Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 78/2023-101
název soudu rozhodl samosoudkyní celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 15 371,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 087,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 087,20 Kč od datum do zaplacení, a částku 5 662,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 662,38 Kč od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení
částky 2 527,30 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 614,50 Kč od datum do datum,
zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 527,30 Kč od datum do zaplacení,
úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 9 614,50 Kč od datum do zaplacení,
částky 94,42 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 662,38 Kč od datum do datum,
úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 5 662,38 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 3 029 Kč, k rukám Mgr. jméno příjmení, advokátky, se sídlem adresa žalobkyně, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 087,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 087,20 Kč od [datum] do zaplacení, a částku 5 662,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 662,38 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 527,30 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 614,50 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 527,30 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 9 614,50 Kč od [datum] do zaplacení, částky 94,42 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 662,38 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 5 662,38 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 3 029 Kč, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, se sídlem [adresa žalobkyně], do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 1) částky 9 614,50 Kč, úroků ve výši 11,75 % ročně z částky 9 614,50 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 614,50 od datum do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum vedeného na úvěrovém účtu č. bankovní účet a dále 2) částky 5 756,80 Kč, úroků ve výši 11,75 % ročně z částky 5 662,38 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 662,38 Kč od datum do zaplacení z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne datum vedeného na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se žalovaným dvě smlouvy o úvěru, první o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem 10 000 Kč a druhý kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované předmětný úvěr splácet ve smyslu ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tak, že průměrný měsíční příjem ve výši 14 053 Kč byl ověřen z daňového přiznání za poslední dostupné zdaňovací období, tj. za rok 2019. Životní výdaje byly stanoveny na základě žalovaným uvedeného údaje o placeném nájemném ve výši 6 000 Kč měsíčně a za použití interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částku 10 257 Kč. Žalovaný již čerpal 2 předcházející úvěry, a to kontokorent od jiného subjektu s limitem 5 000 Kč a měsíční splátkou 150 Kč a úvěr u právnická osoba s měsíční splátkou 3 000 Kč. Při měsíční splátce posledního poskytnutého úvěru ve výši 300 Kč bylo nové splátkové zatížení žalovaného ve výši 3 450 Kč. Příjem žalovaného tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů žalovaného. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal splácet čerpaný revolvingový a kontokorentní úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Revolvingový úvěr se zavázal hradit spolu s úroky ve výši 16,9 % a kontokorentní úvěr se zavázal hradit s úroky ve výši 18,9 %. Žalovaný se však se splácením úvěrových splátek dostával do prodlení, resp. překročil výši kontokorentu. Při prodlení s placením splátek v dohodnutém termínu byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně rozhodla o zesplatnění revolvingového úvěru k datu datum. Ke dni zesplatnění byla jistina revolvingového úvěru vyčíslena na částku 9 614,50 Kč. U kontokorentního úvěru nevyrovnal žalovaný nepovolené přečerpání a na účtu tak vznikl nepovolený debetní zůstatek 5 756,80 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení tak, že žalovaný na revolvingový úvěr čerpal celkově částku 15 000 Kč (ve dvou čerpáních dne datum ve výši 5 000 Kč a dne datum ve výši 10 000 Kč). Na tento úvěrový účet byly zaúčtovány bankovní poplatky v celkové výši 1 831 Kč a byly účtovány úroky a úroky z prodlení ve výši 1 884,16 Kč žalovaný na splátkách revolvingového úvěru uhradil celkem 7 912,80 Kč. Pokud jde o kontokorentní úvěr, žalovaný čerpal za celou dobu trvání úvěru celkem 791 065,29 Kč a uhradil na splátky tvrzeného kontokorentního úvěru celkem 788 112,77 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání nařízeného na den datum se bez omluvy neúčastnil.
4. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba, tj. právní předchůdkyně žalobkyně, se dne datum zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky ve výši 16,9 % ročně, poplatky a splnit veškeré povinnosti podle smlouvy. Měsíční splátka činila 300 Kč. Úvěr byl spravován na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Podle čl. 2 smlouvy se jednalo o neúčelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, splácený pravidelnými splátkami a možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Podle čl. 3 smlouvy úroky z úvěru budou připisovány k jistině úvěru, stanou se její součástí (budou tedy úročeny společně s jistinou) a budou placeny v rámci pravidelných splátek úvěru. Nedílnou součástí smlouvy tvoří Všeobecné obchodní podmínky a ceník.
