Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 115/2023-39
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Suchánkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 41 742 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 656,29 Kč, 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky 4 400 Kč od datum do zaplacení, částky 37 342 Kč s úrokem ve výši 10 220,40 Kč, s 20,74 % úrokem ročně z částky 26 360,07 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 4 065,49 Kč, s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 26 360,07 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 656,29 Kč, 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky 4 400 Kč od [datum] do zaplacení, částky 37 342 Kč s úrokem ve výši 10 220,40 Kč, s 20,74 % úrokem ročně z částky 26 360,07 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 4 065,49 Kč, s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 26 360,07 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 656,29 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 4 400 Kč od datum do zaplacení s tím, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO uzavřely dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále též„ smlouva o spotřebitelském úvěru 2“), na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli kromě této jistiny ještě úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje datum, přičemž poslední splátka byla stanovena na den datum. Žalovaná však splátky nesplácela řádně a včas. Žalovaná na pohledávku vzniklou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru 2 za celou dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku jeho postoupení žalobkyni právní předchůdkyní žalobkyně uhradila pouze částku 15 600 Kč a za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Dále se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 37 342 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 26 360,07 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 10 981,93 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 10 220,40 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 065,49 Kč, úroků ve výši 20,74 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 360,07 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 360,07 Kč od datum do zaplacení, a to z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (dále též„ smlouva o spotřebitelském úvěru 1“), kterou žalovaná uzavřela dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k postoupení pohledávek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru 1 a 2 na žalobce. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná na pohledávku vzniklou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru 1 za celou dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku jejího postoupení žalobkyni právní předchůdkyní žalobkyně uhradila pouze částku 50 708 Kč. V případě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru 1 žalobkyně argumentovala, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr podle §§ 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“).
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru 2 má soud za prokázané, že žalovaná ji podepsala se společností právnická osoba, IČO, na základě které tento věřitel poskytl žalované částku 20 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti, což podpisem stvrdila. Zavázala se věřiteli vrátit kromě jistiny i úrok ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč Tyto částky se zavázala splácet v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Ze zákaznické kartě ke smlouvě o spotřebitelském úvěru 2 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované tak, že žalovaná vyplnila formulář, kde uvedla, že od března 2018 je jejím zaměstnavatelem právnická osoba anonymizováno ČR, IČO, její čistý příjem je 12 500 Kč, čistý příjem manžela činí 25 000 Kč, celkový čistý příjem rodiny činí 37 500 Kč, měsíční výdaje na bydlení jsou 3 700 Kč, měsíční splátky úvěrů 4 500 Kč, celkové výdaje činí 8 200 Kč, použitelný příjem jako rozdíl mezi čistým příjmem a celkovými výdaji činí 29 300 Kč. Při žádosti předložila bankovní výpis, výplatní pásky a potvrzení o příjmu od zaměstnavatele. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru 1 má soud za prokázané, že žalovaná ji podepsala se společností právnická osoba, IČO, na základě které tento věřitel poskytl žalované částku 45 000 Kč, přičemž z této částky byla žalované vyplacena částka 25 685 Kč v hotovosti v důsledku refinancování spotřebitelského úvěru číslo který žalovaná u stejného věřitele čerpala v minulosti. Žalovaná se ve smlouvě o spotřebitelském úvěru 1 zavázala věřiteli vrátit kromě jistiny i úrok ve výši 7 650 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 9 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 25 650 Kč Tyto částky se zavázala splácet v 80 týdenních splátkách po 1 092 Kč s tím, že výše poslední splátky činí 1 032 Kč. Ze zákaznické karty ke smlouvě o spotřebitelském úvěru 1 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost že žalovaná vyplnila formulář, kde uvedla, že od března 2018 je jejím zaměstnavatelem právnická osoba anonymizováno ČR, IČO, její čistý příjem je 13 100 Kč, čistý příjem manžela činí 26 600 Kč, celkový čistý příjem rodiny činí 39 700 Kč, měsíční výdaje na bydlení jsou 1 500 Kč, osobní výdaje 8 000 Kč, další výdaje 2 000 Kč, celkové výdaje činí 11 500 Kč, použitelný příjem jako rozdíl mezi čistým příjmem a celkovými výdaji činí 28 200 Kč. Při žádosti předložila výplatní pásky, potvrzení příjmu od zaměstnavatele a složenky – příjmy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu pohledávek má soud za prokázané, že tyto pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni a z dopisu ze dne datum má soud za prokázané, že tato skutečnost byla žalované oznámena. Z výzvy k plnění ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k plnění pohledávek vzniklých na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru 1 a smlouvy o spotřebitelském úvěru 2, kdy se žalobkyně domáhala celkově částky 86 106,12 Kč, a to nejpozději do datum.
