Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 34/2023-61

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 48.710,20 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4.090 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 65.338,68 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % p. a. z částky 36.330,97 Kč od 27. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4.090 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 65.338,68 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % p. a. z částky 36.330,97 Kč od 27. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 25. 2. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 36.330,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 36.330,97 Kč od 27. 1. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, kapitalizovaným úrokem ve výši 19.818,48 Kč od 21. 7. 2021 do 26. 1. 2022, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč a dále částky 12.379,23 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaná uzavřela dne datum s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 40.000 Kč. Žalobkyně přitom dostatečným a průkazným způsobem prověřila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, zejména si prověřila údaje, uvedené žalovanou v žádosti o úvěr. Údaje uvedené žalovanou byly porovnány s údaji v doložených dokladech, kdy se jednalo zejména o výplatní pásku. Dále žalobkyně prověřila žalovanou v dostupných registrech. Žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy splnila a převedla finanční prostředky ve výši 40.000 Kč na účet žalované. Žalované pak vznikla povinnost spotřebitelský úvěr splácet v 30-ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.990 Kč, počínaje dnem 20. 11. 2020. Žalovaná uhradila řádně dle sjednaného splátkového kalendáře 9 splátek ve výši celkem 35.910 Kč, avšak počínaje splátkou splatnou ke dni 20. 8. 2021 se dostala do prodlení. Protože i přes opakované upomínky dlužnou splátku neuhradila a dostala se do prodlení s úhradou i dalších splátek, došlo ve smyslu ustanovení čl. VI. odst. 1. smluvních podmínek nejpozději ke dni 26. 1. 2022 k zesplatnění úvěru a žalované vznikla povinnost zaplatit celkovou nesplacenou jistinu ve výši 36.330,97 Kč a dále příslušenství, smluvní pokuty a sjednaný úrok ve výši 111,33 % p. a. (včetně kapitalizovaného úroku z nesplacené části jistiny 36.330,97 Kč od 21. 7. 2021 do 26. 1. 2022 ve výši 19.818,48 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím právního zástupce výzvou před podáním žaloby ve smyslu ustanovení k zaplacení dlužných částek. Podle čl. VI. odst. 2. Smluvních podmínek je žalovaná povinna uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením s úhradou splatných částek, zejména pak poplatek za upomínku ve výši 2 x 450 Kč za dvě upomínky. Částka 12.379,23 Kč pak představuje smluvní pokutu podle smluvních podmínek 499 Kč za prodlení s úhradou splátky a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 36.330,97 Kč ode dne 27. 1. 2022 do dne 19. 12. 2022 ve výši 11.880,23 Kč.

2. Podáním doručeným soudu dne 25. 4. 2023 a dne 6. 8. 2023 žalobkyně doplnila, že řádně a dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, když údaje zjišťovala z žalovanou předložených dokladů, z veřejně dostupných údajů (např. CEE a ins. rejstřík) a také z prohlášení žalované ve smlouvě, že důkladně zvážila svou finanční situaci a své možnosti být vázána smlouvou, nebo ve smluvních podmínkách. Praxe, při které jsou na věřitele kladeny neoprávněné a ničím zdůvodněné nároky, které nemají oporu v právním řádu, je pak zcela kontraproduktivní a vede ke vzniku skupiny dlužníků zcela zbavených odpovědnosti. Otázka posouzení schopnosti splatit úvěr by také měla být především posouzením ze strany svéprávného žadatele o úvěr.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě namítala, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť žalobkyně řádně neověřila její schopnost úvěr splácet. Dále poukazovala na skutečnost, že smluvní podmínky byly nemravné až lichevní a navrhovala, aby jí bylo uloženo zaplatit částku 4.090 Kč jako rozdíl poskytnutého úvěru a uhrazených splátek. Při jednání soudu doplnila, že nijak nezpochybňuje uzavření úvěrové smlouvy ani skutečnost, že jí byla poskytnuta částka 40.000 Kč. Dosud pak uhradila částku 35.910 Kč. Pokud jde o její poměry v době uzavření úvěrové smlouvy, tak žila sama, měla jednu vyživovací povinnost k synovi ročník 2007 a bydleli v pronájmu s výdaji zhruba 9 - 10.000 Kč měsíčně včetně energií. V době uzavření smlouvy měla i jiné dluhy.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky dne 20. 10. 2020, kdy žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit s úroky a dalšími dohodnutými platbami prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 3.990 Kč, počínaje dnem 20. 11. 2020. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 111,33 % p. a. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Podle čl. VI smluvních podmínek byla pro případ prodlení s úhradou splátek sjednána možnost zesplatnění úvěru po předchozí výzvě s poskytnutou lhůtou alespoň 30 dnů, dále povinnost žalované uhradit poplatek za upomínku v částce 450 Kč a zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně však 2.999 Kč za rok) a nebudou-li dlužné částky uhrazeny ani v dodatečné lhůtě a dojde k zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž je v prodlení.

5. Nesporným mezi účastníky bylo, že žalované byla částka 40.000 Kč poskytnuta a dosud pak žalovaná uhradila částku 35.910 Kč (tj. 9 splátek po 3.990 Kč). Tyto skutečnosti pak soud vzal za svá skutková zjištění ( ).