6. Ze smlouvy o finančních službách ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba, tj. právní předchůdkyně žalobkyně, se dne datum zavázala vést žalovanému běžný účet č. bankovní účet.
7. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba, tj. právní předchůdkyně žalobkyně, se dne datum zavázala poskytnout žalovanému nezajištěný, neúčelový úvěr ve formě kontokorentního úvěru ve výši až 5 000 Kč, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu č. bankovní účet, tedy možnost provádět platby nebo vybírat hotovost do sjednané výše i v případě, že na účtu žalovaný nebude mít vlastní peníze. Žalovaný se zavázal celý úvěr s úrokovou sazbou ve výši 18,9 % ročně včetně narostlých úroků a nákladů úvěru splatit nejpozději do 1 roku. Nedílnou součástí smlouvy tvoří Všeobecné obchodní podmínky a ceník.
8. Z podkladů právnická osoba pro soudní řízení k účtu číslo ze dne datum soud zjistil, že dne datum žalovaný čerpal částku 5 000 Kč a dne datum čerpal částku 10 000 Kč. Žalovaný na uvedený účet splatil v souhrnu 7 912,80 Kč.
9. Z výpisu z účtů č. bankovní účet vedeného na jméno žalovaného pro období od datum do datum – č. l. 92 soud zjistil, že v období od datum do datum na tento účet přišlo 219 368,29 Kč a z účtu odešlo 202 930,14 Kč. Z výpisu z účtů č. bankovní účet vedeného na jméno žalovaného pro období od datum do datum – č. l. 91 soud zjistil, že v období od datum do datum na tento účet přišlo 568 744,48 Kč a z účtu odešlo 590 845,01 Kč. Z výpisu z účtů č. bankovní účet vedeného na jméno žalovaného pro období od datum do datum – č. l. 61 a 90 soud zjistil, že v období od datum do datum na tomto účtu již nebyly činěny žádné operace kontokorentní úvěr byl zrušen ke dni datum se zůstatkem – 5 662,38 Kč a účet byl zcela zrušen ke dni datum. V souhrnu tedy na kontokorentní účet za dobu trvání kontokorentního úvěru přišlo 788 112,77 Kč a z tohoto účtu odešlo 793 775,15 Kč a rozdíl těchto částek činí záporný zůstatek na účtu ve výši 5 662,38 Kč.
10. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum – peníze na klik, č. l. 70 soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, jeho domácnost tvoří pouze 1 člen, v domácnosti nejsou osoby bez příjmu, bydlí v nájmu, má dosaženo střední vzdělání s maturitou. Pracuje jako podnikatel s čistým měsíčním příjmem 17 621 Kč. Jiné příjmy nemá. Nemá žádné splátky u jiných poskytovatelů úvěrů. Platí nájem 6 000 Kč měsíčně a nemá jiné výdaje.
11. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum – kontokorent, č. l. 69 soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, jeho domácnost tvoří pouze 1 člen, v domácnosti nejsou osoby bez příjmu, bydlí v nájmu, má dosaženo střední vzdělání s maturitou. Pracuje jako podnikatel s čistým měsíčním příjmem 17 621 Kč. Jiné příjmy nemá. Nemá žádné splátky u jiných poskytovatelů úvěrů. Platí nájem 6 000 Kč měsíčně a nemá jiné výdaje.
12. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2019 – č. l. 55-57 soud zjistil, že dílčí základ daně žalovaného v roce 2019 činil 169 159 Kč.
13. Z detailu insolvenčního řízení ze dne datum – č. l. 58 soud zjistil, že ohledně žalovaného nebylo zahájeno žádné insolvenční řízení. Výpis z insolvenčního rejstříku byl pořízen dne datum, nejedná se tedy o výpis pořízený před uzavřením smluv o úvěru.
14. Z výpisu z CCB – č. l. 59 soud zjistil, že ke dni datum žalovaný čerpal jiný kontokorentní úvěr s počátečním datem čerpání datum, úvěrovým limitem 5 000 Kč a splátkou 150 Kč měsíčně.
15. Z výpisu kontroly neplatných dokladů – č. l. 60 soud zjistil, že doklad číslo nebyl nalezen v databázi neplatných dokladů. Na výpisu se nachází údaj, že databáze byla naposledy aktualizována datum, nejedná se tedy o výpis pořízený před uzavřením smluv o úvěru.
