Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 221/2022-70
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 33 463,70 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 640 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 640 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.
II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 20 823,70 Kč, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zbývajících úroků z prodlení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobce je povinen uhradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích na státem zálohované svědečné částku 65 Kč do 3 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.
V. Žalovaný je povinen uhradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích na státem zálohované svědečné částku 39 Kč do 3 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 640 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 640 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 20 823,70 Kč, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zbývajících úroků z prodlení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobce je povinen uhradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích na státem zálohované svědečné částku 65 Kč do 3 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>V. Žalovaný je povinen uhradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích na státem zálohované svědečné částku 39 Kč do 3 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobce se žalobou podanou proti žalovanému domáhal zaplacení částky 33 463,70 Kč s příslušenstvím, představované jistinou ve výši 13 000 Kč, poplatkem za poskytnutí a správu úvěru ve výši 11 563,70 Kč a kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši 6 500 Kč. Dále požadoval přiznat i příslušenství této pohledávky, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % a smluvní úrok ve výši 29 % ročně, obojí vždy z částky 13 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřela dne 3. 9. 2019 s žalovaným smlouvu číslo s produktovým názvem C2 zelená v hotovosti s tím, že neoddělitelnou částí smlouvy jsou též smluvní podmínky, které jsou obsaženy na stejném listu jako smlouva. Kromě zapůjčené částky ve výši 13 000 Kč se žalovaný zavázal zaplatit žalobci i částku 12 877 Kč jako přesně vyčíslený a neměnný poplatek. Zápůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 25 877 Kč splatit v 18 měsíčních splátkách po 1 438 Kč. Splátky nehradil řádně a včas, byla uhrazena pouze částka 360 Kč, a to dne 13. 1. 2020, která byla započtena na poplatky, které byly poníženy na 12 517 Kč a které jsou dále požadovány pouze ve výši 11 563,70 Kč. V důsledku prodlení s placením jednotlivých splátek vzniklo žalobci právo na uhrazení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně, která byla kapitalizována a ke dni 1. 2. 2022 činila částku 6 500 Kč, sankční poplatky činily 2 400 Kč a zároveň byl kapitalizován zákonný úrok z prodlení ve výši 829,18 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel dne 28. 1. 2022 s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, která nabyla účinnosti 1. 2. 2022, kdy došlo k postoupení pohledávky na žalobce ve výši 34 292,88 Kč, o čemž byl žalovaný dne 10. 2. 2022 informován a zároveň vyzván k úhradě dluhu. Následně žalovaný již ničeho neuhradil.
2. Navrhovaný elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán a žalovanému byla zaslána žaloba spolu s jejím doplněním a výzvou k vyjádření. Doručeno bylo na adresu uvedenou v Informačním systému základních registrů postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil a k nařízenému jednání dne 30. 11. 2022 se nedostavil, ač k tomuto byl obeslán a rovněž tak nebyla žalovaným zaslána žádná omluva. Soud proto jednal bez účasti žalovaného dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Ze smlouvy číslo ze dne 3. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný se společností právnická osoba uzavřel smlouvu o zápůjčce s označením zelená v hotovosti, na základě které si půjčil částku 13 000 Kč, která mu byla poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil svým podpisem. Zavázal se tuto zápůjčku splatit i spolu s poplatkem ve výši 12 877 Kč sestávající z úroku ve výši 3 186 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 116 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 3 575 Kč, a to formou 18 měsíčních splátek po 1 438 Kč Celkem tak částku 25 877 Kč. Ze smlouvy rovněž vyplývá, že zápůjční úroková sazba vztahující se k zápůjčce činí 29 % ročně a je pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Uvedená část smlouvy o zápůjčce je podepsána. Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce jsou uvedeny pod podpisem smlouvy a tato část není žalovaným již podepsána.
4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému bylo sděleno, že k uvedenému dni činí dlužná částka z předmětné zápůjčky 34 292,88 Kč, zároveň byl upozorněn i na dluhy z dalších dvou smluv, které činily 52 841,28 Kč a 60 245,27 Kč a vyzýván k zaplacení uvedených dlužných částek ve lhůtě 10 dnů a informován o tom, že předmětné pohledávky byly postoupeny žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022.
5. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzýván k okamžitému splacení částky 34 292,88 Kč včetně příslušenství a poplatků s tím spojených, že pokud částka nebude uhrazena do 17. 3. 2022, stane se splatným celý dluh a žalobce je oprávněn přistoupit k vymáhání pohledávky soudní cestou. Rovněž předžalobní výzvou z 20. 5. 2022 byl žalovaný informován právním zástupcem žalobce o tom, že dluh po splatnosti představuje částku 35 221,76 Kč a byl vyzván k úhradě ve lhůtě 7 dnů a poučen i o narůstajícím příslušenství pohledávky a o možnosti vymáhání soudní cestou.
