Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
35 C 117/2023-11
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Janou Klikovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 338,73 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 28. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 4 918,59 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 918,59 Kč za dobu od 28. 10. 2022 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 779,08 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 963,99 Kč a částky 2 420,14 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 28. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 4 918,59 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 918,59 Kč za dobu od 28. 10. 2022 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 779,08 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 963,99 Kč a částky 2 420,14 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhá úhrady částky 12 338,73 Kč jako nesplacené jistiny, kapitalizovaného smluvního úroku, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru a nesplaceného inkasního poplatku (celkem ve výši 7 969,41 Kč), smluvní pokuty ve výši 2 420,14 Kč a úroku z prodlení, to vše z titulu smlouvy o úvěru číslo kterou žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, když pohledávka na žalobkyni byla postoupena rámcovou smlouvu o postupování pohledávek ze dne datum, dílčí smlouvou o postoupení pohledávky z datum, s účinností k 27. 10. 2022. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se zavázal uhradit zpět ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem a poplatky výše uvedeným ve výši 12 888 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadla na 11. 2. 2022. Žalovaný dosud uhradil částku 10 000 Kč, která odpovídá 5 řádným splátkám. Tato částka byla alokována na jistinu ve výši 5 081,41 Kč a na sjednané příslušenství co do výše 4 918,59 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu částky 2 420,14 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za dobu od 12. 2. 2022 do 14. 10. 2022. Žalovaný byl před podáním žaloby upomenut o úhradu dne 1. 3. 2023 marně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem.
3. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitek.
4. S ohledem na pasivitu žalovaného soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní a zjistil ze smlouvy o úvěru ze dne datum, že ji žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, přílohou smlouvy číslo je předpis splátek. Žalovaný měl podpisem smlouvy stvrdit převzetí hotovosti ve výši 15 000 Kč a zavázal se k úhradě příslušenství úvěru ve výši 12 888 Kč, které je představováno kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. K žádosti o úvěr měl žalovaný předložit pracovní smlouvu a výpis z účtu. Ve formuláři uvedl, že jeho měsíční příjem činí 15 731 Kč a pravidelné výdaje za nájemní ubytování 3 000 Kč a osobní náklady na potraviny a dopravu 3 900 Kč. Kromě uvedeného má další závazky, které měsíčně splácí částkou 3 000 Kč, a nemá žádnou vyživovací povinnost. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek s dodatkem a smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 10. 2022, potvrzení o úhradě a z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka přešla na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalovanému k zaplacení žalované částky s poštovním podacím archem.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Na základě uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou je nutné posuzovat jako smlouvu spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný měl věřiteli z titulu úvěru vrátit částku celkem 27 888 Kč. Vzhledem k tvrzení žalobkyně, která žalovaný nesporoval, má soud za to, že na dluh bylo dosud uhrazeno 10 000 Kč.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Soud se nejprve zabýval tím, zda předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to z pohledu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, účinného v době uzavření smlouvy. Jak bylo uvedeno, poskytovatel úvěru si od žalovaného vyžádal doklad o výši příjmu, ohledně nákladů žalovaného se spokojil s paušálním stanovením částky ve výši odpovídající životnímu minimu a uvedením částky 3 000 Kč na bytovou potřebu. Soud má v obecné rovině za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s dostatečnou péčí, pokud se nezajímala o skutečné pravidelné (obvyklé) životní náklady (výdaje) žalovaného. V tomto případě je jednání žalobkyně o to překvapivější, když žalovaný již v době uzavření smlouvy vynakládal téměř pětinu svého příjmu na splácení jiného dluhu. Částky vepsané ve formuláři nejsou ničím doložené a vysvětlené (věřitel si nenechal předložit např. nájemní smlouvu), soud je nepovažuje s ohledem na běžnou cenovou hladinu za reálné (zejména u nájemního typu bydlení). S ohledem na popsaný skutkový stav má tak soud za to, že v daném případě nebyla splněna povinnost věřitele řádně a s odbornou péčí posoudit kredibilitu spotřebitele na druhé straně, když neprovedl šetření na základě dostatečných, spolehlivých a přiměřených informací (nájemní smlouva s předpisem služeb apod.). Úvěr by měl být poskytnut, vyplývá-li z daného případu, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky.
