Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
35 C 79/2023-32
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 21 050,31 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 844 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 12 423,31 Kč
-) s úrokem z prodlení ve výši 1 512,42 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 14 359,01 Kč od datum do zaplacení,
-) s úrokem ve výši 14 418,84 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 844 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 12 423,31 Kč</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 1 512,42 Kč a ve výši 8,25 % ročně z částky 14 359,01 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem ve výši 14 418,84 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou podanou dne 8. 12. 2022 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 14 359,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 14 359,01 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 512,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 418,84 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 691,30 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně – společnost právnická osoba, (dále jen„ Společnost“) a žalovaná uzavřely dne 3. 2. 2020 smlouvu o úvěru č. 0314204. Na základě smlouvy poskytla Společnost žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, kdy částka byla čerpána v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu včetně nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 17 184 Kč, tedy celkem částku ve výši 37 184 Kč v měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč do 3. 4. 2021. Žalovaná Společnosti uhradila celkem 11 156 Kč, nicméně celou dlužnou částku neuhradila řádně a včas, čímž Společnosti vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 s účinností ke dni 28. 7. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 4. 8. 2022. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 31. 10. 2022.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
Závěr o skutkovém stavu
3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.
4. Dne 3. 2. 2020 si Společnost a žalovaná ujednaly smlouvu o úvěru číslo jíž se dohodly na poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, kdy částka byla čerpána v hotovosti při podpisu smlouvy v místě bydliště žalované. Žalovaná se zavázala vrátit částku ve výši ve výši 37 184 Kč v měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč do 3. 4. 2021. Částka ve výši 37 184 se skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč, úroku ve výši 1925 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve výši 3 600 Kč (viz smlouva o úvěru č. 0314204). V případě porušení povinnosti žalované zaplatit splátku dle Smlouvy řádně a včas bez ohledu na její zavinění byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a poplatek 300 Kč za každou zaslanou písemnou upomínku (viz smlouva o úvěru č. 0314204).
5. Úvěruschopnost žalované společnost posoudila na základě vyplněné žádosti o úvěr, ve které žalovaná uvedla výši svého příjmu, který doložila výplatními páskami a pracovní smlouvou a dále výši výdajů, kdy její měsíční příjem ze zaměstnání činí 9 693 Kč a měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Společnost jiným způsobem úvěruschopnost nezkoumala (viz žádost o úvěr, výplatní pásky, pracovní smlouva).
6. Dne 4. 4. 2022 s účinností ke dni 28. 7. 2022 si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila pohledávku za žalovanou (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022, potvrzení o provedení transakce ze dne 28. 7. 2022). Dopisem ze dne 4. 8. 2022 oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu). Dopisem ze dne 21. 11. 2022 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 43 697,87 Kč s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva před podáním žaloby ze dne 21. 11. 2022 včetně podacího archu).
Právní posouzení věci
7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).
12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění nařízení č. 434/2017 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
16. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru č. 0314204 postoupila Společnost žalobkyni na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 s účinností ke dni 28. 7. 2022 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 4. 8. 2022, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti ve vztahu k dlužníkovi. Úplata za postoupení pohledávek byla právnímu předchůdci žalobkyně uhrazena dne 28. 7. 2022. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
17. Společnost a žalovaná uzavřely dne 3. 2. 2020 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a násl. o.z. Tato smlouva pak naplňuje znaky spotřebitelského úvěru dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podléhá regulaci zákona o spotřebitelském úvěru, když při jejím uzavření žalobkyně vystupovala jako podnikatel ve smyslu § 420 o. z. a žalovaná jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši 20 000 Kč, kdy částka byla čerpána v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu ve výši 20 000 Kč včetně nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 17 184 Kč, tedy celkem částku ve výši 37 184 Kč v měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč do 3. 4. 2021.
18. Svou povinnost vyplývající ze smlouvy tak žalobkyně splnila. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy nesplnila, když na poskytnutý úvěr žalobkyni splatila pouze částku ve výši 11 156 Kč.
19. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 25. 5. 2023, č. j. 35 C 79/2023-14, jakým způsobem Společnost ověřila úvěruschopnost žalované a jaké doklady si za tímto účelem od žalované vyžádala, reagovala žalobkyně tak, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaná doložila výplatní pásky za měsíce 10., 11. a 12. 2019, kdy její čistý měsíční příjem činí 9 693 Kč, a pracovní smlouvu. Společnost dále vycházela z prohlášení žalované, že její měsíční výdaje včetně nájmu bytu činí 5 000 Kč; k uvedenému žalobkyně dodala, že na základě výše uvedeného Společnost neměla důvod pochybovat, že by žalovaná nebyla schopna úvěr splácet.
20. S uvedeným se však nelze ztotožnit, neboť z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) vyplývá, že Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření.
21. Soud přezkoumal předložené potvrzení o provedení ověření bonity klienta, které mělo prokazovat úvěruschopnost žalované. Z tohoto potvrzení se podává, že žalovaná měla mít celkový měsíční příjem ve výši 9 693 Kč, který je doložený třemi výplatními páskami a pracovní smlouvou na dobu určitou do 30. 11. 2020. Za zásadní pochybení žalobkyně lze považovat to, že nezkoumala výši běžných měsíčních výdajů žalované ve výši 5 000 Kč, že by tyto výdaje jakýmkoliv způsobem ověřila. Žalobkyně tedy nijak nekontrolovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší dalších výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení.
22. K jednání nařízenému na den 11. 9. 2023 se žalobkyně nedostavila, svou neúčast omluvila, takže jednání za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. proběhlo v její nepřítomnosti, čímž se žalobkyně sama připravila o možnost být soudem poučena dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání, na základě jakých konkrétních skutečností a provedených šetření posoudila úvěruschopnost žalované.
23. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.
24. Je-li Smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, je žalovaná jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).
26. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.
27. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).
28. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
29. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
30. Činila-li poskytnutá jistina částku ve výši 20 000 Kč a žalovaná žalobkyni uhradila formou splátek částku ve výši 11 156 Kč, činí tak dluh žalované částku ve výši 8 844 Kč. Protože svou povinnost k zaplacení částky 8 844 Kč z titulu vrácení poskytnuté jistiny z neplatné smlouvy o úvěru žalovaná dosud nesplnila, zavázal ji k jejímu splnění svým rozhodnutím soud.
31. Protože mezi stranami nedošlo k dohodě o době splatnosti vracené jistiny„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím soud. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nejsou tedy osvědčeny její aktuální poměry, uložil soud žalované splnit stanovené platební povinnosti v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
32. Do prodlení s úhradou dlužných částek se pak žalovaná s ohledem na shora rozebrané skutečnosti dosud nedostala.
33. Soud proto zavázal žalovanou pouze k doplacení částky 8 844 Kč a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl.
Náklady řízení a lhůta k plnění
34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byla převážně úspěšná žalovaná, které však náklady řízení prokazatelně nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněná strana (žalobkyně) podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.