6. Žalobce v doplnění žalobního návrhu uvedl, že jeho právní předchůdce si byl vědom své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet a tuto svou povinnost splnil. Vycházel při tom z informací, které si sám aktivně zjišťoval a následně ověřoval ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných a tyto údaje komplexně analyzoval. Nepostupoval tak v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru ani v rozporu s výkladem zákonných ustanovení ČNB. Vycházel z bankovních i nebankovních registrů, sdružení SOLUS, dále i z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí. Poté přistoupil ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného s ohledem na jeho příjem, který posuzoval dle výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti a udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu. Právní předchůdce žalobce scoringovým modelem provedl zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, kdy žalovaný předložil pracovní smlouvu, z níž bylo patrné, že byl v době uzavření smlouvy zaměstnán, a to od 1. 11. 2018 a uvedl svůj čistý měsíční příjem 20 831 Kč, což bylo ověřeno výplatními páskami. Provedl také vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalovaného. Posuzoval výdaje nejen sdělené a doložené žalovaným, ale konfrontoval je také s jinými právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum a částkami vycházejícími ze statistických dat). Má však za to, že poskytovatel úvěru nemá možnost veškeré výdaje objektivně ověřit a vychází tedy z informací dodaných spotřebitelem a informací získaných při respektování principu přiměřenosti. Má za to, že zjišťování konkrétních výdajů konkrétního spotřebitele není správné z mnoha důvodů. Jediným řešením je učinit odhad budoucích nákladů, což lze nejbezpečněji učinit na základě dostatečně rozsáhlého souboru statistických dat a nespoléhat jen na údaje sdělené spotřebitelem. Poukázal na to, že úroky jsou jedním obligatorních pojmových znaků smlouvy o úvěru a jejich výše je ovlivněna řadou vedlejších faktorů. V dané věci byla smlouva uzavřena v bydlišti žalovaného, kde ho navštívil vázaný zástupce s veškerými potřebnými podklady a smlouvu v daném místě uzavřeli. Žalovaný tedy nemusel vynakládat žádné úsilí ani finance k dopravení se do sídla právního předchůdce žalobce, zápůjčka mu byla také hned poskytnuta v hotovosti a při měsíčním režimu splátek vázaný zástupce navštěvoval žalovaného v jeho bydlišti a vybíral jednotlivé splátky. S tímto způsobem splácení úvěru jsou proto spojeny vysoké náklady, které odůvodňují výši úroků 29 % ročně. Jedná se také o běžnou úrokovou sazbu stanovenou v souladu s platnými právními předpisy a judikaturou soudu. Úroková sazba byla ve smlouvě jasně sjednána.
7. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že tuto sepsal s žalovaným vázaný zástupce jméno příjmení a vyplývá z ní, že jmenovaný bydlí na ubytovně, je svobodný, pracuje jako operátor výroby s příjmem 20 831 Kč, jako další příjem domácnosti je uvedena částka 16 100 Kč. Běžné měsíční výdaje jsou uvedeny v celkové výši 11 115 Kč, a to za externí splátky půjček 1 000 Kč, interní splátky 6 915 Kč a měsíční výdaje jsou odhadovány 3 200 Kč. Byla předložena pracovní smlouva z 1. 11. 2018 a 2 výplatní pásky. Z těchto bylo zjištěno, že příjem žalovaného v červnu 2019 činil 20 591 Kč, v němž byl zahrnut i příspěvek na cestovné a v měsíci červenci 2019 činil příjem 21 071 Kč. Součástí byl i příspěvek na dopravu ve výši 300 Kč.
8. Ze svědecké výpovědi vázaného zástupce jméno příjmení bylo zjištěno, že žalovaného znal jako dřívějšího klienta, který žil v České republice a úvěry splácel. Uvedl, že pokud vyhodnocení scoringu vyjde klientovi dobře a půjčku nevyčerpá, může ji ještě dočerpat a je mu nabídnuta, ale postupuje se, jako by šlo o novou smlouvu. U cizinců je třeba vždy doložit tzv. zelenou kartu, průkaz své země, pracovní smlouvu a smlouvu o ubytování, čímž dokládá, že má zajištěn pobyt. Pokud jde o ubytování, toto většinou hradí agentura, což je uvedeno v pracovní smlouvě, ale nikde se to nepoznamenává. K žalovanému docházel pro splátky, ví, že bydlel na ubytovně s přítelkyní, na což usoudil dle uspořádání pokoje. Tato mu také předkládala doklad o příjmu, který zahrnul do příjmu domácnosti a to pro informaci. Má-li klient splátky externí či interní, toto se v systému ukáže. Další měsíční výdaje jako na telefon, pojištění apod. či příspěvek na domácnost a nájem se do výdajů poznamená. Agenturní pracovníci bydlí na ubytovně a nájem tak nehradí. Jedná-li se o týdenní splatnost, většina klientů si toto předplácí už při výplatě.
