Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 118/2022-60
Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 17 758,57 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 724,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od 15. 5. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 10 034,23 Kč,
-) s kapitalizovaným úrokem za dobu od 1. 6. 2021 do 30. 11. 2021 ve výši 1 610,22 Kč,
-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 16. 12. 2021 do 28. 4. 2022 ve výši 565,48 Kč,
-) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 17 758,57 Kč od 29. 4. 2022 do 14. 5. 2022,
-) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 034,23 Kč od 15. 5. 2022 do zaplacení
-) s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 16 558,14 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení,
se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 724,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od 15. 5. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 10 034,23 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem za dobu od 1. 6. 2021 do 30. 11. 2021 ve výši 1 610,22 Kč, -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 16. 12. 2021 do 28. 4. 2022 ve výši 565,48 Kč, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 17 758,57 Kč od 29. 4. 2022 do 14. 5. 2022, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 034,23 Kč od 15. 5. 2022 do zaplacení -) s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 16 558,14 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předchůdkyně žalobkyně - společnost právnická osoba (IČO) se domáhala, aby soud zavázal žalovaného zaplatit ji částku 17 758,57 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr pravidelně splácet, kdy minimální splátka byla stanovena na 2% čerpaného úvěru. Kreditní karta byla žalovanému předána v souladu s uzavřenou smlouvou, stejně tak předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost vést pro žalovaného úvěrový účet č. bankovní účet. Žalovaný řádně neplnil povinnosti plynoucí mu z uzavřené smlouvy, když poskytnutý úvěr řádně nesplácel. Poslední splátku žalovaný uhradil v anonymizováno rok. Předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a úvěr zesplatnila dopisem ze dne datum. Za trvání smlouvy žalovaný čerpal úvěr celkem ve výši 22 531,16 Kč a na jistinu splatil částku 5 973,02 Kč. Žalobkyně požadovala, aby ji soud přiznal v tomto řízení dlužnou zbývající jistinu úvěru ve výši 16 558,14 Kč spolu s dlužnými smluvními poplatky ve výši 1 200,43Kč (poplatky za upomínky). Dále předchůdkyně žalobkyně požadovala přiznat kapitalizovaný úrok ve výši 1 610,22 Kč od 1. 6. 2021 do 30. 11. 2021 (smluvní úrok činil 22,99% p.a. a měl být součástí pravidelných měsíčních splátek), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 565,48 Kč od 16. 12. 2021 do 28. 4. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 18 168,36 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení.
2. Usnesením ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, soud připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně - společnosti právnická osoba (IČO) vstoupila společnost právnická osoba (IČO), neboť v průběhu řízení došlo k postoupení žalované pohledávky na tuto společnost.
3. Usnesením ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, soud zastavil z důvodu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní řízení co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 558,14 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení a současně připustil rozšíření žaloby o požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 200,43 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení a úroku z úvěru ve výši 22,99 % ročně z částky 16 558,14 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení.
4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně se k jednání dostavila.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru číslo vydání a užívání karty ze dne datum včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby platného od datum bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, který byl oprávněn čerpat prostřednictvím karty příjmení příjmení, do výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Dle dispozic se žalovaný zavázal za zúčtovací období, tj. číslo v měsíci splatit 2 % z vyčerpaného úvěru se splatností dle data uvedeného ve výpise. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. V případě prodlení žalovaného byla předchůdkyně žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a požadovat předčasné splacení všech dluhů. Z úrokového lístku platného do datum bylo zjištěno, že pro kreditní kartu příjmení příjmení byla stanovena roční úroková sazba 22,99 % pro bezhotovostní i hotovostní čerpání úvěru.
6. Z výpisu ke kreditní kartě příjmení příjmení a přehledu platební historie bylo soudem zjištěno, že za celou dobu trvání smlouvy čerpal úvěr celkem ve výši 22 531,16 Kč a v souvislosti s předmětným úvěrem uhradil předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 14 806,82 Kč.
7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 1. 12. 2021 včetně dokladu o odeslání pak bylo zjištěno, že předchůdkyně prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k jeho do úhradě datum a že prohlášení odeslala žalovanému dne datum.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy 1 k této smlouvě, pověření a potvrzení o úhradě ze dne datum bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávky vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru, k postoupení došlo v okamžiku připsání úplaty na účet postupitele, tj. dne datum.
9. Z oznámení o právním zastoupení, výzva k úhradě dluhu ze dne datum bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 15 dnů ode dne odeslání výzvy. Z poštovního podacího lístku je zřejmé, že výzva byla zaslána žalovanému dne datum.
