Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 64/2023-108

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Holou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 131 177,66 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 128 587,66 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 2 590 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 284,54 Kč kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 949,75 Kč s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 128 587,66 Kč od 26. 9. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 131 177,66 Kč od 26. 9. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení v částce Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 128 587,66 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se co do částky 2 590 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 284,54 Kč kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 949,75 Kč s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 128 587,66 Kč od 26. 9. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 131 177,66 Kč od 26. 9. 2022 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení v částce Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení s odůvodněním, že dne 17. 11. 2020 účastníci uzavřeli smlouvu, kterou označili jako„ smlouvu o úvěru číslo“ (dále též jen„ smlouva“). Nedílnou součástí této smlouvy jsou obchodní podmínky. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 143 000 Kč. Žalovaná měla povinnost úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 167 Kč, a to počínaje dnem 24. 12. 2020. Úroková sazby byla mezi účastníky řízení sjednána ve výši 9,9 % p.a. Žalovaná své povinnosti řádně a včas neplnila, byla jí proto zaslána upomínka k úhradě dlužných částek. Na tuto upomínku žalovaná nereagovala. Žalovanou pohledávku tvoří: jistina ve výši 128 587,66 Kč, kapitalizovaný úrok za období od 23. 9. 2021 do 25. 9. 2022, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 949,54 Kč za období od 24. 9. 2021 do 25. 9. 2022, poplatky ve výši 2 590 Kč za zasílání upomínek, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 128 587,66 od 26. 9. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 131 177,66 Kč od 26. 9. 2022 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. Žalobkyně žalované veškerou písemnou komunikaci doručovala na adresu jí sdělenou, a to v souladu s Obchodními podmínkami žalobkyně. Žalobkyně nesouhlasila s odložením splatnosti do dne 24. 11. 2027.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalovaná popírá, že by byla k úhradě dlužné částky žalobkyní vyzvána před podáním žaloby, když se od 26. 5. 2021 nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Dále žalovaná namítala, že k úvěru bylo sjednáno pojištění a žalobkyně tak měla aplikovat podmínky pojištění. Žalovaná v minulosti úvěr řádně splácela. Dále žalovaná navrhovala odložení splatnosti její pohledávky na datum 24. 11. 2027.

3. Žalovaná je státním příslušníkem Ukrajiny s bydlištěm v České republice. Pravomoc českého soudu je dána v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV číslo Sb. m. s.).

4. Žalovaná se z jednání soudu konaného dne 12. 7. 2023 omluvila a žádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud věc projednal v souladu s  , (dále jen „“), kdy při svém rozhodování vycházel vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:

6. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 17. 11. 2020 smlouvu o úvěru číslo, jíž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 143 000 Kč a žalovaná se zavázala předmětnou částku žalobkyni vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 167 Kč až do úplného splacení, kdy první splátka se stala splatnou dne 24. 12. 2020. Úroková sazba mezi účastníky řízení byla sjednána ve výši 9,9 % p.a. Nedílnou součástí smlouvy byly ulice podmínky žalobkyně a sazebník žalobkyně. Žalovaná v rámci smlouvy nebyla pojištěna (prokázáno smlouvou o úvěru číslo ze dne 17. 11. 2020, sazebníkem ČSOB pro fyzické osoby občany, obchodními podmínkami pro ČSOB spotřebitelské úvěry platné od 1. 11. 2020 a předsmluvními informacemi o spotřebitelském úvěru). V č.l. 9 Obchodních podmínek bylo mezi účastníky řízení ujednáno, že písemnosti doručované poskytovatelem poštovních služeb bude žalobkyně zasílat na zasílací adresu, kterou jí žalovaná sdělila, případně na adresu trvalého pobytu, nesdělí jí žalovaná adresu zasílací nebo na adresu bydliště, pokud jí žalovaná sdělí. Dle č.l. 2 Obchodních podmínek žalobkyně bylo ujednáno, že žalovaná odpovídá za aktuálnost, správnost a úplnost všech svých údajů sdělených žalobkyni. Žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla jako adresu zasílací adresu adresa žalované (prokázáno obchodními podmínkami pro ČSOB spotřebitelské úvěry platné od 1. 11. 2020 a žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 11. 2020). Žalobkyně žalované dne 17. 11. 2020 poskytla částku 143 000 Kč (prokázáno čerpáním úvěru ze dne 17. 11. 2020). Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, a proto i k tomuto žalobkyně opakovaně vyzývala, až celou dlužnou částku zesplatnila dne 26. 6. 2022. Dlužná částka jistiny činila 128 587,66 Kč. Dopisy byly žalované zasílány na adresu adresa žalované (prokázáno dopisem označeným: příjmení příjmení účtu nebylo dost peněz na splátku úvěru, výzvou k zaplacení dluhu ze dne 20. 2. 2022, poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 14. 3. 2022 včetně dodejky a oznámením o zesplatnění ze dne 26. 6. 2022 včetně dodejky).

