek žalovanému (3x 100 Kč). Žalovaná částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 449 Kč a neuhrazené jistiny ve výši 28 564 Kč. Žalobkyně má dále nárok na smluvní pokutu v celkové výši 1 497 Kč (3x 499 Kč) za 3 opožděné splátky, kdy tento nárok plyne taktéž ze smlouvy o úvěru. Dále vznikl žalobkyni nárok na uhrazení smluvního úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 28 564 Kč; smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 32 013 Kč ode dne zesplatnění, tj. od datum do datum, tj. částku v celkové výši 1 120 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný prokázal, že je zaměstnaný, že jeho příjmy jsou dostačující, bylo provedeno normativní porovnání náklad a žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen řádně úvěr splácet.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo s datem datum, která obsahuje podpis žalobkyně, resp. zprostředkovatele jméno příjmení a na místě podpisu žalovaného podpis není. Dle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to bezhotovostně, kdy převedla na účet určený žalovaným částku ve výši 27 500 Kč. příjmení ve výši 2 500 Kč měla být dle této smlouvy zaslána na účet zprostředkovatele (jméno Drga, ulice a číslo, obec a číslo, číslo účtu: bankovní účet). Žalovaný se zavázal vrátit úvěr v celkové výši 46 000 Kč, a to ve splátkách po 1 150 Kč měsíčně, vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje datum. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání též Smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 27,28 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit. Dne datum byla z účtu na jméno žalovaného bankovní účet připsána účet žalobkyně částka 1 Kč. Dne datum byla z účtu žalobkyně na účet žalovaného bankovní účet odeslána částka 27 500 Kč a na účet na jméno jméno příjmení číslo účtu bankovní účet částka 2 500 Kč /viz Smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 28 - 30, příloha číslo – úvěrové podmínky v elektronické podobě v systému ISAS, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 25 – 27 spisu, výpis z OR žalobkyně v elektronické podobě v systému ISAS, přehled splátek (bonita smlouvy) na č. l. 19 - 20, potvrzení o provedení transakce na č. l. 21 - 23 spisu/. Žalobkyně dále eviduje nepodepsané dokumenty ze dne datum nazvané„ Závazky spotřebitele“ a„ Výdaje spotřebitele“, v nichž je uvedeno, že proti žalovanému není vedeno exekuční ani insolvenční řízení a že se nenachází v hrozícím úpadku. V seznamu dalších závazků není uveden žádný další věřitel. ulice výdaje na bydlení činí 1 000 Kč, měsíční výdaje na splátky úvěrů činí 2 200 Kč, měsíční platby ze všech pojistných smluv činí 0 Kč, kolonky pravidelné platby penzijního připojištění a výživné dle rozhodnutí stanoveného soudem nebyly vyplněné. Dále je uvedeno, že je svobodný a ve společné domácnosti s ní nežije žádná osoba /viz Závazky spotřebitele ze dne datum na č. l. 31 + Výdaje spotřebitele č. l. 31 p.v. spisu/. Dne datum vygenerovala žalobkyně dokument nazvaný jako„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“, v rámci kterého vyhodnotila pozitivně schopnost žalovaného úvěr splácet. V daném dokumentu je uvedeno, že příjem žalovaného je 16 200 Kč, což bylo ověřeno výplatními páskami a výpisem z bankovního účtu, že příjmy domácnosti jsou 58 000 Kč (což ověřeno nebylo), že výdaje žalovaného na bydlení u rodičů jsou 1 000 Kč, což bylo ověřeno, že má úvěry ve výši 2 200 Kč (rukou dopsáno 2 634 Kč). Dále je zde informace o tom, že normativní náklady na bydlení činí 11 429 Kč, životní minimum zákazníka činí 4 620 Kč a nezabavitelná částka vč. vyživovaných osob činí 10 700 Kč. V rámci posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr byly žalobkyni při uzavírání smlouvy předloženy výplatní pásky za měsíc srpen, září a říjen roku 2022. Za srpen, září i říjen činila čistá mzda žalovaného 16 259 Kč. Žalovaný dále předložil žalobkyni prohlášení své matky, paní jméno příjmení, datum narození, která prohlásila, že žalovaná přispívá na bydlení částkou 1 000 Kč měsíčně. Z informací o pozemku vyplývá, že vlastníkem nemovitých věcí v k.ú. a obci obec zapsaných na list vlastnictví je pan jméno celé jméno žalovaného. Žalovaný nebyl ke dni datum veden v centrální evidenci exekucí, ani se nenacházel v insolvenci. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného přihlížela k průměrným výdajům obyvatelstva plynoucích ze statistik, životnímu a existenčnímu minimu /viz závazky a výdaje – čestné prohlášení na č. l. 15 spisu, posouzení úvěruschopnosti zákazníka na č. l. 14, prohlášení rodiče na č. l. 15 p.v., informace o pozemku na č. l. 14 p.v. - 15, výplatní lístky (mzdový lístek) na č. l. 16, 17 a 17 p.v., výpis z insolvenčního rejstříku na č. l. 18, výpis z centrální evidence exekucí na č. l. 18 p.v., tabulka H000501a na č. l. 41, statistika rodinných účtů na č. l. 42, výše normativních nákladů na bydlení od datum na č. l. 43 spisu/. Na účet žalovaného byla dne datum připsána mzda ve výši 16 259 Kč a téhož dne odešly z účtu úhrady ve výši 200 Kč, 1 700 Kč a 500 Kč a výpis ze dne datum byl na straně 11, když celý výpis z účtu žalovaného za září 2022 měl 34 stran /výpis z účtu žalovaného za den datum na č. l. 16 p.v spisu/. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho /viz bonita smlouvy na č. l. 19 spisu/. Žalovaný byl žalobkyní vyzýván k úhradě dluhu /viz upomínka ze dne datum na č. l. 33 spisu/. Žalovanému byla dne datum odeslána předžalobní výzva o zesplatnění úvěru, v němž byl zároveň vyzván k uhrazení dluhu /viz předžalobní výzva na č. l. 32 a podací lístek na č. l. 32 p.v. spisu/.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně vyplatila na bankovní účet žalovaného dne datum platbu ve výši 27 500 Kč. Žalovaný před podpisem smlouvy předložil výplatní pásky a informace o svých nákladech na bydlení. Žalovaný nebyl veden v evidenci exekucí a nenacházel se v insolvenci. Výpis z účtu žalovaného za měsíc září 2022 měl celkem 34 stran. Žalovaný splácel jiné úvěry, když nebylo před poskytnutím úvěru zjištěno, jakým věřitelům. Na tuto smlouvu neuhradil žalovaný, vyjma verifikační platby ve výši 1 Kč, ničeho. Dne datum byla žalovanému odeslána zásilka obsahující výzvu k zaplacení dlužné částky. Žalovaný v řízení netvrdil, ani to jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradil více, než v řízení uváděla žalobkyně.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, když žalobkyni na takový postup soud upozornil již v přípise připojeném k předvolání k jednání soudu. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně při jednání soudu dne datum nebylo možno tuto postupem dle a 3 v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Pro absenci konkrétních tvrzení i důkazů nelze dovodit, že by byla úvěruschopnost žalovaného jakkoli, natož důkladně zkoumána. Pokud žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného náhledem do relevantních databází a ověřením příjmů žalovaného, pak nelze způsob a rozsah zkoumání úvěruschopnosti považovat v daném případě za dostačující a odpovídající dikci zákona. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se žalobkyně otázkou úvěruschopnosti žalovaného jakkoli podrobněji zabývala.