10. K posouzení řádného zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz potvrzení zaměstnavatele o příjmech žalovaného ze dne 15. 7. 2015, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl od datum zaměstnán jako obchodní reprezentant u zaměstnavatele – anonymizována dvě slova právnická osoba, kde jeho měsíční čistý příjem za poslední 3 měsíce činila částka částka. Žalobkyně uvedla, že úvěryschopnost žalovaného byla posuzována z informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl, že je ženatý, vlastní dům/byt, pracovní poměr u zaměstnavatele anonymizována dvě slova právnická osoba je sjednán na dobu neurčitou, není ve výpovědní době, dále uvedl, že má jeden zdroj příjmu, kdy jeho čistý měsíční příjem činí částku částka, čistý měsíční příjem celé domácnosti pak činí částka a má tři vyživovací povinnosti. Dále žalobkyně předložila listinu nadepsanou jako vyjádření k procesu posouzení úvěryschopnosti ze dne datum, jejíž součástí byl rovněž výpis z nebankovního registru klientských informací, ze které je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru vycházela z informací, které ji poskytl žalovaný v žádosti o anonymizována dvě slova anonymizováno ze dne datum, které dále ověřovala z dostupných informací v interních a externích databází, zejména bankovních a nebankovních registrů klientských informací., insolvenčního rejstříku. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta a normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Z listiny se podává, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu klienta ve výši částka, který byl ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr, dále vycházela z přijmu domácnosti ve výši částka, deklarovaného rodinného stavu žalovaného – ženatý, druhu bydlení vlastní dům/byt a z podílu žalovaného na nákladech na bydlení z 57,5%, počet vyživovaných osob 3, dosavadních interních splátek ve výši částka a dosavadních externích splátek ve výši částka.
11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému opakovaně peněžní prostředky, kdy žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu skutečně čerpal částku 22 531,16 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíční splátkách, kdy minimální splátka byla stanovena na 2 % čerpaného úvěru. Za celou dobu žalovaný uhradil pouze částku ve výši 14 806,82 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno prostřednictvím soudu, když dne datum bylo žalovanému doručeno usnesení o připuštění vstupu žalobkyně do řízení na místo dosavadní žalobkyně. Při uzavírání smlouvy o úvěru vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací, které ji sdělil žalovaný, ze svých interních zdrojů a dále z informací uvedených v nebankovním registru klientských informací. Příjem žalovaného ověřila z potvrzení zaměstnavatele ze dne datum.
12. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.
13. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvy o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětných smluv o úvěru.
14. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C číslo, právnická osoba; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C číslo, právnická osoba proti La Comercial Internacional de právnická osoba). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.
16. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání předmětné smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací zaznamenaných v žádosti o úvěr, které ověřovala, a to zejména z potvrzení zaměstnavatele ze dne datum. Je tak zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí. Přestože žalovaný v žádosti o úvěr uvedl poměrně vysoký příjem - částka, taková výše příjmu nebyla ničím doložena, když potvrzení zaměstnavatele žalovaného bylo vystaveno už v roce rok a deklarovalo příjem ve výši pouze částka. Z uvedeného je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala ani neověřovala při sjednávání smlouvy o úvěru aktuálnost informací ohledně příjmu žalovaného. Nikterak neověřovala ani výdaje žalovaného, které byly deklarovány také v poměrně značné výši, neboť žalovaný uvedl, že splácí měsíční splátky jiných úvěrů ve výši převyšující částka a současně má vyživovací povinnost ke 3 osobám. Vzhledem k této skutečnosti, měla předchůdkyně žalobkyně o to více ověřovat schopnost žalovaného splácet úvěr a rozhodně více se zajímat o reálné výdaje žalovaného, aby je mohla porovnat s prokázaným příjmem (vyžádat si například výpisy z účtu žalovaného za delší časové období). Soud dospěl k názoru, že výdajová stránka žalovaného nebyla ověřována poskytovatelkou úvěru vůbec, když nebyly nikterak ověřovány reálné výdaje žalovaného spojené s bydlení (úhrady za energie, apod) ani ostatní výdaje. Pokud se na výdajích spojených s bydlením podílela rovněž manželka žalovaného, měla se poskytovatelka úvěru zabývat i tím, jaké skutečné příjmy partnerka žalovaného má, a zda je tedy vůbec schopna se na nákladech bydlení podílet a v jaké míře. Reálnější představu ohledně výdajů žalovaného a jeho platební morálce by žalobkyně získala zcela určitě z výpisů z účtu žalovaného za delší časové období, fakturami za energie, apod, kdy následně objektivně jako profesionálka mohla vyhodnotit jeho situaci, případně žalovaného ochránit před nezodpovědným zadlužením.
17. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o výdajích a dalších závazcích žalovaného. Pokud byly předchůdkyni žalobkyně doloženy listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalovaného, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud žalobkyni u jednání vyzval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění žalobních tvrzení a zejména důkazních návrhů k tomu, jak byla ověřována před uzavřením smluv výdajová stránka rozpočtu žalovaného. Žalobkyně se však ani po poučení žádné skutečnosti neuvedla.
18. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky v prvním případě ve výši 22 531,16 Kč, přičemž žalovaný již uhradil 14 806,82 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku ve výši 7 724,34 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný byl výzvou k úhradě dluhu ze dne datum vyzván k uhrazení dlužných částek do 15 dnů ode dne odeslání dopisu. Žalovaný žalobkyni peněžité plnění nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavil, nemohl soud zhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení tak jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.