Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 135/2023-61

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený JUDr. jméno příjmení, Ph.D., advokátkou

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 12 596 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 2. 2023 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 4 596 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 12. 8. 2022 do 7. 2. 2023.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 630,56 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 2. 2023 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 4 596 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 12. 8. 2022 do 7. 2. 2023. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 630,56 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28.2.2023 ve znění podání ze dne 15.6.2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12 596 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 12.8.2022 do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že veškerá smluvní ujednání mezi účastníky byla činěna elektronickými prostředky. Žalovaný se nejprve dne 21.6.2022 zaregistroval na internetových stránkách žalobce webová adresa, kdy uvedl relevantní údaje o sobě včetně čísla bankovního účtu, emailové adresy. Po zadání registračních údajů zaslal žalobce žalovanému téhož dne zprávu na jím uvedenou emailovou adresu. Potvrdil úspěšnost registrace, zaslal mu uživatelské jméno a heslo pro vstup do klientské sekce. Potvrzení o registraci zaslal i SMS zprávou na číslo uvedené žalovaným při registraci. Úspěšnou registrací vznikla žalovanému možnost žádat o poskytnutí úvěru. Dne 14.7.2022 žalovaný požádal žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč s poplatkem 2 988 Kč a datem splatnosti 11.8.2022. Jeho žádost byla téhož dne schválena, o schválení byl informován zprávou na email a SMS zprávou. Tím byla smlouva uzavřena. Úvěr měl být hrazen jednorázově, kdy v případě včasného zaplacení by žalobce nenárokoval sjednaný poplatek. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho účet specifikovaný v žalobě. K prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce sdělil, že žalovaný v žádosti uvedl měsíční příjem ve výši 32 000 Kč a souhrn pravidelných výdajů v částce 5 000 Kč. Žalobce ověřil informace od žalovaného z výpisů z jeho bankovního účtu, kde zjistil kreditní obrat (součet příjmů) ve výši několika desítek tisíc korun. Při posuzování výdajů pak vzal v úvahu pouze výdaje pravidelné, které měl splatit do splatnosti úvěru. Žalobce si rovněž obstaral výpis z databáze CEE, ISIR a Black List, kde neměl žalovaný žádné záznamy. Žalobce tak shledal žalovaného schopným úvěr splatit.

2. Žalovaný ve sjednané době úvěr ani poplatek za jeho poskytnutí žalobci neuhradil. Žalobci tak vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti, tj. ode dne 12.8.2022. V souladu se smlouvou pak žalobce nárokuje i zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 608 Kč, kdy jde o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za dobu od 12.8.2022 do 28.2.2023. Žalobce žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě dluhu emailovou zprávou, žalovaný mu však ničeho neuhradil.

3. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den 4. září 2023, žalobce a jeho právní zástupce se z nařízeného jednání omluvili, souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti. Žalovaný zaslal soudu z emailové adresy anonymizována dvě slova dne 3.9.2023 ve 20:28 hodin omluvu. Uvedl, že ze zdravotních důvodů se nemůže jednání účastnit, žádal o odročení jednání. S ohledem na dobu doručení omluvy, na to, že žalobce nikterak nespecifikoval zdravotní důvody, které mu v účasti u jednání brání, soud jeho omluvu nepovažoval za řádnou ani včasnou. V souladu s  tak bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými žalobcem a k jeho návrhu vyžádanými soudem. Z nich byly zjištěny následující skutečnosti. Žalobce k důkazu o uzavření smlouvy předložil ohledně ověření totožnosti žalovaného kopii jeho občanského průkazu a fotografii žalovaného s občanským průkazem, z nichž lze mít za prokázané, že žalobce tímto způsobem totožnost žalovaného ověřil. Dále předložil smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na tétoě je jako úvěrující uveden žalobce, jako úvěrovaný žalovaný, kdy je uvedeno jeho rodné číslo, adresa, telefonní číslo, emailová adresa, která je shodná s adresou, z níž žalovaný zasílal omluvu soudu a číslo bankovního účtu bankovní účet. Předmětem smlouvy je poskytnutí jednorázového a bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 8 000 Kč na dobu 28 dnů s poplatkem ve výši 2 988 Kč, kdy úvěr má být splacen jednorázově. V čl. V. smlouvy je popsán proces registrace a uzavírání smluv. Smlouva byla podepsána žalobcem dne 14.7.2022, v místě pro podpis žalovaného je uvedeno jeho jméno a příjmení, datum 14.7.2022, 13: 05:50 hodin, elektronický kód zaslaný pomocí SMS 2702. Žalobce k důkazu ohledně zaslání zprávy s uvedeným SMS kódem pro podpis smlouvy předložil záznamy ze svého elektronického systému zachycujícího zasílání emailových zpráv žalovanému a SMS zpráv žalovanému na číslo uvedené ve smlouvě. Z těchto záznamů je zřejmé, že dne 14.7.2022 byla žalovanému na uvedené telefonní číslo zaslána zpráva s potvrzovacím kódem 2702, následně mu bylo sdělováno, že půjčka ve výši 8 000 Kč s tímto kódem byla schválena. Je uvedena její splatnost. Dále byl tímto způsobem žalovaný opakovaně ohledně úhrady upomínán. Informace o schválení půjčky byla zasílána i na email, následně byl i touto formou žalovaný upomínán. S ohledem na právní hodnocení věci soud další ujednání ve smlouvě blíže nerozebírá. Z detailu pohybu – okamžitá odchozí platba má soud za prokázané, že žalobce dne 14.7.2022 ze svého účtu č. bankovní účet odeslal na účet č. bankovní účet částku 8 000 Kč. Ze zprávy mBank S.A. ze dne 19.5.2023 i z žalobcem předložených výpisů z účtu je pak prokázáno, že šlo o účet žalovaného. Z výpisu z tohoto účtu za měsíc červenec 2022 je prokázáno, že částka 8 000 Kč od žalobce byla na účet žalovaného připsána dne 14.7.2022.