16. Z dopisu ze dne datum nadepsaného Poslední výzva před podáním žaloby soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila výzvu žalovanému k úhradě nepovoleného přečerpání na kontokorentním účtu ve výši 5 756,80 Kč. Odeslání tohoto dopisu nebylo žalobkyní prokázáno.
17. Z dopisu ze dne datum nadepsaného Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu a poštovního podacího archu č. l. 85, potvrzení o převzetí poštovní zásilky č. l. 88 a oznámení o výsledku reklamace č. l. 89 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že ani po předchozí upomínce nebyla ve stanoveném termínu uhrazena pohledávka na úvěrovém účtu č. bankovní účet (tj. revolvingový úvěr), a proto právní předchůdkyně žalobkyně rozhodla, že ode dne datum je celá zbývající částka úvěru ve výši 10 803 Kč splatná. Dopis byl odeslán dne datum a byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne datum.
18. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum vč. Přílohy číslo – potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne datum a 2x Přílohy číslo – Seznam pohledávek soud zjistil, že pohledávky byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Ze dvou dopisů oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o úvěru číslo ve výši 11 881,23 Kč a pohledávku vedenou na účtu číslo ve výši 6 423,04 Kč postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu bez stanovení lhůty k plnění. Ze sledování zásilek – č. l. 86, 87 soud zjistil, že dopisy obsahující oznámení o postoupení pohledávky byly žalovanému odeslány dne datum.
19. Z předžalobních upomínek ze dne datum a záznamu sledování zásilek soud zjistil, že žalovanému byly dne datum odeslány výzvy k plnění předmětných pohledávek, přičemž žalovaný byl upozorněn na možné soudní vymáhání pohledávky.
20. S ohledem na níže rozvedený právní závěr soud nečinil žádná skutková zjištění ze Všeobecných obchodních podmínek a ceníků. Dále soud nečinil žádná zjištění z výpisu z účtu č. bankovní účet na č. l. 53-54, neboť není zřejmé, z jakého důvodu byl tento důkaz žalobkyní navržen a tento dílčí výpis je součástí výpisu z uvedeného účtu za období od datum do datum – č. l. 92.
21. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, se dne datum zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky ve výši 16,9 % ročně, poplatky a splnit veškeré povinnosti podle smlouvy. Žalovaný z revolvingového úvěru čerpal dne datum částku 5 000 Kč a dne datum částku 10 000 Kč a na uvedený účet splatil v souhrnu 7 912,80 Kč. Dále se společnost právnická osoba, tj. právní předchůdkyně žalobkyně, dne datum zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve formě kontokorentního úvěru ve výši až 5 000 Kč, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal celý úvěr s úrokovou sazbou ve výši 18,9 % ročně včetně narostlých úroků a nákladů úvěru splatit nejpozději do 1 roku. Na tomto úvěrovém účtu měl žalovaný nesplacený záporný zůstatek 5 662,38 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr a dále z přiznání k dani za rok 2019, výdaje žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně stanovila na základě žalovaným sděleného výdaje na nájemné a interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a údaji normativních nákladů na bydlení a dále zjistila výši dosavadních dluhů žalovaného ze zápůjček a úvěrů dotazem do CCB a z vlastních systémů. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván také předžalobní upomínkou.
22. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
24. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
25. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
27. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
28. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
29. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
30. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byly sjednány smlouvy o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelské úvěry a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
31. právnická osoba za žalovaným byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny v souladu s ustanovením § 1879, 1887 občanského zákoníku na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalovanému a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.
32. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
33. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK)
34. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný její právní předchůdkyni poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a že právní předchůdkyně žalobkyně průměrný měsíční příjem ve výši 14 053 Kč ověřila z daňového přiznání za rok 2019. Životní výdaje byly stanoveny na základě žalovaným uvedeného údaje o placeném nájemném 6 000 Kč měsíčně, dotazem do CCB a z vlastních systémů a za použití interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částku 10 257 Kč. Dokazováním bylo zjištěno, že příjmy žalovaného z podnikání v měsíci září činily právní předchůdkyní žalobkyně uvažovanou částku 14 053 Kč (dílčí základ daně 169 159 Kč/12). Pokud jde o výdaje žalovaného, pak žalovaný k žádosti o poskytnutí úvěru uvedl pouze výdaje na bydlení 6 000 Kč a právní předchůdkyně žalobkyně tento údaj neověřila z žádných dokladů (např. nájemní smlouvy, SIPO, aj.). Žalobkyně pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného ostatní běžné výdaje žalovaného pouze odhadla interním výpočtem v minimální výši pomocí statistických údajů. Žalovaný již čerpal 2 předcházející úvěry se splátkou 3 000 Kč a orientační splátkou 150 Kč. I kdyby soud vyšel z uvažovaných, nepodložených výdajů ve výši 10 257 Kč a přičetl dosavadní splátky, byly by měsíční výdaje žalovaného 13 407 Kč ulice splátka z revolvingového úvěru činila 300 Kč měsíčně, tj. uvažované výdaje by byly 13 707 Kč. Z uvedeného vyplývá, že žalovanému by zbylo přibližně 300 Kč měsíčně na mimořádné výdaje nebo výdaje které nejsou pravidelné (např. léky, apod.). Uvedená rezerva je podle názoru soudu zcela nedostatečná. Žalobkyně k důkazu doložila výpis z insolvenčním rejstříku ze dne datum, a stejně tak výpis kontroly neplatných dokladů ze dne datum, tj. vyhotovené až po uzavření smluv o úvěru ze dne datum, v důsledku čehož nelze k uvedeným lustracím přihlížet ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyní žalobkyně nebyla dostatečně vzata v úvahu ani výše dosavadního splátkového zatížení a způsob plnění dosavadních dluhů žalovaného, když u posuzovaných závazků se jednalo o v pořadí třetí a čtvrtý úvěr žalovaného, což mělo vést žalobkyni k větší obezřetnosti a pečlivosti při posouzení finančních možností žalovaného předmětné úvěry splácet.
35. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno obcházet používáním statistických údajů a normativních nákladů na bydlení. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně věrohodným způsobem skutečné výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného a v otázce výdajů vycházela pouze z ekonomického modelu pracujícího se statistickými údaji a zjištěných výší splátek, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, nadto v situaci, kdy zjištěné příjmy žalovaného byly velmi nízké.
36. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., a to například ve vztahu k prokázání odeslání dopisu ze dne datum nadepsaného Poslední výzva před podáním žaloby, nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila.
37. S ohledem na shora popsané soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí a předmětné úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.).
38. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na účtu č. bankovní účet (revolvingový) částku 15 000 Kč a žalovaný dosud vrátil částku 7 912,80 Kč. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni zaplatit rozdíl uvedených částek, a to konkrétně 7 087,20 Kč. Dále bylo prokázáno, že žalovanému vznikl záporný debetní zůstatek na účtu č. bankovní účet (kontokorentní) 5 662,38 Kč a žalovaný je povinen žalobkyni tuto částku zaplatit.
39. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu netvrdil a neprokázal ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z částek 7 087,20 Kč a 5 662,38 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění pohledávky 7 087,20 Kč dopisem ze dne datum, který byl žalovanému odeslán dne datum a doručen byl dne datum. Výzva neobsahovala lhůtu k plnění, žalovaný byl povinen plnit následující den (§ 1958 o. z.) a dnem následujícím po doručení, tj. datum, a následujícího dne datum se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. K plnění pohledávky 5 662,38 Kč byl žalovaný vyzván dopisem ze dne datum, který byl žalovanému odeslán téhož dne (odeslání výzvy ze dne datum nebylo prokázáno). Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. datum. Výzva obsahovala lhůtu k plnění do datum a následujícího dne datum se tak žalovaný dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve druhém případě se žalobkyně domáhala úroku z prodlení v nižší výši, než stanoví nařízení.
40. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
41. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní, neboť ze spisu se nepodávají žádné skutečnosti, pro které by soud uložil žalovanému plnit v delší lhůtě nebo ve splátkách.
42. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v součtu co do částky 14 691,14 Kč (po započtení veškerého příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) a neúspěšná co do částky 6 138,98 Kč (po započtení veškerého zamítnutého příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tedy byla úspěšná ze 70,5 % a neúspěšná z 29,5 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 41 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), náhrady hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. v celkové výši 300 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni odměnu za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a to písemné podání k výzvě soudu ze dne datum a ze dne datum, při tarifní hodnotě 15 371,30 Kč, po 1 740 Kč a náhradu hotových výdajů po 300 Kč za 2 úkony právní služby podle § 13 odst. 4 a. t. Dále advokátovi náleží náhrada za DPH v sazbě 21 % z částky 5 280 Kč ve výši 1 108,80 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 7 388,80 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 41 %, tedy po zaokrouhlení částku 3 029 Kč. Soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta zastupujícího žalobkyni, a to v obecné lhůtě k plnění tří dnů podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.