Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 66/2023-84
Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba,
sídlem adresa žalobkyně
IČO
zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 12.305,74 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 12.305,74 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně za dobu od 12.6.2022 do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 12.305,74 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně za dobu od 12.6.2022 do zaplacení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 12.305,74 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně za dobu od 12. 6. 2022 do zaplacení. Tvrdí, že uzavřel s žalovaným dne 27. 3. 2017 smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalovanému peněžní prostředky 50.000 Kč. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, a proto žalobce úvěr zesplatnil dopisem z 13. 11. 2017. Došlo ke vzniku nové jistiny, sestávající z nesplacené jistiny úvěru, dosud nezaplacených úroků přirostlých ke dni zesplatnění, což celkem činilo 51.783 Kč. Žalobce se domohl svých nároků z předmětné úvěrové smlouvy v řízení u zdejšího soudu, v němž byl dne 23. 8. 2018 vydán platební rozkaz č. j. 34 C 144/2018 -29, jímž soud zavázal žalovaného mimo jiné zaplatit žalobci ještě smluvní pokutu 998 Kč a další smluvní pokutu 11.696,26 Kč, která byla vypočtena v sazbě 0,1 % denně z nové jistiny za období prodlení žalovaného až do 19. 6. 2018. Žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal poměry žalovaného, zjistil jeho čistý měsíční příjem 19.200 Kč, náklady 10.959 Kč měsíčně, nahlížel do databází, kontroloval doklad totožnosti žalovaného a také zjistil, že žalovaný měl u žalobce ještě závazek z předchozí úvěrové smlouvy se splátkou 5.199 Kč měsíčně. Žalovaný zaplatil na žalovaný úvěr před zahájením řízení 34 C 44/2018 celkem 18.720 Kč a v rámci exekuce ještě uhradil 147.290,78 Kč. Žalovaná částka odpovídá smluvní pokutě 0,1 % denně z nové jistiny 51.783 Kč za dobu následující, a to od 20. 6. 2018 do 26. 5. 2022.
2. Ve věci byl dne 16. 8. 2022 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.
3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu . Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
4. Mezi týmiž účastníky řízení probíhalo u zdejšího soudu řízení pod sp. zn. 33 C 220/2018 . Z žaloby a úvěrové smlouvy vyplývá, že žalobce se v řízení domáhal svých nároků ze smlouvy o úvěru číslo která byla mezi účastníky uzavřena 18. 11. 2016, a žalovaný na základě smlouvy čerpal peněžní prostředky 80 001 Kč. Rozsudkem z 9. 10. 2019 č. j. 33 C 220/2018 -64, který nabyl právní moci ve výroku I dne 14. 1. 2020, uložil soud žalovanému zaplatit žalobci 110.991,88 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 81.577 Kč za dobu od 18. 9. 2018 do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2020 č. j. 28 Co 11/2020 -123, které nabylo právní moci dne 25. 1. 2021, byl rozsudek podepsaného soudu částečně zrušen, a následně bylo proto rozhodnuto znovu rozsudkem ze 17. 2. 2021 č. j. 33 C 220/2018 -140, který nabyl právní moci dne 17. 4. 2021. Citovaným rozsudkem soud uložil žalovanému navíc uhradit žalobci ještě úrok 10,17 % ročně z částky 73.896,04 Kč za dobu od 23. 9. 2017 do zaplacení. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že žalovaný sice úvěr 80.001 Kč vyčerpal, ale přestal ho splácet, a žalobce úvěr zesplatnil.
5. Mezi týmiž účastníky probíhalo u podepsaného soudu další řízení, v němž soud platebním rozkazem ze dne 22. 8. 2018 č. j. 34 C 137/2018 -28, který nabyl právní moci dne 6. 2. 2019, uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil 22.922 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od 12. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem 93,66 % ročně z částky 19 000 Kč za dobu od 15. 11. 2017 do zaplacení, smluvní pokutu 4 661,20 Kč a náklady řízení. Z žaloby a z úvěrové smlouvy vyplývá, že žalobce se domáhal po žalovaném svých nároků na základě smlouvy o úvěru číslo kterou účastníci uzavřeli 18. 7. 2017. Žalovaný na základě smlouvy poskytl žalovanému úvěr 19.000 Kč, který však žalovaný nesplatil.
