Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 403/2022-95
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 49 762,04 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 736,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 14. 7. 2022 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 7 025,64 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 972,58 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 290,61 Kč, s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 47 462,04 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 462,04 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení se návrh zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 755,50 Kč k rukám jejího zástupce anonymizováno jméno příjmení do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 736,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 14. 7. 2022 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 7 025,64 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 972,58 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 290,61 Kč, s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 47 462,04 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 462,04 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení se návrh zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 755,50 Kč k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>
1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 49 762,04 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že účastníci uzavřeli dne 16. 12. 2020 smlouvu o úvěru k účtu číslo bankovní účet, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, k jeho čerpání došlo bezhotovostně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem 12,9 % p.a.. Počínaje dnem 15. 1. 2021 měl žalovaný povinnost splácet vyčerpanou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Výše splátky vyčerpané jistiny úvěru měla odpovídat rozdílu mezi částkou 843 Kč a výši úroků splatných za období od předcházejícího dne splatnosti úroků popř. splátky jistiny úvěru do daného dne splatnosti. Žalovaný se tedy zavázal k 92 měsíčním splátkám po 843 Kč, poslední splátka měla odpovídat částce nesplacené jistiny úvěru a neuhrazených úroků. Žalovaný se zavázal hradit pojistné, měl hradit i poplatky a ceny za bankovní služby dle sazebníku. Žalovaný, ani přes opakované upomínání, nehradit závazky řádně a včas, uhradil pouze 9 pravidelných splátek. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného dopisem z 13. 7. 2022 k okamžitému splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy. Žalovaný však ničeho neuhradil. V důsledku zesplatnění úvěru vznikla žalobkyni za žalovaným pohledávka skládající se z jistiny 47 462,04 Kč, poplatků úvěru 2 300 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 4 972,58 Kč (k 21. 7. 2022) a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 290,61 Kč, k úroku 12,9 % ročně z jistiny od 22. 7. 2022 do zaplacení a za toto období i zákonný úrok z prodlení z jistiny. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posuzovala a dospěla k závěru, že žalovaný byl úvěruschopný. Vycházela přitom z insolvenčního a živnostenského rejstříku, bankovních a nebankovních registrů, zjistila tak, že žalovaný má mimo žalobkyni další dva dluhy vyplývajících z úvěrových smluv a souhrnná měsíční splátka těchto úvěrů činila 5 060 Kč. Žalovaný tvrdil v žádosti o poskytnutí osobního úvěru, že má příjem ve výši 26 000 Kč a výdaje 1 500 Kč na bydlení, 500 Kč na pojištění, 500 Kč na spoření a 0 Kč na ostatní výdaje. Žalobkyně vycházela z výdajů žalovaného v celkové výši 16 441 Kč skládající se z 500 Kč na pojištění a ostatních výdaje, když výdaje na spoření nejsou zohledňovány, 2 087 Kč na bydlení, a 3 860 Kč představujících životní minimum, dále z výdajů žalovaného na závazky u žalobkyně 4 934 Kč a na úvěry u jiných poskytovatelů 5 060 Kč.
2. Žalovaný k věci ničeho uvedl. Předvolání k jednání spolu s výzvou k vyjádření se ve věci bylo žalovanému doručeno na adresu jeho trvalého bydliště dne 6. 2. 2023 postupem dle § 49 odst. 2 , 4 o.s.ř. . Žalovaný se z jednání neomluvil, nedostavil se k němu. S ohledem na výše uvedené soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Vycházel přitom z listin y předložených žalobkyní.
3. Návrhem na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru, žádosti o poskytnutí osobního úvěru, Standardními evropskými informacemi o spotřebitelském úvěru, Smlouvou o úvěru číslo Prohlášením o zdravotním stavu, obchodními podmínkami, výpisem z úvěrového účtu a výpisem z účtu, odpovědí z registru, upomínkou ze dne 20. 12. 2021, výzvami k okamžitému splacení dluhu ze dne 25. 5. 2022 včetně obálky, bylo prokázáno, že uvedenou smlouvu uzavřeli účastníci 16. 12. 2020, na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč na dobu 96 měsíců, tedy do 15. 12. 2028, splátky byly sjednány na 843 Kč měsíčně, úroková sazba činila 12,9 % p.a., sjednáno bylo i pojištění za 50 Kč měsíčně, poplatek za zpracování úvěru 490 Kč byl ze strany žalovaného uhrazena formou zápočtu při čerpání úvěru, kontaktní adresa žalovaného byla ujednána obec a číslo, obec, zaslání 1. upomínky mělo být zpoplatněno částkou 350 Kč, zaslání následujících upomínek již 500 Kč, zasílání výpisů z úvěrového účtu v papírově formě bylo zpoplatněno částkou 39 Kč měsíčně. První splátka měla činit 519,58 Kč, 2. - 95. splátka měla činit 843 Kč a 96. splátka měla činit 781,61 Kč. Splatné byly všechny vždy k 15. dni v měsíci. Poskytnuté peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty převodem na běžný účet. Pro neplacení sjednaných splátek byla žalovanému zaslána upomínka s upozorněním na možné okamžité zesplatnění celého úvěru vč. příslušenstvím, nebude-li neprodleně uhrazeno dlužných 4 037,34 Kč do 5 dnů od odeslání upomínky. Žalovaný byl dále výzvami z 25. 5. 2022 vyzván k okamžitému splacení dluhu a i v případě dlužných částek týkající se jiných úvěrů na 60 000 Kč z 27. 4. 2018, 70 000 Kč z 16. 5. 2019 a 200 000 Kč z 19. 1. 2017. Žalovaný požadoval úvěr v době, kdy měl být svobodný, bez vyživovací povinnosti, s měsíčními výdaji za bydlení ve vlastním domě či bytě 1 500 Kč, za pojištění a spoření vždy po 500 Kč a ostatními výdaji 0 Kč. Závazky u jiných poskytovatelů úvěru uvedl ve výši 0 Kč, u žalobkyně ve výši 223 735,09 Kč s celkovou výši splátek 4 601 Kč. Žalovaný měl k dispozici mobilní telefon a měl dosahovat pravidelný příjem 26 000 Kč měsíčně čistého. Systém žalobkyně vycházel z celkových výdajů na domácnost žalovaného 6 447 Kč s měsíční splátky všech úvěrů u žalobkyně i jiných subjektů 9 661 Kč, když v registrech BRKI, NRKI i SOLUS byl ohledně žalovaného negativní záznam.
