Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 87/2023-38

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 15 542,70 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 742,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 742,70 Kč od 8. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, ohledně zaplacení částky ve výši 1 800 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 15 542,70 Kč od 25. 6. 2022 do 7. 4. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 172,4 Kč, úroku 29 % ročně z částky 13 742,7 od 7. 4. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 742,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 742,70 Kč od 8. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, ohledně zaplacení částky ve výši 1 800 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 15 542,70 Kč od 25. 6. 2022 do 7. 4. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 172,4 Kč, úroku 29 % ročně z částky 13 742,7 od 7. 4. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 23. 1. 2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 15 542,70 Kč s příslušenstvím a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že mezi společností právnická osoba, dříve právnická osoba anebo právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyní žalobkyně“) a žalovaným došlo dne 10. 5. 2018 k uzavření Smlouvy o bankovních produktech a službách (dále jen„ Smlouva“) v jejímž rámci si strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného následně také poskytování kontokorentního úvěru anonymizováno k tomuto běžnému účtu. Nedílnou součástí této Smlouvy byly Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru, Všeobecné obchodní podmínky, Úrokový lístek, Sazebník. V souladu se Smlouvou a Dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání anonymizováno a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu, a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal, neocitnout se v prodlené se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž mu vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Předchůdkyně žalobkyně tak využila svého práva a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek ve výši 13 742,70 Kč převedla dne 1. 12. 2020 na nově otevřený úvěrový účet. Žalovaný tak měl možnost splácet uvedený úvěr ve splátkách. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena. Předchůdkyně žalobkyně tak využila svého práva a celou dlužnou částku zesplatnila ke dni 6. 4. 2021 a vyzvala žalovaného k uhrazení celkové dlužné částky. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena, a proto se dlužná částka dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 29,00 % ročně dle úrokového lístku platného ke dni zesplatnění. Pohledávka za žalovaným byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 s účinností kde dni 21. 6. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem dne 14. 7. 2022. Žalovaný byl současně vyzván k uhrazení dluhu novému věřiteli (žalobkyni). Právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval dopisem ze dne 3. 11. 2022 k uhrazení dlužné částky s upozorněním na případné soudní vymáhání pohledávky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení , , (dále jen „”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek ( ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Žalobkyně na výzvu soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného reagovala vyjádřením ze dne 25. 4. 2023, kdy uvedla, že žalobkyně vyvinula i aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech žalovaného, zj. pak ověřila získané informace nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného (BRKI, NRKI, ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR a jiné). Zároveň žalobkyně zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Porovnáním příjmové a výdajové stránky žalovaného stanovila žalobkyně výši disponibilních příjmů klienta, kterou poměřila s výdajovou stránku žalovaného, jejíž výši si ověřila z interních i externích zdrojů. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o povolení debetního zůstatku, kdy žalovaný žádal o úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán od 3. 9. 2018 na dobu určitou, jako dělník/řemeslník u zaměstnavatele právnická osoba, IČO, žije u rodičů s celkovým čistým příjem domácnosti ve výši 18 442 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného tak žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem tak byla stanovena částka disponibilních zdrojů žalovaného. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného žalobkyně žádosti vyhověla a poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč.

5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 10. 5. 2018 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách. Předchůdkyně žalobkyně se zavázala k tomu, že bude žalovanému vést platební účet a umožní mu vkládat či vybírat v hotovosti či převody peněžních prostředků. Žalovaný se zavazuje předchůdkyni žalobkyně svěřit peněžní prostředky a ta se zavazuje hradit z těchto úroky. Předchůdkyně žalobkyně se zavazuje žalovanému poskytnout spotřebitelský kontokorentní úvěr anonymizováno povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Žalovaný se zavazuje nepřekročit povolený limit. Za překročení povoleného limitu bude účtován sankční poplatek dle Sazebníku.

