Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 171/2023-54
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 11 604 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 604 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 604 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 855,76 Kč k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 604 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 604 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 855,76 Kč k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 11 604 Kč s příslušenstvím uvedeným shora ve výroku tohoto rozsudku. K tomu uvedla, že žalovaná a společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřely dne datum smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla bezhotovostně převodem na účet žalované částku 8 000 Kč. Tuto měla žalovaná právní předchůdkyni vrátit nejpozději dne datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 367,29 Kč a úrokem ve výši 236,71 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, a to lustrací ve veřejných databázích ISIR, příjmení, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, přičemž těmito lustracemi nevznikly pochyby o tom, že žalovaná podmínky pro poskytnutí úvěru splňuje. Pokud by však soud dospěl k závěru, že smlouva nebyla platně uzavřena, požaduje úhradu částky 8 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena dne datum.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Mezinárodní příslušnost soudu je dána podle čl. 17 odst. 1 písm. c), čl. 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění). Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem právo České republiky.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně měla žalované poskytnout částku 8 000 Kč. Tuto měla žalovaná vrátit spolu s úrokem ve výši 236,71 Kč a poplatky ve výši 3 367,29 Kč, do 30 dnů od poskytnutí této částky (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum číslo, č. l. 17, předsmluvní informace č. l. 14, formulář pro informace o spotřebitelském úvěru č. l. 21 spisu). Částku právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne datum (zjištěno z potvrzení o provedení platby na č. l. 25) na účet vedený na jméno žalované. Z výpisu z účtu za daný měsíc je zřejmé, že počáteční zůstatek účtu byl - 3 570,87 Kč, příjmy činily celkem 86 422 Kč, výdaje celkem 75 977 Kč. Pokud jde pouze o období měsíce před uzavřením smlouvy, žalovaná již obdržela částku 13 000 Kč z jiného úvěru, uhradila splátku jiného úvěru a dále je zřejmé, že žalovaná ve větší míře zasílala peněžní prostředky na sázky (Tipsport a příjmení, zjištěno z výpisu z účtu žalované za listopad 2021 č. l. 43). Dne datum uzavřely žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně dodatek k této smlouvě, kdy žalovaná měla částku vrátit do datum (zjištěno z dodatku ke smlouvě o půjčce z datum, č. l. 24). Uvedená pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne datum (zjištěno z rámcové smlouvy o postupování pohledávek na č. l. 26, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z datum na č. l. 35, včetně přílohy číslo na č. l. 23), což bylo žalované oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky z datum, č. l. 32) i samotnou žalobkyní (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby z datum, č. l. 32 p. v., podací lístek na č. l. 34).
6. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.
8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. a ZoSÚ.
15. Soud se proto především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky zápůjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála.
16. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalované, a to ani ty podstatné. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, když by nebylo postačující ani to, kdyby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska příjmových i výdajových poměrů žalované neměla právní předchůdkyně žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Zákon přitom vyžaduje posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované, ale i pouze k jejich tvrzení, v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně se, podle tvrzení žalobkyně, která však žalobkyně nijak neprokázala, spokojila pouze s lustrací žalované v různých evidencích (insolvenční rejstřík, evidence exekucí, NRKI, BRKI), které sice mohou poskytnout informaci o tom, že spotřebitel již má finanční problémy, nemohou však poskytnout informaci o tom, že tyto obtíže nemá. K takovému závěru je nutno zkoumat konkrétní příjmy a výdaje spotřebitele, což však právní předchůdkyně žalobkyně neučinila. Z výpisu z účtu žalované pak vyplývá, že žalovaná již ve finančních obtížích byla, neboť na počátku měsíce byl zůstatek jejího účtu záporný, v daném měsíci šlo již o druhou zápůjčku či úvěr a žalovaná splácela ještě jednu další zápůjčku. Bez povšimnutí nelze nechat ani fakt, že žalovaná činila nikoliv zanedbatelné množství transakcí na sázky, přičemž je obecně známým faktem, že s tímto chováním mohou být, a často jsou, spojeny obtíže ve finanční oblasti. S ohledem na shora uvedené tak nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána.
17. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.
18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
20. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně byla upozorněna spolu s předvoláním na jednání soudu na předběžný názor soudu, tedy že je povinna tvrdit, jakým způsobem zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované úvěr splácet, a tyto skutečnosti prokázat, zároveň byla upozorněna, že poučení se jí může dostat pouze na jednání soudu.
21. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o zápůjčce neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě smluvního úroku, ani na jiné související poplatky včetně příslušného zákonného úroku z prodlení z těchto částek.
22. Soud proto žalobkyni přiznal požadovanou jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč, neboť v tomto rozsahu jde na straně žalované o bezdůvodné obohacení. Dále žalobkyni přiznal úroky z prodlení z této částky od datum, tedy ode dne, od nějž žalobkyně úhradu úroků z prodlení požadovala. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel povinen jistinu úvěru vrátit v době přiměřené, přičemž až po uplynutí této doby se spotřebitel dostává do prodlení a až po jejím uplynutí může poskytovatel úvěru požadovat úhradu úroků z prodlení. Žalobkyně tvrdila, že jistina úvěru měla být uhrazena do datum. Bylo tak na žalované, aby tvrdila skutečnosti, které svědčí o tom, že tato doba přiměřená nebyla (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. 15 Co 22/2022); žalovaná však této své povinnosti nedostála. Soudu pak z provedeného dokazování nejsou známy žádné skutečnosti, které by o nepřiměřenosti této lhůty svědčily. Soud proto podle § 1970 o. z. žalobkyni přiznal též úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
23. Ve zbylém rozsahu, tedy v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala úhrady poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru, úroku a úroků z prodlení z těchto částek, soud žalobu zamítl, neboť jak bylo uvedeno shora, smlouva o úvěru nebyla platně sjednána a žalobkyně tak nemá na zaplacení těchto částek nárok.
24. O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), tak, že žalobkyni, která byla ve věci převážně úspěšná, přiznal poměrnou část náhrady nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů právního zastoupení. Soud žalobkyni přiznal náhradu za úkony jejího zástupce, a to převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen„ AT“), předžalobní upomínku (§ 11 odst. 1 písm. d) AT) a návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) AT). Výše odměny za jeden úkon právní služby činí při tarifní hodnotě 11 604 Kč (§ 8 odst. 1 AT) částku 300 Kč (§ 14b odst. 1 AT). Ke každému z uvedených úkonů náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč (§ 14b odst. 5 AT) Celkem tak výše nákladů řízení žalobkyně činí 2 252 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla úspěšná co do 69 % a žalovaná co do 31 %, náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 38 % jejích nákladů (číslo), tedy částka 855,76 Kč obec k plnění určil soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
25. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce třídenní, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.