Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 61/2023-46

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 82 852,65 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 65 745,26 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 6. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů

od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 17 107,39 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 16,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 968,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 82 852,65 Kč za dobu od 11. 9. 2021 do 5. 12. 2022, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 76 256,85 Kč za dobu od 11. 9. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 5 143,74 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné do tří dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem 1. stupně ve výši 825 Kč, a to na bankovní účet č. 3703-220791/0710, variabilní symbol.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 65 745,26 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 6. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 17 107,39 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 16,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 968,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 82 852,65 Kč za dobu od 11. 9. 2021 do 5. 12. 2022, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 76 256,85 Kč za dobu od 11. 9. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 5 143,74 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné do tří dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem 1. stupně ve výši 825 Kč, a to na bankovní účet č. 3703-220791/0710, [variabilní symbol].

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení pohledávek v souhrnné výši 82 852,65 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 16,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 968,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 82 852,65 Kč za dobu od 11. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a úrok ve výši 17,9 % ročně z částky 76 256,85 Kč za dobu od 11. 9. 2021 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovanou došlo dne 18. 12. 2020 k uzavření smlouvy o půjčce číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 80 000 Kč, a žalovaná se zavázala splácet úvěr způsobem uvedeným ve smlouvě, všeobecných obchodních podmínkách a produktových podmínkách, a to s úrokem a pojištěním ve výši stanovené ve smlouvě. Žalovaná byla dle smlouvy povinna splácet poskytnutou půjčku v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 1 797 Kč. První splátka byla splatná dne 18. 1. 2021. Úroková sazba byla stanovena jako neměnná ve výši 17,9 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku žalované s účinností ke dni 10. 9. 2021 zesplatnila. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 10. 9. 2021. Dne 13. 10. 2022 byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Žalovaná celkem na pohledávky ze smlouvy uhradila 14 244,74 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala před uzavřením smlouvy schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do registrů Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, na kterou však žalovaná nereagovala a ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Předvolání bylo žalované doručeno více než deset dnů před jednáním, náhradní formou dle (dále jen „“). Žalovaná se z účasti u jednání neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s  ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění, která jsou současně závěrem o skutkovém stavu.

4. Žalovaná jako klient uzavřela dne 9. 3. 2018 s právnická osoba, IČO, sídlem adresa, jako bankou, rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb právnická osoba, na základě této smlouvy jí byl bankou zřízen běžný účet (zjištěno z uvedené smlouvy). Ze smlouvy uzavřené mezi žalovanou jako klientem a právnická osoba jako bankou označenou„ Návrh na uzavření Smlouvy o půjčce číslo“, ve spojení s listinou„ Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce číslo“, podepsané za právnická osoba dne 18. 12. 2020, soud zjistil, že žalovaná a právnická osoba uzavřely smlouvu, ve které se právnická osoba zavázala poskytnout žalované částku 80 000 Kč, na běžný účet žalované vedený u právnická osoba bankovní účet, s roční zápůjční sazbou ve výši 17,90 % ročně, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve 84 měsíčních splátkách, ve výši 1 797 Kč (čl. 4 ve spojení s čl. 2 smlouvy). Poplatek ve výši 449 Kč, za odeslání upomínky o prodlení klientovi, je sjednán v čl. 7 2. písm. g) produktových obchodních podmínek právnická osoba pro půjčky. Součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, Produktové obchodní podmínky právnická osoba pro půjčky. Povinnost k zaplacení smluvní pokuty v důsledku prodlení žalované s úhradou zesplatněného dluhu je stanovena v čl. 7 produktových obchodních podmínek právnická osoba pro půjčky. Z transakční historie soud zjistil a má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 18. 12. 2020 částku 80 000 Kč a že na pohledávky ze smlouvy žalovaná uhradila celkem částku 14 244,74 Kč.

5. Dopisem ze dne 2. 11. 2022 odeslaným žalované dne 24. 11. 2022 (zjištěno z dopisu samotného a poštovního podacího lístku) byla žalované vyzvána k okamžitému uhrazení závazku. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k dobrovolnému splnění povinnosti dopisem ze dne 19. 1. 2023 vyhotoveným zástupcem žalobkyně, odeslaným dne 19. 1. 2023 (zjištěno z výzvy samé a poštovního podacího lístku).