6. Z Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 10. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem účtu č. bankovní účet, minimální zůstatek 500 Kč, datum založení 10. 5. 2018, úroková sazba dle úrokového lístku, periodicita zasílání výpisů měsíční při pohybu, elektronicky. K běžnému účtu byl v rámci Dispozic sjednán anonymizováno do výše povoleného limitu 10 000 Kč a debetní karta anonymizována dvě slova.

7. Z úrokového listu číslo bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument předchůdkyně žalobkyně, kterým stanovuje roční úrokové sazby z vkladů a úvěrů od 17. 12. 2013.

8. Z oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 8. 4. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru v částce 13 742,70 Kč v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání. Žalovaný byl vyzván k uhrazení zesplatněné částky.

9. Z Všeobecných obchodních podmínek z 1. 11. 1999 ve znění jejich doplňků bylo zjištěno, že tyto upravují práva a povinnosti pro veškeré smluvní vztahy mezi bankou (předchůdkyní žalobkyně) a klienty (žalovaným) týkající se bankovních služeb a obchodů poskytovaných a prováděných bankou. Tyto podmínky tvoří nedílnou součást kterékoliv smlouvy či ujednání mezi bankou a klientem.

10. Z všeobecných produktových podmínek, účinných od datum bylo zjištěno, že tyto obsahují obecná smluvní ujednání mezi předchůdkyní žalobkyně (bankou) a klientem (žalovaným) a jsou společná všem poskytovaným produktům a službám. Smluvní dokumentace ke tvořena smlouvou, Dispozicemi, základními Produktovými podmínkami, speciálními Produktovými podmínkami, Sazebníkem, Úrokovým lístkem, všeobecnými Produktovými podmínkami.

11. Ze základních produktových podmínek, účinných od 1. 8. 2017 bylo zjištěno, že tyto obsahují obecná smluvní ujednání mezi předchůdkyní žalobkyně (bankou) a klientem (žalovaným) o spotřebitelském kontokorentním úvěru ve formě přečerpání běžného účtu.

12. Ze Sazebníku poplatků, platného od 1. 9. 2013 bylo zjištěno, že tento obsahuje poplatky za vybrané služby poskytované předchůdkyní žalobkyně.

13. Z výpisu z běžného účtu za období od 1/2018 do 6/2021 bylo zjištěno, že v podstatné části doloženého období (od 2/2019) byl žalovaný v počátečním i konečném zůstatku v mínusu.

14. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, v jakém rozsahu žalovaný úvěr čerpal a jakým způsobem se dostala do nepovoleného debetního zůstatku.

15. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 11. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný deklaroval příjem 18 442 Kč (ověřen z běžného účtu vedeného u úvěrujícího), pracovní poměr mý žalovaný na dobu určitou, čistý měsíční příjem domácnosti je 30 000 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, kdy se na nákladech na bydlení podílí 61,47 %, dosavadní externí splátky činí 1 096 Kč, požadovaná výše úvěrového rámce 10 000 Kč, měsíční splátka 212,25 Kč.

16. Z platební historie žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný načerpal úvěr ve výši 13 742,70 Kč dne 1. 12. 2020.

17. Z výzvy ze dne 3. 11. 2022 bylo zjištěno, že touto zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky 23 561,95 Kč, a to nejpozději do 18. 11. 2022. S tím, že pokud tak neučiní bude pohledávka vymáhána soudní cestou.

18. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným číslo č. ú číslo byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni s účinností kde dni 21. 6. 2019.

19. Z dohody uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 14. 6. 2022 bylo zjištěno, že tato se týká úplaty za postoupené pohledávky, kdy po uhrazení dohodnuté ceny dojde k postoupení pohledávky ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022.

20. Z potvrzení o uhrazení ze dne 21. 6. 2019 bylo zjištěno, že toto vystavila předchůdkyně žalobkyně žalobkyni jako potvrzení o uhrazení ceny za postoupené pohledávky ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022.

21. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému bylo předchůdkyní žalobkyně oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 14. 7. 2022.