9. Podle § 2390 a § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
10. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, že mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
13. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.
14. Nejprve se soud musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl žalovaný jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle občanského zákoníku aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.
15. Poskytovatel tak při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
16. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018) i Ústavního soudu – viz Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. Zde Ústavní soud uvedl, že pokud je dlužník v postavení spotřebitele, má poskytovatel úvěru jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, když řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost.
18. Je pravda, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016 O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.
19. Soud po vyhodnocení provedených důkazů v otázce úvěruschopnosti uzavřel, že žalobce sice provedl kontrolu příjmů žalovaného, když byla předložena pracovní smlouva, alespoň dle tvrzení slyšeného svědka a 2 výplatní pásky, které byly k důkazu předloženy. Pokud však jde o výdaje, žalobce nepředložil soudu dostatečné důkazy k tomu, zda bylo provedeno ověření výdajů žalovaného. V hodnocení žalovaného jako klienta je pouze konstatováno, že je svobodný, výdělečně činný a bydlí na ubytovně. Dále byly uvedeny jako měsíční výdaje splátky zápůjček, které měl žalovaný v celkové výši 7 915 Kč. Jako odhadované měsíční výdaje žalovaného byla uvedena částka 3 200 Kč. Soud má za to, že věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát jako fakt, ale tyto je povinen s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Pokud má jakékoliv pochybnosti o jejich správnosti, např. pokud jde o bydlení, stravování nebo jiné náklady, které neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým, je povinen požadovat jejich objasnění, příp. v rámci svých možností si tyto ověřit jiným způsobem. V daném případě byly právním předchůdcem žalobce ověřeny pouze výdaje týkajících se externích a interních splátek a již i z nich bylo zřejmé, že žalovaný má více úvěrů či zápůjček, proto bylo třeba větší obezřetnosti. Pokud však jde o výdaje uvedené částkou 3 200 Kč, jedná se o částku, která nedosahuje ani životního minima a ze zákaznické karty ani z jiných předložených důkazů není zřejmé, že by žalovaný měl hrazeno ubytování svým zaměstnavatelem. Toto nebylo doloženo ani pracovní smlouvou, ani toto není uvedeno na výplatních páskách. Pouze svědek uvedl, že pokud se jedná o agenturního pracovníka, tito mají většinou ubytování zdarma, což však prokázáno nebylo. Pokud jde o rodinný stav, bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, nebylo uvedeno, že by žil s partnerkou, pro což kolonka v zákaznické kartě existuje, ale nebyla zatržena, není tedy zřejmé, o jaký další čistý příjem, který je uveden částkou 16 100 Kč, se jedná. Z výplatních pásek pouze vyplývá jakýsi příspěvek na dopravu ve výši 300 Kč. Vzhledem k tomu, že cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbyde v jeho rozpočtu dostatek jeho finančních prostředků, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši, je proto nutné vždy podrobně analyzovat rozpočet žadatele a to zejména, pokud nejsou známy všechny jeho výdaje, tj. kromě již uvedených splátek jiných úvěrů i náklady na bydlení, stravu a osobní potřebu. V daném konkrétním případě má soud za to, že pokud jde o hodnocení příjmové stránky žalovaného, zde byl její postup dostačující, nikoliv však, pokud jde o vyhodnocení stránky výdajové, kdy se spokojila pouze ve výdaji ve výši 3 200 Kč. Lze poukázat i na zákon č. 110/2006 Sb., stanovící životní minimum žalovaného jako částku nezbytnou pro životní potřeby. Nebyly také vyhodnoceny žádné výdaje na bydlení, když příspěvek či bezplatné zajištění bydlení zaměstnavatelem nebylo nijak zjištěno. A jestliže právním předchůdcem žalobce byla uvedena částka 3 200 Kč a mělo-li být z této částky vycházeno, měla být podrobněji uvedena. Soud tak považoval odhadované měsíční výdaje žalovaného za nereálné, neboť nedosahovaly ani částky životního minima a již z tohoto mohlo být zřejmé, že na údaj uvedený žalovaným v dané částce nemůže být spolehnutí.
