Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 252/2022-42
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 20 634 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 30.7.2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 4 634 Kč, částky ve výši 3 045 Kč, částky ve výši 1 424 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 634 Kč od 15. 5. 2021 do 29. 7. 2021 a úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 634 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 277 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 459,90 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 30.7.2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 4 634 Kč, částky ve výši 3 045 Kč, částky ve výši 1 424 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 634 Kč od 15. 5. 2021 do 29. 7. 2021 a úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 634 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 277 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do 3 dnů od právní moci rozsudku IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 459,90 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20 634 Kč s příslušenstvím s tím, že na základě smlouvy o úvěru číslo mezi žalobkyní a žalovaným uzavřené dne datum se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 16 000 Kč s možností postupného čerpání. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby, a to všechno za podmínek uvedených v čl. II, odst. 5 Smlouvy a čl. 2 Sazebníku. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyně nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Úvěr byl žalobkyní vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne datum ve výši 3 000 Kč, ve výši 7 100 Kč a ve výši
5 900 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby“ Klidné spaní” za poplatek ve výši 110 Kč,“ Presto” za poplatek ve výši 495 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč. Úvěr byl splatný dne 14. 5. 2021. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení s úhradou dne 14. 5. 2021. Žalovaný má k dnešnímu dni pohledávku ve výši 25 718,75 Kč (jistina 16 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč, poplatek za službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatek za službu„ Presto“ ve výši 495 Kč, poplatek za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 2 039,75 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 3 045 Kč. Žalobkyně je oprávněna v souladu s čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném úhradu smluvní pokuty ve výši 1 424 Kč, což odpovídá sjednané smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky 20 634 Kč od 15. 5. 2021 do 12. 8. 2021. Žalobkyně se rozhodla, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud nařídil jednání ve věci na datum, ke kterému se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti procesních stran účastníků, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, kterými byly: Smlouva z datum, Všeobecné obchodní podmínky, Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnost právnická osoba, Identifikované příjmy, Ověření totožnosti žalovaného, Přehled bankovních transakcích vyplacených spotřebiteli, Upozornění na osobní návštěvu ze dne 23. 7. 2021, včetně potvrzení o odeslání dopisu poštou, Sazebník učinil soud tato skutková zjištění: podle úvěrové smlouvy ze dne datum, uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi žalobkyní a žalovaným, dne datum poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho bankovní účet č. bankovní účet částku ve výši 16 000 Kč (5 900 Kč + 3 000 Kč + 7 100 Kč), což bylo prokázáno také přehledem bankovních transakcí, a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku žalobkyni vrátit do 14. 5. 2021, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 3 840 Kč za poskytnutí úvěru, a dále dalších sjednaných poplatků, s tím, že RPSN byla u tohoto úvěru stanovena ve výši 1 278,86 % Smlouva byla uzavřena na dobu 1 roku s automatickým prodlužováním. Za žalovaného byla smlouva podepsána dne datum tzv. SMS kódem číslo.
5. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, a dále vyšla z údajů sdělených jí žalovaným z nichž zjistila, že žalovaný společně hospodaří s dalšími 3 členy domácnosti, jeho měsíční výdaje jsou 10 000 Kč, žalovaný uvedl, že má měsíční čistý příjem 23 500 Kč, avšak žalobkyní byl ověřený čistý měsíční příjem pouze ve výši 18 366 Kč. Z těchto údajů žalobkyně vyvodila, že žalovaný má disponibilní příjem ke splácení ve výši 7 800 Kč měsíčně. Z předložených údajů o posouzení úvěruschopnosti dále vyplynulo, že žalovaný společně hospodaří se 3 dalšími členy domácnosti, avšak z těchto údajů není možné zjistit, zda další dvě osoby v domácnosti žijící s žalovaným jsou na něho odkázány výživou, či mají svůj vlastní příjem, pokud by to byly osoby, které jsou na žalovaného odkázány výživou, pak deklarované výdaje ve výši 10 000 Kč, které by měly zahrnovat výdaje na bydlení a životní náklady pro 3 osoby v roce 2021, jsou naprosto nereálné. Není tak možné vzít za prokázané, že žalobkyně se řádně zabývala tzv. úvěruschopností žalovaného, a dospět k závěru, že žalovaný je schopen do 1 měsíce vrátit žalobkyni částku 16 000 Kč ze svých příjmů ve výši 18 366 Kč a přitom uhradit životní náklady, náklady za bydlení pro 3 osoby.
6. Dle upomínky ze dne 23. 7. 2021 nazvané Upozornění na osobní návštěvu, včetně dokladu o odeslání, měl žalovaný žalovanou částku vrátit žalobkyni ve lhůtě do 3 dnů. Uvedená výzva byla žalovanému zaslána dne 23. 7. 2021.
7. Soud byl při ústním jednání dne datum připraven žalobkyni poučit o její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve vztahu k unesení břemene tvrzení a důkazního břemene, aby doplnila z jakých konkrétních údajů vycházela při závěru, že žalovaný je schopen do 1 měsíce vrátit žalobkyni částku 16 000 Kč s poplatky (tj. částku přesahující 20 000 Kč) ze svých příjmů ve výši 18 366 Kč a přitom uhradit životní náklady a náklady za bydlení pro 3 osoby, případně své další závazky, o kterých se však žalobkyně nezmiňuje (náklady za platby energií, dopravy do zaměstnání, TV a rozhlasové poplatky, poplatky za internet, telefon apod.). Žalobkyně tím, že se k jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. .
8. Dále soud vyšel také z té skutečnosti, že žalovaný ničím nerozporoval to, že od žalobkyně převzal datum částku 16 000 Kč a z této částky dosud ničeho žalobkyni nevrátil a dluží tak na jistině žalobkyni částku 16 000 Kč.
9. Na základě shora uvedeného zjištění z listinných důkazů a nesporných tvrzení učinil soud skutkový závěr o tom, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena úvěrová smlouva a téhož dne byly na účet žalovaného zaslány prostředky žalobkyně ve výši 16 000 Kč. Z této částky žalovaný dosud ničeho nevrátil, ač tak měl učinit včetně dalších poplatků do 14. 5. 2021, jak vyplynulo z předložené úvěrové smlouvy. Lze tedy uzavřít, že žalovaný svůj dluh nesplácel dohodnutým způsobem, tj. nevrátil ho ve lhůtě 1 měsíce žalobkyni. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného, aby jí dluh uhradil do 3 dnů, a to dopisem ze dne 23. 7. 2021. Tento dopis byl žalovanému zaslán doporučeně. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, avšak nikoli dostatečným způsobem, když soud nemá za prokázané, že by žalobkyně ověřila dostatečně schopnost žalovaného zaplatit jí ve lhůtě 1 měsíce částku přesahující 20 000 Kč ze zjištěných příjmů žalovaného ve výši 18 366 Kč a za situace, kdy žalovaný žil v domácnosti s dalšími 2 osobami, o kterých nebylo vyjasněno, zda jde o osoby s vlastními příjmy, či vyživované osoby na účet žalovaného. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně nezkoumala ani příjmové poměry, ani výdajové poměry na straně žalovaného, ani jaké jsou jeho majetkové a jiné poměry.
10. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
14. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.
15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb. ) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně netvrdila ani nepředložila žádné konkrétní důkazy k prokázání, že by řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného ověřením toho, co sám uvedl o svých poměrech žalovaný. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného Smlouvou. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je s ohledem na zásadu iura novit curia nicméně třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle 87 zákona č. 257/2016 Sb. , které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 87 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 16 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný z této částky dosud ničeho nevrátil, a proto bezdůvodné obohacení žalovaného stále činí 16 000 Kč.
17. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 16 000 Kč coby poskytnuté a dosud nezaplacené jistiny. Na úrok z prodlení dle přesvědčení soudu žalobkyni vznikl nárok až od 30. 7. 2021, tj. od prodlení žalovaného v souvislosti s předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 23. 7. 2021. Tato výzva při respektování ustanovení § 573 o. z. (domněnka doby dojití je 3. pracovní den po odeslání), byla žalovanému doručena dne 26. 7. 2021. Další 3 dny pak měl žalovaný dle výzvy k úhradě k zaplacení svého dluhu, tj. do 29. 7. 2021, do prodlení se tak žalovaný mohl dostat nejdříve až 30. 7. 2021. Žalobkyně má právo na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši jak požadovala žalobkyně, když soud je tímto návrhem vázán, když dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. by tento úrok byl o něco málo vyšší. Lhůta k plnění je pak 3 dny od právní moci tohoto rozsudku stanovená dle ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. o. s. ř. .
18. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta pro neplatnost úvěrové smlouvy, a to v rozsahu, který odpovídá rozdílu mezi nároky uplatněnými žalobou a těmi, které byly k zaplacení přiznány žalobkyni (viz výrok I. tohoto rozsudku a výrok II. tohoto rozsudku), a to s odůvodněním a oporou o shora uvedený závěr korespondující s citovanou právní úpravou smlouvy o spotřebitelském úvěru.
19. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 22 058 Kč (20 634 Kč a 1 424 Kč) s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 826 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. b)
(tj. 1 103 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 277 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal procesně ne zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve zkrácené míře, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , když její procesní neúspěch představuje 41 % z předmětu řízení (zamítnuto o částku 4 634 Kč, 3 045 Kč a 1 424 Kč). Uvedený procesní úspěch tak představuje 59 % z celkového předmětu řízení
(22 058 Kč). Při plném úspěchu je sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby dle 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. do podání žaloby 300 Kč a 100 Kč za režijní paušál. Právní zástupce žalobkyně učinil za řízení 3 úkony právní služby do podání žaloby, představující přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, sepis výzvy k plnění. Za tyto 3 úkony mu při plném procesním úspěchu náleží odměna ve výši 900 Kč a 3x 100 Kč, tj. 300 Kč za režijní paušály k těmto úkonům. Dále by žalobkyni náležela k vyúčtovaným částkám 21 % DPH ve výši 252 Kč, a také částka 1 103 Kč za zaplacený soudní poplatek. V součtu při plném úspěchu by žalobkyni náležela celkem částka za náklady řízení ve výši 2 555 Kč. Protože však žalobkyně nebyla zcela procesně úspěšná, její procesní úspěch představovalo pouze 59 % z předmětu řízení, je třeba od jejího procesního úspěchu odečíst její procesní neúspěch, tj. 41 %. Žalobkyni tak po vyčíslení nákladů řízení ve výši 2 555 Kč náleží z této částky pouhých 18 %, tj. částka 459,90 Kč Tyto náklady ve výši 459,90 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů dle ust.
§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ). Soud jako účelně vynaložené náklady neuznal podání žalobkyně ze dne datum, ve kterém žalobkyně doplňovala tvrzení, která již měla být obsahem žaloby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.