9. Shora citovaný zákon spojuje neplatnost smlouvy s uplatněním námitky spotřebitelem. Soud však přes pasivitu žalovaného dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí a smlouva je z tohoto důvodu zcela neplatná, přičemž přihlédl k dlouhodobé judikatuře Ústavního soudu, podle které obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona (viz např. usnesení pléna ze dne 3. 4. 2007, Pl. ÚS 92/06). Dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, nebylo pochyb o tom, že důsledkem nesplnění povinnosti věřitele zkoumat řádně úvěruschopnost klienta, byla neplatnost smlouvy. Tento výklad je z hlediska ochrany spotřebitele nutný a nasvědčuje mu i legislativní vývoj ochrany spotřebitele a úpravy spotřebitelských úvěrů.
10. S ohledem na rozsáhlá žalobní tvrzení stran souhrnného poplatku soud dodává, že by měl v případě řádného uzavření smlouvy za opodstatněný požadavek na vrácení dlužné jistiny a úhradu úroku, avšak neshledává důvodným nárok na zaplacení poplatku za vyhodnocení, poskytnutí úvěru a úhradu hotovostního inkasa. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům, jak je uvedené v citovaném § 580 o.z. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši těchto poplatků. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobci za původního věřitele v obdobných věcech, výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost související s uzavřením smlouvy, či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů úvěru. Z formulářové smlouvy také plyne, že dlužník ani nemá možnost volit jiný způsob úhrady dluhu než hotovostní inkaso pracovníkem věřitele, ve smlouvě není uvedeno, co ve skutečnosti poplatky představují. Je to tedy věřitel, kdo zvolil tento způsob úhrady dluhu a měl by nést odpovídající náklady. Poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy tvoří téměř polovinu nákladů spotřebitelského úvěru, a proto soud považuje za obcházení zákona situaci, kdy klient v teoretické rovině hradí různé administrativní náklady úvěrujícího, který pak může prezentovat úrokovou sazbu ve výši, která je běžná v bankovním sektoru. Pokud by byl naopak souhrnný poplatek považován za úrok, dosahoval by více než 85 % jistiny, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok prezentovaný explicitně ve smlouvě (15 %) a uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Soud má tedy v souhrnu za to, že věřitel tímto způsobem obchází zákon, když zastírá dlužníku skutečnou výši nákladů úvěru. Soud by tedy nemohl nárok na odměnu za poskytnutí úvěru a inkaso splátek žalobkyni dle žaloby přiznat.
11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
12. Na základě výše uvedeného není možné žalobě vyhovět co do požadovaných administrativních poplatků, obchodních úroků, smluvní pokuty a soud se dále zabýval pouze jistinou dluhu ve výši 15 000 Kč. V návaznosti na shora citované zákonné ustanovení je zřejmé, že co do vyplacené částky 15 000 Kč se jedná o plnění bez právního důvodu, neboť důvodem, který zakládal plnění, byla smlouva, kterou soud shledal neplatnou. Žalovaný na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně uhradil celkem 10 000 Kč, tedy jistina dluhu nebyla uhrazena co do částky 5 000 Kč; tuto částku žalovanému soud uložil uhradit s úrokem z prodlení za dobu od 28. 10. 2022, kdy byl žalovaný o úhradu upomínán a zároveň uplynula doba pro vrácení částky přiměřená poměrům žalovaného. Co do zbytku tak soud žalobu musel zamítnout.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka obec, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě.
Nesplní-li žalovaný povinnosti mu uložené tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.