6. Soud dospěl k závěru, že právnická osoba posuzovala před uzavření smlouvy úvěru schopnost žalované tak, že vyšla z informací od žalované (důkaz: protokol o ověření úvěruschopnosti klienta), které žalovaná zadala do formuláře banky, a ověřila výši jejího deklarovaného příjmu na základě statistického modelu, o němž je uvedeno, že určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Z formuláře o majetkových a osobních poměrech soud zjistil, že žalovaná uvedla tyto údaje o svých majetkových a osobních poměrech: bydlí v pronajatém bytě/domě, je vdaná, má základní vzdělání, je zaměstnána se mzdou 13 500 Kč, výdaje činní 5 000 Kč na bydlení, výdaje na živobytí 2 000 Kč. Dle tohoto formuláře a protokolu o ověření úvěruschopnosti banka při posouzení úvěruschopnosti vyšla z příjmu žalované ve výši 13 500 Kč, výdajů ve výši 8 550 Kč. Žalobkyně uvedla, že výdaje žalované byly stanoveny právnická osoba statistickým modelem, což je uvedeno v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a koresponduje to rovněž s tím, že ve formuláři, do nějž vyplňuje žadatel o úvěr požadované údaje, není položka pro uvedení nákladů na bydlení. V rámci procesu posuzování úvěruschopnosti byly zjišťovány další závazky žalované lustrací v registrech evidující závazky dlužníků, jak bylo prokázáno výstupem z tohoto registru.

7. Ve smlouvě o postoupení pohledávek podepsané za postupitele dne 12. 10. 2022 a za postupníka dne 10. 10. 2022 se právnická osoba, IČO, sídlem adresa, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky specifikované v příloze smlouvy – seznamu pohledávek. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovanou pod položkou číslo. Ve smlouvě si strany sjednaly, že účinnost postoupení nastává zaplacením sjednané úplaty, dle potvrzení o zaplacení ze dne 19. 10. 2022 vzal soud za prokázané, že úplata byla uhrazena. Soudu je z úřední činnosti známo, že společnost právnická osoba, IČO, jakožto zanikající společnost zanikla v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností právnická osoba, IČO.

8. S ohledem na níže uvedené právní posouzení soud nehodnotil listinný důkaz„ výpis poplatků“, neboť z něj neučinil žádná právně relevantní skutková zjištění. Žalobkyně předložila k důkazu dopis„ Poslední výzva“ ze dne 18. 8. 2021 a dopis„ Oznámením o zesplatnění půjčky/výzva k úhradě závazku“ ze dne 10. 9. 2021, avšak neprokázala, že tyto zásilky byly odeslány žalované, proto z nich soudu neučinil žádná skutková zjištění.

9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. a násl. , (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Soud dále dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. a násl. o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky, a na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 80 000 Kč. Na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ( o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele ( o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje , zákon o ochraně spotřebitele, v  písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.

10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona – ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně neověřila řádně tvrzenou výši příjmu žalované, když uvedla, že deklarovanou výši ověřila na základě statistického modelu, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Nicméně žalobkyně neměla informace o individuálních osobních předpokladech žalované, znala jen její věk a dosažené vzdělán. Dále nebyla dostatečně zjištěna, natož ověřena, výdajová stránka poměrů žalované, přičemž soud vychází z názoru, že požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným. Povinnost poskytovatele úvěru zjistit ověřit výši výdajů alespoň na bydlení, neboť výdaje na bydlení jsou nutnou součástí životních nákladů a v zásadní výši v poměru k ostatním životním nákladům, nelze obcházet vytvořením modelu ze statistických dat a normativních nákladů na bydlení, a nahradit skutečné výdaje částkou dle určení poskytovatele úvěru. Stejně tak má soud za to, že je v rozporu s odbornou péčí, pokud poskytovatel úvěru jako výši životních nákladů žadatele o spotřebitelský úvěr použije částku životního minima ve výši dle , aniž by to odůvodňovaly individuální okolnosti věci, neboť tato částka nikdy nebude zohledňovat skutečné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, resp. uvedení této částky při posouzení úvěru schopnosti nezbavuje poskytovatele úvěru povinnosti zjišťovat skutečné, reálné, výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr. Soud tedy má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, jaké náklady žalované vznikají v souvislosti s náklady na obstarání základních životních potřeb. Proces posouzení úvěruschopnosti žalované, tak jak jej žalobkyně tvrdila, a jak byl zjištěn z provedených důkazů, byl tedy dle názoru soudu ryze formální, výpočet disponibilní částky pro hrazení sjednaného spotřebitelského úvěru vycházel z nedostatečně ověřených údajů (příjem) a údajů nesprávných (výdaje žalované). Jelikož předchůdkyně žalobkyně při určení částky, se kterou žalovaná disponuje po uhrazení měsíčních nákladů, a ze které může hradit splátky, vyšla z nedostatečně zjištěných a ověřených údajů, soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s  větou prvou, což je dle ust. věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK., ve věci C -679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s  ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.

13. Je – li smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti zapůjčitele řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované 80 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila dle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nikterak nerozporovala, resp. netvrdila, natož aby prokázala, že uhradila více, částku 14 244,74 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, zaplatila, když ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 65 755,26 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky, v ostatních nárocích zakládajících se na neplatné smlouvě soud žalobu zamítl. Soud musel současně určit i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, když vyšel z toho, že žalovaná byla dopisem ze dne 2. 11. 2022, odeslaným dne 24. 11. 2022, vyzvána k okamžité úhradě dluhu, proti tomu žalovaná nikterak nebrojila, v řízení netvrdila, natož aby prokázala skutečnosti rozhodné pro určení jiné splatnosti dluhu, a proto soud na vyšel z toho, že splatnost pohledávky nastala výzvou k plnění dle ust. § 1958 o. z. Při aplikaci domněnky dojití obsažené v § 573 o. z. a určení lhůty pro zaplacení v délce pěti dnů dle ust. § 1959 písm. e) o. z. je pak nutno dojít k závěru, že lhůta ke splnění povinnosti uplynula dne 5. 12. 2022, a ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni podle o. z. úrok z prodlení z přiznané částky, ve výši stanovené za dobu od 6. 12. 2022 do zaplacení. Za dobu předchozí byly úroky z prodlení zamítnuty. Rovněž byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba co do nároků, které mají původ v absolutně neplatné smlouvě (smluvený úrok, poplatky).

14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení a podle poměrů úspěchu stran v řízení. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil také příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 60 % nároku, žalovaná byla tedy úspěšná z 40 %, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalované právo na úhradu 20 % svých nákladů řízení, tj. 5 143,74 Kč z celkových 25 718,70 Kč. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek 4 140 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem 15 470 Kč, podle a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle vyhlášky, a to 4 420 Kč za převzetí a příprava zastoupení, 4 420 Kč za písemný návrh ve věci samé – žaloba, 4 420 Kč za účast na jednání před soudem dne 19. 7. 2023, dále pak za 1 úkon právní služby podle vyhlášky 2 210 Kč za písemnou výzvu k plnění před podáním žaloby, pro určení sazby mimosmluvní odměny je rozhodná výše peněžitého plnění v době započetí úkonu; c/ náhrada hotových výdajů advokáta podle vyhlášky za 4 úkony právní služby, tj. 4× 300 Kč za každý z úkonů právní služby; d/ 1/3 náhrady za promeškaný čas advokáta 200 Kč podle vyhlášky za čas strávený cestou z Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 19. 7. 2023 v rozsahu 2 započatých půlhodin po 100 Kč podle vyhlášky; e/ 1/3 náhrady cestovních výdajů advokáta 315,72 Kč podle vyhlášky za cestu z Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 25. 1. 2023, osobním automobilem zn. Toyota, registrační značka (ujeto celkem 33 km, průměrná spotřeba benzinu automobilového 95 oktanů 10,6 l na 100 km, průměrná cena benzinu za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km podle ); f/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 3 536,80 Kč podle Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkony právní služby - podání ze dne 36. 6. 2023, když tímto podáním žalobkyně prostřednictvím svého zástupce reagovala na výzvy soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby, přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo. Soud dále uvádí, že předžalobní výzvu k plnění ze dne 19. 1. 2023 posoudil jako úkon, za nějž náleží odměna ve výši jedné poloviny, neboť ačkoli výzva byla označena jako výzva se základním skutkovým a právním rozborem věci, ve skutečnosti šlo o jednoduchou výzvu k plnění obsahující identifikaci smlouvy a výši dluhu, přičemž byla sice ve výzvě citována ujednání o splatnosti úvěru ve splátkách dle smlouvy, nicméně dlužná částka nebyla nikterak strukturována co do jednotlivých nároků dle smlouvy, a soud tedy uzavřel, že výzva skutkový a právní rozbor v dostatečné intenzitě ve smyslu informační hodnoty pro dlužníka neobsahovala, ostatně s ohledem na právní i skutkovou nekomplikovanost sporu v daném případě by se zpracování jiné než prosté výzvy k plnění z hlediska naplnění funkce předžalobní výzvy jako upomínky dlužníka před podání žaloby k dobrovolnému splnění povinnosti, jevilo jako neúčelné.

15. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 825 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 3 315 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy , o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 4 140 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s  zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.