Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 129/2023-50
Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 17 991,42 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 927,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 11. 2022 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.
II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 10 064,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 544,54 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 330,69 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 927,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 11. 2022 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 10 064,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 544,54 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 330,69 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se žalobním návrhem domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu 17 991,42 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že uzavřel s žalovaným dne 26. 10. 2020 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo se sjednaným úvěrovým rámcem 16 225 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit včetně poplatku za jeho poskytnutí a úroků v pravidelných měsíčních splátkách, které byly stanoveny na 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 27 072,40 Kč, na poskytnutý úvěr však uhradil částku 19 148 Kč, kdy část byla započtena na úrok, poplatky a jistinu. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobce využil svého oprávnění a úvěr zesplatnil ke dni 17. 10. 2022, kdy byl žalovaný vyzván k jeho úhradě. Žalovaný na výzvy žalobce nereagoval a ani po zesplatnění žádnou částku neuhradil. Ke dni sepsání žaloby dlužil částku 17 991,42 Kč, která je požadována a sestává z jistiny ve výši 15 330,69 Kč, poplatku ve výši 156 Kč, poplatku na pojištění 304,73 Kč, nákladů na vymáhání 1 200 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč.
2. Žalobce, k výzvě soudu doplnil, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupoval dle dané metodiky pro posouzení úvěruschopnosti klientů a karty klienta s tím, že MLS je vypočítán vždy na klienta i na jeho domácnost a do výpočtu se započítávají částky životních minim klienta, ev. jím vyživovaných osob spolu se splátkovou zátěží klienta vč. splátky schváleného úvěru. V žádosti klient uvedl svůj příjem 13 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč, splátky jím hrazené jiným společnostem byly ve výši 8 491 Kč, náklady na bydlení 5 202 Kč, životním minimum členů domácnosti 3 860 Kč a splátky schváleného úvěru 649 Kč. Zbývající MLS tak byla vypočtena částkou 19 798 Kč. Dále provedl lustraci žalovaného v příslušných úvěrových registrech (SOLUS, NRKI, CEE, ISIR), když nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti a v registru NRKI byl žalovaný nalezen s pozitivním vyhodnocením. Na základě uvedených zjištění, s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledal žalobce žalovaného schopným předmětný úvěr splácet. Poukázal na to, že poskytovateli úvěru není ukládána povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem, ale v závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se může buď spokojit s informacemi, který mu spotřebitel poskytne nebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů. Žalovaný také úvěr zpočátku splácel, a pokud následně došlo ke změně poměrů, nemohlo to být zapříčiněno nedostatečným prověřením.
3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému doručena žaloba spolu s výzvou k vyjádření a doručeno bylo do vlastních rukou dne 29. 6. 2023.
4. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) bez nařízení ústního jednání. Žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 22. 6. 2023 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 15 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, jeho souhlas s takovým procesním postupem soud podle poučení předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti účastníků, když žalobce již v žalobním návrhu vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.
5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Úvěrovou smlouvou číslo ze dne 26. 10. 2020, informacemi o klientovi, potvrzením o prověření bonity a výpisem čerpání bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 16 225 Kč a roční úrokovou sazbou 26,28 % s výší měsíční splátky 4 % z dlužné částky. Celková splatná částka spotřebitele by činila při RPSN ve výši 29,69 % - 18 535 Kč a při RPSN ve výši 36,29 % - 19 003 Kč. V informacích o klientovi žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný, se středoškolským vzděláním, bydlí ve státním bytě, jeho čistý měsíční příjem činí 13 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč. Zároveň uvedl zaměstnavatele i to, že splácí půjčky jiným společnostem ve výši 8 491 Kč měsíčně, náklady na bydlení činí 5 202 Kč. Životní minimum členů domácnosti bylo uvedeno částkou 3 860 Kč. Vzhledem k příjmům domácnosti by mu mělo zbývat 19 798 Kč měsíčně. Měsíční úhrada za pojištění byla dojednána ve výši 5,9 % z minimální splátky. První čerpání mělo být ve výši 14 990 Kč za zboží GSM Xiaomi Mi 10T Pro za cenu 15 990 Kč, když částka 1 000 Kč měla být uhrazena v hotovosti. V případě nesplácení úvěru byly dohodnuty náklady na upomínání, smluvní pokuta 500 Kč a jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky.