4. Předžalobní upomínkou z 1. 8. 2022 vč. podacího archu bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval dopisem zaslaným mu na adresu trvalého pobytu k úhradě celkové částky 55 282,73 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy s upozorněním na možné soudní řízení, nebude-li uvedená částka v plné výši uhrazena.
9. K výdajům žalovaného žalobkyně ani přes poučení soudu o možném neúspěchu ve věci ničeho nedoložila.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Podle § 2048 Obč.Z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
16. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
19. Dle § 2991 odst. 1, 2 Obč.Z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Soud se zabýval otázkou, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015 -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
21. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 Obč.Z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
23. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
24. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného a měla i důvodně pochybovat o jeho příjmech, které nebyly nijak doloženy, resp. o tom, že bude žalovaný schopen po celou dobu 96 měsíců úvěr splácet, když neměla ověřeno, na jakou dobu má žalovaný zajištěn příjem, tedy za jakých podmínek má tento uzavřenou pracovní smlouvu či zajištěn pravidelný příjem. Při zjišťování jeho výdajů tyto nijak neověřovala, ač byly tvrzeny ve výši 2 000 Kč celkem, a to 1 500 Kč bydlení, 500 Kč pojištění a 500 Kč spoření, když ostatní výdaje byly uvedeny nulové, což je však evidentně nemožné. Uvedené výdaje žalovaného jsou značně podhodnocené, když uvážíme, že se jednalo o muže stále v produktivním věku, který má jistě tisícové výdaje spojené se svým stravováním, oblečení, hygienou apod., přičemž vycházet z částky týkající se životního minima je dle soudu nedostatečně, neboť realita může být zcela odlišná. Z tohoto nešlo dost dobře usuzovat bez dalšího na to, že bude v možnostech žalovaného úvěr řádně splácet, o to spíš, že žalovaný měl u žalobkyně již jiné závazky ve statisícových výších a je tedy evidentní, že již dříve poskytnuté prostředky mu na jeho potřeby nestačily. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného. Důsledkem postupu právní předchůdkyně žalobkyně je tak absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
25. Za této situace má žalobkyně vůči žalované pouze právo na vrácení zůstatku jistiny. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 7 263,60 Kč (519,60 Kč + 8 x 843 Kč). Proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částkami tj. 42 736,40 Kč s úroky z prodlení jdoucími od 14. 7. 2022 do zaplacení s ohledem na datum, do kterého měl žalovaný uhradit dlužnou částku dle výzvy z 25. 5. 2022. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
26. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 7 025,64 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 972,58 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 290,61 Kč, s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 47 462,04 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 462,04 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení pak byl návrh zamítnut jako nedůvodný (výrok II.).
27. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Ve sporu byla úspěšnější žalobkyně a to z 61,70 % (počítáno z pětinásobku ročního plnění), které tak náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 23,4 %. Plné náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek 1 991 Kč, dále odměna advokáta ve výši 2,5 x 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. , v platném znění za převzetí zastoupení, sepis návrhu a jednoduchou výzvu k plnění, 3 x 100 Kč paušál dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tyto úkony, dále za doplnění žaloby (2x) a účast na dvou jednáních soudu 4 x 3 100 Kč dle § 7 bod 5 . ve spojení § 11 odst. 1 písm. d) , g) téže vyhlášky, za tyto úkony 4 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a dále 21 % DPH z celkové náhrady nákladů advokáta, který je plátcem této daně. Celkové náklady řízení žalobkyně činí 20 322,50 Kč a 23,4 % z toho činí právě 4 755,50 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, zjištěny ani tvrzeny nebyly.
28. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. s přihlédnutím k výši částky, kterou má žalovaný zaplatit a k žádání žalobkyně.
Poučení:
Proti rozsudku je možné podat odvolání, a to do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.