Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 103/2023-42
název soudu rozhodl samosoudkyní celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 235 035,98 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 141 068,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 141 068,38 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení
částky 93 967,60 Kč,
kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 978,64 Kč,
kapitalizovaného úroku ve výši 5 319,30 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 231 707,44 Kč od datum do datum,
zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 90 639,06 Kč od datum do zaplacení,
a úroku ve výši 8,7 % ročně z částky 231 707,44 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 995 Kč, k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta, se sídlem adresa, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 141 068,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 141 068,38 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 93 967,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 978,64 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 319,30 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 231 707,44 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 90 639,06 Kč od [datum] do zaplacení, a úroku ve výši 8,7 % ročně z částky 231 707,44 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 995 Kč, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa], do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 235 035,98 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 978,64 Kč za období od datum do datum, kapitalizovaného úroku ve výši 5 319,30 Kč za období od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 231 707,44 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 8,7 % ročně z částky 231 707,44 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 8,7 % ročně a platit poplatky dle platného ceníku. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, úroků a vyčíslených poplatků. Právní předchůdkyně žalobkyně proto prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni datum Smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Jistina sestává z částky 231 707,44 Kč, která představuje dlužnou jistinu úvěru a částky 3 328,54 Kč představující dlužné poplatky.
2. Žalobkyně doplnila, že žalovaný za celou dobu trvání závazku na předmětný úvěr uhradil celkem 158 931,62 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, výpisem z CBCB a kontrolou historie v interních evidencích klientů. Žalovaný na žádosti uvedl příjem ve výši 18 596 Kč, což pracovník banky zkontroloval náhledem na účet klienta. Výdaje žalovaný uvedl ve výši 0 Kč. příjmení stanovila životní výdaje žalovaného na základě jím sdělených dat v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 6 116 Kč předcházející úvěr a žalovaného se splátkou 2 351 Kč byl zkonsolidován.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil.
4. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, se dne datum smlouvou o úvěru zavázala, že poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr s úrokovou sazbou ve výši 8,7 % ročně splatit v měsíčních splátkách ve výši 4 056 Kč nejpozději do datum. Podle čl. 2 smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla prostředky za účelem splacení předchozího úvěru žalovaného u právnická osoba, a to ve výši 137 967 Kč a přebytek dle čl. 2 smlouvy se zavázala poukázat na splátkový účet č. bankovní účet. V čl. 7 smlouvy smluvní strany sjednaly pojištění proti neschopnosti splácet úvěr pro případ smrti, invalidity, pracovní neschopnosti a ztráty zaměstnání, za které se žalovaný zavázal hradit pojistné 263 Kč měsíčně. (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne datum) Žalovaný dne datum podepsal formulář ke zpracování osobních údajů a záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací o spotřebitelském úvěru, který obsahuje popis základních vlastností spotřebitelského úvěru a náklady spotřebitelského úvěru. (zjištěno z formulář ke zpracování osobních údajů a ze záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací)
6. Právní předchůdkyně žalobkyně sdělila, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes pobočkovou síť. Žalovaný na žádosti uvedl příjem ve výši 18 596 Kč a pracovník banky příjem zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u právnická osoba Dle výpisu z účtu je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. příjmení mimo jiné ověřila pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík, že klient nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku klienta a z historie v interní evidenci klientů ověřila, že klient neměl žádné relevantní negativní informace. Dále uvedla, že klient na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. příjmení stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených klientem (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení, atd.) v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů, aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 6 116 Kč. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu klienta stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. příjmení dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti poskytnutý úvěr u právnická osoba se splátkou 2 351 Kč a tento úvěr byl zkonsolidován. Příjem klienta byl podle právní předchůdkyně žalobkyně dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. (zjištěno z vyjádření právnická osoba nadepsaného Posouzení úvěruschopnosti klienta – č. l. 12)
7. Žalobkyní předložený výpis z účtu za období od datum do datum je veden na jméno vlastníka jméno příjmení a není zjevné jakou spojitost má tato osoba se žalovaným, soud proto z tohoto výpisu z účtu nečinil žádná zjištění. (zjištěno z výpisu z účtu za období od datum do datum – č. l. 13-24)
8. Z úvěrového účtu žalovaného bylo dne datum odepsáno 136 600,92 Kč a 163 399,08 Kč, čímž byl vyčerpán úvěr v celkové výši 300 000 Kč. Žalovaný uhradil na úvěr číslo celkem 158 931,62 Kč (zjištěno ze sestavy ZUV_235)
9. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila dne datum výzvu k úhradě dluhu ve výši 14 988 Kč adresovanou žalovanému nejpozději do datum (zjištěno z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne datum) Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně rozhodla o zesplatnění úvěru, neboť ve stanoveném termínu žalovaný neuhradil pohledávku na úvěrovém účtu. (zjištěno z dopisu nadepsaného Rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu)
10. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 1 2023, s účinností ke dni datum (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně Přílohy číslo - seznam pohledávek) právnická osoba oznámila žalovanému dopisem ze dne datum, že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Dopis byl odeslán téhož dne. (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a poštovního podacího archu ze dne datum) Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou; výzva byla odeslána žalovanému dne datum (z předžalobní upomínky ze dne datum a poštovního podacího archu ze dne datum)
11. Z všeobecných obchodních podmínek a ceníku nečinil soud s ohledem na níže uvedený právní závěr žádná skutková zjištění.
