Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 C 406/2022-16

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Prokopovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 12 280 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 222 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 222 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 053 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 275 Kč od datum do datum a z částky 5 053 Kč od datum do zaplacení a co do částky 2 500 Kč a co do částky 505 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 222 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 222 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 5 053 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 275 Kč od [datum] do [datum] a z částky 5 053 Kč od [datum] do zaplacení a co do částky 2 500 Kč a co do částky 505 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s tvrzením, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum žalobkyně poskytla žalovanému dne datum na účet žalovaného č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 275 Kč, a to do datum. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas a zápůjčku v celé výši nevrátil. Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaný na svůj dluh uhradil 2 778 Kč Smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostřednictvím internetových stránek webová adresa, na kterých si žalovaný přečetl nabídku na uzavření smlouvy, poté vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky, čímž učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni, a zaškrtnutím příslušného řádku potvrdil souhlas se zněním smlouvy a obchodních podmínek. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím skenu dokladu totožnosti a rovněž pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, a to příjmení, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného dotazem na jeho rodinné, pracovní, příjmové, výdajové a jiné relevantní poměry a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází, přičemž poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (dle čl. 2 smlouvy, výzvy odeslány dne datum, datum, datum, datum, datum). Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu podle čl. 2 smlouvy ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 7 000 Kč, a to konkrétně ode dne datum do dne datum, kdy žalobkyně vyhotovila návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. částku 3 283 Kč. Tato částka byla ponížena částečnou úhradou žalovaného a to na výši 505 Kč. Žalobkyně tak na žalovaném kromě jistiny ve výši 7 000 Kč a poplatku ve výši 2 275 Kč, tj. částky ve výši 9 275 Kč, požaduje zákonné úroky z prodlení z částky 9 275 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25% ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 505 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoli byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne datum.

2. Žalovaný podal dne datum proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu odpor a poté dne datum vyjádření. Žalovaný uvedl, že nárok uznává z části. Žalobkyni byly v roce rok zaslány malé platby ve výši cca 2 000 Kč. Situace kolem covidu a konflikt na Ukrajině velice významně zkomplikovaly průběh zahraničního obchodu, nebylo proto možné dostát závazkům. Žalovaný uvedl, že jakmile nabude finančních prostředků, doplatí zbytek jistiny a 50% úroků. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

3. Žalobkyně se z jednání nařízeného na den datum omluvila a požádala, aby bylo ve věci rozhodnuto bez její účasti, jakož i bez účasti jejího zástupce. Žalovaný se bez omluvy nedostavil k nařízenému jednání, ač byl řádně předvolán. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle , (dále jen „“).

4. Soud z provedených důkazů učinil tato skutková zjištění:

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet č. bankovní účet bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni zápůjčku společně s poplatkem nejpozději do datum. Za předpokladu, že žalovaný vrátí zápůjčku řádně a včas, tj. nejpozději datum, a současně že zápůjčka byla poskytnuta v rámci marketingové akce bez poplatku, činila výše poplatku 0 Kč a zápůjční úroková sazba činila 0 %; jinak činila výše poplatku 2 275 Kč a RPSN činila 2 969 %. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Žalovaný, který byl ve smlouvě označen rovněž rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem, smlouvu potvrdil prostřednictvím příjmení kódu. Dle čl. 2 smlouvy okamžikem prodlení žalovaného se splacením zápůjčky veškeré doposud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a stávají se její součástí. V případě prodlení žalovaného s plněním jeho závazků dle smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši určené Žalovaný byl současně povinen v případě svého prodlení nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s jeho prodlením, přičemž výše nákladu za písemnou (listinnou) upomínku / výzvu k úhradě byla stanovena na 500 Kč za výzvu. Totožnost žalovaného byla ověřena rovněž pomocí korunové bezhotovostní platby. (Prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne datum, všeobecnými obchodními podmínkami právnická osoba, anonymizováno a potvrzením o korunové platbě.)

6. Dne datum byla na účtu č. bankovní účet, který vede pro žalobkyni právnická osoba, zaúčtována platba ve výši 7 000 Kč, číslo protiúčtu bankovní účet, variabilní symbol (prokázáno potvrzením provedené o platbě).

7. Žalobkyně vyhotovila písemné upomínky a výzvy k úhradě adresované žalovanému a datované datum, datum, datum, datum a datum (prokázáno upomínkami a výzvami k úhradě datovanými datum, datum, datum, datum a datum).

8. K zaplacení žalované částky byl pak žalovaný vyzván předžalobní upomínkou – dopisem zástupce žalobkyně ze dne datum (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum) odeslaným na adresu žalovaného dne datum (prokázáno podacím lístkem).

9. Žalovaným bylo tvrzeno, avšak neprokázáno, že v roce rok zaslal žalobkyni malé platby ve výši cca 2 000 Kč.

10. Po provedeném dokazování učinil soud za použití tento závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného uvedený v této smlouvě částku ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni nejpozději do datum, avšak neučinil tak, ač k tomu byl žalobkyní vyzván, a žalobkyni vrátil pouze částku ve výši 2 778 Kč.

11. Žalobkyně i její zástupce se z ústního jednání omluvili, čímž se připravili o dobrodiní poučení ve smyslu o povinnosti tvrzení ohledně řádného posuzování úvěruschopnosti žalovaného a s ní související povinností důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Rovněž tak žalovaný se svou neúčastí na jednání připravil o dobrodiní poučení ve smyslu o povinnosti tvrzení ohledně uhrazení části žalované částky a s ní související povinností důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Dle , (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Dle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud však nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. nahlédnutím do relevantních databází, a tedy svou povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru splnila, avšak nekonkretizovala, jaké informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr získala, a splnění povinnosti nijak nedokládala. Tvrzení žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného proto nelze považovat za prokázaná.

22. V této souvislosti lze odkázat rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá , vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech.

23. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně pak má v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce, a to neplatnost absolutní, k níž soud podle § 588 o. z. přihlíží z úřední povinnosti.

24. Soud pro úplnost konstatuje, že podle shora citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění, je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní. Tato zákonná úprava však zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a dané ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat v souladu s unijním právem. Soudní dvůr Evropské unie k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C -679/18, anonymizováno právnická osoba anonymizováno, v bodě 34. uvedl, že„ (…) účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48, a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti.“ V bodě 46. pak soudní dvůr uzavřel, že„ (…) články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Důsledkem nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy podle Soudního dvora Evropské unie absolutní neplatnost smlouvy.

25. Uvedené je v souladu rovněž s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , podle kterého by obecné soudy měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Podle Ústavního soudu pak uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

26. Soud dodává, že poskytovatelům úvěrů byla povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitelů před uzavřením smlouvy uložena již v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, a jako důsledek nesplnění této povinnosti byla judikaturou vyvozena absolutní neplatnost následně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ). Právní úprava účinná do datum stála na zásadě ochrany spotřebitele jako slabší strany. Tato zásada byla přenesena i do právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 přijaté zákonem o spotřebitelském úvěru, přičemž z důvodové zprávy k tomuto zákonu jednoznačně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo v nové právní úpravě ochranu spotřebitele posílit. Posouzení neplatnosti smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru jako relativní by tomuto záměru odporovalo, neboť by to ochranu spotřebitele naopak zjevně oslabovalo. Pokud tak za účinnosti bylo na neplatnost spotřebitelských smluv ustáleně nahlíženo jako na neplatnost absolutní, nelze ji napříště ve smyslu právě uvedeném posuzovat jako pouhou neplatnost relativní. Takový výklad zákona o spotřebitelském úvěru by pomíjel jeho účel a smysl.

27. Na základě výše uvedeného soud posoudil stranami uzavřenou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou. Žalobkyně však prokázala (a žalovaný ani nesporoval), že žalovanému poskytla převodem na bankovní účet finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na tuto částku uhradil 2 778 Kč, což odpovídá i žalovaným uvedeným„ malým platbám“ cca ve výši 2 000 Kč, které údajně v roce rok žalobkyni zaslal. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno, a to jako bezdůvodné obohacení v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný již uhradil částku ve výši 2 778 Kč, částka zbývající k vrácení činí 4 222 Kč.

28. Soud proto výrokem I uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil (zbývající) poskytnuté peněžní prostředky ve výši 4 222 Kč.

29. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění (výzva k plnění byla dle o. z. žalovanému na základě domněnky doručena třetí pracovní den po odeslání dne datum, tj. dne datum), přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou Na tomto místě je vhodné dodat, že úpravu obsaženou v  zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, přičemž sankce spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. tedy žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, přičemž k uvedenému lze odkázat na závěry Nejvyššího soudu vyslovenými např. v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. . Jelikož se však žalovaný nedostavil k nařízenému jednání a nebylo tak možné stanovit dobu přiměřenou jeho možnostem, vyšel soud podpůrně z obecné úpravy vydání bezdůvodného obohacení a přiznal žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení od datum, tedy ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě, kterou byl žalovaný prokazatelně vyzván k vrácení dané peněžní částky, neboť doručení předchozích upomínek nebylo žalobkyní doloženo. O třídenní lhůtě ke splnění bylo rozhodnuto podle

30. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 5 053 Kč (v žalobě označené jako poplatek, náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokuta) a co do rozdílu v zákonném úroku z prodlení, soud žalobu výrokem II zamítl, jelikož ujednání o poplatku, o výši nákladu věřitele spojeného s uplatněním pohledávky a o smluvní pokutě bylo dohodnuto ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním.

31. O nákladech řízení rozhodl soud podle , tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, jelikož žalobkyně i žalovaný byli ve věci procesně úspěšní pouze z části. Žalobkyně byla sice úspěšná pouze z 34%, avšak s ohledem na to, že žalovaný nárok z části uznal, vyslovil soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.