6. K tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložilu – moje data týkající se registrace žalovaného na jeho stránkách. Zde žalobce uvedl veškeré údaje o sobě, emailovou adresu, telefon, číslo účtu, číslo občanského průkazu, adresu bydliště. Ke svým příjmům uvedl, že je zaměstnaný u právnická osoba anonymizováno s čistým měsíčním příjmem ve výši 32 000 Kč, kdy jde o hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou. Výdaje domácnosti uvedl v částce 5 000 Kč. Zy – vyhodnocení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že u žalovaného byla provedena lustrace na exekuce, v insolvenčním rejstříku a databázi odcizených a neplatných dokladů, to vše bez záznamu. Dále byla provedena lustrace v registrech REPI a EUCB. K tomu byl předložen report z registru platebních informací ke dni 14.7.2022, z nějž ohledně žalovaného vyplývá, že má jednu ukončenou smlouvu – spotřebitelský úvěr bez částky po splatnosti. Z EUCB zprávy z 14.7.2022 je zřejmé, že u žalobce měl žalovaný od 21.6.2022 potvrzený registrační status, kdy poslední zamítnutá půjčka byla z data 6.7.2022. Zy ohledně ověření úvěruschopnosti dále vyplývá, že měl být ověřen průměrný měsíční příjem z výpisů z účtu žalovaného za duben, květen a červen 2022 ve výši 29 114 Kč. Výdaje domácnosti jsou bez bližší specifikace uvedeny v částce 5 000 Kč, kdy příjem ostatních členů domácnosti je v nulové výši. Je odkazována na životní minimum v částce 4 620 Kč. Je tak počítáno s náklady 10 000 Kč a zbývajícím čistým příjmem 19 114 Kč. Byl odsouhlaseno poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za duben 2022 je prokázáno, že konečný zůstatek byl ve výši - 593,16 Kč. Je zřejmé, že na účet byla společností právnická osoba dne 4.4.2022 poukázána částka 3 000 Kč označená jako půjčka. Dále je zřejmé, že žalovaný hradil na účet Okresního soudu Brno-venkov částku 30 000 Kč označenou jako pokuta. Z výpisu je zřejmá výplata mzdy v částce 26 970 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc květen 2022 je prokázáno, že konečný zůstatek byl v částce 1 909,75 Kč, je prokázána výplata mzdy v částce 27 747 Kč. Je rovněž prokázáno, že dne 19.5.2022 byla na účet žalovaného provedena platba společností právnická osoba ve výši 6 000 Kč označená jako půjčka. Z výpisu za měsíc červen 2022 je pak prokázáno, že konečný zůstatek byl ve výši 9 091,55 Kč. Je prokázáno, ze dne 8.6.2022 byla na účet Okresního soudu Brno-venkov z účtu odeslána částka 30 000 Kč označená jako pokuta a dne 9.6.2022 částka 2 000 Kč rovněž označená jako pokuta. Je prokázána výplata mzdy v částce 27 630 Kč. Dále je prokázáno, že na účet byla dne 12.6.2022 připsána platba ve výši 180 000 Kč označená jako poskytnutí úvěru, dne 16.6.2022 platba ve výši 20 000 Kč od právnická osoba anonymizována dvě slova označená jako poskytnutí půjčky. Dne 21.6.2022 pak byla na účet žalovaného připsána platba ve výši 8 000 Kč od společnosti právnická osoba označená jako půjčka, dne 22.6.2022 platba 3 000 Kč od právnická osoba anonymizováno označená jako půjčka, dne 26.6.2022 platba od společnosti právnická osoba ve výši 20 000 Kč označená jako půjčka, dne 27.6.2022 platba od téže společnosti ve výši 5 000 Kč označená jako půjčka a dne 28.6.2022 platba ve výši 10 000 Kč označená jako výplata úvěru. Je tak zřejmé, že v měsíci předcházejícím tvrzenému uzavření smlouvy o úvěru se žalobcem byly žalovanému poskytnuty půjčky a úvěry v celkové výši přes 200 000 Kč. Žalobce netvrdil a neprokazoval, že by se žalovaného na tyto úvěry dotazoval, že by zjišťoval podmínky jejich splácení, ačkoliv měl výpisy z účtu žalovaného k dispozici.

7. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 31.1.2023 je prokázáno, že právní zástupkyně žalobce vyzývala žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do 7 dnů, výzva byla zaslána na jeho emailovou adresu.

8. Při právním hodnocení věci se soud nejprve zabýval tím, zda má žalobce vůči žalovanému pohledávku z titulu tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Hodnotil přitom, zda mezi žalovaným a žalobcem byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. a násl. , když mělo jít o spotřebitelský úvěr dle , o spotřebitelském úvěru. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle ustanovení je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ustanovení , 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že žalobce měl vůli se žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu spotřebitelským úvěrem. Soud má přitom skutečnost, že úkony směřující k uzavření smlouvy, jak byly v žalobě popsány, byly účastníky činěny. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení a tohoto zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o úvěru mohla být platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejich tvrzeným uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Soud v tomto směru odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. , ve kterém se podává, že spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu , ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení /1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.

14. Žalobce tvrdil a prokazoval, že dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného, když zjistil výši jeho pravidelných příjmů, vyšel z výdajů, které mu žalovaný sdělil, a které byly relevantní s ohledem na dobu trvání smlouvy, nahlédl do nebankovních registrů, kdy nezjistil ohledně žalovaného žádné negativní záznamy. Měl k dispozici výpisy z účtu žalovaného za poslední tři měsíce, kdy zjistil vysoký kreditní obrat. Soud k uvedenému konstatuje, že předloženými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný měl v předmětné době příjem z pracovního poměru ve výši, jak jí žalobce zjistil z výpisů z účtu. Je však skutečností, že výše plateb na mzdu se v jednotlivých měsících, za které měl žalobce k dispozici výpisy z účtu žalovaného, lišila. Průměr částek vyplacených v těchto měsících na mzdu žalovaného byl nižší, než žalobcem uváděná částka průměrné mzdy v hodnocení klienta, a to asi o 2 tisíce Kč. Je rovněž zřejmé, že vyplacené částky neodpovídaly částce 32 000 Kč, jak jí měl tvrdit žalovaný, když žalobci sděloval údaje ke svým poměrům. Již tato skutečnost měla vést žalobce k větší opatrnosti při prověřování úvěruschopnosti žalovaného, při ověření jím tvrzených poměrů. Další skutečností, kterou mohl žalobce při prověřování úvěruschopnosti žalovaného zjistit z jím předložených výpisů z účtu, byla skutečnost, že ve dvou měsících ze tří, ohledně nichž měl výpisy k dispozici, byla ze strany žalovaného provedena ve prospěch tohoto soudu platba ve výši 30 000 Kč (jednou pak navíc i 2 000 Kč), která byla označena jako pokuta. Pokud by žalobce při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupoval s odbornou péčí, jak je to zákonem předvídáno, pak by se žalovaného na účel těchto plateb musel dotazovat, když vykazovaly opakování, šlo o vysoké částky převyšující prokázaný příjem žalovaného z pracovního poměru, kdy jiný příjem jím tvrzen nebyl. Žalobce však takto nepostupoval, důvod těchto plateb neprověřoval. Pokud jde o výdaje žalovaného, pak žalovaný tyto tvrdil ve výši 5 000 Kč, kdy však tato částka neodpovídá běžným výdajům na domácnost, služby spojené s bydlením a další osobní výdaje. Žalovaný měl přitom žalobci sdělovat, že nemá jiné závazky, které by pravidelně splácel, taková skutečnost měla vyplynout i z šetření žalobce v nebankovních registrech. Je však skutečností, že ze všech výpisů z účtu žalovaného za poslední tři měsíce před tvrzeným uzavřením smlouvy se žalobcem byly žalovanému na jeho účet vyplaceny prostředky ze strany společností, které jsou poskytovateli spotřebitelských úvěrů. Tyto skutečnosti žalobce musel z výpisů zjistit, když je osobou pohybující se v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů. Ve výpise z června 2022 jde přitom o úvěry či půjčky (tak jsou tyto platby označeny) přesahující 200 000 Kč, jeden z úvěrů činil částku 180 000 Kč. Pokud žalobce při prověřování úvěruschopnosti se žalovaného na tyto závazky nedotazoval, nezjišťoval podmínky takto poskytnutých úvěrů, výši měsíčních splátek, pak jednal v rozporu s výše citovaným ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Při zjištění výplat těchto úvěrů a z nich plynoucí povinnosti žalovaného tyto úvěry splácet, měl žalobce zjišťovat nejen výši těchto splátek, ale podrobněji se zabývat i skutečnými dalšími výdaji žalovaného (na bydlení, energie atd.), aby mohl porovnat výši jeho zjištěného příjmu s těmito nutnými výdaji a získat tak věrohodný podklad pro posouzení schopnosti žalovaného splatit ve sjednané lhůtě poskytnutý úvěr (žalovaný měl ve lhůtě 28 dnů uhradit částku 8 000 Kč, po této lhůtě částku 10 988 Kč). Žalobce však naznačeným způsobem nepostupoval, i přes existenci důvodných pochybností o úvěruschopnosti žalovaného, tomuto úvěr poskytl.

