Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 146/2023-75
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 34 930 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 431 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 697,64 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 431 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 697,64 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 930 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že po ověření úvěruschopnosti žalovaného s ním uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, z níž žalovaný obdržel částku 27 500 Kč na svůj účet a zprostředkovatel obdržel částku 2 500 Kč. Žalovaný byl povinen jistinu úvěru vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 27,28 % p. a. v 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč, splatných vždy 20. dne v měsíci, počínaje dnem datum. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit částku 46 000 Kč. Žalovaný nicméně neuhradil žádnou ze sjednaných splátek, pročež po bezúspěšném upomínání došlo ke dni datum k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka je složena z dlužných splátek ve výši 3 449 Kč, z neuhrazené jistiny ve výši 28 564 Kč, z účelně vynaložených nákladů na upomínání ve výši 100 Kč za každou zaslanou upomínku, tj. celkem 300 Kč, ze smluvních pokut za každou opožděnou splátku ve výši 499 Kč, tj. celkem 1 497 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 32 013 Kč od datum do datum ve výši 1 120 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu ze dne datum.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
Zjištěný skutkový stav
3. Dne datum si žalobkyně a žalovaný ujednali Smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, z níž částka 2 500 Kč bude vyplacena zprostředkovateli za zprostředkování úvěru, a žalovaný se zavázal uhradit celkovou cenu úvěru ve výši 46 000 Kč v 40 měsíčních splátkách ve výši 1 150 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne datum a každá další splátka do 20. dne následujícího měsíce. Úroková sazba činila 27,28 % ročně (RPSN 39,2 %). Smluvní strany se dohodly, že úvěr, či jeho část (zbytek) se stane splatným, v důsledku porušení povinnosti žalovaného dle smlouvy o úvěru tím, že je v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a po dobu delší než dva měsíce, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobkyně odeslala žalovanému písemné oznámení o zesplatnění úvěru. Neuhrazeným zůstatkem úvěru je tedy dosud neuhrazená část celkové výše spotřebitelského úvěru (jistiny), přičemž samotný okamžik zesplatnění úvěru nemá vliv na splatnost již splatných, ale k okamžiku zesplatnění úvěru neuhrazených či částečně neuhrazených splátek, které jsou tedy i nadále splatné každá samostatně (viz čl. IV. odst. 1 písm. d) Smlouvy). V případě, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení žalovaného splatným, se žalovaný zavazuje zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení (viz čl. IV. odst. 2 písm. b) Smlouva). Žalovaný se dále zavázal za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč; smluvní pokutu je žalobkyně oprávněna uplatnit vůči žalovanému jen do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení žalovaného splatným (viz čl. IV. odst. 2 písm. c) Smlouvy). Smluvní pokuta je dle čl. IV. bod 2 písm. b) Smlouvy splatná bez písemné výzvy žalobkyně vždy ke konci každého kalendářního dne, ve kterém je žalovaný v prodlení s úhradou neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokuta dle čl. IV. bod 2 písm. c) Smlouvy je splatná bez písemné výzvy žalobkyně okamžikem prodlení žalovaného se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru (viz čl. IV. odst. 2 písm. e) Smlouvy). Žalobkyně má pro případ prodlení žalovaného s plněním dluhu vyplývajícího ze Smlouvy právo požadovat po žalovaném náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy se jedná o poplatky uvedené v sazebníku poplatků v čl. IV bod 4 písm. b) Smlouvy (viz čl. IV. odst. 4 písm. a) Smlouvy). Poplatek za každou písemně odeslanou upomínku pro nesplácení splátek činí 100 Kč (viz čl. IV. odst. 4 písm. b) Smlouvy). Před uzavřením Smlouvy posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, kterou následně ověřila. Žalobkyně provedla lustraci v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a v registru platebních informací bez negativního zjištění (viz posouzení úvěru schopnosti zákazníka na č. l. 26, výpis z CEE, IR a REPI na č. l.30 p.v., 31 a 35), zaměstnání žalovaného bylo ověřeno z výplatních pásek za období číslo, ze kterých vyplývá průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 23 000 Kč (viz výplatní pásky na č. l. 29-30). Žalovaný dále uvedl, že splácí úvěr ve výši 1 000 Kč měsíčně (viz výdaje spotřebitele na č. l. 19) a jeho výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, což žalobkyně ověřila prostřednictvím nájemní smlouvy, ze které je patrno, že žalovaný je jedním ze tří nájemců, kdy nájemné činí 8 000 Kč měsíčně a zálohy na služby také 8 000 Kč (viz nájemní smlouva). Žalobkyně dále vycházela z normativních nákladů na bydlení.