6. V dalším řízení vedeném u zdejšího soudu mezi týmiž účastníky uložil soud žalovanému platebním rozkazem ze dne 23. 8. 2018 č. j. 34 C 144/2018 -29, který nabyl právní moci dne 13. 2. 2019, aby zaplatil žalobci 53.581 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od 19. 6. 2018 do zaplacení, s úrokem 72,3 % ročně z částky 48.173,27 Kč za dobu od 15. 11. 2017 do zaplacení, smluvní pokutu 11.696,26 Kč a náklady řízení. V řízení nebylo provedeno žádné dokazování. Z žaloby soud zjistil, že žalobce se domáhal svých nároků ze smlouvy o úvěru číslo která byla uzavřena mezi účastníky 27. 3. 2017, a žalovaný na základě ní čerpal úvěr 50.000 Kč. Žalovaný zaplatil pouze 4 splátky po 3.430 Kč, dále již ničeho nehradil, a proto došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru a celá dosud nezaplacená jistina a veškeré nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny, která činila 56.783 Kč. Žalovaná a zároveň přiznaná jistina 53.581 Kč se skládá z aktuální nové jistiny úvěru 51.783 Kč, z nákladů vzniklých v důsledku prodlení žalovaného ve výši 800 Kč a ze smluvní pokuty 998 Kč, která sestává ze dvou smluvních pokut po 499 Kč za prodlení se zaplacením splátek číslo. Další smluvní pokuta 11.696,26 Kč byla vypočtena v sazbě 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za dobu od 15. 11. 2017 do 19. 6. 2018.
7. Z listin y Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo soud zjistil, že žalobce je v ní označen jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr 50.000 Kč na úrok 101,79 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 36 splátek po 3.430 Kč měsíčně a celkem měl zaplatit 123.480 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku v prodlení a účelně vynaložené náklady 200 Kč za každou splátku v prodlení. Pokud by prodlení žalovaného trvalo nejméně 65 dnů, došlo by automaticky k zesplatnění úvěru, a okamžitě splatnou by se stala celá jistina, úroky přirostlé ke dni zesplatnění, smluvní pokuty a náhrady nákladů, což bude celkem novou jistinou úvěru. Pokud by žalovaný tuto novou jistinu nezaplatil v den zesplatnění, je povinen žalobci uhradit další smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny. Tato listin listina byla podepsána žalovaným a zprostředkovatelem úvěru dne 27. 3. 2017 a žalobcem dne 29. 3. 2017.
8. Dopisem z 30. 3. 2017 žalobce oznámil žalovanému, že výše uvedený úvěr byl schválen, a poskytl mu splátkový kalendář, v němž byla označena každá z dohodnutých 36 splátek datem splatnosti a rozpisem, kolik Kč připadne na úmor jistiny a úroku. Podle dodejky byl tento dopis žalovanému doručen dne 11. 4. 2017.
9. Čerpání úvěru žalovaným ve výši 50.000 Kč dne 30. 3. 2017 vzal soud za prokázáno z výpisu z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet.
10. Žalobce před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy zkoumal poměry žalovaného, jak vyplývá z následně uvedených listin, z nichž soud zjistil tyto skutečnosti. Žalobce měl k dispozici občanský průkaz žalovaného, přičemž podle tvrzení žalobce ověřil žalobce tento občanský průkaz v databázi Ministerstva vnitra. Na formuláři hodnocení klienta byly zaznamenány údaje ohledně žalovaného, a to jeho čistý měsíční příjem 19.200 Kč ze zaměstnání, životní minimum 3.410 Kč, spoření 350 Kč, splátky z dřívějších závazků vůči žalobci 5.199 Kč, náklady na bydlení 1.800 Kč, ostatní náklady 200 Kč. Žalovaný uvedl a svým podpisem stvrdil na této listin ě, že pracuje ve anonymizována čtyři slova jméno v obec na dobu neurčitou, je svobodný, nežije s manželkou ani partnerkou, je vyučen a má formu bydlení vlastní. Žalovaný měl již u žalobce úvěr čísla smlouvy číslo. Z pracovní smlouvy vyplývá, že byla uzavřena datum mezi anonymizována čtyři slova jméno v obec a žalovaným na dobu určitou, a pracovní smlouva byla změněna na dobu neurčitou dopisem zaměstnavatele z 26. 5. 2006. Z platového výměru z 30. 12. 