20. Soud tak má za to, že uzavřená spotřebitelská smlouva byla v daném případě neplatnou smlouvou podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce příliš spoléhal na pravdivost výdajů žalovaného a počítal zejména s tím, že pokud je žalovaný agenturním pracovníkem, proto nehradí náklady na bydlení a toto si ani žádným způsobem neověřoval. Jednalo se tak o plnění z neplatné smlouvy, neplatné právě podle ust. § 87 odst. 1 věty 1. zák. o spotřebitelském úvěru, neboť se jedná o ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů tzv.„ lichvářských úvěrů“ spočívajících v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků (rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V daném případě byl úvěr poskytnut ve výši 13 000 Kč a byla uhrazena pouze jedna částka ve výši 360 Kč, nejednalo se tak ani o jednu plnou splátku, která dle smlouvy měla být ve výši 1 438 Kč. Uvedený spor nelze ztotožňovat s rozhodnutím zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 202/2022, na což žalobce poukazoval a kde bylo návrhu vyhověno, neboť se jednalo o zcela jiné důkazy a nejednalo se o stejnou věc. V daném případě byla poskytnuta zápůjčka ve výši 13 000 Kč a úhrada činila pouze 360 Kč, má tak žalobce právo na uhrazení rozdílu, což činí 12 640 Kč. Tato částka byla proto žalobci přiznána, a to i s úroky z prodlení, které k datu 4. 3. 2021 činily 8,25 % ročně. Pokud jde o zbývající částku 20 823,70 Kč, v níž byla zahrnuta smluvní pokuta ve výši 6 500 Kč a sankční poplatek ve výši 2 400 Kč, které nebyly ani součástí smlouvy, ale byly uváděny jen ve smluvních podmínkách, které nebyly žalovaným podepsány, takže by nemohly být přiznány, ani pokud by byla smlouva vyhodnocena jako platná. Soud poukazuje i na to, že pokud dle smlouvy činily poplatky za zápůjčku částku 12 877 Kč, jedná se o částku skutečně lichvářskou, která dosahuje téměř výše zápůjčky, kde rozdíl činí pouze 123 Kč. Rovněž pokud jde o úrok, který byl uveden 29 % ročně, mělo se jednat o úrok, který je pevný po celou dobu trvání smlouvy, zde však již došlo k zesplatnění a odůvodňoval-li žalobce uvedený úrok tím, že byl sjednán měsíční splátkový režim, kdy v rámci každého měsíce vázaný zástupce navštívil žalovaného v jeho bydlišti a vybíral splátky, s čímž byly spojeny vysoké náklady, které odůvodňovaly výši úroku 29 % ročně k tomuto je nutné uvést, že ze smlouvy vyplývá, že již za flexibilní splácení, vedení účtu a komfortní splácení byly naopak účtovány částky 6 116 Kč a 3 575 Kč, takže vůbec není zřejmé, že by se tyto náklady měly projevit v 29% ročním úroku. Soud proto z výše uvedených důvodů žalobě vyhověl, jen pokud jde o částku 12 640 Kč, o níž se žalovaný obohatil, když obdržel zápůjčku 13 000 Kč a uhradil toliko minimu, a to 360 Kč, a to až 13. 1. 2020, když smlouva byla uzavřena již 3. 9. 2019 a ke splácení mělo dojít již následující měsíc. Navíc z oznámení o postoupení pohledávek je zřejmé, že žalovaný měl uzavřené ještě další 3 smlouvy, které byly uzavřeny v předchozím období, tj. před uzavřením této smlouvy a které jsou také předmětem sporu u zdejšího soudu, kdy jsou žalovány částky mnohem vyšší, a to 52 841,28 Kč a 60 245,27 Kč. Žalobci byly přiznány i úroky z prodlení, a to ode dne následujícího, kdy mělo dojít ke splatnosti celé zápůjčky, to je od 4. 3. 2021 až do zaplacení.
21. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, poměr úspěchu žalobce a žalovaného byl ve prospěch žalovaného, kterému však náklady řízení nevznikly. Žalobce byl ve větší části neúspěšný, a proto bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z nich náhrada nákladů řízení nebyla přiznána. Žalobce požadoval k úhradě částku 33 463,70 Kč a přiznána byla částka 12 640 Kč.
22. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. vzniknou-li státu náklady řízení, je povinen je uhradit účastník podle svého úspěchu či neúspěchu ve věci. V daném případě měl žalobce úspěch ve výši 37,7 % a žalovaný ve výši 62,3 %, soud proto rozhodl tak, že náklady, které státu vznikly a činily 104 Kč jako svědečné uhrazené svědkovi za jízdné obec – obec a zpět uhradí účastníci tak, že žalobce uhradí částku 65 Kč a žalovaný 39 Kč.
23. Pokud jde o lhůty splatnosti u dlužné částky vzhledem k její výši i spolu s příslušenstvím byla stanovena lhůta delší, jak zákonná 3denní, a to lhůta 15 dnů s ohledem na výši přiznané částky, a pokud jde o náklady státu, které jsou minimální, zde byla určena lhůta zákonná 3denní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích, a to písemně ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o výkon rozhodnutí – exekuci.