Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 145/2023-57

Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupené advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení 102 775,38 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 85 234,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 85 234,74 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.

II. Žalobní návrh se zamítá, co do částky 17 540,64 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 442,70 Kč, smluvního úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 99 388,38 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 17 540,64 Kč ve výši 11,75 % ročně od 28. 4. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15 938 Kč do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně anonymizováno jméno příjmení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 85 234,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 85 234,74 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se zamítá, co do částky 17 540,64 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 442,70 Kč, smluvního úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 99 388,38 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 17 540,64 Kč ve výši 11,75 % ročně od 28. 4. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15 938 Kč do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení].</b>

1. Žalobkyně se žalobním návrhem podaným dne 25. 1. 2023 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 102 775,38 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 16. 8. 2021 byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal uhradit úrok ve výši 16,99 % ročně a poplatky dle smlouvy a platného ceníku. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 926 Kč, vždy nejpozději do 13. dne v měsíci. Svůj závazek včas a řádně neplnil a dostal se s hrazením splátek úvěru do prodlení. Na výzvy žalobkyně nereagoval, proto byl dne 27. 4. 2022 celý úvěr prohlášen za okamžitě splatný, když žalovaný byl v prodlení s více než 2 splátkami. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku 99 388,38 Kč na jistině, dále na poplatcích částku 3 378 Kč, na dlužném smluvním úroku částku 7 442,70 Kč počítaném z jistiny od 28. 4. 2022 do 12. 12. 2022, dále od 13. 12. 2022, tj. ode dne následujícího smluvní úrok ve výš 11,75 % 99 388,38 Kč, na zákonném úroku z prodlení dluží částku 7 632,55 Kč za období od 28. 4. 2022 do 12. 12. 2022, a dále ve výši 11,75 % ročně z částky 99 388,38 Kč až do uhrazení dlužné částky. Pokud jde o úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet, uvedla, že vycházela z údajů klienta, které byly individuálně vyhodnoceny v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a jejího obezřetného schvalování.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření jak k žalobě, tak k navrhovanému postupu. Doručeno bylo postupem dle (dále jen ). Žalovaný se k žalobě ani k navrhovanému postupu nevyjádřil, soud tak rozhodl na základě listinných důkazů ve spise založených dle o.s ř., bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobním návrhu a u žalovaného po daném poučení, souhlas byl předpokládán ( ).

3. Smlouvou ze dne 16. 8. 2021 bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 100 000 Kč s tím, že úvěr bude veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 13. 8. 2025 v měsíčních splátkách po 2 926 Kč. Dohodnuta byla úroková sazba ve výši 16,99 % ročně a při řádném splácení 15,14 % ročně a splátky byly splatné vždy v 13. den kalendářního měsíce s tím, že úroky z úvěru budou připisovány k jistině a stanou se její součástí. Celkově tak při splnění všech dohodnutých předpokladů bude uhrazena částka 139 275 Kč. Při řádném splácení a odpuštění splátek bude činit celková úhrada 132 670 Kč.

4. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla, když klient uvedl svůj příjem ve výši 17 915 Kč, což bylo pracovníkem banky zkontrolováno na základě příchozích transakcí na účtu žalovaného. Žalovaný v žádosti o úvěr dále uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání a nemá žádné výdaje. Žádá o úvěr ve výši 20 000 Kč za účelem konsolidace. Vyjádřil souhlas, aby mu banka nabídla na základě údajů uvedených v žádosti i jinou výši úvěru či jiný úvěrový produkt. Žalobkyní tak byly stanoveny životní výdaje žalovaného po zohlednění situace podle interního ekonomického modelu na částku 6 075 Kč a zároveň byla stanovena hranice poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, který v tomto případě činil 16,33 % po poskytnutí úvěru. Splátka nového úvěru činila 2 926 Kč. Po odečtení splátkového zatížení klientovi zbývalo 14 989 Kč k pokrytí životních nákladů. Zároveň žalobkyně předložila výpisy z osobního účtu žalovaného a sdělila, že provedla i ověření, zda klient není v aktivním insolvenčním řízení. Na uvedenou pohledávku žalovaný uhradil pouze částku 14 765,26 Kč, která byla započtena na ve výši 12 249,72 na jistinu, ve výši 2 490 Kč na poplatky a ve výši 25,54 Kč na úroky z prodlení.

