Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 112/2023-26

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 25 531,89 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 25 041,89 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 041,89 Kč od 15. 8. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 490 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 25 041,89 Kč od 15. 8. 2021 do 12. 11. 2021, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 25 041,89 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 041,89 Kč od 15. 8. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 490 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 25 041,89 Kč od 15. 8. 2021 do 12. 11. 2021, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 531,89 Kč, sestávající z částek 25 041,89 Kč jako nesplacené jistiny s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, dále částky 490 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky a konečně smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 25 041,89 Kč za dobu od 15. 8. 2021 do 12. 11. 2021, když uvedené částky měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě Smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi stranami dne 19. 2. 2021 distančním způsobem na adrese webová adresa, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 25 500 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v souladu s ujednáním smlouvy společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 330 Kč a dalšími poplatky. Nedílnou součástí smlouvy byly podle prohlášení obou smluvních stran mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný přitom požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky webová adresa vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl žalobkyni údaje, na základě kterých tato posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně zejména zjistila u žalovaného celkový počet členů jeho domácnosti, dále počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, jeho čistý měsíční příjem a další. Dále žalobkyně ověřila, zda žalovaný neprochází centrální evidencí exekucí, insolvenčním rejstříkem, registrem neplatných dokladů, registrem hledaných osob, registrem politicky aktivních osob, pořídila i výpis z katastrálního rejstříku pro kontrolu platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po úspěšném posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl tomuto žalobkyní poskytnut v souladu se schváleným kreditním rámcem úvěr. Smlouva mezi stranami byla uzavřena elektronicky. Úvěr byl žalovanému vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 19. 2. 2021 v částce 20 000 Kč a dne 22. 4. 2021 v částce 5 500 Kč Vedle poskytnutí úvěru si žalovaný při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby v podobě služby“ Klidné spaní” za poplatek ve výši 110 Kč, služby“ Presto” za poplatek ve výši 330 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč. Následně žalovaný požádal o odklad splatnosti úvěru celkově o 146 dní, splatnost úvěru tedy nastala dne 14. 8. 2021. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 39 620 Kč, když dne 21. 3. 2021 uhradil částku 2 400 Kč, dne 4. 4. 2021 částku 4 800 Kč, dne 4. 5. 2021 částku 6 120 Kč, dne 31. 5. 2021 částku 6 120 Kč, dne 30. 6. 2021 částku 3 060 Kč, dne 14. 7. 2021 částku 3 060 Kč, dne 13. 8. 2021 částku 3 060 Kč, dne 18. 10. 2021 částku 5 000 Kč, dne 20. 12. 2021 částku 6 000 Kč, které byly žalobkyni započteny nejprve na úhradu výdajů, dále na úhradu úroků z prodlení, smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové služby a nakonec na zaplacení úvěru. Žalobkyni dále v důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěru vznikl nárok i na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil žalobkyni právě částku 28 034,02 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 21 611,91 Kč, z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 429,98 Kč, se zákonného úroku z prodlení ve výši 2 502,13 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 490 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dnem 14. 8. 2021 dostal do prodlení, žalobkyně dále v souladu s čl. 6 obchodních podmínek požaduje i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, přičemž se žalobkyně rozhodla takto uplatnit smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 19. 1. 2023, č. j. -13 (tj. soud u něhož byla žaloba původně podána) a následně zdejší soud usnesením ze dne 12. 4. 2023, č.j. -21, vyzval obě procesní strany, aby se vyjádřily, zda podle , souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byly současně poučeny, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jejich souhlas předpokládat. Tato výzva byla právnímu zástupci žalobkyně doručena dne 14. 4. 2023 dodáním do datové schránky, žalovanému pak dne 30. 1. 2023 osobním převzetím, přičemž žalobkyně s tímto postupem soudu vyslovila v podání ze dne 28. 4. 2023 souhlas, žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že i žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listin označených jako Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 12. 2021, Údaje o poskytovateli úvěru, Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a Sazebníkem poplatků, Autorizace ověření totožnosti ze dne 19. 2. 2021, jakož i přehledem bankovních transakcí z účtu žalobkyně ze dne 19. 2. 2021 a 22. 4. 2021 je dále prokázáno, že žalobkyně se s žalovaným dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční částku 25 500 Kč formou bankovního převodu na bankovní účet dlužníka č. bankovní účet, žalovaný se naopak zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit bance spolu s příslušenstvím v podobě poplatku za sjednání úvěru v celkové výši 6 120 Kč a poplatku za sjednané volitelné služby v podobě služby "Klidné spaní" ve výši 110 Kč měsíčně, služby "Presto" ve výši 165 Kč a služby„ informační SMS servisů ve výši 29 Kč měsíčně jednorázově nejpozději do 21. 3. 2021; roční procentní sazba nákladů byla sjednána na 1 269,72 % s tím, že celková částka, kterou měl žalovaný uhradit při dodržení sjednaných podmínek měla činit 31 924 Kč; podle dohody stran se součástí smlouvy měly stát Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a její Sazebník; smlouva byla mezi stranami uzavřena formou prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný vůli být smlouvou vázán projevil elektronickým SMS kódem číslo dne 19. 2. 2021; z účtu žalobkyně pak byla na účet č. bankovní účet poukázána nejprve dne 19. 2. 2021 částka 20 000 Kč a dne 22. 4. 2021 pak částka 5 500 Kč. V řízení pak nebylo nijak rozporováno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný žalobkyni uhradil z titulu předmětné smlouvy celkem částku 39 620 Kč, když dne 21. 3. 2021 uhradil částku 2 400 Kč, dne 4. 4. 2021 částku 4 800 Kč, dne 4. 5. 2021 částku 6 120 Kč, dne 31. 5. 2021 částku 6 120 Kč, dne 30. 6. 2021 částku 3 060 Kč, dne 14. 7. 2021 částku 3 060 Kč, dne 13. 8. 2021 částku 3 060 Kč, dne 18. 10. 2021 částku 5 000 Kč, dne 20. 12. 2021 částku 6 000 Kč.

