Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

71 C 151/2023-55

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lucií Chládkovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 15 031,91 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje co do částky ve výši 5 976,38 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 077,09 Kč a úroku ve výši 1 051,82 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 972 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 972 Kč od 25. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 2 006,44 Kč s úrokem z prodlení v částce 346,73 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 7 978,44 Kč od 28. 10. 2022 do 24. 11. 2022, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 2 006,44 Kč od 25. 11. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce 256 Kč zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje co do částky ve výši 5 976,38 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 077,09 Kč a úroku ve výši 1 051,82 Kč. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 972 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 972 Kč od 25. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se co do částky 2 006,44 Kč s úrokem z prodlení v částce 346,73 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 7 978,44 Kč od 28. 10. 2022 do 24. 11. 2022, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 2 006,44 Kč od 25. 11. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce 256 Kč zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 15. 3. 2023 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky v celkové výši 15 031,91 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 7 978,44 Kč, dlužných poplatků ve výši 5 976,38 Kč (z toho poplatek za poskytnutí úvěru 3 838,40 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 727,95 Kč, inkasní poplatek 410,03 Kč) a smluvní pokuty ve výši 1 077,09 Kč (0,1 % denně z částky 7 978,44 Kč za dobu od 1. 6. 2022 do 14. 10. 2022), s úrokem v celkové výši 1 051,82 Kč (z toho úrok do řádné splatnosti 609,18 Kč a úrok po splatnosti 442,64 Kč, počítaný v sazbě 15 % ročně z částky 7 978,44 Kč za dobu od 1. 6. 2022 do 14. 10. 2022), s úrokem z prodlení ve výši 346,73 Kč (v zákonné výši z částky 7 978,44 Kč za dobu od 1. 6. 2022 do 14. 10. 2022), s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 7 978,44 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce 256 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) dne 31. 3. 2021 smlouvu o úvěru číslo obdržela finanční hotovost ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splatit spolu s úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč (tj. celkem zaplatit částku 18 592 Kč), přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední dne 31. 5. 2022. Žalovaná uhradila částku v celkové výši 4 028 Kč (3 řádné splátky), která byla započítána částečně na úhradu jistiny (do výše 2 021,56 Kč) a částečně na úhradu úroku a poplatků (do výše 2 066,44 Kč) dle předpisu splátek. Žalobkyně dále uvedla, že od 1. 6. 2022 je žalovaná v prodlení s úhradou zůstatku úvěru včetně úroku a poplatků a předchůdkyni žalobkyně vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. právnická osoba postoupila svou pohledávku za žalovanou z nesplacené jistiny úvěru, poplatků, smluvní pokuty, úroku a úroku z prodlení dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022, uzavřenou na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022, s účinností k 27. 10. 2022 žalobkyni. Žalovaná dluh neuhradila ani po předžalobní výzvě ze dne 1. 3. 2023 Náklady spojené s uplatněním pohledávky požadovala žalobkyně za odeslaný obyčejný dopis ve výši 39 Kč a za osobní návštěvu v místě bydliště ve výši 217 Kč, a to dle ceníku zaslaného žalované v dopise ze dne 27. 11. 2022.

2. Posouzení úvěruschopnosti provedla předchůdkyně žalobkyně na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, v níž uvedla své osobní údaje, údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů a výdajů a požadovanou výši úvěru, a předložených listin.

3. Podáním došlým soudu dne 4. 7. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o částku v celkové výši 8 105,29 Kč, skládající se z požadovaných poplatků ve výši 5 976,38 Kč, úroku v celkové výši 1 051,82 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 077,09 Kč, a to z důvodu, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Zatímco žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce z nařízeného jednání řádně omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její přítomnosti, žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila, neomluvila se řádně a včas a nepožádala ani z důležitého důvodu o odročení (pouze soudu telefonicky cca půl druhé hodiny před termínem jednání sdělila, že se pro nemoc nemůže dostavit, má asi 3 měsíce neschopenku a ještě téhož dne navštíví lékaře). Z tohoto důvodu soud podle , (dále jen „“) věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu.

6. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

7. Z žádosti o úvěr ze dne 31. 3. 2021, podepsané žalovanou, vyplývá, že žalovaná do předtištěného formuláře uvedla, že má základní vzdělání, je rozvedená, bydlí u rodičů, má jedno vyživované dítě, je v invalidním důchodu, její měsíční příjem činí 9 121 Kč (z toho 6 121 Kč důchod, sociální dávky a 3 000 Kč rodičovský příspěvek, výživné) a výdaje 7 320 Kč (z toho 1 000 Kč bydlení, energie a 6 320 Kč doprava, jídlo, osobní náklady). Příjem byl doložen výpisem z bankovního účtu (neznámo, za jaké období). Z žádosti však neplyne, jak byly ověřeny výdaje a způsob bydlení žalované, ani zda jsou v uvedených výdajích zahrnuty rovněž výdaje na vyživované dítě, když část uvedeného příjmu zjevně tvoří výživné na dítě.

8. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 31. 3. 2021 plyne, že se právnická osoba zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit jistinu úvěru s úrokem v celkové výši 963 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1 800 Kč (za úhradu splátek v hotovosti) prostřednictvím 14 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 328 Kč (tj. celkem 18 592 Kč), splatných v případě první splátky do měsíce od podpisu smlouvy a u dalších splátek do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Dle smlouvy převzala žalovaná úvěr v hotovosti v den podpisu smlouvy. Ve smlouvě byla rovněž sjednána smluvní pokuta pro případ porušení povinnosti zaplatit splátku řádně a včas ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení, splatná následujícího dne po dni prodlení, a v dalších ujednáních úrok 15 % ročně v případě splatnosti na 14 měsíců. Nedílnou součástí smlouvy byla příloha č. 1 (předpis splátek), z níž plyne poměr započítání jednotlivých splátek na jistinu, úrok a jednotlivé poplatky.

9. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podepsaného žalovanou, plyne, že žalovaná byla dne 31. 3. 2021 seznámena s podmínkami poskytnutí a splácení úvěru (včetně splátkového kalendáře v příloze č. 1 formuláře), výší jednotlivých nákladů úvěru, celkovou dlužnou částkou 18 592 Kč, z níž jistina úvěru tvořila 10 000 Kč, a rovněž s povinností zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné dlužné částky za každý den prodlení.

10. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek uzavřené dne 4. 4. 2022 ve znění dodatku č. 1 uzavřeného dne 3. 6. 2022 a ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022 (včetně přílohy č. 1 – seznamu pohledávek v listinné podobě) a potvrzením o provedení transakce ze dne 27. 10. 2022 soud zjistil, že právnická osoba postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou ze smlouvy číslo ve výši 14 564 Kč s příslušenstvím a se všemi právy s ní spojenými, včetně smluvní pokuty.

11. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2022 s podacím archem ze dne 11. 11. 2022 oznámila právnická osoba žalované postoupení pohledávky ze smlouvy číslo ve výši 23 063,72 Kč žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 10. 2022 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu.

12. Dle výzvy k úhradě ze dne 27. 11. 2022 vyhotovila žalobkyně výzvu žalované k úhradě částky 23 140,77 Kč ze smlouvy číslo ve lhůtě do 15. 12. 2022 s upozorněním na účtování nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 39 Kč za odchozí dopis, 50 Kč za odchozí dopis (doporučeně), 72 Kč za odchozí telefonický hovor a 217 Kč za osobní návštěvu. Žalobkyně však nedoložila její odeslání žalované.

13. Dle výzvy k úhradě ze dne 15. 12. 2022 vyhotovil advokát žalobkyně výzvu žalované k úhradě částky 23 187 Kč ze smlouvy číslo ve lhůtě do 4. 1. 2023 s upozorněním na soudní vymáhání a navýšení dlužné částky o soudní náklady v případě nezaplacení. Žalobkyně však nedoložila její odeslání žalované.

14. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 1. 3. 2023 s podacím archem ze dne 3. 3. 2023 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím advokáta k úhradě dlužné částky ze smlouvy číslo ve výši 23 063,72 Kč s úrokem z prodlení ve lhůtě do 9. 3. 2023, včetně upozornění na přistoupení k vymáhání pohledávky v soudním řízení a navýšení dlužné částky o náklady řízení.

15. Dle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze smlouvy číslo pořízeného žalobkyní z jejího interního systému, měla žalobkyně zaslat žalované obyčejný dopis ze dne 15. 12. 2022 a provést osobní návštěvu pracovníka dne 6. 12. 2022.

16. Dle záznamu GPS kontroly z interního systému žalobkyně se pracovník žalobkyně měl na poslední známé adrese žalované nacházet dne 6. 12. 2022 ve 14:53 až 15:04 hodin. Záznam však dokládá spíše kontrolu provedenou žalobkyní ve vztahu k jejímu pracovníkovi, neplyne z něj, jakým způsobem byl GPS signál sledován (z jakého zařízení), ani faktické provedení osobní návštěvy u žalované.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) coby poskytovatelem úvěru a žalovanou coby příjemcem úvěru byla dne 31. 3. 2021 uzavřena smlouva o úvěru číslo jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč. právnická osoba provedla posouzení úvěruschopnosti žalované na základě vyplněného formuláře žádosti o úvěr (prohlášení žalované) a předloženého výpisu z bankovního účtu a předala žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se jí zavázala vrátit částku ve výši 18 592 Kč, tvořenou úvěrem 10 000 Kč a úrokem 963 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 929 Kč a inkasním poplatkem 1 800 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. První splátka byla splatná dne 30. 4. 2021, poslední splátka byla splatná dne 31. 5. 2022. Žalovaná vrátila pouze částku v celkové výši 4 028 Kč (odpovídající téměř čtyřem splátkám). právnická osoba převedla svou pohledávku za žalovanou z uvedené smlouvy o úvěru číslo na zaplacení částky v celkové výši 14 564 Kč s příslušenstvím a zajištěním dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022 uzavřenou na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek uzavřené dne 4. 4. 2022 ve znění dodatku č. 1 uzavřeného dne 3. 6. 2022 žalobkyni, což žalované oznámila a současně ji vyzvala k jejímu zaplacení do 10 dnů od doručení oznámení, odeslaného žalované dne 11. 11. 2022. Žalovaná poté žalobkyni ani přes předžalobní výzvu již žádnou částku nevrátila.

18. Žalobkyně však dostatečně konkrétně netvrdila ani neprokázala, že by právnická osoba zjišťovala před uzavřením úvěrové smlouvy druh a výši příjmů a výdajů žalované za účelem posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí. Namísto toho vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o poplatky, úrok a smluvní pokutu a svou omluvenou neúčastí na jednání se pak rovněž vzdala dobrodiní soudem poskytovaných poučení podle

19. Při právním posouzení věci vycházel soud z a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), ve znění účinném do 30. 9. 2021. Dle ZSÚ má poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i předmětný úvěr ve výši 10 000 Kč, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a v případě nezbytnosti z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ZSÚ má poskytovatel posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Posouzení schopnosti splácet je odvislé od disponibilních příjmů žalované, tedy příjmů po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Sekundárně je chráněn také věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, i další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny jeho dalším zadlužováním. V konečném důsledku je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

21. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a podle § 76 odst. 1 ZSÚ jedná poskytovatel čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

22. Shodná povinnost k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, přičemž důsledkem jejího nesplnění byla dle ustálené judikatury absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

23. Jelikož soud dospěl k závěru, že z tvrzení žalobkyně a provedených důkazů neplyne, zda byla žalovaná schopna úvěr ve sjednaných měsíčních splátkách splácet, tedy že by právnická osoba jako poskytovatel úvěru posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách s odbornou péčí dle ZSÚ, posoudil smlouvu o úvěru číslo ze dne 31. 3. 2021 jako absolutně neplatnou pro rozpor s  ZSÚ podle , (dále jen „“) ve spojení s  o.z., neboť uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez zjištění schopnosti spotřebitele úvěr splatit odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (zejména s ohledem na smysl a účel ZSÚ, jímž není výlučně ochrana individuálního spotřebitele, ale i celé společnosti).

24. Ačkoli by pouhý jazykový výklad § 87 ZSÚ nasvědčoval pouhé relativní neplatnosti úvěrové smlouvy coby důsledku porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 ZSÚ (k námitce spotřebitele v promlčecí lhůtě tří let od uzavření smlouvy), má soud za to, že takový výklad je v rozporu se základními zásadami, z nichž ZSÚ vychází (zásada rovnosti a ochrany slabší strany – spotřebitele, jehož nerovné postavení ve vztahu k podnikateli dorovnává uvedená právní úprava), neboť nepředstavuje dostatečný nástroj ochrany spotřebitele a vedl by k významnému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, a znamenal by také popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti. Jak bylo nastíněno výše, účelem této povinnosti je předejít nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, které mají dopad na další věřitele, osoby dlužníkovi blízké i na celou společnost. Celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti zmínil také Nejvyšší soud ve výše zmíněném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má tedy celospolečenský význam, a porušení této povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy proto zjevně narušuje veřejný pořádek, což má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez námitky. K závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy v režimu nového ZSÚ dospěl rovněž Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. .

25. Vzhledem k vývoji právní úpravy spotřebitelských úvěrů, jakož i judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu směrem k vyšší ochraně spotřebitele, není logické, aby se s novým ZSÚ stala z neplatnosti absolutní neplatnost relativní, tedy aby ochrana spotřebitele byla oslabena podmínkou vznesení námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, a to jen ve tříleté lhůtě od uzavření smlouvy (zvláště pokud k uplatnění práva věřitele na zaplacení splatné pohledávky z úvěrové smlouvy může dojit s ohledem na sjednanou délku doby splácení i později). Rovněž dle důvodové zprávy k § 86 ZSÚ byla záměrem zákonodárce mj. snaha o posílení principu zodpovědného úvěrování, čemuž následek v podobě relativní neplatnosti neodpovídá. Naopak smysl a účel právní úpravy povinnosti zkoumání úvěruschopnosti a její historický vývoj (i v rámci judikatury) vedou k jednoznačnému závěru o následku jejího porušení v podobě absolutní neplatnosti. Jedině takový výklad je rovněž eurokonformní, neboť zmíněná právní úprava je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. Soud v tomto ohledu poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle nějž„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ V návaznosti na tento rozsudek Soudního dvora Evropské unie a za účelem zajištění větší právní jistoty a jednotného přístupu soudů bylo s účinností od 29. 5. 2022 ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ novelizováno tak, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

26. K možnosti a dokonce povinnosti soudu odchýlit se od doslovného znění zákona srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 4. 7. 1992, sp. zn. .

27. Právní poměr mezi společností právnická osoba a žalovanou soud tudíž hodnotil jako bezdůvodné obohacení podle a násl. , konkrétně jako plnění bez právního důvodu ( ), kdy ochuzená (právnická osoba) přenechala obohacené (žalované) bez právního důvodu částku ve výši 10 000 Kč, z níž žalovaná vrátila pouze částku 4 028 Kč právnická osoba měla v souladu s  právo na vrácení toho, co plnila na předmětný závazek. K vrácení zbylé dlužné částky byla žalovaná vyzvána v rámci oznámení o postoupení pohledávky odeslaného dne 11. 11. 2022, které mohlo být žalované doručeno dne 14. 11. 2022, a poskytnutá desetidenní lhůta k plnění tak uplynula dne 24. 11. 2022. Žalovaná byla podle povinna plnit na požádání věřitele, zbývající částku ve výši 5 972 Kč však žalobkyni, které byla pohledávka postoupena v souladu s  a násl. , nevrátila. Žalovaná je se zaplacením této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění (tj. od 25. 11. 2022) v prodlení ( věta první ), a žalobkyni tak vzniklo podle právo požadovat po ní za dobu prodlení rovněž úrok z prodlení ve výši stanovené v  , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

28. Náklady spojené s uplatněním pohledávky coby příslušenství pohledávky dle v částce 256 Kč soud žalobkyni nepřiznal, neboť jednak výše těchto nákladů nebyla s žalovanou vůbec sjednána, žalobkyně je nacenila žalované jednostranně v rámci výzvy k úhradě ze dne 27. 11. 2022, jednak žalobkyně neprokázala, že by náklady v požadované výši vynaložila ani že by je vynaložila účelně. Konkrétně žalobkyně neprokázala, že by žalované zaslala dopis (předžalobní výzvu) ze dne 15. 12. 2022 a vynaložila na jeho zaslání částku 39 Kč. Žalobkyně také neprokázala, že by pracovník žalobkyně navštívil žalovanou za účelem vymáhání postoupené pohledávky dne 16. 12. 2022, že by za tuto návštěvu žalobkyně vynaložila částku 217 Kč ani že by tato návštěva byla provedeny účelně, když žalovaná zjevně nereagovala na předchozí písemnou výzvu ze dne 27. 11. 2022, jejíž odeslání žalobkyně nedoložila (pouze její vyhotovení), ani na výzvu v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2022, a když měla žalované teprve o jeden den dříve vyhotovit další písemnou výzvu k úhradě.

29. Jelikož vzala žalobkyně žalobu před zahájením jednání co do poplatků ve výši 5 976,38 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 077,09 Kč a úroku ve výši 1 051,82 Kč částečně zpět, soud řízení v souladu s , odst. 2 výrokem I rozsudku v požadovaném rozsahu zastavil.

30. Z výše uvedeného pak plyne, že žaloba je důvodná pouze zčásti, proto soud rozhodl s odkazem na zmíněná zákonná ustanovení výrokem II tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku bezdůvodného obohacení ve výši 5 972 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 25. 11. 2022 do zaplacení, a výrokem III žalobu ve zbytku zamítl, konkrétně do vrácené částky bezdůvodného obohacení 2 006,44 Kč (požadované na jistině úvěru), do zákonného úroku z prodlení požadovaného jednak za dobu předcházející splatnosti částky bezdůvodného obohacení, jednak z vrácené částky bezdůvodného obohacení a do nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 256 Kč.

31. Podle ve spojení s  větou první soud výrokem IV rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci měla úspěch ve větší míře žalovaná (62,3 %, žalobkyně zavinila zastavení řízení v rozsahu 8 105,29 Kč a žaloba byla zamítnuta v rozsahu 2 856,13 Kč – jistina s příslušenstvím ke dni vyhlášení rozsudku) oproti žalobkyni (37,7%, žalobě vyhověno v rozsahu 6 637,10 Kč – jistina s příslušenstvím ke dni vyhlášení rozsudku), avšak žalované dle obsahu spisu žádné náklady potřebné k účelnému bránění práva nevznikly.

32. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud žalované v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle Důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně rozsudkem uloženou povinnost v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.