12. Žalovaný prostřednictvím revolvingového úvěru načerpal částku 27 072,40 Kč a uhradil pouze částku 19 148 Kč, která byla započtena v souladu se smlouvou na úrok, poplatky a jistinu. Žalobce pro nesplácení úvěr zesplatnil ke dni 17. 10. 2022 a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky, na což žalovaný nereagoval a dluží tak 17 991,42 Kč, z toho na jistině částku 15 330,69 Kč, na poplatku 156 Kč, na pojištění 304,73 Kč, na nákladech na vymáhání 1 200 Kč a vyúčtovaných smluvních pokutách 1 000 Kč.
13. Dne 17. 20. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení celého úvěru nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne 3. 11. 2022 právním zástupcem žalobce s tím, že dlužná částka činí 19 768,77 Kč a má být uhrazena do 7 dnů.
14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 7 927,40 Kč, když žalovaným byla vyčerpána částka 27 072, 40 Kč a uhrazena byla částka 19 148 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení jako rozdílu mezi částkou vyčerpanou a splacenou.
15. Ve zbývající částce soud žalobu zamítl, když v řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě níž žalovaný vyčerpal úvěr v celkové výši 27 072,40 Kč, který se spolu s poplatky zavázal splácet ve výši 4 % aktuální dlužné částky. Uzavřená smlouva byla posuzována jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Pokud tak byla uzavřena smlouva o úvěru, potom posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjevně žalobcem nebylo provedeno v souladu se shora uvedenými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je proto sankce v podobě neplatnosti uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalobce sice tvrdil a prokazoval, že ohledně žalovaného si vyžádal výše uvedené údaje, provedl kontrolu žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE, kladně vyhodnotil kreditní skóre žalovaného, když pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení závazků – avšak nijak z poskytnutých a zjištěných údajů nevyvodil správné závěry. Žalovaný dle tvrzení žalobce uvedl svůj příjem pouze ve výši 13 000 Kč měsíčně, což nebylo žádným způsobem ani ověřováno a rovněž tak, pokud jde o uváděný příjem ostatních členů domácnosti, který měl být 25 000 Kč, když zejména s tímto příjmem bylo počítáno. Nebylo ani nijak dokládáno, kolik členů domácnost má a zda jsou za žalovaného schopni hradit splátky úvěru a to za situace, kdy příjem žalovaného byl pouze 13 000 Kč měsíčně a již splácel další půjčky ve výši 8 491 Kč, kdy mu tak zbývalo 4 509 Kč, přičemž normativní náklady na bydlení uváděl žalobce ve výši 5 202 Kč, takže částku ještě vyšší, než by mu zbývala. Také s životním minimem bylo počítáno ve výši 3 860 Kč, což je však minimum pro jednotlivce, nikoli pro více členů domácnosti, s jejichž příjmem bylo počítáno. To vše nesvědčí o vynaložení odborné péče žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet a sekundárně je pak chráněn i věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
16. Jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu bylo poskytnuto plnění ze strany žalobce žalovanému ve výši 27 072,40 Kč, která byla z revolvingového úvěru vyčerpána, ale uhrazena byla částka 19 148 Kč, přichází k úhradě pouze nárok na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 7 927,40 Kč. Žalovaný neprokázal, že by i tuto částku uhradil, soud proto žalobě co do této částky vyhověl. Co do zbývající žalované částky tj. 10 064,02 Kč soud ze shora uvedených důvodu žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, je proto v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 11. 2022 do zaplacení z dlužné částky 7 927,40 Kč.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl ve věci větším poměrem neúspěšný a žalovaný, který měl vyšší úspěch, náklady nepožadoval a tyto mu ani nevznikly, neboť se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil.;;
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve dvojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.