22. Z vysvětlení některých pojmů předchůdkyně žalobkyně soud žádné relevantní závěry pro danou věc nečinil.

23. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 10. 5. 2018 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru anonymizováno k tomuto běžnému účtu. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. Žalovaný načerpal 13 742,70 Kč. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž mu vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Předchůdkyně žalobkyně tak využila svého práva a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek ve výši 13 742 Kč převedla dne 1. 12. 2020 na nově otevřený úvěrový účet. Žalovaný tak měl možnost splácet uvedený úvěr ve splátkách. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena. Předchůdkyně žalobkyně tak využila svého práva a celou dlužnou částku dopisem ze dne 6. 4. 2021 zesplatnila ke dni 6. 4. 2021 a vyzvala žalovaného k uhrazení celkové dlužné částky ve výši 15 542,70 Kč. Pohledávka za žalovaným byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 s účinností kde dni 21. 6. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne 14. 7. 2022. Žalovaný byl současně vyzván k uhrazení dluhu novému věřiteli (žalobkyni). Zástupce žalobkyně žalovaného vyzval dopisem ze dne 3. 11. 2022 k uhrazení dlužné částky s upozorněním na případné soudní vymáhání pohledávky.

24. Dle , (dále jen „“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Dle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu bankovních produktech a kontokorentního úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný načerpal celkem 13 742,70 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení a věc vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

30. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala ( ), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

31. V daném případě si žalobce ověřil příjem žalovaného. Žalobkyně si opatřila výpisy z bankovního účtu žalovaného za dobu přibližně dvou a půl let. Výpis z bankovního účtu je jistě velmi užitečným nástrojem pro zjištění majetkových poměrů zkoumaného subjektu, především pak pro zjištění bilance příjmů a výdajů a specifik těchto položek. Z výpisů z účtů jednoznačně plyne, že žalovaný měl v době před uzavřením Smlouvy na účtu pouze nízké částky, kdy stálý příjem ze zaměstnání byl na výpisech patrný od 4/2018 a po uvření smlouvy (od 2/2019) vykazoval počáteční i konečný zůstatek účtu mínusové hodnoty. Žalovaný měl taktéž uzavřenou smlouvu na dobu určitou do 30. 3. 2019, kdy po tomto datu neměl jistotu stálého příjmu. Předchůdkyně žalobkyně blíže nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, kdy vycházela pouze ze sdělení žalovaného, že tento bydlí u rodičů a podílí se na nákladech na bydlení. Tyto tvrzené skutečnosti pak nebyly nikterak ověřeny či doloženy. Dále nebyly zkoumány další výdaje žalovaného, které vynakládá na uspokojování ostatních životních potřeb. Využití statistických dat a modelů je možné brát jako jeden z pomocných faktorů při stanovení výdajové stránky klienta (žalovaného) avšak nikoliv jako ukazatel stěžejní. Pakliže předchůdkyně žalobkyně vycházela při stanovení výdajů pouze z tvrzení žalovaného a dat z ČSÚ a tyto si neověřovala a nikterak nedoložila nezbývá než uzavřít, že tato nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí.

32. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o SP, tak dle ).

33. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že se žalobkyně se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného dostatečným způsobem nezabývala, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, než jaký tvrdila žalobkyně, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že žalovaný načerpal částku 13 742,70 Kč na základě úvěrového rámce poskytnutého žalobkyní, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobkyni vydat (, odst. 2 ). Žalovaný v souvislosti se smlouvu neuhradil ničeho. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu ( ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 6. 4. 2023, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 7. 4. 2023. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 8. 4. 2023 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. ). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě 8,25 % již od 25. 6. 2022, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně z částky 13 742,70 Kč od 8. 4. 2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadované částky a příslušenství pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (II. výrok rozsudku).

34. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení v převážné části úspěšná (neúspěch žalobkyně byl je nepatrný), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 542,70 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle povinen zaplatit advokátu žalobkyně.

35. Podle stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.