12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně se dne datum zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr s úrokovou sazbou ve výši 8,7 % ročně splatit v měsíčních splátkách ve výši 4 056 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů, které žalovaný uvedl při žádosti o úvěr, náhledem na běžný účet žalovaného, lustrací v registrech v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů, aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalovaný dosud na pohledávku žalobkyně uhradil 158 931,62 Kč. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván dopisem odeslaným dne datum a předžalobní upomínkou.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle ustanovení § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
18. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1 .
19. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
20. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
21. právnická osoba za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena v souladu s ustanovením § 1879 , 1887 občanského zákoníku na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalovanému a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.
22. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 občanského zákoníku v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 občanského zákoníku jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb.
23. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
24. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK)
25. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný její právní předchůdkyni poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a že právní předchůdkyně žalobkyně tyto poměry prověřovala také nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, CBCB a výpisu z běžného účtu, který žalovanému vedla. Příjmy žalovaného měly dosahovat výše 18 596 Kč, což pracovník právní předchůdkyně žalobkyně ověřil nahlédnutím na běžný účet žalovaného. Výpis z tohoto účtu však soudu nebyl předložen a soud neměl možnost výši dosahovaných příjmů žalovaného porovnat se stavem na účtu. Žalovaný v době žádosti o úvěr měl jiný předchozí dluh z úvěrů, který byl předmětným úvěrem konsolidován, a tato skutečnost, že žalovaný potřeboval navýšit úvěrový rámec, měla žalobkyni vést k větší obezřetnosti při posuzování schopností žalovaného nový úvěr splácet. Výdaje žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila ze žalovaným sdělených a doklady nepodložených údajů v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů, aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení a stanovila je pouze na částku 6 116 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně nevyžádala od žalovaného žádné doklady, které by jeho životní výdaje doložily. K dotazu soudu žalobkyně nedoplnila, jaké konkrétní informace relevantní pro posouzení úvěruschopnosti žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, co žalovaný sdělil ohledně svých výdajů, zda žalovaný uvedl, zda má vyživovací povinnost, kolik a v jaké výši, co žalovaný uvedl ohledně způsobu svého bydlení, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně žalovaným sdělené informace ověřila na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila.
26. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno obcházet používáním statistických údajů a normativních nákladů na bydlení. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně věrohodným způsobem skutečné výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného a v otázce výdajů vycházela z ekonomického modelu pracujícího s údaji normativních nákladů na bydlení a statistickými údaji, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Uvedený závěr platí o to spíše za situace, kdy tvrzené příjmy žalovaného nebyly nikterak vysoké a dosahovaly nižší výše, než byla průměrná mzda a naopak poskytnutý úvěr byl v poměrně vysoké výši 300 000 Kč s dlouhou dobou splatnosti až do roku 2028 a při nezanedbatelné měsíční splátce úvěru 4 056 Kč.
27. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, jak vyžaduje právní úprava, a proto je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.).
28. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení se speciálním ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 300 000 Kč a žalovaný dosud na úvěr uhradil v souhrnu 158 931,62 Kč. Žalovaný v řízení na svou obranu neuváděl ničeho. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu uvedených částek, tedy 141 068,38 Kč.
29. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu netvrdil a neprokazoval ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 141 068,38 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku . Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění pohledávky dopisem ze dne datum, který mu byl odeslán dne datum. Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tedy datum. Výzva neobsahovala lhůtu k plnění, přičemž za přiměřenou lze považovat lhůtu 3 pracovních dní (§ 1958 o. z.), tedy nejpozději do datum a dnem následujícím, tj. datum, se žalovaný dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
30. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
31. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní, neboť ze spisu se nepodávají žádné skutečnosti, pro které by soud uložil žalovanému plnit v delší lhůtě nebo ve splátkách.
32. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 150 807,90 Kč (po započtení příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) a neúspěšná co do částky 126 961,29 Kč (po započtení veškerého příslušenství včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 54,3 % a neúspěšná ze 45,7 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 8,6 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 752 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, z tarifní hodnoty 235 035,98 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) , d), advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 9 260 Kč, celkem 27 780 Kč, a náhradě hotových výdajů po 300 Kč za 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč. Dále advokátovi náleží náhrada za DPH v sazbě 21 % z částky 28 680 Kč ve výši 6 022,80 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Celkem tedy náklady řízení činí 46 454,8 Kč, z toho podle poměru úspěchu ve věci žalobkyni náleží 8,6 %, což po zaokrouhlení představuje 3 995 Kč. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání žalobkyně ze dne datum a datum, neboť obsahují doplnění a upřesnění žaloby, která měla být obsahem již samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a nejedná se proto o úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu. Soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. uložil žalovanému náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta zastupujícího žalobkyni, a to v obecné lhůtě k plnění tří dnů podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.