Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 113/2023-80
Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený anonymizováno jméno příjmení, advokátem
se sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 17.740,98 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Rozsudek pro uznání se nevydává.
II. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 13.101,80 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně
- z částky 13.604,09 Kč za dobu od 23. 1. 2023 do 18. 7. 2023
- z částky 13.101,80 Kč za dobu od 19. 7. 2023 do zaplacení.
III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 4.639,18 Kč
- s úrokem z prodlení ve výši 1.327,81 Kč,
- s úrokem ve výši 4.560,01 Kč,
- s náklady na vymáhání 473 Kč,
- s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 502,29 Kč za dobu od 19. 7. 2023 do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Rozsudek pro uznání se nevydává. II. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 13.101,80 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně - z částky 13.604,09 Kč za dobu od 23. 1. 2023 do 18. 7. 2023 - z částky 13.101,80 Kč za dobu od 19. 7. 2023 do zaplacení. III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 4.639,18 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 1.327,81 Kč, - s úrokem ve výši 4.560,01 Kč, - s náklady na vymáhání 473 Kč, - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 502,29 Kč za dobu od 19. 7. 2023 do zaplacení. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 17.740,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 977,27 Kč, s úrokem ve výši 4.560,01 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 350,54 Kč, s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 13.604,09 Kč za dobu od 23. 1. 2023 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. Tvrdí, že žalovaná dne 24. 1. 2020 uzavřela se společností právnická osoba smlouvu o úvěru elektronickými prostředky, a na základě ní obdržela bezhotovostně na účet finanční prostředky 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 12.676,29 Kč formou 12 splátek ve výši 2.832 Kč měsíčně. Žalovaná splatila původnímu věřiteli částku 18.227,02 Kč, což bylo započteno na jistinu, poplatek, úrok z úvěru, smluvní pokutu a náklady na vymáhání. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvou. Po postoupení pohledávky žalovaná zaplatila 7.000 Kč. Žalované vznikla povinnost zaplatit ještě smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, a žalobce a požaduje na smluvní pokutě 4.136,89 Kč, což bylo vypočteno za období od 25. 1. 2021 od 31. 7. 2021 z částky 22.054,95 Kč. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 350,54 Kč byl vypočten za dobu od 29. 9. 2022 do 22. 1. 2023. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 977,27 Kč byl stanoven tak, že za dobu od 25. 1. 2021 do 9. 9. 2022 byl úrok z prodlení počítán z jistiny 13.604,09 Kč a činil 1.820,34 Kč. Od této částky byly odpočítávány platby žalované 843,07 Kč. Částka 4.560,01 Kč označená v žalobě jako kapitalizovaný úrok ve skutečnosti představuje nedoplatek poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaná částka 17.740,98 Kč se skládá ze nesplacené jistiny úvěru 13.604,09 Kč a ze smluvní pokuty 4.136,89 Kč.
2. Ve věci byl dne 14. 3. 2021 vydán platební rozkaz, který se však zrušil, neboť žalovaná proti němu podala v zákonné lhůtě odpor. Žalovaná uvedla, že nedoplacený dluh vůči právnická osoba uznává a tento vznikl z důvodu finančních potíží kvůli zdravotním problémům a ztrátě zaměstnání. Žalovaná zaplatila ve splátkách 18.227,02 Kč. V říjnu 2021 žalovaná opět byla v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadě práce. V lednu 2022 požádala o invalidní důchod, který jí byl přiznán v prvním stupni. Úvěr přestala splácet, neboť byla často nemocná, měla vážné zdravotní potíže, nemohla anonymizováno a anonymizována dvě slova. Po očkování prodělala ještě anonymizováno. Žalovaná dohodla s žalobcem splácení dluhu po 2.000 Kč měsíčně od října 2022 a měsíčními platbami snížila dluh na okolo 2.500 Kč v březnu 2023. Žalovaná navrhla zamítnutí platebního rozkazu v celém znění, s tím, že není schopna dluh jednorázově uhradit, že může nadále pokračovat ve splátkách 2.000 Kč měsíčně.
3. U dnešního jednání před soudem žalovaná potvrdila, že se právnická osoba uzavřela žalovanou smlouvu o úvěru. Namítla však, že na úvěr uhradila už více než 36.000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru, další poplatky a pokuty jsou přehnané. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.
4. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu zpět ohledně smluvní pokuty 4.136,89 Kč, části jistiny 502,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 977,27 Kč, úroku z prodlení ve výši 350,54 Kč, úroku ve výši 4.560,01 Kč, nákladů na vymáhání 473 Kč a úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 502,29 Kč za dobu od 19. 7. 2023 do zaplacení. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu a řízení v této části zastavil výrokem III tohoto rozhodnutí.
5. Věcně tedy soud rozhodoval již pouze o nároku žalobce na jistinu 13.101,80 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 13.604,09 Kč za dobu od 23. 1. 2023 do 18. 7. 2023 a z částky 13.101,80 Kč za dobu od 19. 7. 2023 do zaplacení.
6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že obsahuje základní parametry spotřebitelského úvěru 20.000 Kč poskytovaného věřitelem právnická osoba, a to výši úvěru, dobu jeho trvání, výši splátek, celkovou částku k zaplacení, způsob započítávání plateb, úroky, náklady v případě opožděných plateb a předčasné splacení úvěru. S touto listinou zřejmě souvisí i další listina, zahrnující různé druhy splátkových produktů, tedy úvěrů podle výše částky a délky splácení.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno soud zjistil, že je datována 24. 1. 2020 a podepsána oprávněnou osobou za věřitele právnická osoba V místě vyhrazeném pro podpis dlužníka je vytištěno jméno a příjmení žalované a SMS kód. Žalovaná potvrdila, že tuto žalovanou smlouvu o úvěru níže uvedeného obsahu skutečně s původním věřitelem uzavřela. Soud proto vzal za prokázáno, že tato smlouva byla uzavřena mezi původním věřitelem právnická osoba, IČO, na straně jedné a žalovanou na straně druhé. Výše úvěru byla dohodnuta na 20.000 Kč, úroková sazba činila 12 % ročně, úvěr měl být poskytnut na bankovní účet žalované a žalovaná měla kromě poskytnuté částky původnímu věřiteli zaplatit ještě poplatek 12.676,29 Kč, a to vše měla uhradit formou 12 splátek ve výši 2.832 Kč měsíčně. První splátka byla splatná 24. 2. 2020 a úvěr měl být doplacen 24. 1. 2021. Podle článku VII se každé jednotlivé prodlení žalované se zaplacením splátky považuje za porušení úvěrové smlouvy. Původnímu věřiteli v takových případech vzniká právo na zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu 0,1 % denně a na zesplatnění úvěru.
8. Čerpání úvěru soud ověřil z potvrzení o platbě, podle něhož právnická osoba dne 24. 1. 2020 z účtu původního věřitele poukázala částku 20.000 Kč na účet žalované č. bankovní účet. Žalovaná potvrdila, že tuto částku od původního věřitele skutečně obdržela.
9. Ověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy dokladuje žalobce pěti mzdovými lístky, z nichž zjistil soud tyto skutečnosti. Za listopad 2018 činil čistý příjem žalované od zaměstnavatele anonymizováno 21.073 Kč, za prosinec 2018 měla žalovaná čistý příjem 21.143 Kč. Za leden 2019 činil čistý měsíční příjem žalované 17.465 Kč, za měsíc říjen 2019 činil čistý měsíční příjem žalované 19.265 Kč a za prosinec 2019 byl čistý měsíční příjem žalované 14.445 Kč.
10. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 7. 6. 2022 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem rámcovou smlouvu o postupování pohledávek, v níž se zavázal postupovat na žalobce své pohledávky na základě dílčích postupních smluv. Dne 21. 9. 2022 v návaznosti na rámcovou smlouvu o postupování pohledávek uzavřel původní věřitel s žalobcem dílčí smlouvu o postoupení pohledávek. Podle její přílohy č. 1, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek, byla mezi postupovanými pohledávkami zahrnuta i pohledávka za žalovanou. Podle potvrzení o provedení transakce byla dne 29. 9. 2022 zaplacena úhrada za postoupené pohledávky. Dopisem ze 6. 10. 2022 oznámil původní věřitel žalované, že pohledávku za žalovanou postoupil na žalobce, a vyzval žalovanou, aby svůj dluh plnila již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalované odeslán doporučeně dne 10. 10. 2022. Dopisem z 23. 10. 2022 oznámil postoupení pohledávky žalované i žalobce. Dopisem z 10. 11. 2022 upozornil žalobce žalovanou, že předává věc k vymáhání do advokátní kanceláře.