6. Z upomínky ze dne 25. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné splátky splatné dne datum se smluvní pokutou 499 Kč a s poplatkem za upomínání 450 Kč, do 30 dnů. Upomínkami ze dne 9. 9. 2021 a 21. 9. 2021 pak žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dlužných částek. Přípisem ze dne 31. 1. 2022 žalobkyně provedla zesplatnění závazku z výše uvedené úvěrové smlouvy ke dni 26. 1. 2022. Dále byla doložena předžalobní výzva ze dne 22. 2. 2022 odeslaná podle podacího archu na adresu žalované dne 25. 2. 2022.

7. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen„ o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 25. 4. 2023. V průběhu řízení pak žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované doložila mzdový lístek, úvěrovou zprávu a výpis z evidence exekucí. Ze mzdového lístku zaměstnavatel obec za srpen 2020 bylo zjištěno, že čistá mzda žalované činila 20.607 Kč. Podle úvěrové zprávy NRKI – BRKI ze dne 19. 10. 2020 byly u žalované evidovány dva zesplatnění osobní úvěry 10.887 Kč a 200.000 Kč ukončené v květnu 2018 (prodej pohledávky třetí straně), kontokorentní účet s úvěrovým limitem 30.000 Kč a využitím v 9/ 2020 ve výši 29.947 Kč a kreditní karta s limitem 20.000 Kč. Lustrací v centrální evidenci exekucí ze dne 20. 10. 2020 pak nebyl zjištěny žádné exekuce žalované.

11. Na základě uvedených zjištění však soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nelze považovat za dostatečný, kdy žalobkyně podle obsahu spisu především nijak nezjišťovala a neověřoval pravidelné výdaje žalované, zejm. pak na bydlení, které nepochybně představují významnou část rozpočtu každé domácnosti a zásadně ovlivňují množství volných finančních prostředků k úhradě případných závazků (žalovaná je zde tvrdila ve výši cca 10.000 Kč). Z obsahu spisu se rovněž nepodává, zda vůbec a jakým způsobem žalobkyně zjišťovala a zohlednila celkové osobní a rodinné poměry žalované (žalovaná měla mít jednu vyživovací povinnost) a zda se důkladně zabývala zadlužením žalované, přičemž z úvěrové zprávy vyplývají mj. dva zesplatněné úvěry (poskytnuté v celkové výši cca 211.000 Kč) s prodejem pohledávky třetí straně v květnu 2018. Ohledně příjmů žalované z pracovního poměru pak měla žalobkyně doklad pouze za jeden měsíc, což soud nepovažuje za dostatečně relevantní období.

12. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovanou uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalované se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaná úvěr v určité době řádně splácela. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

13. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření spotřebitelem uváděných informací by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

14. Již na tomto základě proto soud dovodil, že v posuzované věci žalobkyně v postavení věřitele řádně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, přičemž se spokojila jen s neúplnými či nedostatečnými informacemi, které zejména pokud jde o pravidelné výdaje včetně nákladů na bydlení a skutečného zadlužení žalované dále nezjišťovala a neověřovala, a žalované přesto úvěr poskytla.

15. K argumentaci žalobkyně soud dodává, že odpovědnost za posouzení úvěruschopnosti je podle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru na poskytovateli úvěru a nelze ji podle přesvědčení soudu přenášet na klienta. Provedení potřebných úkonů nemůže nahradit ani jakékoliv prohlášení klienta ve smlouvě. Soud nijak nezpochybňuje, že klient by si měl být vědom své aktuální finanční situace a měl by vždy sám zvážit, zda je schopen úvěr splácet, na druhou stranu je spíše pravidlem, že k uzavírání úvěrových smluv dochází v určité finanční tísni, což ovlivňuje jeho postup. Je to pak poskytovatel úvěru, který by si měl především zjistit a ověřit schopnosti a možnosti klienta poskytovaný úvěr splácet. Neobstojí potom ani námitka, že úvěruschopnost byla prověřena dostatečně„ v rámci možností“ žalobkyně, neboť nic nebrání, aby si poskytovatel úvěru chybějící potřebné informace a doklady vyžádal přinejmenším od klienta a pokud tento požadovanou součinnost neposkytne, nemusí mu být úvěr poskytnut. Takto však žalobkyně podle obsahu spisu nepostupovala.

16. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. . Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

17. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, poplatků za upomínky apod.

18. V posuzované věci byla žalované poskytnuta částka úvěru 40.000 Kč, z níž nesporně uhradila 35.910 Kč. Soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal pouze částku 4.090 Kč, která představuje právě rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených splátek a ve zbytku předmětu řízení byla žaloba zamítnuta.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

21. Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec.

22. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.

23. V posuzované věci tedy splatnost dlužné jistiny ještě nenastala (není zde ani dohody stran, ani rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění podle možností spotřebitele) a zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení a rovněž v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.

24. Jak již bylo uvedeno, podle citované právní úpravy určí dobu plnění soud podle možností spotřebitele (dohoda stran o době plnění tvrzena nebyla). S ohledem na výši přiznané částky a skutečnost, že žalovaná netvrdila nemožnost jednorázové úhrady, soud jí uložil částku uhradit podle ustanovení v obecné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , za situace, kdy žalovaná byla v řízení úspěšnější, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly (resp. se těchto u jednání soudu vzdala).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.