5. Zy označené jako„ Obecné principy posuzování“, kopií občanského průkazu žalovaného, dále listinami označenými jako„ Identifikované příjmy“,„ Výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného“ ze dne 19. 2. 2021 je dále v řízení zjištěno, že žalobkyně provedla vlastní posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak, že vycházela z ničím nepodložených údajů o tom, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti žalovaného je 4, z toho 3 osoby s příjmem, výše pravidelných měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem měla činit 12 000 Kč, výše jeho ověřeného čistého měsíčního příjmu měla činit 22 333 Kč, tzv.„ vypočítané minimální výdaje“ měly činit 10 240 Kč,„ rezerva pro výdaje“ měla činit 900 Kč a disponibilní příjem 7 100 Kč s tím, že posouzení úvěruschopnosti proběhlo úspěšně.

6. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2022 a podacím lístkem z téhož dne bylo dále v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky ve výši 27 608,66 Kč nejpozději do tří dnů s tím, že jde o dluh ze smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 19. 2. 2021, který se dále navyšuje o sjednané úroky a o úroky z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou; upomínku zástupce žalobkyně doručoval žalovanému na adresu dle smlouvy.

7. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dohodou uzavřenou formou prostředků komunikace na dálku dne 19. 2. 2021 se žalobkyně zavázala poskytnout a také ve dnech 19. 2. 2021 a 22. 4. 2021 poskytla žalovanému na jeho bankovní účet č. bankovní účet celkem částku 25 500 Kč, žalovaný se naopak zavázal žalobkyni tyto finanční prostředky vrátit společně poplatkem za sjednání úvěru v celkové výši 6 120 Kč a poplatky za sjednané volitelné služby v podobě služby "Klidné spaní" ve výši 110 Kč měsíčně, služby "Presto" ve výši 165 Kč a služby„ informační SMS servisů ve výši 29 Kč měsíčně, jednorázově nejpozději do 21. 3. 2021. Žalovaný zaplatil na uvedenou smlouvu celkem částku 39 620 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela pouze z nijak neověřených údajů uvedených žalovaným.

9. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou není důvodný. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byla žalobkyní poskytnuta možnost čerpat peněžní částku ve výši 25 500 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy . Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval v tomto svém rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má týkat toliko některých pochybných právních subjektů poskytujících úvěr. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném konkrétním případě však žalobkyně výslovně tvrdila, že vycházela toliko z ničím neověřených údajů sdělených žalovaným. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr tak s ohledem na samotná tvrzení nemohlo být dostatečné a správné, když žalobkyně nijak neověřovala skutečné osobní, příjmové a výdajové poměry žalovaného. Díky tomu pak žalobkyně, dle názoru soudu, nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud v daném konkrétním případě dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Podle , , je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrových smluv pak jednoznačně vyplývá také z Rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu zde přitom nebyly předpoklady, když tvrzení žalobkyně byla v tomto směru jednoznačná.

14. Žalobkyně přitom v řízení tvrdila a prokázala, že žalovanému poskytla částku 25 500 Kč, přitom podle svých vlastních tvrzení jí žalovaný vrátil celkem částku 39 620 Kč. Z tohoto pohledu je tedy zřejmé, že ke dni rozhodování soudu na plnění poskytnuté mu bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) ničeho nedluží, naopak je to právě žalobkyně, která se na jeho úkor bezdůvodně obohatila, avšak tento nárok není předmětem daného řízení. Veden těmito důvody proto soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měl plný úspěch žalovaný, a proto by byla žalobkyně povinna nahradit mu náklady řízení v celém rozsahu. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.