11. Z listiny výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že byla vytvořena žalobcem 15. 2. 2023 a obsahuje přehled úkonů vymáhání, a to obyčejný dopis z 10. 11. 2022 a 2 cesty pověřeného terénního pracovníka na adresu žalované ve dnech 1. 11. a 11. 10. 2022.
12. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem svého právního zástupce z 31. 1. 2023, který byl podle poštovního podacího archu žalované odeslán doporučeně dne 2. 2. 2023. Splácení úvěru žalovanou zjistil soud z tvrzení žalobce, z tvrzení žalované a z přehledu plateb. Žalovaná do zahájení řízení před soudem dne 17. 2. 2022 zaplatila původnímu věřiteli 18.227,02 Kč před postoupením pohledávky a žalobci uhradila po postoupení pohledávky 7.000 Kč Celkem tak žalovaná před zahájením řízení zaplatila 25.227,02 Kč. V průběhu řízení žalovaná zaplatila ještě 11.000 Kč Celkem tedy žalovaná uhradila 36.227,02 Kč.
13. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 24. 1. 2020 žalovaná uzavřela s původním věřitelem právnická osoba elektronickými prostředky smlouvu úvěru výše uvedeného obsahu, na základě níž obdržela na svůj účet dohodnutou částku 20.000 Kč. Zavázala se původnímu věřiteli zaplatit navíc ještě poplatek 12.676,29 Kč, a celkovou částku 32.676,29 Kč měla uhradit formou 12 splátek po 2.832 Kč měsíčně, přičemž úvěr měl být zcela splacen 24. 1. 2021. Původní věřitel zkoumal poměry žalované před uzavřením smlouvy a měl k dispozici 5 výplatních lístků žalované. Žalovaná zaplatila původnímu věřiteli celkem 18.227,02 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalobcem rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek a v návaznosti na to dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno a byla vyzvána k jeho úhradě dluhu již žalobci. Po postoupení pohledávky žalovaná zaplatila žalobci 7.000 Kč ještě před zahájením tohoto řízení. V průběhu řízení žalovaná uhradila ještě 11.000 Kč.
14. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalované poskytl dohodnutou peněžní částku sjednaným způsobem, tedy bezhotovostně.
15. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.
16. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel zjišťoval příjem žalované a měl k dispozici 5 výplatních lístků žalované. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru 24. 1. 2020 nebyly podstatné mzdové lístky za měsíce listopad a prosinec 2018 a leden 2019. Pro posouzení úvěruschopnosti žalované nemohl původní věřitel vycházet z výplatních lístků z doby 1 rok a více před uzavřením žalované smlouvy. Za relevantní soud pokládá pouze 2 mzdové lístky za říjen a prosinec 2019, v nichž jsou uvedeny čisté příjmy žalované 19.265 Kč až 14.445 Kč, což představuje průměrný příjem na měsíc 16.855 Kč čistého. V řízení nebylo prokázáno, že by původní věřitel měl k dispozici více dokladů o příjmu žalované, tedy za více měsíců bezprostředně předcházejících uzavření úvěrové smlouvy. Příjem 16.855 Kč soud považuje za příjem velice nízký. Žalobce tvrdí, že původní věřitel ověřoval žalovanou v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem. I kdyby tato skutečnost byla prokázána, nebylo by to pro splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované zdaleka dostačující. V řízení nebylo prokázáno, že by původní věřitel zjistil druh a výši výdajů žalované, a tudíž ani nemohl jakékoliv výdaje žalované ověřit. Nebylo také zjištěno, že by původní věřitel se zabýval tím, jaký je osobní stav žalované, počet vyživovacích povinností, s kým žije, jaký má druh bydlení a zdá má jiné závazky, vůči kterým osobám a jaké výši. Soud je toho názoru, že původní věřitel měl vyvinout větší úsilí při zkoumání poměrů žalované, zejména měl řádně zjistit konkrétní výdaje žalované, tyto ověřit a přesvědčit se o tom, zda žalovaná nemá jiné dluhy, a to například nahlédnutím do databází, jakými jsou registr Solus nebo nebankovní registr klientských informací. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno, původní věřitel si tedy takto nepočínal a přesto poskytl žalované úvěr, i když žalovaná měla velmi nízký měsíční příjem, přičemž tento příjem původní věřitel zjistil pouze z dvou výplatních lístků. Soud připomíná, že úvěr 20.000 Kč nelze považovat za nižší půjčku, neboť pro žalovanou s ohledem na její velmi nízký příjem se jednalo o částku značnou. Vzhledem k tomu, že původní věřitel nezjistil a neověřil řádně a úplně výdajovou stránku žalované, nemohl porovnat příjmy a výdaje žalované a její dosavadní závazky, tudíž nebyl schopen řádně posoudit schopnost žalované splácet sjednané splátky.
17. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaná, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalované zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit. Soud naopak toho názoru, že původní věřitel neměl žalované žádný úvěr poskytovat. Původní věřitel tedy poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.
18. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalované při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.
19. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
20. Za takové situace soud úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednaných splátkách a lhůtě ani platit původnímu věřiteli jakékoliv úroky, poplatky či smluvní pokuty. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku
plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo
prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku 20.000 Kč, a žalovaná do zahájení tohoto řízení zaplatila celkem 25.227,02 Kč, tedy částku vyšší, než čerpala. Bezdůvodné obohacení na straně žalované tak nevzniklo.
21. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem. Na základě tohoto postoupení žalovaná hradila již další platby žalobci, a po postoupení pohledávky do zahájení tohoto řízení žalobci zaplatila 7.000 Kč.
22. Na základě výše uvedených skutečností nepovažuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji zamítl výrokem II tohoto rozhodnutí.
23. Žalobce navrhl, aby soud s ohledem na uznání nároku žalovanou, obsažené v odporu do platebního rozkazu, rozhodl rozsudkem pro uznání. Takovýto postup je upraven v § 153a odst. 1 občanského soudního řádu tak, že uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ve smyslu § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř. Posledně citované ustanovení ukládá soudu neschválit smír v případě, je-li smír v rozporu s právními předpisy. Ze shora uvedeného rozboru nároku žalobce, o němž soud rozhodoval věcně, vyplývá, že tento nárok žalobce není oprávněný. Nebylo by tedy možné schválit smír, v němž by se žalovaná zavázala zaplatit žalobci 13.101,80 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, neboť by to bylo v rozporu s právními předpisy. Nebylo tedy možné ani rozhodnout ve věci rozsudkem pro uznání. Jinými slovy vyjádřeno, rozhodnout rozsudkem pro uznání na základě uznání žalované strany lze pouze tehdy, pokud je nárok v souladu s právními předpisy a zcela nepochybně důvodný. Toto však v daném případě splněno nebylo. Soud proto výrokem I rozhodl tak, že rozsudek pro uznání se nevydává.
24. Žalovaná měla ve sporu úspěch, a v souladu s ustanovením § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná se však tohoto svého práva vzdala, a soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Soud ještě dodává, že částečné zpětvzetí žaloby žalobce učinil na základě plateb žalované v průběhu tohoto řízení v celkové výši 11.000 Kč. Nebylo však možné přehlédnout, že tyto částky žalovaná zaplatila nad rámec svých povinností vyplývajících z žalované úvěrové smlouvy, a že již ke dni zahájení řízení měla zaplaceno více, než bylo její povinností. Soud proto nezahrnul část předmětu řízení, ohledně něhož bylo řízení zastaveno, do úspěchu žalobce a nepostupoval podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., podle něhož byl-li pro chování žalované strany vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinna nahradit náklady řízení žalovaná strana. Navíc je třeba připomenout, že i kdyby soud tuto část předmětu sporu pokládal za procesní úspěch žalobce, byl by takový úspěch žalobce v menší míře než úspěch žalované, a žalobci by ani v takovém případě nebylo možné náklady řízení ani částečně přiznat.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov.