Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 330/2022-32
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 992,92 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 992,92 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 7,08 Kč, úrok 18,9 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7,08 Kč od datum do zaplacení, úrok 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaný úrok 792,16 Kč od datum do datum, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 980 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 992,92 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 992,92 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 7,08 Kč, úrok 18,9 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7,08 Kč od [datum] do zaplacení, úrok 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný úrok 792,16 Kč od [datum] do [datum], zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 980 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s odůvodněním, že s ním dne datum uzavřela rámcovou smlouvu číslo na základě které mu byl aktivován běžný účet, dodatkem ze dne datum žalobkyně poskytla žalovanému kontokorent ve výši 15 000 Kč, ale jelikož žalovaný neplnil podmínky, žalobkyně přistoupila k jeho zesplatnění, což žalovanému oznámila dopisem ze dne datum, ale žalovaný nic dalšího nezaplatil. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny 15 000 Kč, smluvního úroku 18,9 % ročně z částky 15 000 Kč od datum rok do datum, zákonný úrok z prodlení z částky 15 000Kč od datum do zaplacení, smluvní úrok 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení a dále také kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 792,16 Kč za dobu od datum do datum.
2. Před uzavřením dodatku žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že posoudila informace sdělené klientem. Dále posuzuje informace z interních. externích databází. U příjmu vycházela žalobkyně z tvrzení žalovaného o tom, že jeho příjem činí 8 000 Kč měsíčně, výdaje rovněž vycházely z tvrzení žalovaného a z externích databází, jakož i z využití sofistikovaného statického modelu, přičemž výdaje žalobkyně stanovila na 3 410 Kč. Na běžném účtu žalovaného nebyly v době sjednávání evidovány žádné exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem nebo jinou rizikovou činností.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, které bylo totožné usnesení ze dne datum doručeno dne datum, aniž by se k němu vyjádřila.
4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný měl u žalobkyně veden běžný účet na základě rámcové smlouvy číslo. Dodatkem číslo k uvedené rámcové smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému tzv. kontokorent do výše 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet průběžně, a to formou připsání peněz na jeho běžný účet s úrokem 18,90 %. Před uzavřením dodatku žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z jeho tvrzení v žádosti (aplikačních datech), kde žalovaný uvedl, že má příjmem 8 000 Kč měsíčně, údaje o formě bydlení a vzdělání neuvedl, stejně tak neuvedl žádné výdaje. Příjmy si žalobkyně nijak neověřila, pokud se týká výdajů vyšla ze statistického modelu a statistických dat, jakož i nahlédla do interních a externích databází, přičemž dospěla k závěru, že žalovaný má výdaje 3 410 Kč. Z úvěrové zprávy, kterou si žalobkyně vyžádala, vyplývá, že žalovaný měl ukončený jeden úvěr na stavební spoření, kde byl v roce rok v prodlení s úhradou splátky. Přehledem čerpání a splácení kontokorentu bylo prokázáno, že žalovaný čerpal celkem částku 14 992,92 Kč (zbytek do částky 15 000 Kč tvoří připsané úroky). Žalovaný kontokorent řádně nesplácel, pročež žalobkyně přistoupila k jeho zesplatnění, a to dopisem ze dne datum, který byl zároveň předžalobní upomínkou, ve kterém žalobkyně vyčíslila žalovanému dluh na částku 15 792,16 Kč a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení do datum. Tento dopis byl dle připojeného poštovního podacího archu k přepravě podán dne datum. Žalovaný následně již nic dalšího nezaplatil. Nic dalšího soud z předložených důkazů nezjišťoval s ohledem na níže rozvedený právní závěr. Výpisy z účtu předložené žalobkyní zachycují až období po poskytnutí kontokorentu, nemohly tedy sloužit ke zkoumání úvěruschopnosti.
5. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému opakovaně k čerpání částku 15 000 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky poskytovala žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 1 věta druhá ZSU).
6. Podle § 9 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Z ustanovení § 9 odst. 3 ZSU je zřejmé, že je to věřitel, který má aktivně ověřovat a zjišťovat všechny skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti, nikoliv se spolehnout jen na tvrzení podaná spotřebitelem. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, nebo ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že žalobkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, žalobkyně si tyto zjišťovala pouze na základě tvrzení žalovaného, jejich skutečnou výši si však žádným dokladem neověřila a ani takový doklad soudu nepředložila. Na jakékoliv podrobnější zjišťování a ověření výdajů žalovaného pak žalobkyně zcela rezignovala a spolehla se pouze na statistický model, statistická data a výpisy z bankovních a nebankovních registrů, které však o výdajích žalovaného nic podrobného nedokládají. V dnešní době není nic jednoduššího než si od klientů vyžádat výpisy z účtu za přiměřené období předcházející smlouvě, SIPO, nájemní smlouvu apod., ze kterých bude možné zjistit alespoň pravidelné výdaje konkrétního klienta. Je s podivem, že žalobkyně nevyužila k ověření příjmů a výdajů žalovaného jeho běžný účet, který u ní měl veden a k účtu pouze uvedla, že zde nezaznamenala„ podezřelé“ transakce nebo exekuční příkazy. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné, proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětný úvěr je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
7. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému v částku celkem 14 992,92 Kč a žalovaný jí nic nevrátil, pročež jí stále dluží částku 14 992,92 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení této částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění kontokorentu a vyzvala jej k úhradě částky před podáním žaloby. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109) došlo k doručení zásilky dne datum. Od té doby měl žalovaný dobu do datum, aby si částku opatřil a zaslal ji žalobkyni. Soud tuto lhůtu vzhledem k výši dlužné částky považuje za dostatečnou k tomu, aby žalovaný finanční prostředky získal a předal žalobkyni. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 14 992,92 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 11,75 % ročně. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 17 044,18 Kč (85 % celku) a neúspěšná (výrok II.) v částce 2 981,11 Kč (15 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 70 % Tyto náklady se rovnají částce 1400 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a částku 600 Kč za dva režijní paušály dle § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za zaslání předžalobní upomínky a podání žaloby po 300 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 70 %, soud zavázal žalovanou, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatila částku 980 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.