Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 247/2023-60
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 31 258,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 655,92 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 15. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 20 602,70 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 3 778,25 Kč, a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 042,62 Kč od 1. 12. 2022 do 14. 8. 2023, a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 386,70 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 655,92 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 15. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 20 602,70 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 3 778,25 Kč, a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 042,62 Kč od 1. 12. 2022 do 14. 8. 2023, a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 386,70 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 31 042,62 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba, IČO (dále jen“ předchůdkyně žalobkyně”), s žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 15. 10. 2020 číslo. Na základě žádosti o spotřebitelský úvěr žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč, žalovaná postupně z úvěrového rámce vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 40 598,92 Kč. Pro jednotlivá čerpání úvěru byly dohodnuty podmínky jejich splácení. Žalovaná se zavázala uhradit dluh ve splátkách ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč. Roční úroková sazba činila 22,68 %. V souladu se smlouvou byla žalovaná povinna hradit v rámci pravidelných splátek rovněž pojištění ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru. V souladu s všeobecnými úvěrovými podmínkami byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat, aby splátky jednotlivých čerpání byly žalovanou hrazeny souhrnnou platbou, jejíž splatnost byla dohodnuta vždy na 17. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Předchůdkyně žalobkyně účtovala v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru, která činila 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaná dostala do prodlení více než 30 dnů. V případě tohoto úvěru předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 216 Kč. Dopisem ze dne 30. 11. 2022 předchůdkyně žalobkyně v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupila. Dlužná částka sestává ke dni splatnosti z dlužné jistiny ve výši 31 042,62 Kč, dlužných úroků ve výši 2 539,05 Kč, poplatků za sjednané pojištěné schopnosti splácet úvěr ve výši 639,20 Kč, smluvní pokuty ve výši 216 Kč a poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 600 Kč. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem 29 943 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna přípisem. Žalobkyně dopisem ze dne 3. 4. 2023 vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Žalovaná dluh nevyrovnala i přes zaslání předžalobní upomínky.
2. Dne 3. 8. 2023 zaslala žalobkyně soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od žalované, kdy žalovaná uvedla, že příjem domácnosti činí 71 360 Kč, přičemž měsíční náklady domácnosti činí 12 500 Kč. Při sjednané měsíční splátce úvěru 853 Kč tak činil disponibilní měsíční zůstatek žalované 58 860 Kč. Předchůdkyně žalobkyně ověřovala finanční situaci žalované a dále prověřovala žalovanou v bankovních i nebankovních registrech. Žalovaná neměla v době uzavření smlouvy záznam v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně má za to, že schopnost žalované splácet úvěr byla zkoumána dostatečně a s odpovídajícím výsledkem souladným se zákonem.
3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
4. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb číslo dále z žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr/smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 15. 10. 2020 vyplynulo, že v uvedené žádosti/smlouvě jsou uvedeny údaje o poskytovateli úvěru (předchůdkyni žalobkyně) a klientovi (žalované), kdy je uvedeno, že příjem žalované činí 21 360 Kč, je zaměstnána jako dělnice ve právnická osoba anonymizována tři slova, dále je zaznamenáno, že žalovaná je vdaná, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, přičemž celkové náklady domácnosti činí 12 500 Kč, jiné finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, kreditních karet apod.) žalovaná nemá, celkový příjem domácnosti činí 71 360 Kč. Z přehledu podmínek revolvingového úvěru vyplývá, že aktuální úvěrový rámec činí 30 000 Kč. Dále je v tabulce uvedena výše měsíční splátky 5 % z dlužné částky, minimálně 500 Kč, splatnost do 17. dne v měsíci, RPSN 31,14 %, základní úroková sazba 22,68 %, měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu 50 Kč, pojištění anonymizována dvě slova, kdy nedílnou součástí žádosti/smlouvy je přihláška k pojištění, výše měsíční úhrady za pojištění 5,99 % z měsíční splátky úvěru, doba trvání úvěru byla dohodnuta na neurčito. V rámci formuláře žalovaná prohlásila, že jí uvedené informace ve smlouvě jsou úplné, přesné a pravdivé a že nezamlčela podstatné informace k posouzení její úvěruschopnosti. V rámci formuláře jsou obsažena též sankční ustanovení, a to smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky – 0,1 % denně z částky splatné v prodlení, dále náhrada za vymáhání ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku ve výši 100 Kč. Žalobkyně rovněž ke smlouvě doložila specifické podmínky číslo ze dne 15. 10. 2020 a dále formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsané žalovanou, které tvořily nedílnou součást smlouvy.
5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 4. 2023 vyplynulo, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalované s tím, že dlužná částka činí 35 036,87 Kč spolu s úrokem z prodlení. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalované doručována dne 14. 4. 2023.
6. Z dopisu předchůdkyně žalobkyně adresovaného žalované ze dne 25. 10. 2022 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně tímto odstoupila od shora uvedené úvěrové smlouvy z důvodu neplnění smluvních povinností žalovanou.
7. Z výpisu historie transakcí číslo úvěru číslo vyplynulo, že žalovaná od 15. 10. 2020 do 20. 6. 2022 čerpala na předmětný úvěr finanční prostředky, kdy čerpadla celkem 40 598,92 Kč, žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem 29 943 Kč
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne 12. 12. 2022 byla mezi žalobkyní jako postupníkem a právnická osoba anonymizována tři slova jako postupitelem postoupena pohledávka za žalovanou žalobkyni. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022, z něhož je zřejmé, že žalobkyně oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Shora uvedené oznámení bylo žalované zasláno dne 20. 12. 2022.
9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 40 598,92 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila celkem 29 943 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
17. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně nijak nedoložila (i přes výzvu soudu), že by se právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splácet, a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalované uvedených údajů ohledně jejích příjmů a výdajů, když předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou, že její měsíční příjem činí 21 360 Kč. Dále je pak zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně v otázce výdajů žalované neučinila žádná zjištění, resp. pouze kusé spočívající v přijetí prohlášení žalované, že celkové náklady domácnosti činí 12 500 Kč, když sama žalovaná uvedla, že má vyživovací povinnost vůči dvěma dětem, nelze tedy shledat, že se předchůdkyně žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
18. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně, poskytla žalované částku 40 598,92 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná v dané souvislosti žalobkyni vrátila 29 943 Kč, je tedy povinna vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 10 655,92 Kč (tedy 40 598,92 – 29 943 = 10 655,92). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že tato měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 11. 8. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne (14. 8. 2023), měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (15. 8. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.).
19. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy částky 20 602,70 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 3 778,25 Kč, a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 042,62 Kč od 1. 12. 2022 do 14. 8. 2023, a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 386,70 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení, (viz výše).
20. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.