4. Ohledně skutkového stavu soud dospěl k závěru, že právnická osoba, IČO a žalovaná podepsaly dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalovaná převzala poskytnuté částky, v prvním případě 20 000 Kč, ve druhém případě 25 685 Kč v hotovosti. Smluvní strany si dohodly pravidelné splátky s tím, že společně s jistinou bude splácen ještě úrok, poplatek za hotovostní režim a splátky a za administrativní činnost. Předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované zhodnocením údajů uvedených žalovanou. Pohledávky za žalovanou z obou smluv o spotřebitelském úvěru byly postoupeny na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná na úvěr ze dne datum splatila celkem 15 600 Kč, na úvěr ze dne datum splatila celkem 50 708 Kč.
5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebiteli podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.
6. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález ze dne datum a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. spisová značka ze dne 13. 2. 2019, soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalované úvěr splácet, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalované, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V obou případech, tj. smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo si právní předchůdkyně žalobkyně obstarala zejména podklady od dlužníka. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je povinen v případě pochybností dále je ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala v tomto případě s dostatečnou odbornou péčí, když z údajů uvedených žalovanou, zejména z jí uvedených nízkých příjmů, v obou případech velmi nízkých uváděných výdajů na bydlení neodpovídajících situaci na trhu, nezohlednění skutečnosti, že žalovaná již u věřitele splácela měsíční úvěr ve výši 2 000 Kč, což vůbec nebylo zohledněno v tabulce měsíčních výdajů žadatele v kartě zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr 1, nevyplněných výdajů na bydlení v kartě zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr 2 s tím, že je platí manžel (přitom v tabulce měsíčních příjmů žadatele je zahrnut do celkových příjmů i příjem manžela), v žádosti neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Uvedené příjmy a výdaje v kartě zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr 1 a 2 jsou na první pohled neúplné či chybné, rozhodně tedy neodpovídají požadavkům § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Soud dospěl k závěru, že věřitel měl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet a při zjišťování úvěruschopnosti žalované nepostupoval s odbornou péčí podle zákona č. 257/2016 Sb. Pokud předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvy o spotřebitelském úvěru 1 a 2, jsou tyto smlouvy z tohoto důvodu absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se jednání soudu neúčastnila, soud ji ohledně prokázání prověřování úvěruschopnosti tedy nepoučoval.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získal; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyly sjednány platné závazky, má žalobkyně podle § 2993 o.z. právo na vrácení peněžité částky, které žalované poskytla jako jistiny úvěru, jak bylo prokázáno, snížené o platby žalované celkem. V případě smlouvy o spotřebitelském úvěru 2 ze dne datum žalovaná splatila celkem 15 600 Kč, kdy jistina činila 20 000 Kč, soud proto uložil výrokem 1 žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč. Soud dále žalobu zamítl ve věci žalobkyní uplatňovaných nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru 1 ze dne datum, kdy žalovaná splatila celkem 50 708 Kč, zatímco jistina činila 45 000 Kč (nadto žalované byla na základě této smlouvy ve skutečnosti vyplacena částka 25 686 Kč v důsledku refinancování jiného spotřebitelského úvěru poskytnutého stejným věřitelem). I s ohledem na částku splacenou žalovanou na smlouvu o spotřebitelském úvěru 1, soud v daném případě částečně zamítl žalobu, pokud se týká úroku z prodlení ve výši 656,29 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 400 Kč od datum do zaplacení, kdy ohledně na úrok z prodlení soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. spisová značka ze dne 20. 4. 2022, který dovodil, že s odkazem na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru,„ z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“
9. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy při započtení příslušenství byla procesně úspěšnější žalovaná, které žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
10. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když soud neshledal důvod k jinému postupu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost ve stanovené lhůtě, může oprávněný navrhnout soudní výkon tohoto rozhodnutí nebo exekuci.