16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ). Podle ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

17. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. nebo sp. zn. , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

18. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení nebylo prokázáno, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo poté, co žalobkyně s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumala a vyhodnotila majetkové a rodinné poměry žalovaného. Soud zdůrazňuje, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o svých osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zjistila osobní a majetkové poměry žalovaného z údajů uvedených přímo žalovaným a tyto údaje ověřila předložením výplatních pásek žalovaného a prohlášením matky žalovaného o výši příspěvku na bydlení. V řízení však nebylo prokázáno, zda a jakých způsobem žalobkyně u zaměstnavatele žalovaného ověřila, zda není s žalovaným jednáno o skončení pracovního poměru, zda není ve výpovědní době apod. Zejména však žalobkyně žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného, nebyla kontrolována v dostupných registrech dlužníků, nebylo zjišťováno, jaké jsou jeho skutečné výdaje (např. právě kontrolou posledních bankovních výpisů), když již z počtu stran výpisu za měsíc září 2022 (34 stran) je zřejmé, že na účtu žalovaného došlo v tomto měsíci k velkému množství pohybů. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr.

19. Vzhledem k uvedenému posoudil soud žalobu ve vztahu k částce 27 500 Kč, kterou žalobkyně odeslala na účet žalovaného, danou věc dle § 2991 a násl. o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 1 Kč, zbývá mu stále povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 27 499 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Jelikož nebylo v řízení prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru a provize ve výši 2 500 Kč byla zaslána třetí osobě, nelze uvažovat o bezdůvodném obohacení i v tomto rozsahu na straně žalovaného. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dlužné částky byla žalovanému odeslána dne datum. Dle této výzvy měl být dluh ze strany žalovaného uhrazen do 10 dnů od odeslání výzvy, tj. do datum. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ve spojení s  o. z. právo na úrok z prodlení ode dne následujícího, a to ve výši 15 % ročně, která je v souladu s ustanovením Lhůta k plnění byla určena v souladu s  Soud proto shledal žalobu důvodnou co do částky 27 499 Kč a dále co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 499 Kč od datum do zaplacení. Ve zbytku žalobu s ohledem na uvedené zamítl (výrok I. a II. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 038 Kč, přičemž tato částka představuje 57 % z jejich celkové výše 3 576 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení a úspěchu žalovaného). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 398 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 149 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 500 Kč za výzvu k plnění a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Jedná se o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě podle a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.