7. Před uzavřením úvěru žalovaná byla uživatelkou jednoho produktu označeného jako kreditní, úvěrové karty a stavební spoření s úvěrovým limitem do 10 000 Kč. Žalované dne 30. 6. 2020 se pokoušela získat osobní úvěr na částku 300 000 Kč, který byl odvolán a dne 21. 7. 2020 kreditní kartu splátkovou s požadovanou částkou 10 000 Kč, která byla odmítnuta (prokázáno informacemi anonymizována dvě slova a anonymizováno). Žalovaná minimálně od března roku 2020 do listopadu 2020 pobírala sociální dávky, a to příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení (prokázáno výpisem z bankovního účtu žalované).

8. Žalobkyně žalované před podáním žaloby zaslala dne 20. 10. 2022 též předžalobní výzvu, a to nejen na adresu adresa žalované, ale i na její adresu na Ukrajině (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 17. 10. 2022, včetně podacího archu ze dne 20. 10. 2022 na českou adresu a předžalobní upomínkou ze dne 17. 10. 2022, včetně podacího archu ze dne 20. 10. 2022 na ukrajinskou adresu).

9. Žalovaná se ke dni 14. 3. 2023 nacházela ve výkonu trestu odnětí svobody, kdy plánovaný konec trestu byl den 24. 11. 2027, přičemž k tomuto datu nebyla pracovně zařazena (prokázáno potvrzením o výkonu trestu odnětí svobody ze dne 14. 3. 2023).

10. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:

11. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva Smlouvu mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV číslo Sb. m. s.), přičemž dle čl. 48 odst. 2 je rozhodným právem právo české, když účastníci neprovedli volbu práva a smlouva byla uzavřena na území České republiky.

Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Podle , o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).

Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12.Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu , (dále jen „“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení jedná o spotřebitelskou smlouvu.

13.Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu , o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení a 87 , zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy neúvěruschopná. Žalované byly v rozhodné době odmítnuty jinými institucemi jiné úvěrové produkty, ale žalovaná byla primárně ve velmi špatné finanční situaci o čem svědčí fakt, že minimálně v období od března 2020 do listopadu 2020, tj. do měsíce uzavření smlouvy, pobírala sociální dávky, a to příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení.

14.Tento závěr je i v souladu se závěry relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku sp. zn. spisová značka, ze dne 25. 7. 2018, Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“

15.Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ústavní nález, ze dne 26. 2. 2019, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -39, ze dne 1. 4. 2015, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne (datum) ve věci C - číslo, právnická osoba v . jméno příjmení a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“

16.Byť se uvedená judikatura vztahovala k , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C - číslo, OPR- právnická osoba Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17.Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

18.Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalované 143 000 Kč, plnila dle ustanovení bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí ke dni rozhodnutí částku 128 587,66 Kč, což žalovaná ani nesporovala.

