Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 161/2023-37

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 139 986,90 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 124 654 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 124 654 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 332,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 136 858,50 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 204,50 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 136858,50 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 124 654 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 124 654 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 332,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 136 858,50 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 204,50 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 136858,50 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 139 986,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne datum prostřednictvím internetového bankovnictví smlouvu o úvěru číslo dle níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 130 000 Kč. Tento se žalovaný zavázal splácet s úrokovou sazbou 16,99 % ročně v měsíčních splátkách po 2 529 Kč počínaje prosince 2021. Současně bylo sjednáno, že žalovaný bude hradit poplatky, jakož i pojištění pro případ nemožnosti splácet částku ve výši 222 Kč. Z důvodu neplacení úvěru žalobkyně ke dni datum úvěr zesplatnila. Celková částka sestávala z jistiny 130 000 Kč, úroku 11 916,50 Kč, pojištění 1 420 Kč, upomínky 1 800 Kč a zákonného úroku z prodlení 196,40 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil do splatnosti celkem 5 346 Kč. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházela žalobkyně z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, kde uvedl, že je jeho příjem 27 522 Kč měsíčně, což pracovník žalobkyně ověřil na základě potvrzení o příjmu, dále žalovaného ověřila v interních i externích databázích a nezjistila žádné negativní informace. Žalovaný uvedl, že má splátky 0 Kč, žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době žádosti další poskytnuté úvěry, a to úvěr se splátkami 6 935 Kč (část úvěrů byla předmětem konsolidace), přičemž s novou splátkou 2 529 Kč, by splátkové zatížení činilo 7 951 Kč. Žalovaný uvedl výdaje 0 Kč, žalobkyně jeho výdaje stanovila dle interního ekonomického modelu na 6 777 Kč a zároveň stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu a dospěla k závěru, že příjem žalovaného je dostatečný k pokrytí splátek i životních nákladů.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, k němuž byl řádně a včas předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů ( ).

3. Zy označené jako smlouva o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne datum a jejím obsahem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 130 000 Kč, který měl být veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet, žalovaný měl úvěr splácet v měsíčních splátkách po 2 529 Kč s roční úrokovou sazbou 16,99 % ročně a měl být poskytnut jako účelový za účelem konsolidace a úhrady dluhu žalovaného u žalobkyně na úvěrovém účtu č. bankovní účet v částce určené ke splacení 29 485 Kč a u právnická osoba ve výši 11 048 Kč. Zbylé prostředky mohl žalovaný užít dle svého uvážení. Žalovaný měl úvěr splácet ve 94 splátkách po 2 529 Kč inkasem z účtu č. bankovní účet, dále je ve smlouvě obsaženo ujednání o sjednání pojištění ve výši 222 Kč měsíčně pro případ neschopnosti splácet úvěr.

4. Zy označené jako Podklady pre súdne konanie bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr 130 000 Kč a uhradil částku 5 346 Kč.

5. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u NsP obec část obce, p.o. na dobu určitou do datum s průměrným příjmem za posledních 6 měsíců 27 522 Kč, ze mzdy jsou mu prováděny srážky 14 280 Kč.

6. Z výzvy k úhradě ze dne datum a podacího archu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovaného na zesplatnění úvěru, pokud neuhradí dluh ve výši 10 275 Kč. Z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne datum a podacího archu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně dala žalovanému na vědomí, že úvěr zesplatnila.

7. Z předžalobní výzvy ze dne datum a dodejky ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 159 506,86 Kč do datum.

8. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.

9. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

12. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne datum ve věci C číslo (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

17. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně měla k dispozici potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalovaného 27 522 Kč, avšak ze mzdy jsou mu prováděny srážky ve výši 14 280 Kč. Žalobkyně dále nezkoumala, jaké jsou výdaje žalovaného a neověřovala je, jak sama uvedla, vycházela z údajů sdělených žalovaným a interního ekonomického modelu. Použití statistických modelů a údajů o životním minimu může být podpůrným prostředkem, nikoli však jediným a výhradním způsobem zkoumání výdajové stránky poměrů žadatele o úvěr. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto bylo nedostatečné, žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká jeho výdajové stránky. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohla být poučena podle , 3 , aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

18. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný čerpal celkem 130 000 Kč a uhradil pouze 5 346 Kč, soud ho zavázal k úhradě rozdílu ve výši 124 654 Kč. Splatnost uvedené částky nastala na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní výzvě ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru do datum. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měl žalovaný plnit a od datum, tedy ode dne následujícího, je v prodlení a vznikla mu v souladu s  o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také úrok z prodlení ve výši vyplývající z , avšak limitovaný žalobním návrhem, který soud nemohl překročit. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 100 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 600 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s  za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle uvedené vyhlášky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.