2016 vyplývá tarifní plat žalovaného 15.270 Kč měsíčně, osobní příplatek 1.500 Kč a příplatek za vedení 770 Kč, celkem 17.540 Kč. Podle výplatních lístků činila čistá mzda žalovaného za leden 2017 částku 21.873 Kč a za únor 2017 částku 17.586 Kč. Z přehledu transakcí na účtu žalovaného, který vyhotovila právnická osoba, bylo zjištěno, že k 16. 3. 2017 na účet byla připsána částka 17.586 Kč od zaměstnavatele žalovaného. Počáteční stav na účtu byl mínus 18.795,22 Kč a konečný stav mínus 2.725,22 Kč. Jedná se o účet, na kterým žalovanému byla připsána částka 50.000 Kč z žalovaného úvěru, jak bylo výše uvedeno. Z výpisu z téhož účtu za dobu od 2. 11. 2016 do 30. 4. 2017 soud navíc zjistil, že žalovaný měl na tomto účtu povolený limit anonymizováno 27.000 Kč na úrok 21,99 % ročně. Počáteční zůstatek 2. 11. 2016 činil 285,26 Kč a konečný zůstatek v tomtéž měsíci 52.410,08 Kč. Dne 16. 11. 2016 žalovaný obdržel na účet od zaměstnavatele 17.694 Kč, 21. 11. 2016 obdržel částku 80.001 Kč od žalobce na základě předcházejícího úvěru, který byl předmětem řízení sp. zn. 33 C 220/2018 . Žalovaný v tomtéž měsíci zaplatil částky 1.862,86 Kč, 2.237,48 Kč a 5.431,09 Kč, a to jakožto splátky úvěru pod třemi různými čísly. Konečný zůstatek na účtu žalovaného ke dni 31. 12. 2016 byl 28.690,35 Kč, žalovaný opět hradil 3 splátky a od zaměstnavatele obdržel mzdu 17.125 Kč. Ke dni 31. 1. 2017 však již žalovaný měl zůstatek na účtu záporný, mínus 10.786,17 Kč, v lednu obdržel od zaměstnavatele 15.337 Kč a opět hradil 3 splátky. V únoru 2017 žalovaný obdržel od zaměstnavatele 21.873 Kč, hradil opět 3 splátky, a 13. 2. 2017 obdržel na účet 10.000 Kč z platební brány ThePay, která je používána poskytovateli nebankovních úvěrů. Konečný zůstatek k 3. 3. 2017 činil mínus 6.846,16 Kč. V březnu 2017 obdržel žalovaný na účet od zaměstnavatele 17.586 Kč.
11. Z listin y karta klienta soud ověřil, že žalovaný v dubnu až srpnu 2017 zaplatil 4 krát splátku 3.430 Kč a v únoru 2018 částku 5.000 Kč. Následně v červenci a srpnu 2019 v rámci exekuce uhradil 147.290,78 Kč, celkem tedy žalovaný žalobci na žalovaný úvěr zaplatil 166.010,78 Kč.
12. Dopisem z 13. 11. 2017 žalobce zesplatnil úvěr, nebylo však prokázáno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalovanému odeslán či doručen.
13. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem své právní zástupkyně z 26. 5. 2022, který byl podle poštovního podacího archu téhož dne odeslán žalovanému doporučeně.
14. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobce a žalovaný dne 18. 11. 2016 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě níž žalovaný čerpal úvěr 80.001 Kč, který měl splácet po 5.199 Kč měsíčně. Úvěr však nehradil, a tento byl zesplatněn v září 2017. Žalobce se v řízení 33 C 220/2018 domohl svých nároků z této úvěrové smlouvy po žalovaném, a to jistiny, úroků a úroků z prodlení. Dne 27. 3. 2017 uzavřeli účastníci další úvěrovou smlouvou, na základě níž žalovaný čerpal 50.000 Kč na svůj účet. Před uzavřením této žalované smlouvy žalobce zkoumal poměry žalovaného shora popsaným způsobem. Žalovaný i tento úvěr přestal splácet, a žalobce se řízení sp. zn. 34 C 144/2018 domohl na žalovanému svých nároků z této smlouvy, kdy pravomocným platebním rozkazem mu byla přiznána jistina 51.783 Kč, náklady na prodlení 800 Kč, smluvní pokuta 998 Kč a smluvní pokuta 11.696,26 Kč vypočtená v sazbě 0,1 % denně z nové jistiny za dobu od 15. 11. 2017 do 19. 6. 2018. Žalobci byl rovněž přiznán úrok z úvěru a úrok z prodlení. V tomto řízení 8 C 66/2023 žalobce požaduje po žalovaném smluvní pokutu za období následující, tedy od 20. 6. 2018 do 26. 5. 2022 ve stejné sazbě 0,1 % denně z jistiny 51.783 Kč. Žalovaný zaplatil žalobci na tento úvěr celkem 166.010,78 Kč, z toho před vydáním platebního rozkazu částku 18.720 Kč a v rámci exekuce 147.290,78 Kč. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil ani pro předžalobní výzvě.