19.Podle rozsudku Nejvyššího soudu č. j. spisová značka, ze dne 20. 4. 2022, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Účastníci řízení se na splatnosti nedohodli, když žalovaná navrhovala jako datum splatnosti 24. 11. 2027, s čímž žalobkyně nesouhlasila. Žalovaná ke svým majetkovým poměrům uvedla, že je ve výkonu trestu odnětí svobody a není pracovně zařazena. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaná se nenacházela ani v minulosti v dobré finanční situaci a z úřední činnosti soudu je mu známo, že žalovaná byla odsouzena pro finanční kriminalitu. Soudu je též z úřední činnosti známo, že žalovaná je odsouzena za anonymizována dvě slova, který jí neomezuje v pracovním zařazením. V souladu s posledně citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu rozhodl soud tak, že lhůtu k vrácení nesplacené části jistiny žalované uložil ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, kdy splatnost první splátky nastane v měsíci následujícím po právní moci rozhodnutí. Žalovaná ve svém vyjádření neuvedla žádný důvod, pro který by jí bránil v pracovním zařazení, kdy pouze konstatovala omezené možnosti. V řízení ani netvrdila, že by se o své pracovní zařazení v minulosti pokoušela. Soud též přihlédl k tomu, že žalovaná je ve výkonu trestu odnětí svobody ode dne 6. 5. 2021, situace tedy pro ní není novou. Výše splátky pak koresponduje se sníženými výdělky v pracovním zařazení při výkonu trestu odnětí svobody.

20.Soud nevyhověl návrhu žalované na odložení splatnosti do dne 24. 11. 2027, když tento datum se shoduje s datem jejího plánovaného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a uložení žalované celkové částky k tomuto datu se soudu nejeví spravedlivé ani pro jednu ze stran sporu. Plánuje-li žalovaná úhradu dlužné částky k datu svého propuštění musí vycházet z premisy, že bude na tuto částku po celou dobu výkonu trestu odnětí spořit, dle výpočtů soudu by tak žalovaná musela od doby vynesení rozsudku do data propuštění uspořit částku 2 500 Kč měsíčně, kdy splátka uložená jí tímto rozhodnutím je podstatně nižší.

21.Soud nepřisvědčil argumentu žalované, že žalobkyně své nároky měla primárně uspokojit z pojištění sjednaného ke smlouvě, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaná v tomto případě nebyla pojištěna.

22.Na základě výše uvedeného soud žalobě co do částky 128 587,66 Kč vyhověl. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle a věty první s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků tak, že přiznal žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 58 %, která činí 19 539,80 Kč (tj. 58 % z částky 33 689,30 Kč), když úspěch žalobkyně v řízení činí 79 %. V rozhodnutí , ze dne 30. 8. 2010, Ústavní soud dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle , je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.

24.Žalobkyně měla úspěch co do následujícího:

a) jistiny v částce 128 587,66 Kč,

Žalobkyně tak měl úspěch co do částky 128 587,66 Kč, tj. ve výši 79 %.

25. Žalovaná měla úspěch co do následujícího:

a) poplatků ve výši 2 590 Kč,

b) kapitalizovaného úroku ve výši 8 284,54 Kč za období od 23. 9. 2021 do 25. 9. 2022,

c) kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 2 949,75 Kč za období od 24. 9. 2021 do 25. 9. 2022,

d) úroku ve výši 8,05 % ročně ze částky 128 587,66 Kč za období od 26. 9. 2022 do 12. 7. 2023 ve výši 8 224,30 Kč,

e) zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 131 177,66 Kč za období od 26. 9. 2022 do 12. 7. 2023 ve výši 12 246 Kč.

Žalovaná tak měla úspěch co do částky 34 294,74 Kč, tj. ve výši 21 %.

26. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 248 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 131 177,66 Kč sestávající z částky 6 380 Kč za každý ze tří úkonů (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání soudu dne 12. 7. 2023) uvedených v  a. t. a z částky 3 190 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v  a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 530 Kč ve výši 4 941,30 Kč.

27.I úhradu nákladů řízení soud žalované s ohledem na její finanční a osobní situaci uložil ve splátkách, a to ve výši 200 Kč měsíčně.

28.Nad rámec výše uvedeného soud nepřihlédl k námitce žalované, že žalobkyně jí před podáním žaloby nevyzvala k úhradě dlužné částky, když jí do věznice od žalobkyně nepřišlo žádného dopisu. Žalobkyně se žalovanou pokoušela kontaktovat na veškeré jí známé adresy, tj. nejen na adresu ve smlouvě uvedenou, ale i na adresu domácí. Žalobkyně nemá přístup k informacím o vězněných osobách a tak nemohla žalovanou na této adrese kontaktovat, když o ní nevěděla.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.