4. Žalobkyně poskytla dne datum na účet č. bankovní účet, který je veden na žalovaného, jistinu úvěru ve výši 27 500 Kč (viz potvrzení o provedení transakce na č. l. 37, potvrzení právnická osoba na č. l. 50 a výpis z účtu na č. l. 51-60), a na účet č. bankovní účet, částku 2 500 Kč (viz potvrzení o provedení transakce na č. l. 38). Žalovaný uhradil pouze verifikační platbu ve výši 1 Kč dne datum (viz potvrzení o provedení transakce na č. l. 36), neuhradil splátky splatné dne datum, datum a datum (viz bonita smlouvy na č. l. 33). Upomínkami ze dne datum a ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných splátek, upozornila jej, že pokud nebudou dlužné splátky uhrazeny do 30 dnů od odeslání výzev, může dojít k zesplatnění úvěru, současně jej upozornila na účtování smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou opožděnou splátku a upomínacích nákladů ve výši 100 Kč (viz upomínky vč. podacích archů a čestných prohlášení zaměstnance žalobkyně o odeslání zásilek na č. l. 39-44). Jelikož žalovaný v této lhůtě dlužné splátky neuhradil (viz bonita smlouvy), zaslala žalobkyně žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum a vyzvala ho k úhradě dlužné částky ve výši 32 013 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz zesplatnění úvěru vč. podacího lístku na č. l. 45).
Právní posouzení věci
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne datum písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč zaslala na účet žalovaného a částku 2 500 Kč zaslala na účet zprostředkovatele spotřebitelského úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr společně s úrokem ve výši 27,28 % ročně uhradit v 40 měsíčních splátkách ve výši 1 150 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne datum a každá další splátka do 20. dne následujícího měsíce.
12. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud jde o pravidelný měsíční příjem žalovaného ve výši 23 000 Kč, má soud za to, že byl žalobkyní ověřen dostatečně. Žalobkyně předložila soudu k důkazu výplatní pásky za měsíc číslo, z nichž vyplynula čistá mzda v průměrné výši 23 000 Kč. Nicméně skutečnost, že má žalovaný pravidelné příjmy, ještě sama o sobě neznamená, že bude schopen splácet poskytnutý úvěr. Bez náležitého posouzení výdajové stránky jeho rozpočtu, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je schopen úvěr splácet. Co se týče výdajů žalovaného, žalobkyně řádně zkoumala a ověřila toliko tu skutečnost, že žalovaný bydlí v bytě jako jeden ze tří nájemců, což ověřila prostřednictvím nájemní smlouvy. Žalovaný nicméně uvedl, že jeho výdaje na bydlení, tudíž na nájemné, činí částku 3 000 Kč, ačkoliv z nájemní smlouvy plyne nájemné ve výši 8 000 Kč a zálohy ve výši 8 000 Kč, tudíž je mezi tři osoby potřeba rozdělit částku 16 000 Kč a náklady žalovaného na bydlení by činily více než jím uváděnou částku. Jiné výdaje žalobkyně nezkoumala, tedy nezajímala se o skutečné náklady na stravu, dopravu apod., kdy kupříkladu mohla po žalovaném požadovat výpis z jeho bankovního účtu; poukaz žalobkyně na výši životního minima a normativních nákladů na bydlení, případně výši nezabavitelné částky žalovaného je z pohledu soudu nedostatečná.
13. Stran problematického posuzování úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (zejména stran nedostatečného zkoumání výdajů žalovaného) lze rovněž odkázat na rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 11. 2020, č. j. 46 C 281/2020-62, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2021, č. j. 28 Co 15/2021-97, rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 7. 2021, č. j. 41 C 84/2021-75, či ze dne 5. 1. 2022, č. j. 36 C 381/2021-89.
14. Byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne datum, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.
15. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou (tedy ani požadovanou jistinu, ani požadované příslušenství), nýbrž toliko z titulu bezdůvodného obohacení dle 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 27 500 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný na dluh uhradil celkově 1 Kč, a proto bezdůvodné obohacení aktuálně činí 27 499 Kč.
16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
17. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 27 499 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 větou první o. s. ř. tak, že uložit žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku 27 499 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
18. S ohledem na uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 431 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, soud pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
Náklady řízení a lhůta k plnění
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do přiznání částky 27 499 Kč (přiznaná jistina), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 36 215,77 Kč (jistina + dlužné splátky + poplatky + smluvní pokuty ve výši 34 930 Kč + smluvní úrok od datum do zaplacení, kapitalizovaný ke dni podání žaloby na částku 829,61 Kč + úrok z prodlení datum do zaplacení, kapitalizovaný ke dni podání žaloby na částku 456,16 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 75,93 % v poměru k neúspěchu 24,07 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 51,86 % Náklady řízení v celkové výši 3 273,50 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 398 Kč, z odměny advokáta ve výši 1 250 Kč (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění) á 500 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 cit. vyhl.) a z náhrady za 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 325,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 51,86 % z částky 3 273,50 Kč, tedy částku 1 697,64 Kč, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně rovněž do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně, pobočce ve obec, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně, ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, oprávněná strana (žalobkyně) může podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.