5. Písemností ze dne 26. 3. 2022 byl žalovaný žalobkyní vyzván tzv. poslední výzvou k úhradě dlužných splátek ve výši 10 967 Kč nejpozději do 27. 4. 2022. Písemností ze dne 27. 4. 2022 byl vyrozuměn o okamžité splatnosti celkového dluhu s tím, že tento činí 102 980 Kč a je dále úročen sazbou řádného úroku a úroku z prodlení.

6. Předžalobní upomínkou ze dne 14. 12. 2022 byl žalovaný upozorněn, že z uvedené smlouvy dluží částku 117 615,51 Kč a byl vyzván, nechť je uhrazena na přesně uvedený účet a poučen o možnosti zahájení soudního řízení v případě neuhrazení.

7. Dle č. (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle č. , může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný, avšak pouze částečně.

12. Nejprve se musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl žalovaný jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení a Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

13. Poskytovatel tak při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. či ) i Ústavního soudu – viz Nález ÚS sp. zn. ze dne 26. 2. 2019. Zde Ústavní soud uvedl, že pokud je dlužník v postavení spotřebitele, má poskytovatel úvěru jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, když řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost.

16. Je pravda, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle , účinného od 1. 12. 2016 O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

17. Vzhledem k výše uvedenému je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem. V případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele či i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej povede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření a doložení si těchto tvrzení.

18. V daném případě je z žalobkyní předložených listinných důkazů zřejmé, že si zjišťovala příjmy žalovaného, a to na základě výpisů z účtu, který pro žalovaného vedla. Z nichž však mělo být žalobkyni zřejmé, že jak počáteční, tak i konečné zůstatky na účtu jsou vždy v záporných číslech. Jestliže tak žalobkyně zjistila, že účet žalovaného je vždy v mínusu, měla provést systematickou kontrolu informací poskytnutých žalovaným a požadovat jejich doplnění. Žalobkyně sice uvádí, že žalovaný jí sdělil, že žádné výdaje nemá, a sama tyto stanovila částkou 6 075 Kč, nevyšla však z toho, že žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, avšak počet členů domácnosti včetně něho je v žádosti uveden číslem 1, také pokud jde o účel úvěru, uvádí se v žádosti konsolidace, přitom nikde není uvedeno, čeho se měla týkat, jakou částkou a u jaké společnosti. V žádosti byla také požadována výše úvěru pouze 20 000 Kč, přitom byla poskytnuta částka 100 000 Kč, tedy mnohonásobně vyšší.

19. Soud tak má za to, že v daném případě nebyla řádně úvěruschopnost žalovaného posouzena a na úvěrovou smlouvu ze dne 16. 8. 2021 bylo nutno pohlížet jako na neplatné právní jednání. Danou věc proto posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V daném případě bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč a uhrazena byla pouze částka 14 765,26 Kč, ve výši rozdílu tj. částky 85 234,74 Kč došlo proto u žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat – vrátit, když sám neprokázal, že by toto bezdůvodné obohacení žalobkyni již vydal. Vzhledem k tomu, že se s úhradou této částky dostal do prodlení, úvěr byl prohlášen za splatný dnem 27. 4. 2022, byl žalovaný ode dne následujícího tj. dne 28. 4. 2021 v prodlení, je proto povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné 11,75% roční výši z dlužné částky, tj z částky 85 234,74 Kč. Co do zbývající částky 17 540,64 Kč musel být žalobní návrh zamítnut. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu neplatnou, musely být zamítnuty i požadované smluvní úroky, které byly ve smlouvě dohodnuty částkou 11,75 % ročně a požadována byla jak jejich výše kapitalizovaná, tak i dosud běžící až do úhrady dlužné částky. Rovněž tak byl částečně zamítnut úrok z prodlení z nepřiznané částky.

20. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ve spojení s ust. neboť úspěch účastníků byl částečný. O nákladech žalobkyně soud rozhodoval dle vyhl. č. , v pozdějším znění, kdy se jedná o 3 úkony po 5 220 Kč, 3 paušální náhrady po 300 Kč, 21% DPH a soudní poplatek 4 112 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily 24 149 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci byl 83 %, neúspěch 17 %, proto žalobkyni bylo možno přiznat 66 % vynaložených nákladů řízení, což činí částku 15 938 Kč. Soud nezjistil a žalovaný netvrdil žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

21. Lhůty k plnění byly stanoveny dle věta delší než zákonné třídenní, a to vzhledem k výši dlužné částky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí - exekuci.