Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 223/2023-33
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Naděždou Vaňurovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 18 262 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 5 262 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky
17 092 Kč za dobu od 5. 9. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 946 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku. II. Co do částky 5 262 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 092 Kč za dobu od 5. 9. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 946 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení].
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 10. 5. 2023
se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení celkem částky 18 262 Kč s příslušenstvím, která představuje dlužnou jistinu 13 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 510 Kč, poplatek za službu„ anonymizováno“ 165 Kč, poplatek za službu„ anonymizována dvě slova“ 330 Kč, poplatek za službu„ anonymizována dvě slova anonymizováno“ 87 Kč a smluvní pokutu 1 170 Kč. K odůvodnění návrhu žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne 10. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru
č. 22822116, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr 13 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru
a dalšími poplatky za volitelné služby. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky webová adresa vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti zjistila u žalované jako spotřebitele informace o celkovém počtu členů žijících s ní ve společně hospodařící domácnosti, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje a čisté měsíční příjmy uvedené žalovanou při podání žádosti o spotřebitelský úvěr, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu s požadavky vyplývajícími ze zák. č. 257/2016 Sb. Žalobkyně takto nahlédla do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, registru„ sankční seznamy“ a interního registru historie klienta, to vše se závěrem, že žalovaná byla a je schopna své závazky splácet. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalované prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu)
v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015 číslo, případně žalobkyně vycházela ze žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 29 580 Kč Smlouva se žalovanou byla uzavřena elektronicky, přičemž se žalovaná identifikovala prostřednictvím platby ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč na účet žalobkyně z bankovního účtu žalované. Na základě výše uvedeného byl žalované dne 10. 6. 2022 poskytnut úvěr 13 000 Kč. Žalovaná si při sjednávání úvěru zvolila dle čl. II smlouvy a čl. 2 sazebníku volitelné služby a to službu“ anonymizována dvě slova za poplatek 330 Kč, službu“ anonymizováno za poplatek 165 Kč a informační SMS servis za poplatek 87 Kč. Žalovaná požádala 4 krát o odklad splatnosti úvěru celkově
o 56 dní a splatnost úvěru tak nastala 4. 9. 2022. Žalovaná na dluh nic nezaplatila a žalobkyni tak dluží 17 092 Kč (jistina 13 000 Kč + poplatek za poskytnutí úvěru 3 510 Kč + poplatek„ anonymizována dvě slova 330 Kč + poplatek„ anonymizováno“ 165 Kč + poplatek„ anonymizována dvě slova anonymizováno“
87 Kč) a dále smluvní pokutu 0,1 % z dlužné jistiny denně, kterou žalobkyně požaduje pouze za prvních 90 dnů prodlení za dobu od 5. 9. 2022 do 4. 12. 2022 celkem ve výši 1 170 Kč. Dlužné částky žalobkyně požaduje z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, a pokud by soud neměl její nárok za prokázaný, požaduje, aby soud její nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal v její nepřítomnosti.
3. V průběhu řízení bylo provedeno dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 10. 6. 2022, popisem základních vlastností spotřebitelského úvěru, sazebníkem, všeobecnými obchodními podmínkami společnosti právnická osoba, obecnými principy posuzování a filozofie Společnosti, záznamem o identifikovaných příjmech, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba a předžalobní upomínkou ze dne 10. 3. 2023.
4. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 10. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru. Před jejím uzavřením žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, když vycházela z informací, které jí žalovaná poskytla o počtu členů společné domácnosti, o počtu členů domácnosti s vlastním příjmem, o příjmu
a výdajích žalované apod. Žalobkyně žalovanou prověřovala rovněž v bankovních
a nebankovních registrech a poté vycházela ze zjištění, že v domácnosti žalované žijí dvě osoby, obě s vlastním příjmem, příjem žalované činí 29 580 Kč měsíčně, její pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí 10 000 Kč, výdaje na bydlení 4 500 Kč, další nezbytné výdaje 3 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč Tyto údaje žalobkyně zaznamenala do výpisu
o posouzení úvěruschopnosti, ze kterého však nevyplývá nic konkrétního o složení příjmů
a výdajů, ani zda a jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaných poplatků v prodloužené lhůtě do 4. 9. 2022. Dle žalobkyně nesplnila žalovaná svůj závazek řádně a včas, když na dluh nic neuhradila. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, netvrdí ani neprokazuje, by na dluh zaplatila více, než tvrdí žalobkyně.
5. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy
o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tvrdila, že vycházela z ověřených údajů, které získala od žalované a dále z dostupných veřejných registrů. Toto své tvrzení prokazovala pouze vlastním výpisem o posouzení úvěruschopnosti. Z obsahu výpisu o posouzení úvěruschopnosti přitom není zřejmé, k jakému datu či období se v něm uvedené informace vztahují, nevyplývá z něho ani, zda a jakým způsobem byly zjišťovány osobní poměry žalované (rodinný stav, počet vyživovacích povinností), co je zahrnováno do výdajů žalované na bydlení (tj. zda zahrnují např. nájemné, náklady na energie apod.) a do dalších nezbytných výdajů (např. běžné výdaje na domácnost, stravování, ošacení, výživné apod.);
o jaké dřívější závazky se jedná (v jaké jsou výši, zda je řádně plněna splátková povinnost apod.). Rovněž není uvedeno, z čeho vychází příjem žalované, např. zda se jedná o mzdu
z pracovního poměru na dobu určitou nebo neurčitou, případně příjem z podnikatelské činnosti, dávky státní sociální podpory apod. Rovněž není prokázáno tvrzení žalobkyně, že při posuzování úvěruschopnosti žalované nahlížela do bankovních a nebankovních registrů, když tato její tvrzení ani případná konkrétní zjištění žalobkyně nijak nedokládá. Z důvodu nepřítomnosti žalobkyně na jednání soudu jí přitom nemohlo být poskytnuto poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř.
7. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně aktuálního rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Takovýto závěr rozhodně není v rozporu se závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, na který odkazuje žalobkyně a který hovoří právě o závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu a o nutnosti podepření prohlášení spotřebitele doklady. I v bodě 37., na který žalobkyně konkrétně odkazuje, Soudní dvůr EU konstatuje, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví,„ že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech
a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobkyně před poskytnutím úvěru neověřovala konkrétní výdaje ani samotné žalované, natož osob žijících s ní ve společné domácnosti. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalované poskytnut v rozsahu přiměřeném jejím skutečným majetkovým poměrům.
8. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 10. 6. 2022 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě. Protože žalobkyně vyplatila žalované částku
13 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat.
9. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 13 000 Kč žalovaná nic neuhradila a nezaplacena tak zůstala celá jistina, ohledně které soud žalobě vyhověl. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení
a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovena soudem až v tomto rozhodnutí.
10. Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl co do částky 5 262 Kč (žalovaná částka 18 262 – 13 000 Kč) i co úroku z prodlení.
11. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch ze 71 % a neúspěch z 29 % žalované částky. Podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci tak právo na náhradu nákladů řízení vzniklo více úspěšné žalobkyni v rozsahu 42 %. Při rozhodování o výši nákladů soud dovodil, že jsou podmínky pro aplikaci ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobkyně vymáhá dluhy z úvěrových smluv opakovaně a běžně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení úvěrových smluv a jejich podmínek, v uvedení údajů o skončení smluvního vztahu a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Dle soudu tak ust.
§ 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. na žalobcem uplatňované nároky výstižně dopadá. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalobkyně na náklady řízení vynaložila celkem částku 2 252 Kč, z toho 900 Kč za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis návrhu), 300 Kč za 3x režijní paušál po 100 Kč, 252 Kč za 21 % DPH z nákladů právního zastoupení a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu tak bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 946 Kč (42 % z částky 2 252 Kč).
12. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.