Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 168/2023-39
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 64 276,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku
ve výši 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 22 000 Kč od datum do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 42 276,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 648,03 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 041,09 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 26 010,77 Kč od datum do zaplacení
a se zákonným úrok z prodlení z částky 28 170,98 Kč od datum do datum
a od datum do zaplacení z částky 6 170,98 Kč, se zamítá.
III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 22 000 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 42 276,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 648,03 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 041,09 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 26 010,77 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrok z prodlení z částky 28 170,98 Kč od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky 6 170,98 Kč, se zamítá. III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne datum domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaná uznána povinnou zaplatit jí částku 64 276,01 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ anonymizována dvě slova“) a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které žalovaná obdržela od žalobkyně finanční hotovost ve výši 30 000 Kč, kterou se zavázala splatit spolu s příslušenstvím ve výši 25 776 Kč (smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, úhrada
za administrativní činnost a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště). Na celkovou částku 55 776 Kč, kterou byla žalovaná povinna žalobkyni splatit
ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, žalovaná uhradila pouze částku 8 000 Kč. Dne
datum byla mezi právnická osoba anonymizováno a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kdy na základě této smlouvy došlo k postoupení předmětné pohledávky
za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne
datum. V podání ze dne datum žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to s odkazem na informace získané od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady od žalované a nahlédnutím do příslušných registrů. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je od datum zaměstnána na dobu neurčitou u společnosti nemocnice a právnická osoba, IČO, s celkovým příjmem 15 700 Kč, vedle toho žalovaná uvedla, že má celkové měsíční výdaje ve výši 6 510 Kč, bydlí
u rodičů a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústním jednáním se bez omluvy nedostavila.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že právnická osoba anonymizováno a žalovaná uzavřely dne
datum smlouvu o úvěru číslo na základě které se právnická osoba anonymizováno zavázala poskytnout žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se ji zavázala splatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, žalovaná se tedy vedle jistiny zavázala zaplatit úrok ve výši 2 888 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši
2 788 Kč a inkasní poplatek ve výši 5 400 Kč.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že žalobkyně a právnická osoba anonymizováno uzavřely mezi sebou smlouvu
o postoupení předmětné pohledávky za žalovanou na žalobkyni.
6. Z oznámení o postoupení včetně podacího lístku bylo prokázáno, že právnická osoba anonymizováno zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni ze dne datum.
7. Z předžalobní výzvy vyplývá, že žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovanou
ke splacení dluhu před podáním žaloby.
8. Z transakční historie vyplývá, že žalovaná na předmětný úvěr uhradila dne datum částku
4 000 Kč a dne datum rovněž částku 4 000 Kč, a to obě částky v hotovosti.
9. Ze žádosti o úvěr vyplynulo, že žalovaná v této žádosti uvedla, že má příjem ze zaměstnání
ve výši 15 700 Kč, celkové výdaje ve výši 6 510 Kč (za bydlení ve výši 3 810 Kč,
za dopravu ve výši 1 000 Kč, za stávající půjčky ve výši 1 200 Kč a za telefon 500 Kč), a dále, že bydlí u rodičů, je svobodná, nemá žádné děti a má střední vzdělání.
10. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
(dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“).
11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to
na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
18. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo uzavřená dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalovaná měla v době sjednání úvěru nízký příjem, přičemž vedle toho uváděla nepravděpodobně nízké výdaje
a ze žádosti o úvěr bylo rovněž zřejmé, že má i další závazky vůči jiným společnostem.
19. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru soud
v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je
i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje
o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu,
a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
20. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru se dále opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba
v. GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách
o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají
ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články
8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
21. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 30 000 Kč. Jelikož žalovaná na tuto částku uhradila pouze
8 000 Kč, má povinnost vydat žalobkyni zbývající částku ve výši 22 000 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být
s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná.
22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, jelikož procesně úspěšná žalovaná žádnou náhradu nákladů řízení neuplatňovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).