15. Soud tedy uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ohledně tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru splnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve sjednané době a přes zjištění důvodných pochybností ohledně této jeho schopnosti mu spotřebitelský úvěr poskytl. Za této situace jde o neplatnou smlouvu a žalovaný je tak povinen v přiměřené lhůtě odpovídající jeho poměrům vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru ( zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na uvedené je žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. , kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů.

16. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku 8 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu ( ) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat ( ). Žalovaný je tak dle zákona o spotřebitelském úvěru povinen žalobci vrátit částku 8 000 Kč.

17. Ve výroku I. rozsudku proto soud s ohledem na výše uvedené žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 8 000 Kč jako jistinu vyplacenou dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne 8.2.2023 do zaplacení, a to ve výši dle návrhu žalobce, když výše úroku z prodlení dle ve znění byla v době započetí prodlení vyšší. Při stanovení data, od kterého je žalovaný povinen hradit úrok z prodlení soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen žalobci vydat na výzvu, a to ve lhůtě přiměřené jeho poměrům. Soud tak vyšel z přípisu, kterým byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky do 7 dnů. Ohledně doručení této výzvy soud vyšel z toho, že byla odeslána na emailovou adresu žalovaného dne 31.1.2023, kdy je notorietou, že k doručení emailu dochází téhož dne. Poté běžela sedmidenní lhůta k plnění určená ve výzvě a uplynula dne 7.2.2023. Ode dne 8.2.2023 tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (vrácením jistiny), kdy s ohledem na to, že na výzvu jakkoliv nereagoval, soud považoval tuto lhůtu ke vrácení dluhu za odpovídající jeho tehdejším poměrům, když zohlednil i dobu od poskytnutí jistiny na jeho účet bez právního důvodu (dne 14.7.2022), výši jeho příjmů vyplývající z výpisů z jeho účtu.

18. Ve výroku II. pak soud žalobu ve zbytku zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec bezdůvodného obohacení, vyplacené jistiny a na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející prodlení žalovaného.

19. O nákladech řízení bylo soudem ve výroku IV. rozhodnuto podle , když soud uložil žalovanému povinnost nahradit ve věci převážně úspěšnému žalobci jím účelně vynaložené náklady, a to dle míry jeho úspěchu ve věci. Žalobce byl v dané věci úspěšný v rozsahu 64 % (ohledně částky 8 000 Kč) a neúspěšný v rozsahu 36 % (ohledně částky 4 596 Kč). Za situace, kdy míra úspěchu a neúspěchu se od sebe odečítá, je tak žalovaný povinen nahradit žalobci 28 % účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. , ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny advokáta ust. AT, když žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, ve větším množství, kdy tyto jsou formulovány obdobně, ve věci jde o částku nižší než 50 000 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 900 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby dle , a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3 × režijní paušál po 100 Kč dle ve spojení s  a AT. Dále byla přiznána náhrada za DPH dle ve výši 252 Kč Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 2 252 Kč. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 28 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 630,56 Kč, kterou je mu žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné ve lhůtě do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.