15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující, tedy žalobce, zavazuje, že úvěrovanému, tedy žalovanému, poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalovanému poskytl peněžní prostředky v dohodnuté výši 50.000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný tedy tuto částku čerpal, avšak své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci úroky dostál až dodatečně, a to po pravomocném skončení řízení sp. zn. 34 C 144/2018 .
16. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku . U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Ustanovení § 77 citovaného zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud poukazuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.
17. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobci byl znám příjem žalovaného, který žalobce ověřil, a který činil 19.200 Kč měsíčně. Je otázkou, zda tato výše je správná, když, jak je výše uvedeno, měsíční příjmy žalovaného od zaměstnavatele připisované na jeho účet byly kromě jediného měsíce vždy ve výši okolo 17.000 Kč. Výdaje žalovaného na bydlení, spoření, dopravu, záliby nebyly nikterak ověřeny, žalobce počítal s částkou životního minima 3.410 Kč. Žalobci bylo známo, že žalovaný má již u žalobce úvěr z listopadu 2016, který nebyl splacen, a že žalovaný hradí splátky 5.199 Kč měsíčně. V silách žalobce zcela jistě bylo vyžádat si od žalovaného řádné výpisy z účtu žalovaného za období několika měsíců před žalovanou smlouvou, když se jednalo o účet, na který žalobce žalovanému poskytl peněžní prostředky z dřívější úvěrové smlouvy i z žalované úvěrové smlouvy. Žalobce rovněž měl k dispozici přehled transakcí vystavený jméno příjmení anonymizováno, která pro žalovaného vedla zmíněný účet. V možnostech žalobce tudíž zcela jednoznačně bylo zjistit si, že žalovaný má již povolený na účtu limit anonymizováno ve výši 27.000 Kč, a žalobci rovněž bylo známo, že žalovaný má na svém účtu záporný zůstatek. Žalobce rovněž mohl zjistit, že žalovaný hradí každý měsíc trojí druh splátek na různé úvěry, z nichž jedním mohl být předcházející úvěr z listopadu 2016 s ohledem na výši splátky, avšak k tomu ještě zde byly další 2 splátky na jiné úvěry. V řízení nebylo prokázáno, do kterých registrů a s jakým výsledkem žalobce nahlížel, a nebylo ani zjištěno, co znamená skóre 344, které žalobce zřejmě pro žalovaného stanovil blíže nespecifikovaným způsobem. Další významnou skutečností v této souvislosti je to, že žalovaný krátce před čerpáním žalovaného úvěru 50.000 Kč obdržel na svůj účet 10.000 Kč z platební brány, kterou používají poskytovatelé nebankovních úvěrů. Žalovaný byl tudíž před poskytnutím žalovaného úvěru již značně zadlužen. Žalobce nezjistil dostatečně a neověřil výdajovou stránku žalovaného, a nemohl tudíž provést srovnání příjmů a výdajů žalovaného. Žalobce tedy nemohl dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit.
18. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání žalované smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku . Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely.
19. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
20. Žalobce si v daném případě měl počínat zodpovědněji a vynaložit vyšší míru obezřetnosti a odbornosti. Zadluženost žalovaného měla žalobci signalizovat, že žalovaný si nepočíná ve finančních otázkách uváženě a není zřejmě schopen předvídat následky svého jednání. Za takových okolností žalobce neměl žalovanému už žádné peněžní prostředky půjčovat a zvyšovat tak míru jeho zadluženosti.
21. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, žalovanému tudíž nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tak nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě stanoveným způsobem, ani platit žalobci jakékoli úroky, poplatky, náklady či smluvní pokuty. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku , podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Bezdůvodné obohacení odpovídá rozdílu mezi tím, čeho se žalovanému od žalobce dostalo, a tím, co žalovaný žalobci uhradil. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobce 50.000 Kč, a uhradil žalobci celkem 166.010,78 Kč, z toho část byla zaplacena na základě pravomocného platebního rozkazu v řízení 8 C 144/2018 . Je tedy zřejmé, že žádné bezdůvodné obohacení, které by žalovaný byl povinen žalobci vydat, na straně žalovaného nevzniklo. Soud dodává, že z absolutně neplatné úvěrové smlouvy ani nemohlo vzniknout žalobci právo na zaplacení jakékoli smluvní pokuty vůči žalovanému.
22. Na základě výše uvedených skutečností nepovažuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji v plném rozsahu zamítl.
23. Žalovaný měl ve sporu úspěch, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce