Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 406/2022-16
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Prokopovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 280 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 222 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 222 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 5 053 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 275 Kč od datum do datum a z částky 5 053 Kč od datum do zaplacení a co do částky 2 500 Kč a co do částky 505 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 222 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 222 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 5 053 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 275 Kč od [datum] do [datum] a z částky 5 053 Kč od [datum] do zaplacení a co do částky 2 500 Kč a co do částky 505 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s tvrzením, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum žalobkyně poskytla žalovanému dne datum na účet žalovaného č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 275 Kč, a to do datum. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas a zápůjčku v celé výši nevrátil. Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaný na svůj dluh uhradil 2 778 Kč Smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostřednictvím internetových stránek webová adresa, na kterých si žalovaný přečetl nabídku na uzavření smlouvy, poté vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky, čímž učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni, a zaškrtnutím příslušného řádku potvrdil souhlas se zněním smlouvy a obchodních podmínek. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím skenu dokladu totožnosti a rovněž pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, a to příjmení, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného dotazem na jeho rodinné, pracovní, příjmové, výdajové a jiné relevantní poměry a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází, přičemž poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (dle čl. 2 smlouvy, výzvy odeslány dne datum, datum, datum, datum, datum). Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu podle čl. 2 smlouvy ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 7 000 Kč, a to konkrétně ode dne datum do dne datum, kdy žalobkyně vyhotovila návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. částku 3 283 Kč. Tato částka byla ponížena částečnou úhradou žalovaného a to na výši 505 Kč. Žalobkyně tak na žalovaném kromě jistiny ve výši 7 000 Kč a poplatku ve výši 2 275 Kč, tj. částky ve výši 9 275 Kč, požaduje zákonné úroky z prodlení z částky 9 275 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25% ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 505 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoli byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne datum.
2. Žalovaný podal dne datum proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu odpor a poté dne datum vyjádření. Žalovaný uvedl, že nárok uznává z části. Žalobkyni byly v roce rok zaslány malé platby ve výši cca 2 000 Kč. Situace kolem covidu a konflikt na Ukrajině velice významně zkomplikovaly průběh zahraničního obchodu, nebylo proto možné dostát závazkům. Žalovaný uvedl, že jakmile nabude finančních prostředků, doplatí zbytek jistiny a 50% úroků. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.
3. Žalobkyně se z jednání nařízeného na den datum omluvila a požádala, aby bylo ve věci rozhodnuto bez její účasti, jakož i bez účasti jejího zástupce. Žalovaný se bez omluvy nedostavil k nařízenému jednání, ač byl řádně předvolán. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
4. Soud z provedených důkazů učinil tato skutková zjištění:
5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet č. bankovní účet bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni zápůjčku společně s poplatkem nejpozději do datum. Za předpokladu, že žalovaný vrátí zápůjčku řádně a včas, tj. nejpozději datum, a současně že zápůjčka byla poskytnuta v rámci marketingové akce bez poplatku, činila výše poplatku 0 Kč a zápůjční úroková sazba činila 0 %; jinak činila výše poplatku 2 275 Kč a RPSN činila 2 969 %. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Žalovaný, který byl ve smlouvě označen rovněž rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem, smlouvu potvrdil prostřednictvím příjmení kódu. Dle čl. 2 smlouvy okamžikem prodlení žalovaného se splacením zápůjčky veškeré doposud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a stávají se její součástí. V případě prodlení žalovaného s plněním jeho závazků dle smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl současně povinen v případě svého prodlení nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s jeho prodlením, přičemž výše nákladu za písemnou (listinnou) upomínku / výzvu k úhradě byla stanovena na 500 Kč za výzvu. Totožnost žalovaného byla ověřena rovněž pomocí korunové bezhotovostní platby. (Prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne datum, všeobecnými obchodními podmínkami právnická osoba, anonymizováno a potvrzením o korunové platbě.)
6. Dne datum byla na účtu č. bankovní účet, který vede pro žalobkyni právnická osoba, zaúčtována platba ve výši 7 000 Kč, číslo protiúčtu bankovní účet, variabilní symbol (prokázáno potvrzením provedené o platbě).
7. Žalobkyně vyhotovila písemné upomínky a výzvy k úhradě adresované žalovanému a datované datum, datum, datum, datum a datum (prokázáno upomínkami a výzvami k úhradě datovanými datum, datum, datum, datum a datum).
8. K zaplacení žalované částky byl pak žalovaný vyzván předžalobní upomínkou – dopisem zástupce žalobkyně ze dne datum (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum) odeslaným na adresu žalovaného dne datum (prokázáno podacím lístkem).
9. Žalovaným bylo tvrzeno, avšak neprokázáno, že v roce rok zaslal žalobkyni malé platby ve výši cca 2 000 Kč.
10. Po provedeném dokazování učinil soud za použití § 132 o. s. ř. tento závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného uvedený v této smlouvě částku ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni nejpozději do datum, avšak neučinil tak, ač k tomu byl žalobkyní vyzván, a žalobkyni vrátil pouze částku ve výši 2 778 Kč.
11. Žalobkyně i její zástupce se z ústního jednání omluvili, čímž se připravili o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. o povinnosti tvrzení ohledně řádného posuzování úvěruschopnosti žalovaného a s ní související povinností důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Rovněž tak žalovaný se svou neúčastí na jednání připravil o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. o povinnosti tvrzení ohledně uhrazení části žalované částky a s ní související povinností důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního.
12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
13. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
14. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud však nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. nahlédnutím do relevantních databází, a tedy svou povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru splnila, avšak nekonkretizovala, jaké informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr získala, a splnění povinnosti nijak nedokládala. Tvrzení žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného proto nelze považovat za prokázaná.
22. V této souvislosti lze odkázat rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž Nejvyšší soud uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
23. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně pak má v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce, a to neplatnost absolutní, k níž soud podle § 588 o. z. přihlíží z úřední povinnosti.
24. Soud pro úplnost konstatuje, že podle shora citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění, je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní. Tato zákonná úprava však zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a dané ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat v souladu s unijním právem. Soudní dvůr Evropské unie k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C -679/18, anonymizováno právnická osoba anonymizováno, v bodě 34. uvedl, že„ (…) účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48, a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti.“ V bodě 46. pak soudní dvůr uzavřel, že„ (…) články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Důsledkem nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy podle Soudního dvora Evropské unie absolutní neplatnost smlouvy.
25. Uvedené je v souladu rovněž s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého by obecné soudy měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Podle Ústavního soudu pak uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.
26. Soud dodává, že poskytovatelům úvěrů byla povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitelů před uzavřením smlouvy uložena již v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, a jako důsledek nesplnění této povinnosti byla judikaturou vyvozena absolutní neplatnost následně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Právní úprava účinná do datum stála na zásadě ochrany spotřebitele jako slabší strany. Tato zásada byla přenesena i do právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 přijaté zákonem o spotřebitelském úvěru, přičemž z důvodové zprávy k tomuto zákonu jednoznačně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo v nové právní úpravě ochranu spotřebitele posílit. Posouzení neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako relativní by tomuto záměru odporovalo, neboť by to ochranu spotřebitele naopak zjevně oslabovalo. Pokud tak za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. bylo na neplatnost spotřebitelských smluv ustáleně nahlíženo jako na neplatnost absolutní, nelze ji napříště ve smyslu právě uvedeném posuzovat jako pouhou neplatnost relativní. Takový výklad § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by pomíjel jeho účel a smysl.
27. Na základě výše uvedeného soud posoudil stranami uzavřenou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou. Žalobkyně však prokázala (a žalovaný ani nesporoval), že žalovanému poskytla převodem na bankovní účet finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na tuto částku uhradil 2 778 Kč, což odpovídá i žalovaným uvedeným„ malým platbám“ cca ve výši 2 000 Kč, které údajně v roce rok žalobkyni zaslal. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno, a to jako bezdůvodné obohacení v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný již uhradil částku ve výši 2 778 Kč, částka zbývající k vrácení činí 4 222 Kč.
28. Soud proto výrokem I uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil (zbývající) poskytnuté peněžní prostředky ve výši 4 222 Kč.
29. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění (výzva k plnění byla dle § 573 o. z. žalovanému na základě domněnky doručena třetí pracovní den po odeslání dne datum, tj. dne datum), přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Na tomto místě je vhodné dodat, že úpravu obsaženou v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, přičemž sankce spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. tedy žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, přičemž k uvedenému lze odkázat na závěry Nejvyššího soudu vyslovenými např. v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Jelikož se však žalovaný nedostavil k nařízenému jednání a nebylo tak možné stanovit dobu přiměřenou jeho možnostem, vyšel soud podpůrně z obecné úpravy vydání bezdůvodného obohacení a přiznal žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení od datum, tedy ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě, kterou byl žalovaný prokazatelně vyzván k vrácení dané peněžní částky, neboť doručení předchozích upomínek nebylo žalobkyní doloženo. O třídenní lhůtě ke splnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
30. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 5 053 Kč (v žalobě označené jako poplatek, náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokuta) a co do rozdílu v zákonném úroku z prodlení, soud žalobu výrokem II zamítl, jelikož ujednání o poplatku, o výši nákladu věřitele spojeného s uplatněním pohledávky a o smluvní pokutě bylo dohodnuto ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním.
31. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, jelikož žalobkyně i žalovaný byli ve věci procesně úspěšní pouze z části. Žalobkyně byla sice úspěšná pouze z 34%, avšak s ohledem na to, že žalovaný nárok z části uznal, vyslovil soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.